Předají oranžgutáni Lidový dům komunistům?

Čeští komunisté jsou původem sociální demokraté, kteří ve snaze přeměnit ČSSD na bolševickou stranu, kdysi okupovali tiskárnu a redakci v Lidovém domě.

Tento objekt koupilo v roce 1907 Tiskové a stavební družstvo dělnické a původně šlechtické sídlo, později přeměněné na bytový a kancelářský komplex, se stalo sídlem, vydavatelstvím i společenským centrem sociální demokracie.

Lidový dům sem!

Šmeralovi bolševičtí odpadlíci, kteří zradili ideologii i program zakladatelů sociální demokracie, byli z rozhodnutí soudu a za pomoci policie 19. prosince 1920 z Lidového domu vytlačeni a za 5 měsíců si založili KSČ s  leninským programem revoluce a zestátnění privátní ekonomiky. 

Sociální demokraté prosazovali ideu samosprávného socialismu  a místo revoluce a zestátnění nabízeli variantu evoluční transformace státu kapitalistického v socialistický. Za ekonomický subjekt socialismu považovali družstvo, tedy podnik demokraticky vlastněný a spravovaný jeho zaměstnanci, kteří pobírají spravedlivou mzdu a jsou i jeho spolumajiteli formou vlastnictví družstevních podílů (F. Modráček) nebo zaměstnaneckých akcií (J. Macek). Byli si jisti, že tento typ vlastnictví v konkurenci s kapitalistickými protějšky zvítězí a tak se evolučně vytvoří ekonomický předpoklad socialismu.

A nebyly to naděje liché. Hodnota výrobních družstev Německu v roce 1894 činila 99 milionů marek a za pouhé tři roky, v roce 1897 to byl již téměř dvojnásobek – 187 milionů marek. Majetek britských družstevníků se za deset let zdvojnásobil a dosáhl hodnoty 20,4 milionů liber sterlingů. To byla tak úžasná čísla, že vznikala otázka, kde se tento růst zastaví. Nadšenci dokonce vypočetli, že kdyby britská družstva své zisky hromadila, místo aby je vyplácela, tak by byla za dvacet let schopná skoupit veškerou půdu v zemi se všemi domy a továrnami… 

Podobnou aritmetiku určitě milovali i světoví oligarchové. A poté, co se socialistické vlně – perzekucí sociálních demokratů a koncepcí sociálního státu („Moje myšlenka si klade za cíl získat pracující třídu. Můžu dokonce říct – uplatit ji státem.“)  –  neúspěšně postavil Bismarck, hájili své zájmy patrně po svém. Takže dohadům o jejich vině na vzniku 1. světové války formou mastermindů, a že Lenin, Trocký a spol. (s výjimkou Stalina) byli jejich agenty, nechybí logika.

Nicméně čeští družstevníci dokázali ještě do roku 1920 vybudovat Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu a stavebně náročnou železnici Posázavský Pacifik (Praha/Dobříš/Čerčany) a po vzniku ČSR i Pražskou ZOO. V roce 1937 v Československu  fungovalo celkem 15 000 družstev s více než 4 miliony členů a  na družstevní aktivity bylo v ČSR napojeno 6 milionů občanů! Vzniklo 5075 družstevních záložen (vesnické Raiffeisenky/kampeličky, městské Občanské a živnostenské záložny či  Okresní záložny hospodářské) v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun. Své přebytky si družstevní záložny ukládaly do jimi vytvořené Živnostenské popř. Agrární banky. Na více než milionu zemědělských usedlostí, kterých bylo v roce 1937 v ČSR celkem 1,5 milionu, již hospodařila družstva. 

Hlavní aspekty socializace vyjádřil v geniální zkratce A. Hampl, když v roce 1930 prohlásil: „Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. Když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií a s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“

Lidový dům tam!

V roce 1948 však mocenský boj vyhrála KSČ a prakticky všechno zestátnila. Lidový dům si však zprivatizovala a zlomyslně změnila na Muzeum Vladimíra Iljiče Lenina… Jenže za pouhých 40 let vlády KSČ se naplnila sudba E. Bernsteina, který sto roků předtím tvrdil, že země se státní ekonomikou nedokáže konkurovat státu s ekonomikou privátní. Bernstein na příkladu tehdejší německé ekonomiky uvedl: „O velikosti úkolu, který by nastal státu či státům s převzetím... (německých) podniků, si uděláme představu, když uvážíme, že v průmyslu a obchodu jde o několik set tisíc podniků s až šesti miliony zaměstnanců, v zemědělství o více než tři sta tisíc podniků s pěti miliony dělníků. Jakou plností rozhledu, znalosti věci a správného talentu musila by být obdařena vláda anebo národní shromáždění, aby zvládla řízení anebo hospodářskou kontrolu takového obrovského organismu?“

Lidový dům sem!

„Plnost rozhledu, znalost věci a správný talent“ – po Gottwaldovi, Zápotockém, Novotném, Dubčekovi, Husákovi a Jakešovi  –  projevil až vůdce Urbánek… a  KSČ předala  Lidový dům opět ČSSD...

Problémem je, že vedení ČSSD ochotně převzalo majetek svých stranických předků –  ale ne jejich ideje! Polistopadová vedení ČSSD se chovají po vzoru vietnamských trhovců, kteří na nekvalitně vyrobené boty nalepí značku Nike, vydávají je za značkové a snad i sami věří, že jsou značkové.

Například tradiční stranická barva  – rudá, byla nahrazena oranžovou a ze socanů se tak stali oranžgutáni. Slovo socialismus, kvůli němuž socani svou stranu zakládali a trpěli, ze slovníku i programu oranžgutánů zmizelo. Lidový dům jim slouží především jako zdroj nájemného  vyhazovaného na marnotratné volební kampaně i jako hmotná zástava bankám za  stále rostoucí dluh; zatím přes půl miliardy. Zatímco socani vydávali 3 deníky a KSČM při daleko nižších příjmech má vlastní deník, oranžgutáni na deník „nemají“. Pravdivá informovanost straníků i občanů, vnitrostranická diskuse a demokracie se řeší po oranžgutánsku.

Na sjezdech prvorepublikové ČSSD byl celý den jednání věnován rozvoji družstevnictví; dnešní oranžgutáni se zabývají pouze čachry o místa ve stranickém klovacím řádu. Konkurence idejí či  programů neexistuje.

OSN vyhlásila rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev, čili za rok vzývání socanských idejí, a ještě pod heslem „Družstva budují lepší svět!“ Cíl měla OSN přitom skromný: pouze zvýšit povědomí občanů o družstevnictví. Předseda ČSSD Sobotka –  místo celoroční aktivní osvěty na toto základní téma sociálního demokratismu – zaujal pozici hluchoněmého oranžgutána!

Ať tak či onak, předseda ČSSD Sobotka svým bojkotem Mezinárodního roku družstev; svou ignorací usnesení europarlamentu O přispění družstev k překonání krize; svým aktivním přístupem k legislativní likvidaci českého finančního družstevnictví; svým pohrdáním ideou socialismu – a příklonem k projektu největšího nepřítele sociální demokracie, Bismarcka –  prokázal, že strana, registrovaná jako ČSSD ztratila právo na vlastnictví Lidového domu morální právo. Takže Sobotka a jeho vedení by z něho měli být vykázáni způsobem, jakým byli vyhnání Šmeral a jeho bolševici.

Lidový dům tam!?

Zatímco ČSSD za téměř 30 let vůbec nereflektovala, že 17. listopad 1989 a zánik sovětského bloku jsou vítězstvím sociálně demokratické ideologie, socialistický odkaz a štafetu prvorepublikové ČSSD přijala KSČM!!!

Na II. Sjezdu v roce 1992 totiž KSČM přijala následující program: „Programovým cílem KSČM je vybudování moderní socialistické společnosti; …socialistickou tržní ekonomiku, ...opírající se o hospodářskou demokracii, ...s využitím samosprávných podnikatelských forem a zaměstnanecké účasti na majetku, na zisku a na řízení podniků.“

To je prakticky přesně totéž, oč usilovali Modráček i Macek a co hlásal Antonín Hampl! Chybí tam jen poslední teze, že „socialisace je nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice.“ A možná právě tento program je skutečným důvodem nepřetržité politické ostrakizace až perzekuce KSČM.

Morální právo na vlastnictví Lidového domu však získali následovníci někdejších socanských renegátů; mají písemný důkaz (program) a pokud by podali žalobu analogickou té z roku 1920, byl by to zajímavý právní oříšek. Dokonce by se ani nemuseli vzdávat Marxe (s ohledem na poznámku Masaryka z roku 1896): „v otázkách národohospodářských nejsem odborník..., ale tolik dovedu posoudit, že kritika Marxova… je oprávněná a vcelku správná… Jestliže sociální demokracie činí z Marxe nedotknutelnou autoritu, pochopuji to, ale nedovedu se z toho těšit."

Zbývá však jedno ale…

Lidový dům kam?

Jednou věcí totiž je stranický program a druhou jeho realizace. OSN v roce 2012 po socialistech žádala maličkost, pouze aby veřejnosti osobně či přes média podávali relevantní informace, mj. že družstevní forma vlastnictví a podnikání  se osvědčila ve všech typech subjektů, fungujících  jindy jako privátní či  veřejné i státní (obvykle řízené zkorumpovanými politickými trafikanty), a mj., ž:e

– V americkém městě Weirtownu si v roce 1983 zaměstnanci za 200 milionů dolarů koupili tamější krachující ocelárnu; oživili ji a dostali se mezi nejúspěšnější oceláře v USA;

– První družstva nynější Mondragonské družstevní korporace (MCC) ve Španělsku si za diktatury generála Franka uhájila existenci vytvořením vlastní banky a zdravotní a penzijní pojišťovny. Dnes má MCC přes 70 000 zaměstnanců i vlastní univerzitu. Dosavadní aktivity: stavba mrakodrapů i  výroba komponent pro euro raketu Arianne. MCC dbá na stabilní rozpětí mezi maximální a minimální mzdou v korporaci.

– Vodohospodářské družstvo Saguapac zásobuje vodou 800 000 obyvatel bolivijského města Santa Cruz. Nahradilo v roce 1979 dva předchozí vlastníky: ziskuchtivého privátního i zkorumpovanou městkou radnici.

– Družstevní zdravotní pojišťovna Health Partners v americkém Wisconsinu má přes 1 milion členů a disponuje se 70 nemocnicemi a poliklinikami;

– Důmyslně organizované družstevní finančnictví v Rakousku vykazovalo v roce 2011 bilanční sumu 10,5 bilionů korun (380 miliard eur). Konkurenčních privátní a akciové banky dosáhly jen na 7,1 bilionů Kč; bilanční suma všech bank v ČR (z 99% vlastněných zahraničními majiteli) měla hodnotu pouhých 4,5 bilionů Kč; bilanční suma družstevních záložen v ČR činila  pouhých 0,4 % bankovního sektoru.

– Evropský parlament přijal usnesení O přispění družstev k překonání krize, kde vysoce oceňuje úspěchy družstev (zejména finančních) a žádá maximální společenskou, politickou, legislativní a   finanční podporu družstev a vyzývá, aby podniky v krizi byly prioritně transformovány na zaměstnanecká družstva.

– V Dánsku s 5,6 miliony obyvatel vlastní téměř 1 milion občanů akcie velkých firem. V ČR zaměstnanecké akcie neexistují a ČSSD i KSČM o jejich zavedení neusilují.

– Družstevní město (Co-op City) v newyorském Bronxu má více než 43 000 obyvatel; byty jsou zde prodávány pouze mravným zájemcům s preferencí rodiny s dětmi a mladých manželů..

Skutečnost je taková, že vedení KSČM se v tomto směru chovalo téměř identicky netečně jako Sobotka a jeho oranžgutáni. A významný po-mník hanby  si obě strany postavily v parlamentu v  prosinci 2014, při schválení zákona likvidujícího české družstevní finančnictví.

Delegáti nadcházejícího sjezdu KSČM by tyto skutečnosti měli znát a prosadit, aby vynikající socialistický program KSČM nezůstal pouze na papíře.

Epilog

A komu nakonec právem připadne Lidový dům, to staré šlechtické sídlo a poté hlavní stan sociální demokracie, na který si socani po krejcárkách střádali? Inu, půjdou-li věci dosavadním směrem, pak právem připadne exekutorům. A majitelem exekutorské firmy bude nepochybně člen ČSSD.