Diář stínového premiéra ČSSD by mohl obsahovat
následující politickou agendu. Pondělí: Návštěva a přesvědčování významného
právníka ať pohrozí národu stíháním každého, kdo moji partnerku nazve milenkou.
Večer tokání s partnerkou. Joj! Úterý: Návštěva a přesvědčování paní
Zuzany, aby nedělala problémy s rozvodem. Večer tokání s partnerkou.
Uf! Středa: Návštěva a přesvědčování paní Zuzany, aby moji partneru nazývala
slušně, nejhůře milenkou. Večer tokání s partnerkou. Uf! Uf! Čtvrtek:
Návštěvy úřadů a vyřizování formalit svatby s partnerkou. Diskrétní nákup
Viagry. Večer tokání s partnerkou. Uf! Uf! Uf! Sobota: Návštěva snachy a
nemluvněte, které opustil můj syn, za účelem předání medvěda. Večer tokání
s partnerkou. Joj! Neděle: Návštěva a přesvědčování snachy a nemluvněte,
aby mluvili o mé partnerce slušně. Nejhůře jako o onkubíně. Poté
s partnerkou návštěva husitského kostela a společné díkůvzdání
lékařské vědě.
Dále již bez básnické licence a jen o politice. Mezi členy ČSSD zuří debata, zda dobrovolný manželský slib zradil elegantněji Paroubek nebo Topolánek. S převahou vítězí, jak jinak, Paroubek. Je to však stejně bezcenné, jako kdyby se stařečkům Paroubkovi a Topolánkovi přihodila současně nemilá příhoda a členstvo se přelo o tom, kdo z nich se podělal vkusněji.
ČSSD se nachází v potenciálně obrovsky výhodné pozici, která jí s nebes sama spadla do klína, když ženatý premiér zplodil s místopředsedkyní PS nemanželské dítě nedlouho poté, co na billboardech balamutil voliče a předváděl se coby vzorný otec šťastné rodiny. Sociální demokraté jsou však bezmocní a nemohou tuto poziční výhodu využít, poněvadž tokání vlastního předsedy jim vložilo na hlavy nezvládnutelnou hroudu másla.
Nebýt tokání předsedy, mohla ČSSD pohodlně obvinit lidovce z farizejství a úspěšně volat po jejich vystoupení z koalice třeba i poté, co by preference KDU-ČSL klesly pod jedno procento. Jenže tu je ta nešťastná hrouda másla, takže lidovečtí farizejové mohou pohodlně opáčit – Hle, tříska v očích bližního vám vyvolává kopřivku, a břevno ve vlastním oku ČSSD nevadí?!
Během diskuze estétů o vkusném rozbíjení rodiny utrpěl těžkou ránu právní stát. Nejvyšší státní zástupkyně, z velkorysosti Topolánka ponechaná ve funkci, doslova několik hodin před obviněním místopředsedy Topolánkovy vlády z korupce, odebrala kauzu příslušnému okresnímu prokurátorovi a předala ji na jiný okres. Takovou důvěrou poctěný prokurátor, kupodivu ve shodě s privátním názorem exekutivy, obviněného vyhlásil za nevinného a za padoucha označil korunní svědkyni (které krátce poté nad punčovým dortem v cukrárně slíbil beztrestnost). Tyto historické úkony proběhly za souhlasného mručení krajského státního zástupce a dokonce i v této disciplině váženého odborníka pana Cepla a dalších.
Z tokání vyrušený Paroubek i další opoziční bojovníci vyhlásili obligátní poplach a za v podstatě tradičních obecných výkřiků kritizovali vládu. Pouze jediný pan Novinář, který si při studiu trestního zákoníku během pobytu v Husákových celách oblíbil důslednost (Ing. Petr Uhl), dokázal zarecitovat příslušný paragraf (§12h) zákona o státním zastupitelství: „Nejde-li o vrchní státní zastupitelství, není nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.“ (Právo, 11. srpna).
Proč nejvyšší státní zástupkyně při svém aktu tento paragraf opomněla, je nasnadě. Proč jí ho opomněl připomenout ministr spravedlnosti, je rovněž nasnadě (a navíc údajně rovněž toká, ale na rozdíl od Paroubka s přítelem). Jak je ale možné, že ten paragraf s hodnotou červeného trumfovního esa nevytáhl stínový tým ministerstva spravedlnosti a nevložil jej do rukou svého vůdce? Byl snad také zaneprázdněn diskuzí o tom, zda kuběnu nazývat partnerkou, milenkou či jadrnějším jménem?
Jiří Paroubek, který vyvedl ČSSD z krize, do níž ji uvrhl M. Zeman tím, že do vysokých postů instaloval Kinderelitu (kterou pak v čirém zoufalství překřtil na mladé fracky), překročil patrně Rubikon. Na jeho nynějším břehu a díly svému tokání se změnil v olověnou kouli na stranické noze. Zdá se, že už může udělat jediný čin hodný státníka, a tím je rezignace na post předsedy partaje.
Sociální demokracii nezakládali univerzitně vzdělaní lidé, natož profesoři. Za tvrdých perzekucí Rakousko-Uherského establishmentu ji formovali prostí občané. Otcové zakladatelé i tento stát si plným právem zasluhují, aby v čele ČSSD stál vzdělaný, moudrý a sociálně vnímavý člověk s úctyhodnou integritou. A ne tetřev hlušec.
