Prohraje iniciativa Ne základnám bitvu o radar?

Tato otázka momentálně připadá absurdní: USA zeštíhlují rozpočet, J. Paroubek je zásadně proti radaru a socdem poslankyně Kalábková na dubnové demonstraci ujišťuje: „...my nebudeme podporovat výstavbu radarové základny na území České republiky a chtěla bych vám poděkovat všem za tu několikaletou podporu, kterou nám dáváte."

Vypukne operace Trojský kůň?

Ono poděkování demonstrantům za podporu ČSSD bylo vskutku „marketingové", poněvadž oportunní postoj elit ČSSD k základně zná každý, kdo neztratil paměť. A spolehnutí se na nynější protiradarovou zásadovost J. Paroubka, je také sázka do loterie. Malý příklad: v parlamentní diskusi o vyslání českých okupantů do Afgánistánu, JP svou plamennou tirádu (Projev předsedy ČSSD k problematice vojenských misí) zakončil slovy: „Trvání na vojenském výsadku v Afganistánu je řešením velmi špatným a velmi špatná řešení bychom podporovat neměli." Při hlasování potom zásadově abstenoval, přičemž nepochybně věděl, že velmi špatné řešení projde! Mj. hlasy 4 socdem válečných štváčů (eufemisticky jestřábů), jejichž ruce nezadržitelně poskvrní krev afgánských civilistů.

Ne základnám tudíž musí - mj. i z historických zkušeností - brát některé sliby socdem představitelů s velikou rezervou a vědomím, že i kdyby to mysleli upřímně, nedokážou zajistit jednotu poslaneckého klubu, pokud si někteří přeběhlíci postaví hlavu; a k oněm „rizikovým" nutno přičíst i nynější poslance ČSSD, kteří se eventuálně neobjeví na volitelných místech kandidátek pro předčasné volby.

Nebezpečí, že smlouvy o základně budou schváleny, se i přes zdánlivou absurditu stává vysoce akutním a úvod pravděpodobného scénáře („akci Trojský kůň") již předestřel exministr zahraničí K. Schwazenberg:  „Smlouvy s Amerikou se... podařilo uzavřít tak výhodně, že podobné podmínky nemá žádná jiná země na světě... Získali jsme i přístup k nejlepším vědeckým ústavům, to se jen tak nevidí. Proto by se smlouvy měly ratifikovat, i kdyby žádná koule nikde v Brdech nestála. Českému hospodářství, vědě a výzkumu to přinese ohromné další výhody. Ty výhody nejsou závislé na stavbě radaru, ale na ratifikaci smluv."

S ohledem na zuřící ekonomickou krizi lze tudíž očekávat politicko-mediální kampaň, která bude občánkovi vtloukat do hlavy názor, že v ekonomickém zájmu jeho i této země musí   parlament  tak výhodné smlouvy ratifikoval. Zvláště když žádná „koule v Brdech" nehrozí...  Socdem váleční štváči si pak klidně nasadí masky ekonomických mesiášů a radar prohlasují, třeba i jako přílepek. Paroubek se možná nezmůže ani na symbolické Bu! Bu! Bu! neb mu jeho spinfelčaři vysvětlí, že by to před volbami nebylo taktické.

Další vývoj je pak nabíledni: bílá koule, připravená na ostrově Kwajalainen, se po volbách přikutálí do Brd. Nadějně vyhlížející jednání USA-Rusko o snížení počtu strategických balistických raket bude zablokováno a Rusko namíří na ČR Iskandery.

Ne základnám - Quo vadis?

Pesimismus pak vzroste i při poznání, že iniciativa Ne základnám momentálně není schopna podobnému vývoji čelit. Účast na jejích demonstracích, před dvěma roky v řádech tisíců, se smrskla na stovky (a plamenné výzvy, protesty či hrozby zrádným politikům vznášené z podobně „početných" demošek, vyvolají spíš pousmání). Iniciativa nedokázala oslovit akademickou obec; a představa, že by ctihodní akademikové demonstrovali proti radaru za zpěvu písní Kuš, pane Bush popř. Je to na hýždě (slušně řečeno)  je zcela iluzorní. Nepřijetím strany paní Edelmannové se iniciativa místo celonárodního hnutí proti radaru stala pouhým levičáckým hnutím proti radaru. Nonstop provoz stánku na Václavském náměstí byl možný jen díky obětavé lidské pomoci dvou osobností KSČM (M. Hoření a K. Růžičky), kteří zde odsloužili mnoho nočních služeb (a porovná-li se pomoc iniciativě ze stran KSČM a ČSSD, pak z toho ČSSD vychází naprosto ostudně). Iniciativa je rozštěpena (na Ne základnám a Ne radaru) poté, co se „mladí humanisté" neštítili vyloučit významné Otce zakladatele (mj. JUDr. P. Kužvarta a JUDr. Š. Steigera). O dění rozhodují nezralí mladí levičáčtí radikálové, a vyskytly se i jevy, na něž by se hodilo rčení, že starého psa a estébáka novým kouskům nenaučíš. Iniciativa nemá efektivní plán „B" a odhodlání mladých dívek a chlapců, lehat si při transportu radaru pod kola US náklaďáků, je sice dojemné, ale současně i komické.

A mimo jiné i proto, že začátkem července iniciativa dovrší 3. rok své existence, tím momentálně nejvhodnější postupem se nabízí neprodlené svolání všech Otců zakladatelů, a formulace účinného plánu „B".