Kapitalismus je zombie! Jak vlastně zanikne?

Když bolševik „předal“ ekonomiku „pracujícím“ tím, že ji zestátnil, K. Čapek napsal: „Vezměme si dejme tomu teoretické heslo, že,,, výrobní prostředky ´patří všem´… To byl kolosální filologický omyl ruského bolševictví; a je zajímavé, jak to pak sovětská vláda musila napravovat soustavným dokazováním, že co patří všem, nepatří vlastně nikomu.“ (V zajetí slov, 1923).

Postmodernisté věří, že je kapitalismus věčný a chtějí tak zastavit čas. Bolševik se pokoušel kapitalismus překonat zestátněním ekonomiky a „překonal" jej tak, že vykořisťoval nejen (produktivní) dělníky, ale i inteligenci, a historie zestátnění ekonomiky odmítla jako neschopné konkurence. Kapitalismus však není věčný ani směrem do minulosti a má i svůj kulturní vývoj signalizující, že jeho zánik paradoxně nastane v okamžiku, kdy se všichni zaměstnanci v podniku stanou... kapitalisty!

Kulturní evoluce kapitalismu

Spontánní kulturní vývoj kapitalismu (1) spočívá především v demokratizaci vlastnictví ekonomických subjektů - začal vlastníkem individuálním  (klasický továrník či rodinná firma) i společenským (městské pivovary), pokračoval přes korporace či akciové společnosti apod. a vyvrcholil družstevnictvím a zaměstnaneckým akcionářstvím.

Za první vlaštovky zaměstnaneckého investorství v Česku lze považovat  Baťovy prvorepublikové "spolupracovníky", přičemž motivace kapitalisty Bati byla následující: „Poskytujeme vám účast na zisku ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějaké peníze mezi lidi jen tak z dobrého srdce. Sledujeme tímto krokem docela jiné cíle. Chceme pomocí tohoto zařízení snížiti ještě dále výrobní náklady..." (2). Masová forma zaměstnaneckého akcionářství vznikla v osmdesátých letech 20. století v USA jako pokus o záchranu krachujících podniků na americkém Středozápadě; jednalo se o tzv. ESOP -  Employee Stock Ownership Plan senátora L. Kelsa, spočívající v legislativě umožňující zaměstnancům výhodnou půjčku na nákup akcií podniků v nichž pracovali. (1). ESOP ony bankrotující podniky skutečně zachránil a zaměstnanecké akcionářství se tak ukázalo produktivnější než klasický kapitalismus! Prosté vysvětlení tohoto epochálního úkazu podá každý personalista: pracovníci finančně zainteresovaní na zisku podniku podávají vyšší výkon.

Přes poměrně značné rozšíření (2) však má tato forma podnikání zjevné limity: ne všichni zaměstnanci si mohou koupit akcie (čímž přicházejí o svůj podíl na zisku) a menšinové akcionáře o jejich vlastnictví nezřídka připraví management tak, že získá majoritu a drobné investory snadno vyšachuje. A last but not least, žádný majitel nevydá zaměstnancům majoritní balík akcií...

Za skutečně nekapitalistický (alias socialistický) - poněvadž v něm nedochází ke kapitalistickému vykořisťování - a přitom reálně fungující ekonomický subjekt lze nesporně označit výrobní družstvo!

Obecně je pak možné říci, že nekapitalistickým (socialistickým) je každý podnik ve kterém zaměstnanci kromě spravedlivé mzdy - zahrnuté v nákladech  -  obdrží i spravedlivý podíl ze zisku! A to jak z finanční složky zisku (přímo v penězích), tak z jeho složky investované (v tomto případě v  kuponech či veřejně neobchodovatelných! „akciích" apod.). To však lze realizovat i pouhou vnitropodnikovou směrnicí a ve všech typech podnikání! Spravedlnost při objektivně rozdílných možnostech tvorby zisku - např. mezi bankovnictvím popř. těžbou surovin na straně jedné a dejme tomu zemědělstvím na straně druhé - lze řešit adekvátním zdaněním zisku (při jeho výplatě zaměstnancům).

Nu a právě na tomto pozadí se ukazuje historický význam sociálně demokratických stran...

Quo vadis, ČSSD?

Jak pod zorným úhlem těchto nároků plní svoji dějinnou úlohu sociálně demokratická strana, jejíž členové jsou nazýváni socialisté (přičemž z větší části - a právem - posměšně)? 

Soudobá ČSSD se v tomto smyslu historicky zcela znemožnila. V jejím Dlouhodobém programu není o zaměstnaneckém akcionářství dokonce ani slůvko!!! Kapitola Družstevnictví (3) sice obsahuje ódu na družstevní téma s poukazem na jeho solidární aspekt; a s myšlenkou, „že družstva, ve srovnání s ostatními obchodními společnostmi, vykazují jasné odlišnosti..."  (signalizující, že autoři programu o historickém významu družstevnictví cosi tuší). Nicméně hned poté tito mudrlanti páchají intelektuální sebevraždu tvrzením, že: „Důvodem jejich existence není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům." Naprostým pominutím významu výrobního družstevnictví se tak družstvo v pojetí ČSSD stává jakýmsi prvobytně pospolným subjektem.

Navíc Dlouhodobý program ČSSD - v kapitole Socialismus (4) -  sice implicitně nicméně zcela jasně sděluje, že Česká strana sociálně demokratická přestává být stranou socialistickou (stranou usilující o sociální spravedlnost odstraněním kapitalismu), a stává se stranou pseudosocialistickou v tom  smyslu, že jejím programem je sociální smír v sociálním státě spočívajícím na (věčném) kapitalismu!

ČSSD tak dnes funguje jako pilný hrobař socialistických ideálů. S jejich pohřbíváním začal sám M. Zeman, který se od počátku profiloval jako vášnivý propagátor zaměstnaneckého akcionářství i metody ESOP a na protest proti kupónové privatizaci demonstrativně odmítl Klausovu kupónovou knížku! Avšak hned poté, co se stal předsedou ČSSD, na své ideály jaksi zapomněl, a ve funkci českého premiéra již fungoval jako svědomitý údržbář Klausovy ekonomické reformy...

Masarykova dělnická akademie pořádala 23. 5. 2006 v Lidovém domě veřejnou diskusi (5), které se mj. zúčastnili M. Zeman a D. Rath. Autor zde vyslovil názor, že veřejnoprávní a neziskový statut nemocnic není v čase udržitelný, poněvadž je pravicová vláda dříve nebo později zprivatizuje a položil otázku, proč nejsou nemocnice privatizovány zaměstnanecky. Odpovědi, při nichž oba v podstatě vycházeli z módní koncepce amerického historika a sociologa Immanuela Wallersteina (6),   byly následující (citace jsou z přepisu MDA, tučný text autor):

„ZEMAN:: Já jsem byl a jsem zastánce zaměstnanecké privatizace, např. americké metody EZOP (Sic!), ale v životě by mě nenapadlo privatizovat zaměstnaneckými akciemi nemocnici, univerzitu nebo další části veřejného sektoru. Proč? Z jednoduchého důvodu. Zaměstnanecká privatizace má smysl u soukromých podniků, kde zaměstnanec je akcionář a akciovka je soukromá společnost. Primárním zájmem soukromého podniku je zisk. Zaměstnanec tím, že vlastní nějaké akcie a může, byť drobnými inovacemi, ovlivňovat produktivitu práce tohoto podniku, přispívá ke zvyšování jeho zisku. Nezisková organizace není organizace, která vytváří zisk, je to organizace, která tento zisk reinvestuje do původního předmětu své činnosti, v daném případě tedy do zdravotnictví. Zaměstnanecká privatizace nemocnic by byla proti tomuto účelu stejně jako jakákoli obchodní nebo akciová společnost, protože část zisku, minimálně část zisku, by se vyváděla mimo nemocnici a tím by zcela logicky klesaly zdroje pro vlastní zdravotnictví."

„RATH: Musím říci, že jdeme osvědčenou cestou, to znamená cestou veřejné neziskové nemocnice. V tom zákoně je, že nemocnici řídí a dohlíží na ni dozorčí rada, která je složená z poloviny jmenované zřizovatelem a druhou polovinu tvoří např. volení zástupci zaměstnanců, jsou tam zástupci lékařské odborné společnosti, pokud jsou to univerzitní, tedy fakultní nemocnice, tak je tam výrazný podíl lékařské fakulty na řízení té nemocnice, ale je tam i zástupce města či obce, na jehož území nemocnice působí. Toto je řekněme model, který je odzkoušenější. Já bych se trochu bál modelu zaměstnanecké privatizace nemocnic. Víte, jak to u nás chodí, zaměstnanci to pak prodají a prchnou někam, a stejně to skončí u někoho jiného. Já bych radši šel cestou osvědčeného modelu veřejnoprávních institucí."

Nuže, pokud si byl M. Zeman plně vědom svých (tučně zdůrazněných) slov, pak tedy zaměstnanci ve zdravotnictví zisk vytvářejí! Tento zisk mohou nejrůznějšími iniciativami zvyšovat: počínaje tím že si zajistí levnějšího dodavatele do nemocniční kuchyně a konče třeba tím, že ve své lékárně sníží marže (a zdvojnásobí tak počet zákazníků) atd. Nu a M. Zeman, jako jakási bolševická Matka Tereza, jim tento zisk jednoduše sebere a reinvestuje do zdravotnictví... Čest jejich práci!

To D. Rath, který zběhl do ČSSD z ODS, si s nějakým socialismem hlavu vůbec neláme: jednoduše si menší zdravotnické zařízení sám zprivatizuje a zisk vytvořený zaměstnanci nonšalantně strčí do vlastní kapitalistické kapsy. A až si nastřádá na koupi fakultní nemocnice, kdo ví...

Demoralizovaná ČSSD boj s kapitalismem, kariérismem, korupcí a konzumní společností nesvede!

Je mimo jakoukoli pochybnost, že socialistický ekonomický subjekt, fungující na principu výrobního družstva - samozřejmě oproštěný od trockistického balastu jako jsou dělnické rady - tvoří představitelně nejspravedlivější formu podnikání! A ve státě, ve kterém bude drtivá většina občanů kapitalisty, vznikne úplně nová a vysoce příznivá situace pro úspěšné fungování ekonomiky i její politické nadstavby. Mj. lze předpokládat racionální fúze těchto subjektů i reálné oddělení politiky a ekonomiky,  kde postupně ztratí smysl korupce, apod.

Tato společensko-ekonomická transformace však s největší pravděpodobností nemá pouze ekonomicko-etický význam, ale patrně i nejvyšší naléhavost! Klasický kapitalismus se  již nejspíše přežil do fáze vysoce riskantního anachronismu: zatímco byl žádoucí a nenahraditelný  v éře vodních mlýnů a manufaktur, v éře parního stroje i vrtulových letadel a klasických výbušnin, pak v epoše jaderné i dalších technologií s globálními účinky, a v éře zbraní hromadného ničení, připadá kapitalismus, ke všemu ovládaný finanční, těžařskou či zbrojařskou oligarchií ideologicky nezřídka zakotvenou v tisíce let starých religiózních  předsudcích a blábolech - o Bohem vyvoleném národě, či o pohřbení v zemi předků jako o podmínce osobní nesmrtelnosti - jako smrtelně nebezpečný zombie.

Když se objeví nějaká nová přírodovědecká idea a její funkčnost je třeba experimentálně ověřit, připraví se pro úspěch experimentu představitelně ideální podmínky. V živelně fungující ekonomice je tomu téměř naopak. Nekapitalistická (socialistická) forma podnikání, přestože opřena o obrovskou morální převahu, se bude muset ekonomicky prosadit ve stávající konkurenci a zejména v počátku se jistě setká s tvrdým odporem klasického kapitalismu s oligarchií v čele. Lze očekávat ostrý a nevybíravý konkurenční boj spojený mj. s korupcí „socialistického" managementu i dalších pracovníků na citlivých postech, apod., samozřejmě v kooperaci s ideology, politiky a médii.

Zajištění férových - zejména legislativních - podmínek i zcela nezbytného adekvátního mravního prostředí této hry je dalším historickým posláním socialistů! Mohou však být schopni zajistit adekvátní mravní prostředí dnešní amorální a zkorumpovaní politikové - „socialisté"?

Ale to už je tak trochu jiná pohádka...

Viz: Renesance i skutečná modernizace ČSSD jako epochální výzva

POUŽITÉ PRAMENY:

(1) Kulturní evoluce kapitalismu
(2) Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD
(3) Dlouhodobý program ČSSD; 6.6. Družstevnictví
(4) Dlouhodobý program ČSSD; 1.2.1 Socialismus
(5) M. Zeman a D. Rath o zaměstnanecké privatizaci nemocnic
(6) Diskuse o budoucnosti kapitalismu