Neserióznost, se kterou politikové i média – volající
po zákazu Dělnické strany – směšují pojmy nácek a fašista, musí každého
demokrata zneklidnit. Byť se německým fašistům nacisté říkalo, vůbec to není
jedno a totéž.
Zrod nacisty alias nácka
Nacismus znamená nacionální socialismus: praktikovala ho např. ze sociální demokracie odštěpená Česká strana národně sociální vznikla v roce 1897 s programem sociálních reforem a sblížení všech vrstev českého obyvatelstva; nacismus tudíž představuje naprosto legitimní politické hnutí založené na patriotismu. Nacista (národní socialista) vyznává obě ideje - lásku k vlastnímu národu (za současného respektu k národům ostatním), a současně i ideu socialismu)! Fašista však je již národní šovinista, a především antisocialista!
Nacismus německý se zrodil 7. března 1918, když zámečník a básník Antonín Drexler v Mnichově založil pobočku strany Svobodný výbor pro německý dělnický mír, kterou pak v roce 1919 Drexler, G. Feder, D. Eckart a K. Harrer přejmenovali na DAP (Německá strana dělníků - Deutsche Arbeiterpartei).
Po skončení 1. světové války vyslala německá vojenská rozvědka do DAP agenta, který měl monitorovat její činnost. Měl hodnost desátníka a jmenoval se Adolf Hitler. Špion Hitler, údajně zklamán malou revolučností dělníků, usiloval o přejmenování DAP na stranu sociálně revoluční (pak by bylo snazší ji zakázat). DAP posléze přejmenována byla, ale po vzoru rakouském - a proti Hitlerově vůli - na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Ärbeiterpartei) - NSDAP.
Metamorfóza nacistů ve fašisty
Na ochranu zejména před sociálními demokraty a komunisty, kteří od počátku narušovali Hitlerovy demonstrace a projevy, si nacisté časem vytvořili vlastní milici - SA, která (složená z nezaměstnaných a dělníků) si přes všechny peripetie a infiltrace zachovávala statut socialistických patriotů a usilovala o skutečnou sociální revoluci i poté, co se Hitler dostal k moci. To ovšem ohrožovalo finanční příjmy od bohatých podnikatelských kruhů, kteří stranu „socialistických dělníků" již tajně sponzorovali. Definitivním zlomem se stala Noc dlouhých nožů - z 29. na 30. června 1934 - kdy na pokyn Hitlera úderky SS přepadly a vyvraždily vedení SA.
Původně levicová NSDAP zlikvidovala odbory, do koncentráků nahnala nejprve komunisty a poté i sociální demokraty (o Židech, Cikánech, homosexuálech a jehovistech nemluvě). Zůstal tedy jedině název; socialistické dělníky již ovládali pravicoví šovinisté, podporovaní obchodními i průmyslovými kruhy, médii včetně členů britské královské rodiny. Lze tedy říci, že fašisté nacistům NSDAP v podstatě ukradli: pod stejnou značkou praktikovali úplně jinou ideologii i program
Pro fašistu je jak vidno příznačná především šovinistická pravicovou, ústící v ochotu fyzicky likvidovat příslušníky levicového spektra; jiný fašista, chilský diktátor A. Pinochet odpovídá za smrt i bestiální mučení tisíců chilských levicových aktivistů.
A co čeští fašisté?
Vize nastolení skutečného fašismu v ČR - s pinochetovskou brutalitou a likvidací levicových elit! - se dotkl např. politolog B. Doležal (v MF DNES, 1. října 2003), když na fakt tehdejší levicové parlamentní 111 (KSČM plus ČSSD měly 111 poslanců) reagoval následovně: "Pokud by ČSSD zvolila menšinové vládnutí s tichou podporou komunistů... ČR by tím nastoupila tzv. chilskou cestu k demokracii (oklikou přes nějakého Pinocheta)." Politolog Doležal jistě věděl o čem mluví a přitom vize, že by se český Pinochet dostal k moci přes nějakou DS či Národní odpor připadá zcela absurdní! Noc dlouhých nožů není potřeba, poněvadž do hry by zřejmě vstoupily úplně jiné subjekty.
Fašismus v ČR by patrně odstartovaly antikomunistické „šináglie" které by přitahovaly stále více čovinistů a v relativně krátké časové periodě by zaplnily Václavské náměstí. Mezi šináglisty by jistě vynikali „demokraté" nosící tričko s nápisem „Pověs si svého komunistu", zapadal by sem i expremiér Topolánek se svým bonmotem (Nemohu slíbit nic než Noc dlouhých nožů). Bouřlivý potlesk by od českých fašistů jistě sklidila autorka publikující na ePortálu článek Neonacistické krysy patří na dno Orlíku! Prosím, počtěte si:
"Celá historie socialismu je především historií krys. Právě lidské krysy jsou se svou stokovou přichcíplostí tím pravým odpadovým materiálem pro socialistické modelování. Národní socialismus byl především socialismem. I na historii hitlerovského Německa je vidět, že nacionalisticko-rasistická nadstavba socialismu byla Němcům podávaná postupně po dávkách a vyvrcholila až holocaustem. Bez socialistických základů by však ti „normálnější" Němci na nacistické zrůdnosti těžko okamžitě přistoupili... Štěstím našeho světa snad je, že „bílá liga" plešek už dnes neznamená žádnou „bílou sílu". V Bílém domě ve Washingtonu se totiž naštěstí hraje židovská liga. A americko-izraelská morální a vojenská síla je prozatím jistotou, že se něco podobného jako holocaust už nikdy nezopakuje.
A co vzkázat českým neonacistickým krysám? Chtělo by to nějakého krysaře, který by nás všech neonacistických krys konečně zbavil. Nejlépe kdyby nás jich zbavil na místě, nad kterým se stále vynořuje duch orlíkovské zombie. Tedy nejlépe na dně Orlíku... Beneš patřil rovněž k oněm zmiňovaným hlodavcům." (V rubrice Kdo jsme se uvádí: „Na Eportalu vycházejí články, komentáře, studie a analýzy významných osobností.... pravicové politiky, publicistiky a konzervativního smýšlení. Jmenujme například Václava Klause, Miloslava Bednáře, Romana Jocha, Ladislava Jakla, Marka Loužka, Petra Macha, Jiřího Zahrádky, Jana Zahradila... Marka Stoniše, Martina Schmarzce,,... Dana Drápala, Josefa Mlejnka, Martina Čejky, Michala Semína, Jana Kubalčíka, Čestmíra Hofhanzla..." Kdo má zájem, může si najít další skvosty na tomto hvězdném webu, např. článek Ubožáci! Neonacisté jsou patrně jen vhodnou potravou pro židovské kulky!).
Pokud jde o „bílé plešky" čili pravicové subjekty používající hitlerovských symbolů (zpočátku používaly spíše husitský kalich), pak nepochybně jde o fašisty, ale jejich společenské riziko se přeceňuje. Zde se spíše koncentrují značně dezorientovaní mladí lidé rozhořčení soudobými společenskými problémy, ale nedisponující řešením. Jejich dezorientaci dokazují právě ony hitlerovské relikvie: což není absurdní pohled na české alias slovanské patrioty, uctívající Hitlera, který chtěl Čechy alias Slovany zotročit? Připomínají tak trochu slávistu, fandícího Slávii, ale mávajícího sparťanskou vlajkou; což není omluvou pro zákonný postih násilných činů, a s tím si sebevědomý demokrat plně vystačí.
Každý kdo si přečte program, stanovy a tisk Dělnické strany musí uznat, že byť ne explicitně, implicitně je DS národně socialistickou stranou. Aby se změnila ve fašistickou, musely by jí ovládnout pravicové elity, což nehrozí, poněvadž ji nepotřebují. Pokud pak bude tato strana českých patriotů v České republice zakázána, bude to špatná zpráva pro českou demokracii, která se tím vydá kamsi do Orientu. A moderní společnost ve které nad pravdou, svobodou slova a demokracií stojí starověké náboženské předsudky, nic dobrého nečeká.
