(Politická
fikce). Česká republika ohromila arabský svět. Není divu. Které orientální zemi
se poštěstí, aby evropský premiér odřekl její návštěvu s omluvou, že bude
raději u porodu svého nemanželského dítěte. Takový faux pas šejkové nikdy
nepochopí, zvláště když i oni vědí, že každý biologický otec je nejistý… Jistě,
podobné téma připadá pro seriozní médium téměř nepatřičné, ale když už se český
premiér – místo zpráv, jak chce např. přispět k řešení palestinsko-izraelského
problému – rozhodl občany oblažovat zvěstmi, jak bylo jeho nemanželské dítě porozeno,
kolik váží, , kdo vybral jaké jméno, apod., pak přímo občany vybízí, aby se
pídili i po tom, jak bylo vlastně zplozeno.
Soudě jen podle novinových fotografií, pak se nemluvně šťastnému otci příliš nepodobá. Má hezky kulatý obličej, zatímco tato premiérova fyziognomie má tvar spíše oválný. Ale nešť. Kluci ostatně bývají po mámě a pravobočkova maminka se v miminku musí právem vidět. Navíc biologické mateřství bývá na rozdíl od otcovství prakticky nezpochybnitelné.
Jenomže pohled na novorozeně s kulatým obličejíčkem a bezvlasou hlavou přímo vybízí ke srovnání s jiným poslancem, který budiž pojmenován jako pan X. Jak může čtenář pana X identifikovat? Poměrně snadno.
Musí si jenom připomenout záběry televizních kamer pořízené toho dne, kdy se místopředsedkyně poslanců loučila se svými kolegyněmi a kolegy a odcházela na mateřskou dovolenou. Poněvadž pánů s kulatým obličejem a méně vlasy je ve Sněmovně přehršel (mj. třeba herec Jandák), ještě zbývá si uvědomit, s kým si nastávající mamča při tomto loučení dala před kamerami nejvášnivější polibek. A tento poslanec budiž tajemným panem X.
Ta pusa totiž připadá natolik neformální, že přímo volá po úvahách, zda ti dva spolu náhodou neměli nějaké techtle mechtle. Pokud snad měli techtle mechtle třeba v Techtle Mechtle baru, pak by to jistě nestálo za řeč; i když kdoví jaká separé mají podniky, ze kterých občan, nemaje aspoň poslanecký plat, odchází notoricky střízlivý. Jenomže pokud by ti dva spolu měli techtle mechtle intimnější, a ještě třeba v období početí pravobočka, pak by to ústilo v jisté implikace.
V případě, že by pan X v té době věděl o nemanželském poměru českého premiéra s krasavicí, s kterou se před kamerami tak vášnivě políbil, pak by to znamenalo, že se pokusili českému premiérovi nasadit parohy. (I když v případě takové promiskuity bývá banální rčení o parozích vystřídáno realističtějším „sejdeme se na kožním“, které se možná brzy s ohledem na AIDS změní na „sejdeme se na hematologii“).
Ale představa, že by se poslanec, který přísahal napřít své síly ve prospěch této země, dopustil hanebného činu, po kterém by premiér sedával ve Strakově Akademii – a nad ním visící parohy, připadá nehodná tohoto stavu. To by, s ohledem na pověst ČR, snad nespáchal ani poslanec za KSČM. Vyloučí-li se tedy varianta s parožím, přicházel by nakonec v úvahu jakýsi gentlemanský gruppensex ve složení – poslanec, premiér a místopředsedkyně Sněmovny…
V tomto případě by rozhodně nešlo o dehonestující parohy! Nýbrž naopak o ryzí a až dojemné gentlemanství, při kterém se k biologicky zcela nejistému otcovství hrdě přihlásí nejmocnější politik této země! Termín pravoboček by tudíž znamenal skutečnou českou raritu nemající ve světě obdoby, kdy by se český premiér hlásil ke svému nemanželskému dítěti, jehož biologickým otcem by byl český poslanec! Závažné komplikace by jistě mohly nastat ve chvíli, kdy by k dítěti vzplál otcovskou láskou i druhý gentleman a mezi českým poslancem a premiérem by vypukl spor o určení otcovství dítěte místopředsedkyně Sněmov!ny.
Ale takhle daleko, proboha, by to snad nedošlo a raději po tajemném panu X ani nepátrejme. Nakonec se jednalo o pouhou fikci zvýrazněnou kondicionálem. Stačí, když už nyní bude muslimský region, a ne tak úplně bezdůvodně, považovat naší krásnou vlast za českou variantu ztělesnění Satana! Bohatí šejkové začnou ČR objíždět velikým obloukem a každý terorista se slavnostně zapřísáhne, že do českého bahna nikdy nevkročí
