Preambule ke Stanovám Družstevní strany /8/

Předchozí blogy se zabývaly výběrem a podrobnějším posouzením tematických okruhů souvisejících s problematikou Družstevní strany. Patří sem konkrétně blogy: Západ jako zrůda evoluční anomálie /1/, 

Polidštění Západu coby evoluční zrůdy /2/, Utajovaná družstevní epopej /3/, Příběh britské Družstevní strany /4/, Přehled politické podpory družstevnictví /5/, Dobydou čeští družstevníci stupně vítězů? /6/ a, Kulturní paradox a aspekty moderní ideologie /7/.

Poněvadž politická strana je dle zákona povinna mít svoje stanovy, ve kterých musejí být mj. uvedeny i programové cíle, pokusí se tento blog o „družstevní“ verzi reálných programových cílů, které jsou pro zdárný vývoj naší civilizace nepostradatelné.

STANOVY

DRUŽSTEVNÍ STRANY ČESKÉ REPUBLIKY

předložené Ustavujícímu sněmu strany 

P R E A M B U LE

?Cílem Družstevní strany České republiky je transformace české i západní společnosti v ekonomicky prosperující společenství, fungující na skutečné demokracii, solidaritě, spravedlnosti, zodpovědnosti, poctivosti a důstojnosti.

Programem Družstevní strany České republiky je kultivace a rozvoj české ekonomiky a společnosti se záměrem odstranit vývojovou anomálii české i západní společnosti. Onou anomálií je totální převaha ekonomických subjektů generujících mj. individualismus, egoismus, bezohlednost a bezpráví; a zároveň i absence funkčních institucí, nezbytných pro zvládnutí společenských, přírodních i vědeckotechnických hrozeb a rizik.

Na tomto programu – bez jehož realizace není možný perspektivní rozvoj české společnosti, ale ani západní i globální civilizace – hodlá Družstevní strana České republiky kooperovat se všemi domácími i zahraničními politickými a společenskými subjekty; mj. se sesterskou the Co-operative Party ve Velké Británii.

ZDŮVODNĚNÍ

1. Během průmyslové revoluce se v 19. století utvořily 3. typy ekonomik, které generují (byť ne vždy a stoprocentně!) své charakteristické společenské důsledky. Jsou to:

(1) Ekonomika privátní (predátorská) – generující mj. individualismus, egoismus, bezohlednost a bezpráví.

(2) Ekonomika státní (byrokratická) – generující protekci, korupci a lhostejnost.

(3) Ekonomika družstevní (demokratické zaměstnanecké vlastnictví) – generující mj. demokracii, solidaritu, spravedlnost, důstojnost, zodpovědnost a poctivost; Tato fakta potvrzují usnesení OSN, Evropského parlamentu, Mezinárodního družstevního svazu (ICA) či Mezinárodní organizace práce (ILO).

Družstevní sektor zahrnuje i zaměstnanecké vlastnictví akcií či podílů a rovněž vlastnictví společenské, kdy družstevníky jsou právnické osoby; a současně jsou respektovány družstevní hodnoty a principy družstevní identity.

2. Evoluční aspekty. Od počátku průmyslové revoluce dominovala ekonomika privátní. Ekonomika státní se trhu neúčastnila a byla zcela marginální (stát či obce si ponechávaly jen některé aktivity jako poštu, vězeňství, městské pivovary, vinice apod.). Avšak již koncem 19. století privátní ekonomika soupeřila s konkurenčně sílící ekonomikou družstevní.

(1) Finanční družstevnictví Příkladem, kde společně bohatnou občané (a nikoli magnáti), je třístupňová architektura rakouské skupiny Raiffeisen. Jejím základem jsou spořitelní a úvěrní družstva, zakládaná význačnými členy obci na území Rakouska od roku 1886 a poskytující úvěry zemědělcům a řemeslníkům, které odmítly banky. Od roku 1898 začala tato družstva lokálně kooperovat a v každé z 8 spolkových zemí si vytvořila společnou banku (Raiffeisenlandesbanken), kterou vlastní jako její akcionáři. V roce 1927 byl zformován třetí stupeň, kterým je centrální banka (Raiffeisen Zentralbank Österreich AG), jejímiž akcionáři jsou jednotlivé zemské banky.

(2) Severské družstevnictví Připomenuto budiž Dánsko, kde v roce 1919 působilo 180 000 zemědělských farem a menších hospodářství z nichž 166 000 (92%) bylo členy odbytových a spotřebních družstev; Tato družstva se prosadila poctivostí (privátní dodavatelé mj. ředili mléko vodou) a následně zakládala vlastní mlékárny, jatky a pod. Dále zde podnikala družstva dodávající osivo, hnojivou a zemědělské nástroje a stroje; významná byla i družstva lesnická. V roce 1919 si družstva založila dánskou Družstevní banku a počátkem roku 1924 bylo v Dánsku 9000 družstev, přičemž celá polovina obyvatelstva této země byla jejich členy.

(a) Zdá se být potom logické, že se severské země (s podobnou úrovní družstevnictví) nezúčastnily 1. světové války; a že solidární Dánové, okupováni Hitlerem, zachránili celou svoji židovskou komunitu před deportací do Terezína.

(3) Prestižní podpory se družstevnictví dostalo od papeže Lva XIII., který v roce 1891 ve své Encyklice Rerum Novarum podpořil družstevní podnikání jako možnou alternativu kapitalismu: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“

(a) V roce 1895 byla založena dokonce globální organizace na podporu družstevního podnikání, Mezinárodní družstevní svaz (ICA)!

(4) Pokud by přirozený rozvoj podnikání na družstevních principech nebyl zablokován, pak dnes by solidární etika měla již globální rozměr.

3. Příčiny a průběh evoluční anomálie Trend přirozeného vývoje signalizoval, že 20. století proběhne jako evoluční střet predátorské a družstevní ekonomiky, se závěrečnou dominancí ekonomiky generující pozitivní společenské hodnoty a s příznivým účinkem na fungování státních, mezinárodních i globálních institucí. Evoluční vývoj však postihl a zcela zdeformoval agresívní marxismus…

(1) Infiltrací a rozbitím 1. (fakticky družstevní) internacionály v Haagu (1872) a ovládnutím 2. internacionály (1889) se prosazoval agresívní, pavědecký a vůči privátnímu i družstevnímu sektoru zcela nepřátelský marxistický proud. Jeho víra v „dělnickou třídu“, jako protagonistu komunismu, sice postrádala argumenty – protagonistou nové epochy nikdy nebyl utiskovaný antagonista (feudalismus nevytvořili otroci a kapitalismus nevznikl jako dílo nevolníků)! – ale získala i vytvářela masy nespokojených, naivních radikálů. „Vědečtí marxisté“ se dále rozštěpili na marxisty revoluční (zestátňování předchází revoluce) a reformní (zestátňování jako volební program – německá SPD, britská Labour Party).  

(2) V důsledku ne zcela objasněných i akceptovaných příčin se pak 20. století stalo érou 2. světových válek a bolševických revolucí. V Rusku (1919) ustavená Komunistická internacionála pak slavila násilně prosazení byrokratické ekonomiky v prakticky polovině států západní civilizace.

(3) V absurdním a gigantickém střetu predátorské a byrokratické ekonomiky – během něhož vznikla dokonce i hrozba jaderné války – pak logicky zvítězil predátorský privátní sektor.

(4)  Družstevnictví, které po tuto dobu čelilo 2 agresívním nepřátelským systémům, pouze vegetovalo na okraji společenského zájmu a nedokázalo si vytvořit ani vlastní politickou reprezentaci.

(5) Výsledkem staleté evoluční anomálie je naprosto absurdní přítomnost! Ekonomika, produkující individualismus, egoismus, bezohlednost a bezpráví, dnes zahrnuje celých 95% ekonomiky Západu, zatímco ekonomika, generující demokracii, důstojnost, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost a poctivost, má podíl pouhých a necelých 5% (v ČR je to přibližně 97% ku 3%). Tento poměr je ještě nepříznivější, než byl v roce 1900! Prohlubují se nespravedlivé majetkové rozdíly a mj 10 procent nejbohatších lidí vlastní 82 procent světového bohatství! Západ i svět se nyní stávají obětmi naprosto bezohledných predátorských praktik privátního byznysu a jeho společenské a politické reprezentace.

4. Paradoxy evoluční anomálie Vinou subjektivního a agresívního marxismu promarnil Západ svoji klíčovou evoluční fázi a lidstvo čelí řadě osudových paradoxů.

(1) Zbraně hromadného ničení odstraněny nebyly a bezohledný boj o ekonomické, surovinové, energetické i lidské zdroje pokračuje jako před sto roky. Současná koronavirová pandemie je evidentním prostředkem i důsledkem soupeření privátní americké a čínské ekonomiky a další hrozbou plynoucí z evoluční anomálie.

(2) Predátorská obrana obrovských a nespravedlivých majetkových i sociálních rozdílů vede k  deformaci demokracie a jejích institucí, zejména politických stran a masmédií. Výsledkem je relativizace pravdy i hodnot včetně i tradiční rodiny, na kterých stojí samotná existence lidstva.

(3) Fakticky globalizovaná pozemská civilizace postrádá fungující a spravedlivou globální instituci; OSN je zcela ochromená.

5. Existenciální rizika evoluční anomálie V kontrastu se společenskou i mravní dekadencí však akceleroval rozvoj vědecko-technické sféry, spočívající výlučně na pravdě. Vznikají tak netušené možnosti a současně i nepředstavitelná rizika. Lidstvo stojí před možností vlastní zkázy, a zároveň před výzvami jako jsou genové manipulace, transhumanismus či stvoření umělé inteligence (AI) schopné vlastního sebezdokonalování.

(1) V této osudové epoše je pozemská civilizace nesmiřitelně atomizována i absurdní vírou v nejprimitivnější legendy křesťanského, islámského a židovského náboženství a v jejich ideologie i mravy.

(2) Přitom není vůbec vyloučené, že pokud civilizace, podobná pozemské, vznikla na nějaké planetě o stovky milionů let dříve než na Zemi a zdárně se vyvíjela, pak tamější AI i proces transhumanizace mají předstih stovek milionů let vývoje, a to se všemi z toho plynoucími vědecko-fantastickými aspekty...

6. Etické řešení evoluční anomálie Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, se Družstevní strana – při řešení veškerých civilizačních, společenských, politických, ekonomických, občanských, lidských, vědecko-technických a přírodovědeckých záležitostí – hodlá řídit respektem k idejím, které inspirovaly starověkého filozofa Platóna, stejně jako génia jaderné éry A. Einsteina, a kterými jsou: Pravda, Dobro a Krása.

7. Politologické řešení evoluční anomálie Současná pandemie jistě neznamená konec světa, ale měla by být posledním argumentem k výzvě pro radikální obrodu a rozmach družstevního a zaměstnaneckého podnikání; včetně ustavení jeho vlastní politické reprezentace národní i globální. Lze přitom navázat na první počiny zahájené 1. Internacionálou a první politickou stranou ADAV (Allgemeiner Deutscher Arbeiterverein), usilující o státní podporu zaměstnaneckého podnikání (výrobních asociací), založenou již 23. května 1863 F. Lassallem (a 12 delegáty z významných německých měst). Speciální připomenutí zasluhuje the Co-operative Party, britská Družstevní strana, založená 17. října 1917.

(1) Ideologicky je družstevnictví evolučním socialismem, a zahrnuje všechny formy zaměstnaneckého vlastnictví. Když španělské Baskicko získalo 80. letech autonomii, jeho vláda rozhodovala, kam ideologicky zařadit mondragonské družstevníky.  Oficiální názor byl, že nikam, neb je to v souladu s družstevní demokracií. Neoficiálně však bylo uznáno, že vzhledem k demokratičnosti vlastnictví, rozhodování i sdílení informací, jsou družstevníci socialisté, a to v tom nejhlubším a nejušlechtilejším významu slova socialistický… Teze o apolitičnosti družstevního hnutí je absurdní i destruktivní již proto, že ignoruje ataky marxistů i politické reprezentace privátního podnikání.

(a) Základní aspekty družstevnictví vystihl v geniální zkratce Antonín Hampl v roce 1930 (na sjezdu ČSSD): Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. Když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií a s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“

(b) Socialistické strany poctivě reprezentovaly družstevní sektor, pokud v nich fungovali význační představitelé družstevního hnutí.

(c) Komunisté ve svých zemích (s výjimkou Jugoslávie) družstevní podnikání potlačili. Nicméně poté, co marxističtí plánovači nebyli schopni zemědělským JZD naplánovat práci pro zimní období a povolili jim tzv. přidruženou výrobu, došlo k rychlému vzniku družstevních koncernů, z nichž nejznámější JZD Slušovice podnikalo v zemědělství i v počítačové technice a mělo vlastní výzkumné ústavy i svoji banku… Bylo zřejmé, že další vývoj půjde „jugoslávskou cestou zaměstnaneckého vlastnictví“. což ohrožovalo zájmy „predátorské internacionály“ natolik, že se úspěšně pokusila o svržení celého bolševického bloku včetně privatizace jeho ekonomik. Tuto tezi potvrdil prezident V, Havel, když v projevu 21.8. 1990 označil slušovické družstvo za největšího nepřítele Sametové revoluce.

(d) Polistopadová ČSSD na svou historickou misi nikdy nenavázala (s výjimkou pragmatické podpory bytových družstev, představujících 2 miliony voličů), postupně degenerovala a její polithňupové mj. legislativně zlikvidovali české družstevní bankovnictví.

(2) Současné české družstevní podnikání je zcela marginální, atomizované a neschopné využít sebemenší synergie.

(a)  V roce 2018 bylo (dle ČSÚ) v ČR celkem 2 857 542 registrovaných ekonomických subjektů. Z toho bylo 1 942 595 živnostníků (soukromých podnikatelů), 26 249 a.s., 451 963 s.r.o., 173 státních podniků a pouze 14 003 družstev. Procentuální podíl českých družstev v sektoru obchodních společností (živnostníky nepočítaje) tedy činí jen 2,84%.

(b) Střechová Družstevní asociace ČR sdružuje celkem 202 výrobních družstev, 352 družstev zemědělských, 47 družstev spotřebních (plus 4 obchodní korporace). Celkový počet družstev v DAČR je 601, což znamená pouhých 4,11% ze všech producentských družstev v ČR.

(c) Do katastrofy bylo uvrženo družstevní finančnictví. V roce 2013 si celkem 70 000 družstevníků spořilo ve 12 kampeličkách s celkovou bilanční sumou 44,8 miliardy Kč a se ziskem z finanční a provozní činnosti 1,4 miliardy korun; přičemž trend byl vysoce pozitivní. Následovala sporná až kriminální likvidace největších kampeliček ČNB a státem, doplněná likvidačním zákonem v roce 2014. Na počátku roku 2019 si pak spořilo 12 000 družstevníků v 9 kampeličkách s bilanční sumou 12 miliard (a ztrátou asi 50 milionů). Bilanční suma bankovního sektoru činila 7,28 bilionu korun, takže kampeličky disponují pouhými 0,16% českého finančního trhu. Způsob likvidace českých kampeliček, zejména WPB Capital a Metropolitního spořitelního družstva, by např. ve Francii vyvolal celonárodní protesty.

(d) Ve Francií se tři největší družstevní banky (Crédit Agricole, BPCE a Crédit Mutue) podílejí na domácím finančním trhu následovně: 59,8% (úvěry), 62,6% (vklady) a 89% (hypotéky); v Rakousku mají (Raiffeisenbanken a Volksbanken) podíly 35,9% - 33,4% - 34,5%.

(e) V roce 1937 působilo v ČSR 5075 družstevních záložen v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun...

(f) Družstevní asociace ČR se družstevním bankovnictvím vůbec nezabývá. Zájmy (svých členských) kampeliček reprezentuje Asociace družstevních záložen (ASD). Po novelizaci zákona o úvěrních družstvech (2014) se od ASD – která likvidační novelu zákona posvětila – odštěpily 3 kampeličky a spolu s 2 bankami vytvořily v roce 2014 Asociaci úvěrních institucí (ASUI). ASD nyní reprezentuje 6 kampeliček, zatímco ASUI fakticky zaniká.

(g) Zaměstnanecké akcionářství v ČR postrádá jakoukoliv politickou i společensky významnou podporu. Ve Francii v roce 2019 pracovalo v 261 podnicích přes 2,9 milionů zaměstnaneckých akcionářů (podnikové manažery nepočítaje). V ČR jich v 8 podnicích bylo pouhých 4275.

(h) Zaměstnanecké podílnictví v s.r.o. se nikde neregistruje. Přitom dokonce i historicky první české výrobní družstvo (První výrobní družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí, založené 39 dělníky v roce 1892) – které přežilo mocnářství, Hitlera i komunisty a pouze měnilo název dle druhu produkce – se vzhledem k likvidační legislativě v roce 1992 přeměnilo z KOVO výrobní družstvo Věšín na Kovo Věšín s.r.o.

(3) Vzhledem k notorickým zradám socialistických stran včetně polistopadové ČSSD, je ustavení české Družstevní strany naprosto nezbytným a zásadním historickým počinem. Dalším argumentem je totální forma, s jakou všechny české politické strany ignorovaly nebo dokonce bojkotovaly Mezinárodní rok družstev 2012, deklarovaný OSN za účelem budování lepšího světa. A v situaci, kdy se k politické moci v ČR derou tak tragikomické politické subjekty jako je Pirátská strana, již půjde o misi politických Blanických rytířů.

(a) Založení Britské the Co-operative Party proběhlo velice rychle a bezproblémově proto, že se na něm podílely tamější družstevní elity. Osudným – pro stranu (i britské družstevnictví) – se ukázal fakt, že jejími zakladateli i členy byli a zůstali členové marxistické Labour Party (britské zákony umožňují členství ve dvou stranách současně). Oslavy 100. výročí založení strany pak probíhaly při vědomí, že britské družstevnictví se svým výkonem propadlo na samé dno v rámci Západu; a emancipační aktivity neprobudil ani fakt, že volební statistiky, historické přehledy, ani média the Co.operative Party vůbec nezmiňují a její poslance a další politiky označují jako členy Labour Party.

(4) Založení české Družstevní strany pak mohou blokovat podobné komplikace, jejichž zdrojem budou jednak teze o apolitičnosti (ideologicky atomizovaných) družstevníků a současně i odpor politických stran (které se budou vznikem Družstevní strany cítit ohroženy) i jejich rezidentů v družstevním hnutí. S ohledem na perspektivu účasti strany již v parlamentních volbách 2021 v zásadě existují 2 možnosti.

(a) Zakladateli české Družstevní strany budou současné družstevní elity s oprávněnými ambicemi pro působení v exekutivě i legislativě. Tzn. vedení DAČR a jejích svazů společně s představiteli svazů družstevních záložen, bytových družstev, SVJ a zástupců největších družstev (včetně nečlenských v DAČR) apod. Tato varianta by byla nejrychlejší, nejsolidnější a s výsledkem prestižních kandidátek pro parlamentní volby 2021.

(b) V případě, že formální elity českého družstevnictví svoji historickou roli odmítnou, bude nutné se o to pokusit zdola. Tento proces však bude pomalejší a komplikován ekonomickými, organizačními a dalšími záležitostmi, které jsou v předchozí variantě marginální.

Pojetí stanov

Historické souvislosti. Stanovy politické strany jsou instrumentem, který může zásadně ovlivnit osud celé strany. Poučný je příběh ČSSD, která vznikla jako politický subjekt pro podporu družstevnictví a zaměstnaneckého vlastnictví, a až do roku 1939 tuto koncepci prosazovala; např. celý jeden sjezdový den byl vyhrazen tématu družstevnictví. Po své obnově v roce 1990 však ČSSD na svoji původní ideologii nikdy nenavázala. Postupně degenerovala a nese nejen plnou zodpovědnost za paralyzaci českého družstevnictví i za zločinnou likvidaci českého družstevního bankovnictví, ale stala se dokonce rizikem pro tuto zemi! Předseda ČSSD M. Zeman, jako český premiér, zcela bezdůvodně protlačil ČR do vojenského paktu NATO, a ještě se chlubil, že to dokázal navzdory většinovému nesouhlasu členů ČSSD! Dekadentní J. Paroubek dokonce prosadil zákon o registrovaném partnerství i přes drtivě opačný názor členské základny!

Zde je příklad totálního selhání vnitrostranické zastupitelské demokracie. Tento typ demokracie spolehlivě fungoval v éře, kdy zvolenému funkcionářovi soc dem hrozily policejní perzekuce, propuštění z práce atd.  Ale v době, kdy zvolení do stranické funkce znamenalo cestu ke hvězdné kariéře, se zastupitelská demokracie ukázala zcela dysfunkční. Sjezdy ČSSD se – místo programových střetů o rozvoji strany, společnosti a země – změnily ve volební frašky bezcharakterních kariéristů, mafiánů, agentů a jejich klientů.

Družstevní principy. Navrhované Stanovy Družstevní strany zásadně oddělují vnitrostranické volební a pracovní procesy a v obou případech důsledně uplatňují družstevní princip 1 člen = 1 hlas!  Sněmy všech úrovní jsou proto výlučně pracovní a složeny výhradně z kompetentních delegátů, doplněných ad hoc talentovanými či význačnými osobnostmi.  Podobně jsou nominován i kandidáti na stranické či veřejné funkce všech úrovní.  Veškeré kandidátky (stranické i do veřejných funkcí) jsou pak systémem přímé demokracie předloženy členům Místních organizací ke konečnému rozhodnutí o pořadí kandidátů. Institut vnitrostranického referenda navíc zajišťuje flexibilní a rozhodující reakci členské základny na personální, politická, společenská i programová témata. Respekt k družstevním principům a hodnotám je zde posílen podmínkou, aby člen Družstevní strany současně působil v konkrétním družstvu nebo jako zaměstnanecký akcionář či podílník.

STANOVY

DRUŽSTEVNÍ STRANY ČESKÉ REPUBLIKY

HLAVA I.

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§1

Název, sídlo, a působnost politické strany

1. Název politické strany je Družstevní strana České republiky.

2. Zkratkou strany je DSČR.

3. Sídlem Družstevní strany České republiky je Praha.

4. Strana působí na území České republiky v souladu se Zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.

1. §2

Programové cíle

1. Programem strany je přispět k realizaci civilizačních idejí obsažených v PREAMBULI formou budování ČR jako svobodného, ekonomicky prosperujícího, spravedlivého a mírumilovného státu, který zajistí kvalitní život i vysokou životní úroveň všem svým občanům.

2. V úsilí o perspektivní a kultivované státní, společenské, ekonomické, občanské i lidské fungování bude DSČR v politické i vnitrostranické praxi akcentovat a prosazovat principy družstevní identity a etické hodnoty, tzn. demokracii (zejména přímou a na všech stupních samosprávy), solidaritu, svobodu, nezávislost, vzdělávání, pravdivé informování, zodpovědnost, poctivost a tradiční rodinu.

3. V ekonomice – tzn. v družstvech, s.r.o., a.s. apod. – bude DSČR prosazovat a podporovat vlastnickou demokratizaci formou zaměstnaneckého a společenského vlastnictví ekonomických subjektů.

(1) Mj. formou penzijního spoření s daňovými úlevami zaměstnancům při nákupu družstevních vkladů, zaměstnaneckých podílů či akcií.

(2)  Rovněž hodlá podporovat evoluční přeměnu vlastnictví ekonomických subjektů (korporací a koncernů) tak, aby jejich vlastníky nebyly fyzické osoby, ale výlučně osoby právnické a, participující na podnikatelských aktivitách takových subjektů včetně spoluúčasti spotřebitelů (jako např. u konzumních družstev).

4. Demokratizaci finančního trhu hodlá DSČR realizovat (dle systému družstevních bank Raiffeisen v Rakousku) následovně:

(1) Zřizováním okresních družstevních záložen, popř. bank, jejichž podílníky či akcionáři by byli nejlépe všechny ekonomické subjekty i společnosti (divadla, sportovní kluby apod.), a pochopitelně i občané sídlící v příslušném okrese.

(2)  Tyto okresní kampeličky (banky) by v každém kraji zřídily svoji krajskou banku, jejímiž akcionáři by byly všechny místně příslušné okresní družstevní banky.

(3) Všech 14 krajských bank by zřídilo celonárodní družstevní banku ve které by akcionáři byly družstevní banky krajské; takže zisky (případně ztráty) družstevního finančního sektoru by byly zcela demokraticky rozložené.

5. DSČR hodlá zavést i demokratické občanské podíly na ziscích z národních surovinových, přírodních a dalších zdrojů a to tak, že polovina ze zde vytvořených zisků připadne státu; a druhá polovina bude rovným podílem zaslaná na bankovní konta všech občanů ČR (podobně byly občanům distribuovány podíly ze zisků z prodeje libyjské ropy za vlády M. Kaddáfího).

HLAVA II.

ČLENSTVÍ

§3

Podmínky vzniku členství v Družstevní straně České republiky

7. Podmínkou plnohodnotného členství v DSČR je i žadatelovo členství v některém stávajícím družstvu (se statutem právní osoby) uvedené žadatelem do přihlášky. anebo v přihlášce uvedené čestné prohlášení, že o takové členství požádal. ...

(Téma programových zásad tak bylo vyčerpáno a následují organizační záležitosti, které nejsou tématem blogu).