Dobrý den, Váš text byl stažen na Váš osobní blog, protože jste porušil kodex blogera. Ten mimo jiné zakazuje zveřejňovat informace nepravdivé, polopravdivé, neúplné nebo takové, jejichž pravdivost si nemohl dostatečně ověřit. Pokud do svého textu doplníte zdroje (například doložíte cenu Favoritu, případně věrohodně doložíte přítomnost V.H na Václavském náměstí v listopadu 1989) text Vám na hlavní stranu vrátím. Za administraci Patrik Banga admin Od: helpdesk

Vážený admine, pane Bango. Cenu favorita jsem upřesnil, a omlouvám se za svoji děravou paměť.

O eventuální přítomnosti V. Havla v ponorce jsem se nezmiňoval v textu blogu, ale (s otazníkem) v diskusi a. uvedl jsem i zdroj (Lidové noviny) a příslušnou citaci. V tomto jsem kodex blogera neporušil; nicméně jsem to v sekci diskuse pro jistotu ještě doplnil. Prosím proto o vrácení blogu na hlavní stránku.

Děkuji a přeji mnoho zdaru František Stočes bloger

Jiří Kindl 28737 píše:

„Daf studentů, který šel od Vyšehradu byl ve Vyšehradské ulici, vedle Botičské, před ministerstvem spravedlnosti. zastaven pohotovostním plukem ministerstva vnitra. Ten je zcela neprodyšný. Lidé se mačkají na sebe. Někteří propadají panice. Dav se otáčí a jde směrem k Národnímu divadlu.“

Pokud dav šel od Vyšehradu, pak šel směrem k Národní. Pokud by se ve Vyšehradské ulici otočil, pak by šel by zpět k Vyšehradu. Už zde je váš text zcela nevěrohodný.

Tfuj tajxl, normálně mám po přečtení tohoto článku pocit, že jsem se přebrodil přes moře bahna...

Uvedl jsem nezpochybnitelný odkaz i své stanovisko. Stačí jen číst a myslet.

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=110950

Odkazy na váš předchozí blog, kde tvrdíte to stejné, fakt nejsou žádnými odkazy ve smyslu důkazů a relevantních argumentů.

Taky vám dám jeden odkaz, kde vám to vyvracím, zde:

Petr Burian 41648

Panebože, to je ale chlíst...

Pane, vy docela sprostě lžete. Například:

- Favorit se nezačal vyrábět až po revoluci za 50000Kč. Favorit se prodával už v roce 1989 a jeho cena činila 84600Kč. V tomto roce bylo prodáno jen na domácím trho 75000 ks tohoto typu.

- Havel nikdy veřejně neřekl, že bude na hradě jen do svobodných voleb. Pamatuji se, že prohlásil "dovedu tuto zemi ke svobodným volbám". To slovo JEN jste si tam přidal a následně ho obvinil z křivé přísahy. Dopustil jste se tím křivého obvinění na mrtvém člověku, který se už nemůže bránit.

Pouhé vyjmenování vašich lží by přesáhlo prostor toho příspěvku.

Pokud jde o cenu Favoritu, máte pravdu. Já jsem v blogu u ceny napsal "asi", tzn. že spoléhám jen na paměť a nemám to ověřené. Samozřejmě že to doplním. jestli to nazýváte lží, je to váš problém.

Pokud jde i Havlův výrok, pak jste se svou pamětí dopadl jako já s cenou Favorita. Viz

Havel z z balkonu Melantrichu 1989

„Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“

http://www.zvedavec.org/komentare/2006/10/1774-co-vlastne-havel-rekl-a-co-nerekl.htm

Nemám zájem křivdit mrtvým ani živým+ ale pravdu hledat nepřestanu..

pane Kindle, nejsem národohospodář, ale situace u nás nebyla tak hrozná, aby muselo dojít ke kolapsu státu. Rumunsko osmdesátých let, to byla jiná.. a přesto Rumunsko nezkrachovalo.... co se týče 17. listopadu, situace byla naprosto jiná, než při demonstracích 88 a 89... 17. listopadu došlo k sevření demonstrantů na Národní, ze kterého měl vypadnout ten "mrtvý"... ty ostatní demonstrace, to bylo pouze o vytlačování demonstrantů odněkud a rozhánění skupin... kromě jednoho případu nedošlo k sevření demonstrantů v nějakém místě.... co se týče svobody a demokracie, ano, byl plný václavák a Letná, ale podstatou bylo vykonat pouť do rakouského a německého pohraničí. Málokdo se bohužel angažoval v té nové nastávající politice. Škoda.....

Situace nebyla hrozná, ale kastrofální. Zemědělství, těžba uhlí, hutnictví a strojírenství se udržovalo v ČSSR pomocí státních dotací. Od konce 70. let došlo k postupnému poklesu životní úrovně. Normalizátorští ekonomové a politici se rozhodli sáhnout na všechny rezervy a udržovali ekonomiku a sociální situaci na přijatelné úrovni za cenu rezignace na budoucí vývoj. „Ekonomika a státní rozpočet šly úplně na doraz. Komunistické sny o budoucnosti se přeměnili na úpornou snahu přežít z roku na rok. Vyrábělo se zastaralou technologií, často pro přeplněné sklady, ale zaměstnanost byla stále stoprocentní. V obchodech chyběly běžně a někdy i dlouhodobě i takové věci jako toaletní papír, dámské vložky, prášky na praní a hlavně maso. Dále zejména průmyslové výrobky a stavební materiály, uhlí, ale i žárovky a hřebíky, ořechy, luštěniny, punčochy atp. Ne tedy pouze káva, kakao anebo tropické ovoce, které se dovážely z nepřátelské ciziny. Většina zde uvedených věcí se dokonce vyráběla přímo v Československu, jiné v sovětském bloku. Chyběla i elektrická energie a problémem byla i pitná voda. Nedostávalo se bydlení a někteří lidé neměli na nájmy. Stavební fond chátral a lidé bydlící v družstevním dotovali ty, co bydleli ve státním. Kvetla šedá ekonomika, melouchaření, zvláštní kontakty a korupce. Běžné bylo zdražování, a to i razantní. V době, kdy OSN vyhlásilo rok dítěte, se zdražilo se dětské oblečení o 100 procent.

Ta trochu mi přijde, že si libujete ve lžích, pololžích a konspiracích. A na článku je to dost znát. Viz váš Favorit za 50 000kčs.

Můžete mi uvést vaši cenu tehdejšího Favorita (1991) a zdroj?

Daf studentů, který šel od Vyšehradu byl ve Vyšehradské ulici, vedle Botičské, před ministerstvem spravedlnosti. zastaven pohotovostním plukem ministerstva vnitra. Ten je zcela neprodyšný. Lidé se mačkají na sebe. Někteří propadají panice. Dav se otáčí a jde směrem k Národnímu divadlu. Dav zastavily pořádkové síly u obchodního domu Máj druhý kordon přehradí cestu u Voršilské ulice. Dav je obklíčený neprodyšně a nikdo ani noha není puštěna ven. Velký tlak směrem od Národního divadla. Lidé narážejí do aut, pokoušejí si sedat, ale pořádkové sily do nich na zemi kopou. Dělají si mezi lidmi uličky, kterými dav zmenšují a nemilosrdně mlátí. Pokaždé na chvíli tlačit přestanou. Lidé nemají kam jít, dusí se, jsou mezi nimi i děti, kterým ještě nebylo ani patnáct let. Lidé jsou biti hlava nehlava. Tlak sílí, lidé hystericky brečí, křičí, mnozí nemají prostor na dýchání, jsou naháněni do podloubí u jazykové školy. Na zemi leží rozbitá kamera britské televize ABN. Jejího kameramana zbili a ještě večer ho odváží britští kolegové do nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem. Příslušníci Pohotovostního pluku se dávají do pohybu. Překračují pás hořících svíček a už se nezastaví. Pendreky mlátí sedící a poté i stojící demonstranty. Je přitom jedno, jedná-li se o chlapce nebo dívku, staršího nebo mladého člověka. V té chvíli zasahují v Mikulandské ulici dva obrněné transportéry. Před květinami na Národní třídě zastavuje autobus plný červených baretů, tedy speciálně vycvičených profesionálů. Poslední útok této speciální jednotky je vedený se stejnou agresivitou jako ty ostatní. Za deset minut nasedají a odjíždějí. Dav je rozptýlen

Oprava : Dav

V podstatě to řídil čalfa a lorenc. Nevzdělaný havel byl maskot.

Faktor stojící za pádem komunistického režimu v Evropě nepochybně představovalo chronické hospodářské selhání. Klíčový význam mělo konečné ekonomické zhroucení Sovětského svazu, vyvolané mimo jiné účinnou politikou Ronalda Reagana (vynucení další fáze závodů ve zbrojení, snížení cen ropy) Klíčový význam je nutné připsat postoji obyvatel naší části Evropy a zavržení komunismu, které mnohokrát manifestovali. Svědectvím byly po sobě jdoucí vlny společenského odporu, včetně masových protestů, které otřásaly celým systémem. Došlo k nim v Německé demokratické republice a Československu v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956 a opětovně v Československu v roce 1968. Mnohokrát se opakovaly v Polsku – v letech 1956, 1968, 1970, 1976, 1980 a 1988. Tyto protesty si vynutily reformu systému, ústup od jeho nejpevnější stalinské podoby.Ve středovýchodní Evropě byly nejpokročilejší Polsko a Maďarsko, v obou těchto zemích občanská společnost pochopila, že nemá sílu komunistický režim svrhnout, a místní komunisté vzali na vědomí, že nesmějí občanskou společnost zdrtit, protože jinak by se vzbouřila. V okupovaném Československu tomu bylo jinak, zdejší komunisté ve službách okupantů vyhnali půl milionu lidí z práce a asi 150 tisíc lidí do exilu, v zemi zanikly celé obory. Komunisté se v této oblasti dostali do takových nesnází, že bez boje vyklidili zcela zdevastované pozice.