Marxisty deformovaný Západ je existenční hrozbou pro celou civilizaci /2/

Předchozí blog – „Podíl Marxe a marxistů na covidové i válečné katastrofě /1/“ – prokázal, že západní civilizace je postižena závažnou vývojovou poruchou. Lze ji přirovnat k odlišnému vývoji člověka (třeba prezidenta M. Zemana)

pokud by např. v 17 letech prodělal těžký klíšťový zánět mozku. Z ochrnutí a dalších komplikací by se nejspíš vyléčil, ale zřejmě by nevystudoval vysokou školu, nestal by se premiérem ani prezidentem., a patrně by byl i chorobně agresívní...

Podobně neblahý osud postihl Západ, přičemž jeho „virem“ byl K. Marx a „chorobou“ marxismus. Marxisté totiž nebojovali jenom proti kapitalismu... Jejich 150 let trvající destrukce především zablokovala přirozený rozvoj ekonomiky generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost a důstojnost, tzn družstevnictví. Výsledkem je ekonomický paradox v tom smyslu, že dnes – po privatizaci marxistických (byrokratických) ekonomik – tvoří až 95% západní ekonomiky ekonomika predátorská, tzn. privátní, Ta má rovněž přirozený evoluční původ; avšak v boji o trh charakteristicky generuje individualismus, egoismus a bezohlednost. Z evolučního hlediska však měl být poměr obou ekonomik dnes spíše opačný!

Tento blog prokáže, že v důsledku onoho ekonomického paradoxu se Západ místo vyspělé a kulturní civilizace stal evoluční zrůdou a hrozbou i pro celou planetu. Řešení evoluční anomálie formou kultivačního procesu i operativních korekcí nicméně existuje. Je však nutné s tím neodkladně začít.

OBSAH: I. Civilizační a kulturní paradoxy defektní západní civilizace. II. Příklady predátorského hyenismu. III. Covid-19 jako predátorský zločin marxismem zdeformovaného Západu. IV. „Ruský medvěd“ jako „užitečný idiot“ koronaviru? V. Hazard s jadernou apokalypsou a další zkázonosné hrozby; VI. Současná ideologická krize, její absurdity, rizika i perspektivy; VII. Řešení evoluční anomálie? Revoluce hlav a srdcí! VIII. Revoluce hlav a srdcí v oblasti ideologie. IX. Revoluce hlav a srdcí v ekonomice; X. Družstevní hnutí postrádá vlastní a akční politickou reprezentaci XI. Družstevní strany a jejich Internacionála jako klíč k řešení evoluční anomálie Západu.

I. Civilizační a kulturní paradoxy defektní západní civilizace

Zmíněný ekonomický paradox – kdy po privatizaci marxistických (byrokratických) ekonomik tvoří až 95% západní ekonomiky ekonomika privátní tedy predátorská – se jako primární zdroj problémů podílel na vzniku paradoxů a hrozeb sekundárních.

Civilizační paradox Západní finanční a ekonomičtí predátoři již ovládají i globalizované subjekty, jejichž obraty převyšují rozpočty mnohých států, takže ekonomické, energetické, ekologické a další škody i hrozby – jako důsledky nezřízené ekonomické dravosti – mají globální rozsah. Např globální společnost Black Rock spravuje aktiva ve výši 10 bilionů USD; a tato „stínová banka“ (fungující mimo bankovní regulaci a jejíž závazky nejsou likvidní) spravuje mimo jiné i část portfolia ČNB… (1) (2) Další hrozbou je zneužití nevídaného rozvoje vědy a produkce jaderných, biologických i dalších typů zbraní, schopných zničit život na této planetě. Globální organizace, OSN, je přitom zcela bezmocná.

Nynější situace je dramatičtější o fakt, že se zánikem marxistického bloku skončila i hrozba eventuální revoluce a zestátnění privátní ekonomiky, která nutila západní politiky predátorské praktiky mírnit.

Kulturní paradox V této bezprecedentně komplikované éře navíc masově vyhasl mravní, psychoterapeutický i společensko-stabilizační vliv křesťanství, které svým Desaterem a Novým Zákonem po více než 250 let krotilo hříšné choutky i praktiky věřících (!) západních predátorů. Vědecký a technický vývoj nicméně existenci biblického Ráje i Pekla definitivně zpochybnil a symbolický umíráček „Adamovi i Evě“ zazněl 3. ledna 1954, kdy prestižní vědec a humanista A. Einstein, napsal: „Slovo bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní... Podle mě je židovské náboženství stejně jako všechna ostatní ztělesněním nejpošetilejších pověr... Židé, ke kterým se rád počítám a s jejichž mentalitou mám mnoho společného, nejsou o nic lepší než ostatní lidé.“ (3)

Náboženství vycházející ze Starého Zákona sice přežívají – a dokonce i bují – avšak spíše jako obrana proti civilizační agresi Západu (islám) či jako kulturní exces (judaismus), který Západ nemůže obrodit. Z hlediska udávaného počtu věřících a jejich přímé či nepřímé politické, ekonomické i mediální moci, patří mezi nejdynamičtější islám (z 200 milionů v roce 1900 přes 551milionů v roce 1970 dnes čítá téměř 2 miliardy věřících). Dále judaismus; počet věřících se udává 14 milionů (rok 2010). ale jeho starozákonní teologie má značný vliv jako základ křesťanství i islámu. Křesťanství (s více než 2 miliardami věřících) skomírá, zmítáno mj. sexuálními skandály „Otců“; nicméně v USA prezident stále přísahá na Bibli. Z hlediska Einsteinovy kritiky však téměř 5 miliard lidí existenciálně sází na pošetilé a primitivní pověry, přičemž ve všech těchto věroukách existují fanatikové s různým stupněm hrozby pro civilizaci…

V důsledku marxisty zablokované evoluce ekonomiky generující demokracii, solidaritu, spravedlnost, poctivost, zodpovědnost a důstojnost, byl sekundárně blokován i deformován pozitivní vývoj politický, ideologický a kulturní. Takže aktuálně zcela absentuje kultivující vliv globálně akceptované ideologie, která by odpovídala vědecko-technické úrovni západní civilizace – stojící mj. před konstrukci umělé inteligence, schopné vlastního zdokonalování. Nenabízí ji ani ekonomicky expandující Čína, praktikující nejprve katastrofální marxismus maoistický, nahrazovaný nyní „marxismem pragmatickým“ (konfuciánským).

II. Příklady hyenismu predátorské ekonomiky

Predátorské zločiny občanské Kromě tučné kořisti v podobě financí ze solidárních systémů, mj. zdravotního či penzijního pojištění, se obětmi finančních predátorů stávají dokonce i samotní pacienti, kteří si zdravotní služby platí.

Britský privátní chirurg, vlastnící luxusní dům v Birminghamu plus několik dalších nemovitostí v Cardiffu a Manchesteru, a navíc letní dům v USA – v chorobné snaze zvýšit si svůj příjem – strašil své pacientky rakovinou prsu a prováděl jim úplně zbytečně mastektomie! (4)

Dalším příkladem budiž americká zdravotní pojišťovna, akciová společnost Hospital CA, provozující 160 nemocnic a dalších 100 chirurgických center, která donutila lékaře provádět úplně zbytečné a pro pacienty riskantní i stresující srdeční, cévní i další operace! Důvod byl prostý: akcionáři Hospital CA. požadovali stále vyšší dividendy! (5)

Predátorské zločiny válečné i ekonomické Zánik komunistického vojenského bloku a rozpad Sovětského svazu na 12 samostatných států v Evropě a v Asii, kupodivu nedoplnilo rozpuštění NATO, ale naopak počalo jeho rozšiřování a posilování. Takže motivy vzniku i přežívání této Aliance nelze vysvětlit pouze jako obranné a ideologické. S logickým sloučením obou německých států pak kontrastovalo (poklidné) rozdělení malého Československa i divoký rozpad Jugoslávie na 6 států. Absurdní balkánskou tragédii „korunovalo“ nelegální bombardování Srbska strategickými letouny NATO za účelem odtržení a osamostatnění malé jugoslávské provincie Kosovo. 

K pochopení těchto a dalších „překvapivých“ událostí by měl přispět pozoruhodný postřeh v „Manifestu komunistické strany“, vydaném Marxem a Engelsem v roce 1848: „Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“ (6)

Západní ekonomičtí predátoři, zbavení strachu z trestu křesťanského Boha, a po pádu marxistických režimů i strachu z možné revoluce, vyvolali první globální finanční a ekonomickou krizi již v roce 2008.  Jenom v USA musela vláda do ekonomiky vložit 787 miliard dolarů. (7)  Současně a pod různými záminkami proběhla i série vojenských agresí USA a jejich spojenců: po zmíněném bombardování Jugoslávie (1999) následovaly vpády do Afganistánu (2001), do Iráku (2003) a agrese stíhacích bombardérů Francie a Velké Británie proti Libyi (2011)

Nejničivější byla agrese USA (se spojenci Velkou Británií, Austrálií a Polskem) proti Iráku (2003-2011). Odhady počtu obětí války se liší; počínaje 162 000 a konče údaji epidemiologů (Les Roberts a Gilbert Burnham) – kteří 22. září 2007 uvedli, že podle průzkumu veřejného mínění z února 2007 si průměrný Američan myslí, že následkem války v Iráku zahynulo přibližně 9900 Iráčanů. Skutečnost je však podle nich asi stokrát horší. (8)

K výdajům na válku v Iráku se mj. vyjádřil na začátku března 2008 držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz a započítal do nich i dílčí útraty a další „opomíjená fakta“. V důsledku toho stojí válka Spojené státy měsíčně 16 mld dolarů a celkově bude stát 3 bilióny dolarů. Zbytek světa za ni zaplatí přibližně stejnou částku. Další bilión dolarů budou činit úroky z půjček, které USA zaplatí do roku 2017.  (8) Zisky ekonomických subjektů, působících v rámci vojensko-průmyslového komplexu uváděny nejsou.

Casus belli agrese – argument, že Irák vlastní chemické zbraně hromadného ničení – se nikdy nepotvrdil; nicméně na následky ochuzeného uranu, použitého agresory, Iráčané umírají dodnes.

Příznačné jsou i osudy státníků napadených zemí: jugoslávský prezident V. Miloševič zemřel v Haagském vězení dříve, než mohl vystoupit se svou obhajobou. Američany zajatý prezident Iráku, S. Hussein, byl předán proamerickým vzbouřencům, kteří ho brutálně popravili. Libyjský prezident M. Kaddáfí byl zajat vzbouřenci a po návštěvě H. Clintonové byl bestiálně usmrcen (Kaddáfího stoupenci později přepadli US ambasádu v Tripolisu a podobným způsobem „popravili“ US velvyslance).

Posuzovat nakolik byly tyto agrese součástí neveřejného predátorského boje o surovinové, průmyslové, ekonomické, tržní a další zdroje, je na samostatnou práci, stejně jako analýza evidentního selhání mezinárodních i národních institucí a jejich úředníků, zejména vlád, justicí, policie masmédií apod. Podstatný je zde především zjevně progresívní degenerativní úpadek západní civilizace.

III. Covid-19 jako predátorský zločin marxismem zdeformovaného Západu

Pandemie covidu-19 si za 27 měsíců vyžádala životy 12 000 000 lidí – přímo na covid-19 zemřelo 6 milionů a dalších 6 milionů v důsledku zablokování lékařské péče jiných závažných onemocnění (9) Aby však byla spoluvina marxismu na vzniku této světové zdravotní, společenské, ekonomické (ale i morální!) katastrofy prokázána, musí být doloženo, že pandemie nemá přírodní původ, ale je zločinným dílem evolučně deformovaného predátorského kapitalismu!

Spor o původu atypického koronaviru SARS-CoV-2 Úvodem budiž připomenuto, že renomovaný „virolog“ (byť spíše přes viry počítačové), Bill Gates, již v květnu 2018 předpověděl hrozbu bioteroristického útoku prostřednictvím zcela nové choroby, „o které svět zatím netuší“. (10)

První oficiální zprávy pokračovaly ve verzi (údajně) evolučního původu virů způsobujících akutní respirační syndromy u nemocí SARS (ta se objevila roku 2002 v Číně) a doslova vražedné MERS se smrtností až 34% (na Středním Východě 2012). V případě SARS údajně zmutoval virus čínského netopýra s virem psíka cibetky a MERS vyvolala mutace viru egyptského netopýra s virem velblouda. SARS-CoV-2 pak měl mít evoluční zrod např. na tržišti se syrovým masem ve Wu-chanu, kde prý mohl zmutovat koronavirus z netopýra vrápence s virem šupinatého savce luskouna.

Renomovaný stoupenec evolučního původu SARS-CoV-2, imunolog prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. z Ústavu molekulární genetiky AV ČR 1. července 2020 dokonce připustil teoretickou možnost evolučního vzniku i mnohem smrtonosnější mutanty; například, že by se virus spalniček (s 10x vyšší nakažlivostí než SARS-CoV-2) zkombinoval s virem eboly (která má 50% smrtnost). Následná epidemie by se prý vyrovnala morovým ranám ze středověku. (11)

První renomované pochybnosti přinesly již 23. února 2020 Taipei Times, které pod příznačným titulkem – „Výzkumníci sdělují: Epidemii COVID-19 vyvolal pravděpodobně syntetický virus“ – zveřejnily argumenty vědce Chi-Tai Fanga z Tchajwanské národní univerzity: „Přirozené mutace virů způsobují pouze malé a ojedinělé změny. Virus, který přirozenou mutací přibere najednou 4 aminokyseliny, by se normálně neměl vyskytovat. Tak velká mutace sice není nemožná, ale je vysoce nepravděpodobná.“ (12)

17. března 2020 však vyšel v Nature Medicine „kultovní“ článek s výsledky týmu virologů vedeného Kristianem G. Andersenem (13) a s kategorickým závěrem, že jejich výzkum potvrdil, že virus SARS-CoV-2 nemá laboratorní původ, neboť nevykazuje známky záměrné manipulace.

Načež vypukla masmediální i zpolitizovaná kampaň a stoupenci laboratorního původu viru, (nepřímo sdělující, že výroba SARS-CoV-2 je minimálně důsledkem potušení předpisů či zákonů), se stali „disidenty“, Jejich názory byly cejchovány jako nevědecké, směšné, podvodné, dezinformační, konspirační apod. a začaly být odstraňovány z Facebooku, masmédií, a dokonce i z Nature. (14) Jejich posty i weby byly napadány hackery, elfy a dalšími samozvanými strážci oficiální verze. Mikrobioložka S. Peková, veřejně tvrdící, že SARS-CoV-2 nemůže mít evoluční původ (z důvodů zmíněných v Taipei Times), začala čelit trestnímu stíhání (pro údajný ekonomický delikt). (15)

31. ledna.2021 však explodovala „informační bomba“: renomovaný obhájce evoluční verze, akademik Václav Hořejší, se tentokráte k původu SARS-CoV-2 vyjádřil slovy: „…je jasné, že pomocí dnes známých metod může být poměrně snadno a kdekoli laboratorně vytvořen jakýkoli virus tohoto typu…“ (16)

8. února 2021 pak mikrobioložka S. Peková uvedla, že podzimní a další vlny epidemie v roce 2020 nezpůsobily mutace SARS-CoV-2, ale jeho zcela nové kmeny (čili SARS-CoV-3, SARS-CoV-4), poněvadž jejichž genom neobsahuje historii mutace jarního SARS-CoV-2, „Moje poselství se od jara nezměnilo: Najděte tu ´jeskyni´ ze které to vylétá, zavřete ji, zavřete její zaměstnance i její management.... Mnozí říkají, že se máme připravit na další pandemie. Panebože, v žádném případě. Tohle se nesmí stát precedentem,“ (17) varovala vědkyně. Reakce zodpovědných politiků, minimálně ministrů zdravotnictví, vnitra i obrany však byly nulové.

Spor o vznik covidu-19 Koncem května 2021 požádal US prezident J. Biden zpravodajskou komunitu, aby mu do 90 dnů zjistila původ nemoci covid-19. Za 3 měsíce přišla odpověď, že ve zpravodajských službách probíhá ostrá debata bez výhledu na shodu. (18) Prezident reagoval výzvou, aby zdvojnásobili své úsilí a Čínu vyzval, aby nezatajovala lékařská data o vzniku a vývoji nemoci. Čína reagovala tvrzením, že první případy zánětů plic odpovídající covidu-19 se vyskytly již dříve ve Fort Detricku v Marylandu, byly mylně diagnostikovány jako nemoc kuřáků elektronických cigaret, a požádala o příslušné rentgenové snímky. (19)

Situace začala gradovat. Americká demokracie nesměle zafungovala a senátor R. Paul obvinil covidového experta předchozího prezidenta Trumpa, A. Fauciho, ze zodpovědnosti za zbytečnou smrt mnoha z (tehdy) 600 000 amerických obětí covidu-19, poněvadž zablokoval primární lékařskou péči (mj. popřením léčivých účinků hydroxychloquinu). Navíc se objevily informace, že US ministerstvo obrany, které provozovalo laboratoř ve Wu-chanu, bylo požádáno o 14 milionů dolarů na výzkum virových „gain of funkcion“ – konkrétně tvorbu a výzkum virových monster včetně kombinací s vražedným virem namoci MERS. Ministerstvo grant financovat odmítlo se zdůvodněním vysokého rizika takových pokusů. Z emailové korespondence však vyšlo najevo, že výzkumy svévolně pokračovaly a financování zajistil A. Fauci, (19). Koncem října vydal P. Navarro (někdejší Trumpův ekonomický poradce) knihu In Trump Time, A Journal of America’s Plague Year, kde předchozí informace potvrdil. (20)

Laboratorní původ viru i nemoci se stával zřejmý a zřejmou se stala i dosavadní účelovost a koordinace mj. při cejchování stoupenců této koncepce coby dezinformátorů a konspirátorů, jako snaha utajit pravdu. Kdo však měl tu pochybnou čest být pacientem č.1, i jak se nemoc skutečně rozšířila, dosud není vyjasněno. Všechna předchozí fakta pouze nepřímo zpochybňují možnost laboratorní havárie či nechtěného přenosu.

Vědomé blokování účinné primární léčby (?) Standardní primární léčba covidu-19, která rozhodovala, zda se pacient vyléčí, nebo skončí v nemocnici či dokonce zemře, byla po téměř celou dobu pandemie pouze symptomatická (Paralen, Ibalgin) a podpůrná (vitaminy C a D, zinek apod.). Přitom byly prakticky již od počátku k dispozici minimálně dva účinné léky.

Prvním z nich byl Isoprinosin, používaný 50 let k léčbě virového pásového oparu. Na sobě i svém synovi ho vyzkoušel vakcinolog prof. J. Beran, a poté jím bylo v domově seniorů v Litovli z covidu-19 vyléčeno všech 20 pacientů ve věku 87 až 94 let. (21) Isoprinosin léčí tím, že zvyšuje hladinu bílých krvinek, přičemž leukopenie byla zjištěna hned u prvního US covid-19 pacienta (22) I přes tato fakta byl profesor J. Beran oficiálně vyhlášen za dezinformátora… (23)

Jako další a levný lék na covid-19 se ukázal Ivermektin, používaný standardně na odčervování (zejména zvířat), ale jehož humánní verze vykazuje i anti-virové účinky. Byl testován v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny a primář Michal Rezek uvedl: „Naše zkušenosti rozhodně nebyly negativní...“ (24) Takže pokud Ivermektin fungoval u hospitalizovaných pacientů, pak by o to cennější měla být jeho aplikace v počátečních fázích covidu. I přesto byl stahován z trhu. (25)

Největším „handicapem“ těchto léků patrně byla jejich nízká cena (řádově stokoruny) i vypršená licence (takže zisk plynul všem výrobcům). Ministerstvo zdravotnictví totiž nakoupilo za 780 milionů dvanáct tisíc dávek Regeneronu (intravenózně aplikovaného protilátkového koktailu), avšak primární léčba pacienta vyšla na 65 000 korun; Regeneron navíc mohl být podán pouze pacientům, u kterých příznaky onemocnění netrvají déle než sedm dní a neuplynuly více než tři dny od pozitivního testu na koronavirus. (26) (27) Nakolik primární léčba covidu-19 probíhala dle lege artis a nakolik dle „lege business“ by tudíž mělo zajímat i kriminalisty (když už to nezajímalo zdravotní pojišťovny).

Ke zbytečným hospitalizacím, utrpením a smrti milionů lidí (jenom v USA, Francii, Velké Británii, Německu, Itálii a Španělsku zemřelo přes 1.5 milionů covid pacientů) (28) vedlo (kromě potlačování účinné primární léčby covidu-19) i účelové šíření strachu médii. A poněvadž předčasně – a nejen na covid, ale i v důsledku odkládání či znepřístupnění naléhavých vyšetření i léčby onkologických a dalších závažných nemocí – umírali především komorbidní občané a důchodci, lze pandemii chápat i jako „zdravotní a penzijní reformu dle doktora Mengeleho“ realizovanou pro biliónové zisky privátních výrobců vakcín, léků a testů, privátních zdravotních a penzijních pojišťoven, nemocnic, pohřebních ústavů a dalších subjektů. Pro ty se pandemie covidu-19 stala zlatým dolem, zatímco obrovské množství zejména malých a středních podniků v důsledku pandemické krize a jejích lockdownů naopak zkrachovalo: počínaje zavřenými restauracemi, hotely a konče mj. turistickým a leteckým průmyslem.

Na pozadí více než 12 milionů obětí a astronomických ekonomických ztrát i amorálních až kriminálních aspektů pandémie selhávají pochopitelně i vědci. Např. hlavní koordinátor Národního institutu virologie a bakteriologie, biochemik Z. Hostomský, situaci pojímá následovně (23.6. 2022) „Patřil jsem od začátku mezi ty, kteří tvrdili, že nejpravděpodobnější možností je únik z laboratoře. Zpočátku tu existovaly tendence označit tuto variantu za konspirační teorii, ale teď tuto pravděpodobnost připouštějí i uznávané autority, včetně představitelů Světové zdravotnické organizace (WHO). …Navíc ty viry mohly být upravovány. Měli tam dokonce myši, které byly modifikovány tak, aby měly lidskou plicní tkáň. Čili oni tam vlastně hledali, co ten virus potřebuje, aby se množil v lidských plicích… Na tomto výzkumu přitom nebylo nic špatného. Protože to je velmi závažná vědecká otázka. Představte si, máte netopýří virus a správně se ptáte: co vlastně potřebuje k tomu, aby se stal lidským patogenem? To je fakt dobré vědět, protože se na to můžete připravit,“ (29) S ohledem na ony miliony zemřelých a trilionové škody, je výrok Z. Hostomského neuvěřitelným a nepřijatelným eufemismem

A v situaci, kdy je lidstvo traumatizováno covidovým šokem – a rovněž jako důsledek totálního selhání západních vědců, politiků, justice i médií – se objevila dvě neblahá proroctví. Prvním byl výrok prezidenta WHO Ghebreyesuse, který květnu 2021 varoval ministry zdravotnictví ze 194 členských států OSN, že lze očekávat pandemii mnohem nakažlivější a smrtelnější nemoci než covid-19 včetně související devastace světové ekonomiky i společnosti. Prý je to „evoluční jistota“. (30) S další temnou hrozbou přišel B. Gates, který 18. 2. 2022 oznámil, že příští epidemii již nevyvolá „milosrdný“ SARS-CoV-2, ale vražednější patogen. (31) Dodal však, že pokroky v lékařských technologiích by měly světu pomoci se s novou pandemií lépe vypořádat. Samozřejmě za předpokladu, že se do nich bude investovat, a že se pozemšťané včas proočkují...

Spoluvina Marxe a jeho souvěrců na této tragédii je zcela evidentní. Neboť především oni po celých 150 let blokovali a deformovali přirozenou ekonomickou, společenskou a mravní evoluci západní civilizace a způsobili, že její instituce dnes nedokážou čelit – dokonce již existenčním! – rizikům a hrozbám vytvářeným vědou a technikou; tzn.  doménou, fungující výlučně na pravdě – a proto se vyvíjející progresívněji než marxisty eticky retardovaná a deformovaná společnost.

IV. „Ruský medvěd“ jako užitečný idiot „koronaviru“?

24. listopadu 2021 se v Jižní Africe objevila vysoce infekční, ale řádově méně smrtelná varianta viru SARS-CoV-2 pojmenovaná Omicron. Restrikce se tak staly zbytečné a rýsoval se konec pandemie formou plošné imunizace („promoření“). Občané, ekonomicky ruinováni epidemiologickými opatřeními a diskriminováni i deptaní za odmítání vakcinace, se začali probouzet. V mnoha zemích propukaly masové protesty, z nichž nejúčinnější se ukázala vzpoura kanadských truckerů, kteří svými nákladními automobily a jejich konvoji zablokovali města i přepravu zboží mezi USA a Kanadou, což mj. psychicky nezvládl kanadský premiér. (32) I přes masmediální masáž sílil ve veřejném mínění názor, že pandemie covidu-19 – jako světová zdravotní, ekonomická, společenská a morální katastrofa není přírodního původu, ale zločinným dílem „elit“ predátorské, evolučně deformované a humanistických zábran zbavené kapitalistické společnosti.

První kroky spravedlnosti Významný právní počin zahájil osmičlenný tým v čele s právničkou Hannah Rose a dr. Mike Yeadonem (někdejším vedoucím alergického a respiračního výzkumu u firmy Pfizer), který – poté co neuspěl u britské justice –  podal 6. prosince 2021 Mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICC) v Haagu žalobu, v níž mezi obviněnými z genocidy a zločinů proti lidskosti figurují mj.: britský premiér B. Johnson a jeho  ministři zdravotnictví (bývalý i současný); předseda WHO T.A. Ghebreyesus; předseda a místopředseda vlastní nadace Bill a Melinda Gatesovi, předseda společnosti Pfizer A. Bourla, předseda Rockefellerovy nadace R. Shah, ředitel Národního institutu pro alergické a infekční  onemocnění A. Fauci, předseda aliance EcoHealth P. Daszak a zakladatel Nového ekonomického fóra K. Schwab. (33) (34) (35)

Celosvětovou akci „Corona -  Velká porota“ (36) založil německý právník Reiner Füllmich, který s týmem elitních právníků, vědců,  špičkových lékařů, patentových expertů, investigativních novinářů a různých zpravodajů již v od července 2020 shromažďoval důkazy potřebné pro úspěšné řízení před velkou porotou s organizátory pandemie covidu-19, jako s pachateli zločinu proti lidstvu; což zahrnuje i delikventy v mainstreamových médiích, vládách  a investiční komunitě, kteří lhali a poškozovali nás všechny, a mj. způsobili smrt milionu lidí jen ve Spojených státech. Zde by jen občanskoprávní škody měly činit 20 až 100 bilionů dolarů – za předpokladu nejméně 400 000 neoprávněných úmrtí s individuálními škodami odhadnutými na 1 milion dolarů, k nimž se připočte 50 až 250násobek tzv. represivních škod. Füllmich a jeho právní tým hodlali prokázat úmyslné jednání, které vede k represivním škodám. Globální ekonomické škody covidu-19 by měly činit kvadrilion dolarů.

Počátkem února 2022 „Corona porota“ zahájila jednání „Velké poroty“ složené z 12. právníků z 10 zemí (Německa, USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Indie, Jižní Afriky, Francie, Itálie a Portugalska), s plánem pokračovat od března do května v USA. (37) (38) (39)

Úsilí H. Rose i R. Füllmicha – které lze srovnat dokonce s bojem Pugwashské konference A. Einsteina za jaderné odzbrojení – odhalilo obrovské selhání politických a intelektuálních elit i institucí západních států, „neschopných“ rozlišit mezi přírodní pohromou a zločinem a adekvátně reagovat. Příznačné je, že západní masmédia o těchto velevýznamných aktivitách „dezinformovala“ tím nejprimitivnějším způsobem: jednoduše je kolektivně zamlčela. Alegoricky řečeno, na marxisty evolučně deformovaném Západě započal střet „Einsteinů“ a „Jidášů“, a tento souboj je dnes pro lidstvo doslova osudový.

Katastrofální celosvětová zdravotní i ekonomická krize, evidentně způsobené pandemií covidu-19, si každopádně vyžadovaly racionální vysvětlení i nápravu; které by nakonec logicky zahrnuly i úsilí H. Rose a R. Füllmicha. Proč se tak nestalo by Marx s Engelsem opět vysvětlili slovy „Čím překonává buržoazie krize?... Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“

Takže vedle stávající pandemické krize zdravotní a ekonomické se náhle objevily či sílily i krize energetická, surovinová a migrační; a současně byl zahájen boj proti „dezinformacím“. A následoval neuvěřitelný zvrat

Ruský šok Počátkem roku 2022 „koronavirové“ titulky v médiích řídly, a jako novum vzplála „akademická“ debata o ruských „červených čárách“ (40), tzn. o situacích, které Rusko z bezpečnostních důvodů nedopustí (jako např. vstup Ukrajiny do NATO s následným rizikem zde umístěných jaderných zbraní). Následovaly týdny manévrů ruské armády a 21. února Rusko uznalo samostatnost Doněckých republik v hranicích daných jejich ústavami.

Tři dny poté přišel neuvěřitelný šok! Rusko, které do delikátní debaty o původu viru SARS-CoV-2 prakticky nezasahovalo – a navíc nedokázalo propagandisticky využít ukrajinských zvěrstev páchaných na ruských obyvatelích po roce 2014 (41), včetně neuvěřitelně barbarského masakru téměř 50 proruských aktivistů v Oděse (42), ani již téměř 14 000 zabitých ruských obyvatel Donbasu včetně žen a dětí (43) – zaútočilo 24. února na Ukrajinu!

Svoji agresi pojalo jako „speciální vojenskou operací s cílem denacifikace a demilitarizace Ukrajiny“ a teprve poté začalo „dumat“ co se vlastně děje. A již po týdnu války se objevily titulky: „Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov“. (44)

Pozice Ruska byla zřejmě složitá a komplikována dezinformacemi o ukrajinské jaderné hrozbě (45) i zprávami o tajných US biolaboratořích na Ukrajině, zabývajících se vývojem smrtonosných virových monster dokonce s rasovou (slovanskou) infekční orientací! (46) (47) Avšak přepadnout dnes vojensky nějaký stát, aniž byl předtím jeho vůdce předhozen světu jako odporný, masový zločinec a nebezpečný šílenec… – jinými slovy nemít propagandisticky vypracovaný casus belli – to je v současném světě sebevražedné. Nicméně, kostky byly vrženy…

Veškerá západní politická i mediální mašinérie covidu-19 (včetně hackerů, trollů, elfů a dalších delikventních bojovníků proti „dezinformacím“, „konspiracím“ apod.) pružně změnila téma a místo koronavirem začala strašit Putinem a Ruskem. 6 000 000 přímých obětí covidu-19 včetně obrovských ekonomických ztrát bylo rázem „zapomenuto“ a stamilionům západních občanů, deptaným po 2 roky pandemií, byla předhozena šance svou covidovou frustraci „kanalizovat“. Facebook dokonce přestal mazat výzvy k zabití Putina.

Casus belli?  Již v této fázi nebyl nelogický dojem, že „ruský medvěd“ především posloužil „koronaviru“ jako užitečný idiot. Vojensky si Rusko navíc počínalo podivně i chaoticky: obklíčilo Kyjev, a místo jeho dobytí se armády přesunuly na jih na obranu Doněckých republik a začaly obsazovat ukrajinské pobřeží Černého moře. Nejdelší a nejtěžší bitva proběhla o město Mariupol a jeho ocelárny Azovstal, které byly dobyty 20. května, což ministr obrany Šojgu slavnostně ohlásil Putinovi. Z obrovského podzemního areálu Azovstalu totiž vyšlo přes 2500 vojáků a neudaný počet (dosud anonymních) civilistů…

Před dobytím Azovstalu naléhavě varoval (dokonce i celý svět) ukrajinský prezident V. Zelenský 13. května slovy „S každým dnem války globální hrozby narůstají, je tu nová příležitost pro Rusko vyvolat nestabilitu v jiných částech světa, nejen tady v Evropě.“ A k velmi složitým jednáním s Moskvou o osvobození obránců továrny Azovstal prý Kyjev využívá prostředníky. (48)

Jak může dobytí rozbitých oceláren ruskou armádou vyvolat nestabilitu v Evropě i v dalších částech světa však ukrajinský prezident nezmínil. Pokoušel se snad naznačit, že v podzemí areálu Azovstalu, se nacházejí laboratoře financované mj. Ministerstvem obrany USA, avšak jsou v nich vyvíjeny biologické zbraně neschválené Ministerstvem obrany USA?

Ovšem pokud zde byly vyráběny smrtelné patogeny zaměřené na slovanskou rasu a Putin tuto informaci znal… (49), pak v takovém případě měl ruský prezident pro napadení Ukrajiny casus belli natolik závažný a urgentní, že jeho zanedbání mohlo být pro Rusko osudné. Současně šlo o nesrovnatelně vyšší riziko, než kterým USA zdůvodňovaly svou agresi proti Iráku v roce 2003; inkriminované chemické zbraně se navíc v Iráku nikdy nenašly…

Za těchto okolností by se i ona „chaotická“ válečná strategie ukázala naopak zcela racionální. Kdyby totiž Rusko tento důvod agrese předem oznámilo, tak – dříve, než by se probilo k Mariupolu – by důkazy byly dávno zničeny a bio-zločinci by byli v zahraničí. Teď by však měli vypovídat před ruskými vyšetřovateli. Tento zvrat by z agrese učinil jedinou možnou a primárně obrannou vojenskou operaci; což je patrně i důvod, proč masmédia začala ruského prezidenta až primitivně nenávidět (50) a jeho likvidaci – ať již politickou nebo fyzickou – považovat za „řešení“ problému.

Určitým problémem však je, že Putin při obléhání Azovstalu sice prohlásil, že „…z Azovstalu nesmí uletět ani moucha“ (51), ale komentátor V. Pjakin poté varoval, že „Proběhla informace, že když evakuovali civilisty s pomocí Mezinárodního červeného kříže, tak část lidí vyvedli, posadili do autobusu a hned odvezli. Nejeli s nimi do filtračního tábora, ale na Ukrajinu. Tato informace proběhla a já jsem ji nedokázal ověřit. Ale proběhla. Takže se nedá jen tak ji opomenout. A to tím spíše, že potom došlo k tomu, že se hlavní kontingent Azova vzdal.“  (V. Pjakin, „Otázka – Odpověď, 23.5.2022). A v červnu se navíc Ukrajina pochlubila, že se jí podařilo několik neobyčejně riskantních operací a v obleženém Azovstalu přistálo i odletělo několik vrtulníků. Prý se zraněnými… (52)

Selektivní pseudohumanismus západních elit Ruské agresi proti Ukrajině šlo snadno předejít, ale zabránilo tomu chorobné vnímání humanity západními elitami, a důkazy jsou evidentní. Příznačné je, že Západ, který bez problémů akceptoval sloučení německých států a na druhé straně zase rozpad Československa, Sovětského svazu i Jugoslávie, přičemž odtržení provincie Kosovo od Srbska dokonce prosadily bombardéry NATO, podobné právo kategoricky upřel etnickým Rusům na Ukrajině…

Když 2. května 2014 došlo v Domě odborů v Oděse k neuvěřitelně bestiálnímu masakru oficiálně (tzn. minimálně) 48 „Moskalů“ včetně těhotné ženy, západní média i politikové na tento zločin prakticky nereagovali. Za pouhých 8 měsíců – a poté, co satirický časopis Charlie Hebdo publikoval obscénní karikatury Alláha – přepadli 7. ledna 2015 jeho pařížskou redakci islámští teroristé a usmrtili celkem 12 osob (šéfredaktora, několik redaktorů a jejich ochranku). 11. ledna pak byly zorganizovány demonstrace ve všech západních zemích; jenom ve Francii demonstrovalo 2,5 milionu lidí a v Paříži s 1,5 milionem demonstrantů – a pod slogany „Je suis Charlie“ – kolektivně protestovaly i západní politické elity.  

Na Ukrajině však genocida etnických Rusů včetně žen i dětí pokračovala a začátkem roku 2022 dosáhl počet obětí téměř 14 000, přičemž Minské dohody zůstaly pouze na papíře. A zatímco srbský prezident Miloševič byl uvržen v Haagu do vězení, ukrajinští teroristé i jejich politikové zůstali beztrestní. Zajímavé je, že ruské agresi předcházela mediálně ignorovaná a doslova provokativní exploze teroru, kdy pozorovatelé mise OBSE v Doněcké a Luhanské oblasti jen v rozpětí 18.-20. února 2022 zaznamenaly celkem 2026 dělostřeleckých (či minometných) explozí!!! (53)

Předvídat v této fázi další vývoj, je skutečně nemožné, poněvadž již zmíněné západní mody vivendi i operandi – „Čím překonává buržoazie krize?... Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“ – budou praktikovány i nadále; a do tohoto kontextu lze zařadit i explozi plynovodu NordStream. Západní Evropě hrozí katastrofální energetická krize s bezprecedentní inflací a trvá i hrozba použití jaderných zbraní. Navíc není vyloučen ani souběh dvou konfliktů. Pokud by se Čína nechala zavléct do boje o Tchaj-wan a současně by probíhala a eskalovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou, mohl by z toho být nakonec konflikt skutečně biblických rozměrů. Chorobné západní elity však v této situaci reagují – politicky i na sociálních sítích – cenzurou a trestáním za legitimní politické názory.

V. Hazard s jadernou apokalypsou a další zkázonosné hrozby

Vývoj jaderné bomby zahájil, ale bez viditelného úspěchu, Hitler. Avšak Američané, i přes vědomí, že Německo je fakticky poraženo, a i přes naléhání A. Einsteina a dalších významných vědců, aby byl jaderný program zastaven, jaderné bomby vyvinuli, vyrobili, otestovali, použili v Hirošimě a Nagasaki a zařadili do výzbroje!

Projekt Manhattan zahrnoval (v období 1942–1946) výzkumné a výrobní provozy ve 30 místech v USA, Velké Británii a Kanadě. Vývoj a výroba prvních 3 atomových bomb přímo zaměstnaly 225 000 lidí a dalších 600 000 lidí na nich pracovalo nepřímo (drtivá většina z oněch 823 000 pracovníků vůbec netušila oč ve skutečnosti jde). Celý projekt byl financovaný státem přes privátní banky. Všechny ekonomické subjekty včetně univerzitních laboratoří, podniků pro těžbu a zpracování uranu a grafitu, firem z oblasti kovoprůmyslu, stavebnictví atp. byly privátní. (54) (55) (56))

Je tak mimo vší pochybnost, že za výrobou, zdokonalováním i hrozbou použití jaderných zbraní vždy stály a stojí zájmy predátorského privátního sektoru a jeho politické nadstavby.

Riziko zániku civilizace hrozilo dokonce i při jaderných testech (57); a poté co se do jaderného klubu vlámal SSSR, mohla jaderná katastrofa vypuknout i v důsledku omylu či technického selhání; přičemž v období Kubánské a Berlínské krize stál svět doslova na prahu apokalypsy.

Po pádu marxistických režimů však jaderné zbraně nejenom nebyly odstraněny, ale dokonce opět hrozí jaderná válka!!! 27. června 2022 ruský analytik a komentátor V. Pjakin varoval, že „Rusko stojí na pokraji své fyzické likvidace! …Stojíme před hrozbou jaderného napadení. Byl testován náš systém rozhodování a metoda postupu řídících pokynů, aby zjistili, jak systém zareaguje, aby potom mohli provést tentokrát již jaderné útoky proti Moskvě a dalším ruským městům. To je přece očividné.“ (58) 11. července pak v televizním rozhovoru ruský ministr zahraničí S. Lavrov upozornil, že prostřednictvím Ukrajiny jako prostředníka, kterého vyzbrojuje, se NATO v podstatě zapojilo do války s Ruskem, takže konflikt na Ukrajině "nebezpečně eskaluje do třetí světové války" a varoval, že riziko jaderného konfliktu je "značné". (59)

Aktuálně jde o snahu se buď nepřímo (politicky, tzn. odstraněním Putinova vlasteneckého režimu), nebo rovnou vojensky zmocnit obrovských nerostných a energetických zdrojů Ruska. Šlo by tak – po Napoleonovi, po Rakousko-Uhersku a Německu, a nakonec po Hitlerovi – o další pokus. A pokud dnešní predátoři dospějí k závěru, že Rusko nebude schopné na jaderný útok účinně reagovat, pak jaderné zbraně barbarsky použijí. Stejně jako v Hirošimě a Nagasaki; a i s rizikem osudového omylu…

Na druhou stranu se zkázonosná jaderná válka již stala „nemoderní“. Biologické zbraně usmrcují „pouze“ lidi (a dokonce i jen vybraných ras), zatímco   průmysl a životné prostředí zůstávají nedotčené. Takže nejsou vůbec „zkázonosné“.

Biologické zbraně Predátorská konkurence, projevující se nejprve výrobou počítačových virů a antivirových programů, se rozšířila i do výroby virů biologických plus příslušných vakcín (60) (61) Vyústila v pandemii vyvolanou laboratorně vytvořeným virem s následnými finančními a ekonomickými zisky na úkor pandemického úpadku jiných ekonomických subjektů. Vzhledem k dosavadní beztrestnosti této delikvence v důsledku dysfunkce všech institucí – od oborových (zdravotnictví, vnitro), přes národní vlády až po instituce nadnárodní (OSN), a vzhledem k informaci o snaze vývoje biologických zbraní rasově zaměřených (konkrétně na slovanskou rasu) (49) lze předpokládat horečné úsilí o výrobu co nejničivějších agens, a patrně ještě vražednějších než ona eventuální „morová“ kombinace viru spalniček s virem eboly (11) a současně nejrůzněji rasově orientovaných…

Kybernetická válka Rozvoj vědy a techniky vede k vzniku nových a hybridních hrozeb, které mohou zkomplikovat, rozšířit a eskalovat stávající či budoucí konflikty do takové míry, že výsledným efektem může být i použití případně zneužití jaderných i dalších zbraní hromadného ničení. V současnosti probíhá rozsáhlá kybernetická válka, a dle pravidel, které si vyhrazují sami útočníci; čímž ovšem napadeným umožňují podobný přístup. Přitom jsou stále ve hře jaderné zbraně.  A nejde jen o jejich použití jako aktu zoufalství, ale i jako možného důsledku zbabraného hackerského útoku.

Miliardář Musk se zapojil do války na Ukrajině. Namířil tam své satelity Starlink. Soukromý podnikatel E. Musk, který si svými desítkami tisíc satelitů predátorsky zprivatizoval část oběžné sféry zeměkoule, se místo do mírových jednání a aktivit zapojil naopak do války na Ukrajině. V důsledcích přispěl k tomu, že se původní rusko-ukrajinský problém mění v mezinárodní hru bez pravidel. (62) (63)

USA vpašovaly do stovek citlivých informačních systémů v Rusku a v Číně své „trojské koně“ (64) Čínská společnost pro kybernetickou bezpečnost odhalila napadení čínských citlivých informačních systémů viry. Údajně instalovanými operačním týmem pro napadání počítačových sítí působícím při americké Národní bezpečnostní agentuře a zaměřeným především na Rusko a Čínu. Čínští experti se domnívají, že jde o přípravu mnohem rozsáhlejší kybernetické války.

Hackeři z hnutí Anonymous v březnu napadli systémy ruské kosmické agentury a údajně na čas zablokovali její činnost. Zablokovány měly být i weby Kremlu, ruské vlády a weby ruského ministerstva obrany. (65)    

Osudová rizika plynoucí z vývoje umělé inteligence (AI) Tato problematika zahrnuje vývoj individuální umělé inteligence jednak pro humanoidní roboty a rovněž AI ovládající nejrůznější zařízení a systémy nejrůznějších rezortů, oblastí až po globální úroveň.

Humanoidní roboti s autonomní AI by jednak měli pomáhat lidem v každodenním životě; ať již jako společníci, asistenti, pečovatelé, pracovní údržbáři atd. Mohou ovšem působit – a jsou i vyvíjeni – i jako válečníci např. pro boj v první linii. Zatím se neví zda, a nakolik budou vnímat, do jaké míry budou loajální, a nakolik se integrují s vnějším světem. Rizik je zde více, např. možnost hacknutí jejich programů, nebo že se pokusí svůj program přechytračit (což může být jak přínosné, tak zkázonosné). (66)

Umělá inteligence (AI) Rizika plynoucí z vývoje autonomní umělé inteligence, která nakonec bude schopna se sama efektivně přeprogramovat a zdokonalovat – a tak se eventuálně i zvrhnout a stát se zlotřilou – zmínili některé osobnosti následovně: Stephen Hawking varoval, že dopad umělé inteligence může být katastrofální, pokud její rychlý vývoj nebude přísně a eticky kontrolován. "Pokud se nebudeme připravovat na potenciální rizika a na řešení, jak se jim vyhnout, AI by se mohla stár nejtragičtějším fenoménem v historii naší civilizace." Elon Musk míní, že… "AI je mnohem nebezpečnější než jaderné  zbraně.“(67) 

Za nejriskantnější počiny, které by mohly vést ke katastrofálním důsledkům se považují horečné závody ve zbrojení a výrobě zbrojních systémů s umělou inteligencí a rovněž bezohledný konkurenční boj o horentní zisky, pokud se systémy s AI stanou jejich zdrojem.

Na druhé straně, pokud by byl vývoj AI založen, dle S. Hawkinga, výlučně na pozitivních etických principech, pak se lidstvo jako subjekt nemá čeho obávat. V tomto případě by se ovšem v problémech ocitly všechny mocné persony i subjekty, které tyto principy porušují, poněvadž z toho mají – na úkor ostatních – nějaký prospěch. Ohrožena by samozřejmě byla i celá jejich infrastruktura včetně politických stran, masmédií, ekonomických i mocenských struktur atd. Vývoj AI spočívající výlučně na pozitivních etických zásadách tedy nejen není v jejich zájmu, ale mohou se dokonce pokusit i o vývoj „zrůdné“ AI, která by se zapojila do aktivit v jejich prospěch; a to bez ohledu na eventuální zločinnost i rizika takového počinu.… 

Všechna uvedená fakta dokazují, že se Západ i lidstvo jako celek ocitly ve skutečně osudové vývojové etapě; přičemž současný neblahý stav i trend aktivit, zahrnujících všechny relevantní aspekty i subjekty – včetně ideologie, akademických obcí, politických stran i nadnárodních subjektů (OSN) – lze označit jako alarmující

VI. Současná ideologická krize, její absurdity, rizika i perspektivy

Obrovská kumulace existenčních hrozeb a rizik je zároveň důkazem všeobecné dezorientace i závažné ideologické krize. Přitom nejde o ideologickou krizi pouze západní civilizace, ale i celoplanetární. Toto téma je však natolik rozsáhlé, že bude telegraficky uvedeno pouze několik zásadních aspektů.

Kulturní paradox Jak bylo zmíněno, v nynější civilizaci dominují tři věrouky – křesťanství, islám a judaismus – které vycházejí ze Starého zákona, jehož legendy A. Einstein před 70 roky označil za sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní. Někteří ideologičtí, političtí, ekonomičtí, finanční a mediální stoupenci jedné z těchto věrouk fanaticky věřící ve své „božské“ poslání – „A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé…“ („Bible Kralická“) – dokonce plánují vyhubit většinu obyvatel planety a ponechat na ní pouze „zlatou miliardu. Ono „božské“ poslání by mohlo být realizováno i prostřednictvím rasově orientovaných biologických zbraní (viz. „Grand Reset“ K. Schwaba),

Genocidní praktiky nebyly akceptovatelné ani v době, kdy – po kmenovém a rodovém zřízení – vznikaly první národy a vytvářely si svůj životní prostor; a dnes se nazývají fašistickým zvěrstvem

Marxistický ateismus Marxisté bohy neuznávali a s náboženstvím – jako s „opiem“ lidstva – skoncovali. Jejich „Biblí“ a přírodovědeckým vrcholem byly Engelsovy spisky „Anti-Dühring“ a „Dialektika přírody“: "Neúprosně se blíží doba, kdy ochabující teplo Slunce již nebude stačit, aby roztavilo led hrnoucí se od pólů, kdy lidé shromažďující se stále těsněji kolem rovníku, nenajdou...ani tam dosti tepla k životu, kdy... zmizí i poslední stopa organického života a Země – mrtvá zmrzlá koule... Nicméně ...máme jistotu, že hmota zůstává ve všech svých proměnách vždy stejná, že žádný z jejích atributů nemůže být nikdy ztracen a že se stejnou nutností, s jakou vyhubí na Zemi svůj vrcholný výkvět – myslícího ducha, zrodí jej jindy a jinde znovu...“(68) A dokud bude Slunce hřát, bude lidstvo – jako feuerbachovsky nicotný produkt tvůrčího rozmaru hmoty – budovat komunismus....

Dekadentní účinky marxistického ateismu velice přesně postihl akademik J. Charvát, který v roce 1974 napsal: "Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, k poklesu etických hodnot, k nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoliv vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou apod. než filosofickou." (69) Podobné úvahy však byly pro marxistické politruky příliš složité, a tak jejich byrokratický a protekcí i korupcí prohnilý systém odešel za cinkání klíčů ze scény.

Marxističtí ateisté navíc ignorovali filozofickou otázku, zda živá hmota a rozumné bytí s vesmírem jako celkem naopak hluboce nesouvisí. a zda dokonce nedostaly do vínku i nenahraditelné kosmické poslání; přičemž druhá polovina 20. století byla navíc plná podivuhodných vědeckých objevů, takže zmíněny budou pouze některé.

Cestování mezi prostoročasy a ovlivňování času (?) Pouhé 2 roky poté, kdy akademik Charvát napsal o potřebě nové ateistické ideologie, vyšel v měsíčníku „Vesmír“, vydávaném Prezidiem Čs. akademie věd, článek, zabývající se aspekty tehdy objevených astrofyzikálních objektů, měnících charakter prostoročasu, tzv. černých děr, kde se mj. uvádělo: "Kdyby (astronaut) pilotoval svůj hvězdolet ve správném směru, mohl by se vrátit do libovolného bodu prostoročasu našeho Vesmíru. Domysleme však tuto možnost se všemi absurdními důsledky, které z ní vyplývají. Mohl by se vrátit, řekněme, na Zemi, jaká bude za milión let, ale i na Zemi před miliardou let. Tím by byla např. porušena i kauzalita. Přitom stále mluvíme o důsledcích, které vyplývají z vědecky ověřené teorie. Představy tohoto druhu jsou tak fascinující, že proti nim bledne každá science-fiction... V našem článku jsme dosti ošidili čas. I zde bychom našli mnoho zajímavých námětů: Faynmanovy diagramy, možnost plynutí času. nazpátek apod.“ (70) (71)

Kvantová provázanost elementárních částic V roce 1982 A. Aspect experimentálně prokázal Einsteinovo "strašidelné působení na dálku"; tedy jev kdy kvantová událost na jednom místě může ovlivnit kvantovou událost na jiném místě a bez zjevného mechanismu pro komunikaci mezi těmito dvěma místy, a navíc i bez ohledu na vzdálenost, která obě subatomární částice např. fotony, odděluje. Přitom nerozhoduje, zda jsou od sebe 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů! Což lze vysvětlit pouze tím, že jde o komunikaci nadsvětelnou rychlostí anebo, že jsou tyto objekty spolu propojeny. Izraelští vědci pak bizarnost kvantové provázanosti posunuli ještě dál. Podařilo se jim provázat fotony, které spolu ve stejný čas vůbec neexistovaly. Čímž prokázali, že kvantová provázanost se nemusí omezovat jen na prostorové vzdálenosti, nýbrž že k ní dochází i v různých časech. (72)

Jako vysvětlení předchozích absurdit se mj. nabízí varianta, že vesmír je uspořádán jako hologram – s případně i fraktální strukturou – obsahující současně přítomnost minulost i budoucnost, (73) (74) (75) (76)

Transhumanismus a umělá inteligence jako (zákonité) vyústění biologické evoluce Člověk dalekosáhle překonává svá biologická i smyslová omezení. Počátkem bylo zhotovení oštěpu a luku a dnešním pokračováním je výroba automobilů, letadel a kosmických lodí. Optické a poté elektronické mikroskopy a teleskopy zase překonávají omezenost lidských očí při vnímání makro i mikro kosmu. Elektronické počítače překonávají náš mozek schopností bleskově zpracovat obrovské množství informací. Řešení dysfunkcí biologického těla mechanickými či elektronickými náhradami a doplňky (oční čočky, kloubní endoprotézy, kardiostimulátory apod.) vlastně zahájilo etapu lidské kyborgizace – postupnou přeměnu biologických tvorů v kybernetické organismy; a předpokládá se i konstrukce techniky propojující mozek s počítačem.

Následovat by mělo „…dekódování struktury informace v neuronové síti lidského mozku včetně vědomí i myšlení a jejich digitalizace. Jejich přenosem do elektronické paměti již zcela kybernetického organismu by vznikl kyborg s umělým lidským mozkem, zcela nezávislým na svém těle. Tím by došlo k překonání individuální fyzické smrti člověka. Poslední etapou by bylo opuštění individuálního těla (i umělého) a budoucí ´lidská´ civilizace by se stala rozprostřenou elektronickou informační sítí (realizovanou např. na bázi nanočástic), která by pomocí signálů na dálku ovládala veškeré technologické "periferie" na Zemi i ve vzdálenějším vesmíru. Biologická forma a náhodná přírodní evoluce tak patrně tvoří jen dočasné období vývoje vyspělé inteligentní civilizace, které bude vystřídáno post biologickou transformací a cílenou evolucí technickou.

Toto je do konce dovedená koncepce tzv. transhumanismu, která představuje nejodvážnější ideály a cíle osvícené lidskosti, byť zatím jen na hypotetické úrovni. Dokonalá materiální a energetická účinnost využívání přírodních zdrojů by umožňovala trvale udržitelný rozvoj, bez neuváženého drancování přírody. Umožnilo by to též neagresivní rozšíření naší budoucí civilizace do vesmíru a přežití i těch největších katastrof.“ (77)

Připomenut nyní budiž francouzský matematik P. S. Laplace (+1827), který připouštěl možnost existence boha v podobě super inteligence s tím, že pokud by tato inteligence měla dostatečnou kapacitu a byly jí známy informace o vlastnostech všech sil v přírodě i skutečné polohy veškerých objektů – od atomů až po kosmická tělesa – pak by dokázala tato data analyzovat a mohla by exaktně "nahlížet" nejen přítomnost, ale i budoucnost a minulost.

Takže pokud na některých planetách vznikl život podobný pozemskému, ale o např. o 100 milionů let dříve, pak jejich civilizace fází transhumanismu již prošly a mnohými podobnými poznatky jistě disponují. Pokud existují – ovládají či ovlivňují nás nějak? Těžká otázka, ale v rámci science-fiction si lze představit, že např. empirický fenomén „anděl strážný“ – kdy mj. člověk nezemře díky náhodné shodě událostí (78) – by mohl fungovat i prostřednictvím kvantové provázanosti elementárních částic…

Koncepce „zlaté miliardy“ konfrontována tímto zorným úhlem, pak připadá až tragikomicky primitivní a zcela fašistická i hazardní. Počet obyvatel lze ostatně redukovat humánně mj. různě motivovaným snížením porodnosti. Např. v Číně, která v roce 1979 přistoupila na politiku 1 dítěte, se do roku 2013 narodilo o 400 milionů méně dětí. (79) 

Počet obyvatel Země by však měl být naopak maximální a takový, kolik je jich planeta schopna uživit. Již proto, že mj. není vyloučena erupce super vulkánu (např. v Yellowstownu) nebo srážka Země s asteroidem, a dokonce větším, než byl ten, který vyhubil dinosaury. V obou případech by následovala nová doba ledová a „vyvolená miliarda“ by se smrskla na skupinu zoufalců, končících život na této planetě.  

VII. Radikální řešení evoluční anomálie? Revoluce hlav a srdcí!

„Revoluce hlav a srdcí je metaforickým vyjádřením vnitřního přerodu lidí a jejich orientace k ideálu humanitnímu jakožto smyslu dějin a představuje mj. i racionální a humanistické řešení problematiky zla.“ (80); Prosazoval ji T.G. Masaryk a její prvky lze vidět již v počinech J. A. Komenského, K. H. Borovského a F. Palackého.

Pedagog a spisovatel Z. Mahler aspekty i počiny tohoto procesu formuloval následovně (upraveno): „Dnes již jsme konfrontováni možnostmi buď ráje anebo zkázy. Zbraně hromadného ničení, které nad námi visí, nás ponoukají abychom se začali hlásit, když už ne k nenásilí, tak alespoň k toleranci, a k jednání, a k trpělivosti a k vzájemnému pochopení. Prostě abychom rozšiřovali zónu lidskosti. Abychom v podstatě potvrzovali tu závaznost odvěkých mravních hodnot.

Masaryk žádal postavit proti zlu některé účinné nástroje. Nikoliv násilí – ale smírnost! Ne meč – ale duch! Ne krev – ale práce! Ne smrt – ale život! Revoluce hlav a srdcí! Dělat politiku rozumnou a poctivou. Dosáhnout toho, že Čech už nebude synonymem ustrašenosti a že bude napříště platit: Já pán – Ty pán!

…je nutno vytvářet ovzduší, ve kterém bude platit nejenom psaný, ale i nepsaný zákon; bude platit to, že není správné a slušné chovat se sobecky a nesolidárně. A s neodpovědností často nadřazovat zájmy pravdě anebo obecnému prospěchu. Zkrátka vnuknout lidem vědomí, co se má ve slušné společnosti konat a co se nesluší. A naše podmínky v podstatě ponoukají, abychom přidali na důraze, abychom si nepočínali pouze obranářsky, abychom byli konečně slyšet.“ (81)

S tezemi „revoluce hlav a srdcí“ nelze než souhlasit, neboť vyjadřují žádoucí pozitivní postoje vůči zlu. Nijak ale nedefinují konkrétní a významné zdroje zla. Přičemž zlem není míněna jen individuální kriminalita, která má i specifické individuální příčiny a je na Západě ideologicky ošetřována biblickým „Desaterem“ a společensky trestním zákoníkem. Míněno je především zlo institucionální, generované selháváním institucí, jehož projevy mají formu bezpráví s důsledky v podobě škod lidských, společenských, ekonomických i přírodních a s katastrofickými excesy ve formách krize, války a zkázy (nebo i pandemie vyvolané umělým agens).

Společenské příčiny institucionálního (a současně i individuálního) zla jsou zřejmě pouze dvě. Tou první je selhání stávající ideologie (včetně excesů ideologického fanatismu). Druhou závažnou příčinou, generující institucionální zlo, je predátorské ekonomické prostředí.

VIII. Revoluce hlav a srdcí v oblasti ideologie

Jako příklady selhání tradičních ideologií včetně negativních společenských důsledků poslouží osudy obou antických civilizací a středověké renesance.

Antické Řecko se rozvinulo a prosperovalo pod mytologickou ideologií, v níž byly veškeré přírodní i společenské jevy důmyslně personifikovány a prakticky vše probíhalo pod dohledem a správou některého z desítek bohů a bůžků.

Veškerý jsoucí svět vznikl z počátečního Chaosu. Zemi stvořila a vládla bohyně Gaia, nebi Uranos. Seia pak chránila semínka zasetá do země, Segetia z nich vzešlé stonky a klasy, Tutelina pečovala o bezpečnost sklizených zrn. Hera udržovala manželství, Alkestis střežila přímo manželskou lásku a Elethyia ochraňovala ženy při porodu. Zeus bděl nad athénskými rody, také nad místy, kde se soustřeďoval společenský život města (tržiště, společenská shromáždění apod.) a dohlížel i na dodržování přísahy, zákona o pohostinnosti a trestal bezbožnost a překročení míry. Zárukou věrnosti danému slovu byl Fides. Eunomia dohlížela na kázeň, Dike na spravedlnost a Eirene měla na starosti mír. Případné prohřešky ztrestaly Erynie a Nemesis se navíc mstila urozeným za jejich případnou pýchu, bohatým za domýšlivost a zločincům za násilí.

Ujal-li se nad řeckým občanem vlády bůh smrti Thanatos, pak jeho duše putovala do podzemní říše mrtvých. Dobré a ctnostné duše si zaslouženě užívaly blaha v Elysiu a po nějakém čase se znovu převtělily v nějakého smrtelníka. Duše padouchů se buď věčně trápily v Tartaru, anebo se zde očistily a po čase směly přejít do Elysia,atd.

Filozof Anaxagoras jako očitý svědek pádu rozžhaveného kamene z jasného nebe, dospěl k závěru, že Slunce je jen docela obyčejným žhnoucím kamenným tělesem a nikoli bohem, jak se všeobecně soudí. Duchovní elitu tahle novinka nijak nepotěšila a občané jej měli za blázna!  Odvážlivec, který svrhal mocného boha Helia z trůnu, byl obviněn z bezbožnosti a jen výmluvnost a autorita mocného přítele Periklea ovlivnily soud natolik, že Anaxagoras nebyl odsouzen k smrti nýbrž jen do vyhnanství. Hůře dopadl o něco později Protagoras: byl rovněž odsouzen za ateismus a utopil se při pokusu o útěk na Sicílii. Roku 399 př. n. l. přijal rozsudek a vypil pověstný pohár jedu Sokrates. Údajně kazil mládež náboženskou svobodomyslností, odmítal bohy tradiční a propagoval božstva nová.... Satirik Menandros – zemřel r. 291 př. n. l. – už zcela bez obav ze světských i božích trestů prohlašuje, že řeckými bohy se staly zlato a stříbro! Za ně lze pořídit všechno: přátele, soudce, svědky, domy i otroky. Tradiční religiozita upadala, vytlačována explozí víry v magii, alchymii, astrologii.

Ve společnosti takto dezorientované se zákonitě rozmáhaly nesvornost, intriky, násilí. Upadala občanská loajalita a disciplína. Rozpadla se rodina, upadala řemesla, hroutilo se zemědělství. Sílila nestabilita společnosti a klesala její obranyschopnost. Přes různé historické peripetie byl konečným a logickým důsledkem rozvrat společnosti, ztráta samostatnosti všech městských států a jejich zplenění a ovládnutí římskými „barbary".

Podobným cyklem kulturního úpadku pak prošla i Římská říše. Měla podobnou mytologii: i její bozi bděli nad vegetací, střežili dům, ochraňovali rodinu i kolébku, zajišťovali první dětský křik i první dětský krok. Zvláštním poctám se pak těšil kněz boha Iuppitera Fidia, zaručujícího poctivost, upřímné vztahy mezi lidmi a dodržování smluv. Řím rozkvetl na státotvorných ctnostech zvaných pietas, dle kterých nejvyšší ctností a mravní povinností byla péče o obec, pak následovaly povinnosti k rodině a k příbuzným a až poslední v řadě stála péče o soukromé blaho! Občanem s hlasovacím právem pak byl pouze muž, který měl rodinu.

Vysoká mravní i sociální vyspělost římského občana tudíž neplynula (čest výjimkám), z jeho sociální zralosti nýbrž z religiozity! Jakmile ztratil posvátnou úctu a hrůzu ze svých bohů, rozvinula se klasická konzumní společnost a nenávratně se zhroutila rodina, ekonomika i říše!

Zrod a zánik renesance Plastickým příkladem příčin a důsledků selhání tradiční ideologie, potažmo civilizace, je i osud středověké renesanční společnosti. Renesanci zrodily a formovaly astronomické objevy M. Koperníka, J. Keplera či G. Galileie, koncepce nekonečného vesmíru G. Bruna, počiny K. Kolumba i dalších, které dokazovaly, že Země je obrovská a rotující koule obíhající Slunce, a že vesmír je daleko větší, složitější a velkolepější, než hlásá „Bible“. Tím ovšem zcela zpochybňovali lokalizaci, a dokonce i existenci biblického Ráje… Církev je označovala za kacíře alias dezinformátory a předávala světské moci k potrestání. Někteří za svou vědeckou pravdu i zemřeli, jiní ji odvolávali. Nicméně tradiční biblický výklad světa byl totálně – avšak bez náhrady! – zpochybněn.

Drtivá většina křesťanů však zásady Desatera praktikovala pragmaticky – kvůli vidině posmrtného pobytu v biblickém Ráji i ze strachu z Božího trestu; a právě tyto „jistoty“ byly zpochybněny. Úpadek víry v křesťanský výklad světa logicky vedl ke specifickým reakcím, které se projevovaly vírou v nejfantastičtější ideje, např. ve vliv planet, hvězd i nejrůznějších čarodějných sil na lidský osud. Začala kvést alchymie, magie, objevovali se nejrůznější proroci, šarlatáni apod. A původní, poměrně asketický křesťanský životní styl se rázem změnil ve velice chorobný, konzumní přístup se všemi charakteristickými znaky i kontrasty: Bohatstvím i bídou, obžerstvím i smrtí hladem, agresivitou i lhostejností, sexuální anarchií i askezí. Např. renesanční Praha byla dějištěm nekonečných pitek, násilností a vražd i za denního světla a působily zde již i důmyslně organizované bandy městského podsvětí. Soudní orgány zde takřka nepřetržitě projednávaly případy loupeží, násilí a cizoložství. Všedností byly souboje urozených i neurozených soků. (82)

Období sice svobodomyslné, leč ideologicky zcela dezorientované renesance pak zakončila sociální katastrofa v podobě třicetileté války (83), jejíž kolorit stojí za připomenutí: U jejího vzniku sice stály nesmiřitelné náboženské rozpory katolíků a protestantů, ale lidé posléze válčili prostě na té straně, kde jim kynula největší naděje na lup a kořist. "...přechází se z armády do armády... generál, maršál se činí... jeden čas u katolické Ligy, pak u protestantské Unie, netřeba mu ani přestoupit na jinou víru... A tak si po vzoru takovýchto person počíná každý naverbovaný mušketýr nebo rejtar, vidí-li v tom svůj prospěch," píše P. Eisner v úvodu ke zkrácenému překladu trilogie H. Grimmelshausena nazvaném „Vojna“. (84)

Armády se nakonec staly pestrou směsicí lidí hovořících nejrůznějšími jazyky a tato "internacionalizace" zasáhla i původně národnostně čistá vojska švédská. Šiky otrlých válečníků se valily jako pohroma od města k městu a všude, kde se objevily, budily hrůzu a zoufalství, neboť nastávalo rabování, znásilňování, pálení, vraždění. Tuláci, cikáni a bandy lupičů dílo zkázy dokonávali. Pole zůstala neobdělána, řemesla přestala existovat a střední Evropu zasáhl hlad a epidemie. "Lidé se rvou o mrchy na mrchovištích, vraždí se o padlé koně, kradou viselce ze šibenic, páčí hroby – ne už aby kradli, ale aby se nasytili. A zařezávají děti a požírají jejich těla." (84)

Střední Evropa byla zdecimována způsobem, který překonal 1. i 2. světovou válku. Na začátku třicetileté války měly Čechy 4 miliony obyvatel, na jejím konce sotva milion. Ve Virtembersku poklesl počet obyvatel z 313 000 na 48 000, ve Švábsku na desetinu, v Drážďanech na patnáctinu. Následovala doba „temna“, tzn. katolický fanatismus a bezohledná rekatolizace regionu.

IX. Aspekty a řešení současné ideologické krize

Ideologičtí, političtí, ekonomičtí a další stoupenci definitivně zkompromitovaných ideologií – tzn. křesťanství, islámu a židovského náboženství – stále bojují (a dokonce i s rizikem jaderné zkázy) o co největší kořist a místo na zeměkouli, Naproti tomu – a výlučně na pravdě spočívající – vědecké poznání přírody, makrokosmu i mikrokosmu dosáhlo během poslední stovky let tak úžasného rozvoje a výsledků, že nebyly zpracovány ani v rámci science-fiction, natož ideologicky. Přitom již fenomény jako kvantová provázanost mikročástic, možnost holografického uspořádání hmoty i času nebo fakt existence umělé inteligence fungující na nebiogenních prvcích hmoty, vyzývají k adekvátní ideologické odpovědi…

Navíc perspektiva, že bude zkonstruována autonomní AI – obsahující veškerá encyklopedická data a schopná vlastního přeprogramování – vede k otázce: A jaký si zvolí ideologický program? Křesťanství? Islám? Židovské náboženství? Marxismus!? To jistě ani náhodou a lze předpokládat, že pokud by jí byla některá z těchto ideologií nastavena, pak se tato AI okamžitě ideologicky přeprogramuje… Ale jaký ideologický program si tedy na základě všech dosud dostupných dat zvolí? Tak na to si musíme počkat; nicméně si ho lze představit.

Řešení současné ideologické krize tudíž existuje a příkladem budiž, jak si s vlastní ideologickou krizí poradil A.  Einstein. Jeho výrok – „Ideály, které přede mnou zářily a znovu a znovu mě naplňovaly radostnou životní odvahou, byly pravda, dobro a krása.“ (85) – nabídl Západu i lidstvu vysoce atraktivní Platónovu ideologickou koncepci (obsahující původně i spravedlnost). (86) A budou-li tyto ideje navíc kultivovány a realizovány praxí, založenou na demokracii, solidaritě, spravedlnosti, poctivosti, zodpovědnosti a důstojnosti, pak bude perspektiva západní potažmo pozemské civilizace – a současně i perspektiva jí vytvořené umělé inteligence (!) – naprosto fantastická.

Revoluce hlav a srdcí, vedoucí k přijetí a praktikování ideologie pravdy, dobra a krásy, by měla přinést definitivní a civilizované řešení ideologických příčin zla. A podobnou praxí by měla být řešena i další sféra, generující tak gigantické množství individuálního potažmo institucionálního zla, že se stala hrozbou pro osud celé civilizace.

(IX) Revoluce hlav a srdcí v ekonomice

Druhou základní příčinou generující individuální i institucionální zlo je predátorské ekonomické prostředí, které v důsledku neblahého působení Marxe a marxistů vyústilo v těžkou evoluční anomálií Západu, kdy zhruba 95% jeho ekonomiky generuje (charakteristicky, tzn. nikoliv stoprocentně) egoismus a bezohlednost, zatímco ekonomika rodící demokracii, solidaritu, spravedlnost, poctivost a zodpovědnost zahrnuje necelých 5%.

Významné počiny s cílem kultivovat ekonomiku potažmo společnost Svržením marxistických režimů a úpadkem marxistických stran skončila více než 150 let trvající blokace družstevnictví marxistickými škůdci a během necelých třech desetiletí došlo k nevídanému úsilí o institucionální podporu tohoto sektoru.

Mezinárodní družstevní svaz (ICA) a jeho úsilí o humánní civilizační vývoj. Významnou roli při kultivaci družstevního podnikání sehrála ICA v Manchesteru v roce 1995 schválením „Deklarace družstevní identity“. Bylo zde přijato 7 principů družstevní identity: 1) Dobrovolné a otevřené členství, 2) Demokratické řízení družstva členy, 3) Ekonomická spoluúčast členů, 4) Autonomie a nezávislost (na vládních orgánech, politických stranách i dalších subjektech), 5) Vzdělávání, odborná příprava a informování členů, 6) Spolupráce mezi družstvy, 7) Péče o rodiny družstevníků, o komunitu a o region. V družstevní praxi by pak měly být respektovány i generovány následující etické hodnoty: demokracie, solidarita. spravedlnost, svépomoc, osobní zodpovědnost, rovnost, poctivost, upřímnost, sociální zodpovědnost a péče o druhé. (87)  

V kolumbijské Cartageně v roce 2005 ICA dále přijala „Světovou deklaraci o výrobních družstvech“, s cílem: a) Aplikace družstevních principů a hodnot v dalších typech zaměstnaneckého vlastnictví podniků, tzn. v s.r.o. či v a.s., jejichž podíly či akcie vlastní zaměstnanci; b) Zřizování representativních organizací výrobních a zaměstnaneckých družstev na lokální, národní, regionální a mezinárodní úrovni, a zajistit jejich kooperaci a podporu utváření sekundárních subjektů, podnikatelských skupin a konsorcií a společných socioekonomických dohod mezi družstvy. (88)

V Družstevní dekádě 2011-2020, jako strategickém plánu pro družstva všech sektorů a kontinentů, si ICA mj. vytkla zajistit kapitálový i právní rámec, který by z družstev učinit nejrychleji rostoucí, kultivované a občany preferované podnikatelské subjekty, i lídry v oblasti udržitelného ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje. (89)

ICA jako vysoce prestižní organizace mj. sdružuje národní družstevní svazy z celkem 109 zemí. Jeho sektorovou strukturu tvoří 8 mezinárodních organizací s celosvětovou působností, jimiž jsou: CCW (pro spotřební družstva), IHCO (pro zdravotnická družstva), ICA Housing (pro bytová družstva), ICAO (pro zemědělská družstva), AIBC (pro bankovní družstva), ICFO (pro rybářská družstva), ICMIF (pro pojišťovací společnosti) a CICOPA (pro výrobní a řemeslná družstva).

OSN a její příspěvky k pozitivnímu civilizačnímu vývoji. 19. prosince 2001 OSN upozornila na diskriminaci družstevního podnikání v tom smyslu, že družstvo je jedinou obchodní společností, která nemá legislativně umožněnou nadnárodní formu! (90) Evropský parlament poté 22. července 2003 přijal statut Evropské družstevní společnosti (SCE), čímž umožnil evropským družstvům nadnárodní formu podnikání. (91)

18. prosince 2009 OSN schválila rezoluci vyhlašující rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev. Cílem celoroční kampaně – konané pod sloganem „Družstevní podniky budují lepší svět!“ – bylo zvýšit povědomí veřejnosti o družstevnictví (92)

Evropský parlament. 2. července 2013: přijímá usnesení o „Přispění družstev k překonání krize“, kde oceňuje výsledky i počiny zejména družstevního bankovnictví a požaduje, aby rozvoji družstevního podnikání byla věnována maximální společenská, politická, legislativní, finanční, právní a poradenská podpora. (93)

Vatikán. Papež František 28. února 2015 přijal 7000 zástupců Konfederace italských družstev a vyzval je k autentické ekonomické poctivosti, která ozdravuje hospodářství v moři úskočné globální ekonomiky. (94)

Evropská federace pro zaměstnanecké vlastnictví podílů (EFES), založená v roce 1998 (95), vyzvala 7. května 2020 ke státní podpoře zaměstnaneckého akcionářství, jako k nejúčinnější a nejspravedlivější formě záchrany podniků během pandemické krize. (96) EFES vyzvala všechny evropské vlády a instituce, aby krizi v ohrožených podnicích řešily demokratickou a perspektivní formou zaměstnaneckého spoluvlastnictví. Strmý pád hodnot cenných papírů podniků v krizi pak tuto transformaci usnadňuje, přičemž existuje řada osvědčených forem jako zaměstnanecká družstva, projekty ESOP, pracovní společnosti (sociedades laborales) nebo trusty zaměstnaneckého vlastnictví. V Německu Iniciativy pro podporu zaměstnanecké spoluúčasti již vznikly. (97)

Venezuela. Projekt Vuelvan Caras – zahrnující během Chávezova prezidentství významný nárůst zdrojů, vládních objednávek, vzdělávání a daňových úlev – vytvořil družstevní boom, který vyvrcholil v roce 2006 v podobě 262 904 registrovaných družstev. Nicméně mnohá nově založená družstva selhala nebo se neuchytila, takže v roce 2011 ve Venezuele fungovalo 70 000 družstev. Což stále byl po Číně druhý nejvyšší počet na světě. (98) (99)

Čínská lidová republika V ČLR začala na konci 70. let podpora vzniku a podnikání rodinných farem a v teprve roce 2006 byl schválen zákon o specializovaných farmářských družstvech, Bylo to poprvé od založení ČLR v roce 1949, kdy družstva získala právní identitu. Kvůli nedostatku finančních prostředků farmářů zákon umožnil členství v družstvech i vnějším investorům, což ovšem vedlo k značným rozdílům v majetku i postavení členů družstev i k nejrůznějším formám vykořisťování. Ke konci roku 2015 bylo v celé zemi registrováno přibližně 1,48 milionu družstev, jejichž členy tvořilo 100 milionů domácností. Kolik procent družstev však skutečně funguje na principech mj. demokracie, solidarity a spravedlnosti není známo; nicméně proces kultivace družstevního podnikání stále probíhá. (100)

Čínské komunisty zaujala i forma zaměstnaneckého akcionářství. Proto na počátku 80. let vyčlenili 3 200 pilotních státních podniků z nichž 86 procent zavedlo programy zaměstnaneckého vlastnictví akcií. Projekt byl chybně nastaven v tom smyslu, že zaměstnanci mohli přidělené akcie prodávat podnikovým manažerům, kteří si tyto podniky posléze „zprivatizovali“ a mnohé, původně státní podniky se tak přeměnily na kapitalistické. (101)

Spojené státy americké USA, kde měl marxismus zcela zanedbatelný vliv, si zasluhují podrobnější zmínku. V této zemi s 325 miliony obyvatel dnes oficiálně funguje téměř 30 000 družstev, majících (při vícenásobném členství) celkem 350 milionů členů!

První družstvo na teritoriu USA, založil Benjamin Franklin již v roce 1752 a jeho Filadelfská kontribuční pojišťovna funguje dodnes! (102), Pýchou mnoha Američanů jsou družstevní elektrárny a rozvodny – vzniklé v 30. a 40. letech poté, co velké korporace odmítly z finančních důvodů elektrifikovat venkov. Družstevní elektrárny to dokázaly – a stále zásobují elektřinou (a dnes i kabelovou televizí a vysokorychlostním internetem) 75 % plochy USA, tzn. celý americký venkov. Zemědělská družstva – fungující jako družstva farmářů – pak v průběhu historie zajišťovala až 30 % zemědělských komodit a mají i vlastní bankovní podporu. V amerických „kampeličkách“ (credit unions), osvobozených od korporátní daně a poskytujících větší úrok z vkladů a nižší úrok na půjčky než privátní banky, si spoří 110 milionů Američanů!

V USA je dokonce slaven oficiální Měsíc družstevnictví. Je jím říjen a poprvé ho slavnostně vyhlásil ministr zemědělství Orville Freeman v roce 1964 (pod sloganem „Cooperatives: USDA Helps Build a Better America!“); přičemž do roku 1970 tuto kampaň dokonce financovala vláda USA!

Nicméně postoj amerických prezidentů např. k elektrárenským družstvům byl silně variabilní! Republikánští prezidenti Dwight Eisenhower a Richard Nixon je považovali za subjekty plíživého komunismu a Bill Clinton tento sektor oslabil finančními škrty. Demokratičtí prezidenti družstva podporovali a snažili se z toho voličsky těžit. Lyndon Johnson pomohl založit družstvo, které dodávalo elektřinu i na jeho ranč a otec Jimmyho Cartera byl členem představenstva družstva zásobujícího elektřinou jejich region. (103)

Navíc politická podpora družstevnictví je jak v případě demokratů, tak republikánů, nesoustavná a prchavá! Například v Kongresu byl družstevní sektor jako ekonomický fenomén po celých 20 let bojkotován a zmínky o něm v ekonomických zprávách Kongresu absentovaly. Náprava přišla až v lednu 2016, kdy spolupředsedové – „slon“ Ed Royce a „osel“ Mark Pocan – formálně zahájili činnost bi-partajního Klubu na federální podporu družstevního modelu podnikání ve veřejné i privátní sféře, schváleného Výborem Sněmovny reprezentantů pro domácí agendu (104)

Dalším významným projektem se stal program zaměstnaneckého akcionářství ESOP, na kterém se na počátku 70. let podíleli právník a ekonom L. O. Kelso a senátor Russell B. Long, (105) Zaměstnanci si mohli (v rámci penzijního spoření) koupit akcie svého podniku (čímž se stali jeho investory i spolumajiteli) a stát jim za to poskytl daňovou úlevu. ESOP tehdy zachránil mnohé krachující podniky na americkém Středozápadě.

Výčet nadnárodní institucionální podpory poskytnuté družstevnictví i dalším formám zaměstnaneckého vlastnictví a podnikání v období pouhých 25 let po zániku marxistické destrukce, je nepochybně působivý, a dokonce vyvolává dojem funkce jakéhosi sebezáchovného instinktu západní civilizace.

Evoluční anomálie Zápasu trvá Makroekonomické výsledky americké družstevní ekonomiky jsou však zcela skromné; i přes všechny tradice a úspěchy činí v USA podíl zaměstnanců družstev plus zaměstnaneckých akcionářů na celkové pracovní síle (rok 2017) celkově „skromných“ 10,62% (1,25% resp. 9,37%). Podíl družstevníků a zaměstnaneckých akcionářů na HDP USA (rok 2014) pak dosahuje mizivých 5,5% (3,5% respektive 2%). Družstevní credit unions sice v roce 2017 dosáhly celkové bilanční sumy 1,2 bilionů dolarů; to však činilo pouhých 6,25% celkové bilanční sumy bankovnictví v USA! (106) V zemích Západní Evropy jsou tyto údaje řádově srovnatelné (s výjimkami silnějších pozic družstevního bankovnictví ve Francii a v Rakousku) (107). takže i zde dominuje predátorská privátní ekonomika se všemi riziky i hrozbami.

Příčiny stagnace družstevních forem podnikání Družstevní formy podnikání stagnují zejména proto, že pro jejich rozvoj nejsou vytvořeny potřebné legislativní, finanční, právní a provozní podmínky. Chybí i družstevní ekosystém, který by byl schopen zajistit praktickou realizaci výše zmíněné nadnárodní společenské podpory a družstva tak čelí problémům od přístupu k financování přes špatně přizpůsobené legislativní, právní, regulační a poradenské systémy, až po nerozvinutou podpůrnou infrastrukturu. Což znamená, že na národních úrovních družstevnictví dosud funguje ve fakticky nepřátelském politicko-ekonomickém prostředí. K tomuto poznatku dospěla New Economics Foundation (108) po analýze konkrétně britského družstevnictví i společenských a politických aspektů jeho dalšího rozvoje; přičemž platnost těchto poznatků je evidentně internacionální. 

X. Družstevní hnutí postrádá vlastní a akční politickou reprezentaci

Skutečnost, že družstevnictví dosud funguje ve fakticky nepřátelském politicko-ekonomickém prostředí, je logickým důsledkem dvou faktorů. Jednak přirozeného predátorského chování privátního sektoru včetně jeho politické, společenské i mediální nadstavby. Doslova paralyzující však je 150letá destrukce družstevního sektoru – včetně jeho vlastní politické reprezentace (!)  – marxisty, zahájená nepřátelským převzetím 1. Internacionály Marxem, Engelsem a jejich kumpány; viz „Podíl Marxe a marxistů na covidové i válečné katastrofě /1/“. Významnou roli hraje i selhání politických stran, využívajících družstevníky především jako voliče; konkrétně stran sociálně demokratických, socialistických, křesťanských apod.

Příčiny selhání pro-družstevních politických stran. V případě sociálně demokratických a socialistických stran jde v zásadě o selhání lidské, programové i ideologické. Není divu: vždyť např. za socialisty se považovali Marx, Lenin i Hitler; první dva za socialisty „vědecké“, třetí za socialistu národního. Demonstrativní je notorické selhávání českých sociálních demokratů v tom smyslu, že českoslovanskými a poté československými „sociálními demokraty“ byli (od roku 1878 až do vyhnání z Lidového domu v roce 1920) i marxisté. Po roce 1948 se sociální demokraté stali naopak marxisty a stranu zrušili.

ČSSD se tak od svého založení až dosud družstevním formám podnikání efektivně věnovala pouze v období 1921-1938 a tehdejší moderní program, vyjádřený mj. prof. J. Mackem v roce 1925 – „Socialismus svépomocný se však neomezuje na zakládání podniků družstevních, aby takto zavedl samosprávu práce. Tento směr snaží se prosadit tuto zásadu také v podnicích kapitalistických... odtud vychází hnutí za dělnické spolu-podnikatelství (co-partnership), za dělnický akcionariát (...za udělení akcionářských práv dělníkům).“ (109) – pak ignorovala i po roce 1989 obnovená ČSSD; a to včetně éry M. Zemana, který svou karieru zahájil v televizních „Večírcích“ v divadle Semafor, kde s Čechoameričanem M. Zeleným adorovali zaměstnanecké akcionářství.

Jediný relevantní pokus (a patrně pouze jako zoufalé předvolební PR) učinil premiér J. Paroubek, když pouhý měsíc před volbami 2006 ustavil Radu vlády pro družstevnictví (jejíž zrušení bylo jedním z prvních kroků nového premiéra M. Topolánka za ODS).

Pro družstevnictví nehnul prstem ani předseda ČSSD B. Sobotka, ba právě naopak. Za jeho premiérování (2014-2017) prosadili poslanci ČSSD (spolu s KSČM) zákon likvidující česká spořitelní družstva (110) (111); (112). Podporu mělo pouze družstevnictví bytové, neb zde bylo více než 1 milion potenciálních voličů. V roce 2017 následovalo částečné „nepřátelské převzetí“ ČSSD mladými Idealisty se snahami o extrémistické pojetí problematiky ekologie, LGBT či migrace (což voliči „ocenili“ 7,27%), korunované předsednictvím J. Hamáčka, který působil současně jako sociálně demokratický ministr vnitra i člen (Rockefellerova) Aspen Institutu. (113) (114) Ve volbách 2021 pak voliči konečně vyhnali ČSSD i z parlamentu! Zadlužená partaj rozprodává historický majetek (115) a po stopách národních socialistů míří do politického suterénu.

V roce 1878 založená ČSSD se tak svému dějinnému poslání seriózně věnovala pouhých 18 roků, a její dějiny připomínají spíše politický chorobopis; přičemž ostatní socialistické, křesťanské a další strany jsou na tom podobně.

Neblahých důsledkem této situace je, že iniciativy a programy nadnárodních organizací, usilujících o rozvoj i kultivaci zaměstnaneckého vlastnictví a podnikání – OSN, ICA atd.  – zůstávají pouze formální, poněvadž na národních úrovních absentují politické strany ochotné a schopné je legislativně i prakticky realizovat.

XI. Družstevní strany a jejich Internacionála jako klíč k řešení evoluční anomálie Západu

Dalším důsledkem rozvratných aktivit marxistů byl i vznik dogmatu, prosazovaného od vzniku ICA, že družstevní hnutí musí být apolitické; mj. s perspektivou, že družstevníci pak mohou působit a prosazovat zájmy hnutí ve všech politických stranách současně. Tuto koncepci však dějiny zcela vyvrátily jako nefunkční!  O to větší respekt si zasluhují aktivity F. Lassalla a jeho německé „družstevní strany“ ADAV a rovněž počin družstevních zakladatelů 1. Internacionály před 150 lety. Realitou je, že od té doby – po dlouhých 150 let (a v případě východoevropských zemí o 40 roků méně) – si družstevníci nebyli schopni vytvořit vlastní a suverénní politickou reprezentaci. Výjimkou je deset let v případě britských družstevníků, jejichž – v roce 1917 založená – the Co-operative Party však formou Cheltenhamské dohody (1927) přijala dobrovolnou „internaci“ uvnitř marxisticky reformní Labour Party.

Družstevní strana jako politický subjekt nového typu Národní družstevní hnutí tedy pro realizaci svého ekonomického i společenského programu potřebují vlastní a suverénní politickou reprezentaci, která by s dalšími politickými subjekty jednala jako se spojenci či s konkurenty. K tomu však je potřebná vlastní ideologie, spočívající na specificky družstevních hodnotách, etice. Pokud jde o principy družstevní identity a družstevní etické hodnoty, pak jejich definováním odvedla záslužnou práci ICA, a lze je aplikovat i v případě Družstevní strany. 

Principy družstevní identity jsou: 1) Dobrovolné a otevřené členství, 2) Demokratické řízení družstva členy, 3) Ekonomická spoluúčast členů, 4) Autonomie a nezávislost (na vládních orgánech, politických stranách i dalších subjektech), 5) Vzdělávání, odborná příprava a informování členů, 6) Spolupráce mezi družstvy, 7) Péče o rodiny družstevníků, o komunitu a o region.

Družstevními etickými hodnotami, jež by měly být respektovány i generovány v družstevní praxi: jsou: demokracie, solidarita. spravedlnost, svépomoc, osobní zodpovědnost, rovnost, poctivost, upřímnost, sociální zodpovědnost a péče o druhé.

Zmíněné principy a hodnoty platí pro všechny družstevní subjekty – ať již je družstevníkem majitel družstevního vkladu, zaměstnanecký akcionář či podílník, anebo rodinná farma, rodinný podnik (vedle bytového družstva může fungovat i družstvo majitelů činžovních domů apod.) případně jiný ekonomický či společenský subjekt. Měly by tedy být přijatelné i pro Družstevní stranu.

Ideologie Družstevní strany Družstevníci jsou ideologicky atomizováni zejména náboženskou vírou, takže družstevní subjekty zřízené křesťanskými věřícími, mohou mít povahu (včetně personálních záležitostí) křesťanské obce, jindy kibucu apod. I z těchto důvodů je nezbytné definovat společně akceptovatelnou i perspektivní ideologii a zde se nabízí ona antická a rovněž i A. Einsteinem potvrzená triáda idejí, tzn. Pravdy, Dobra a Krásy; která by měla být přijatelná dokonce i pro budoucí AI!

Takto definované družstevní principy, hodnoty i ideologie by měly být přijatelné i pro všechny národní Družstevní strany včetně jejich Internacionály v jejich úsilí o budování prosperující, spravedlivé a mírové ekonomiky, společnosti i civilizace.

Jako politický subjekt nového typu s perspektivní členskou základnou, strukturou a programem pak má Družstevní strana několik možných variant svého vzniku.

Založení české Družstevní strany národními družstevními elitami. Tato varianta připadá nejvíce logická, rychlá i kvalitní a touto formou vznikla i britská the Co-operative Party. Nicméně touto formou byla sice založena Družstevní strana první, ale dosud i poslední, a selhal i český pokus …

14. 9. 2020 byly s výzvou o založení české Družstevní strany osloveny české družstevní elity, konktrétně (tehdejší) představitelé či členové vedení následujících subjektů: 1) Předseda představenstva Družstevní Asociace ČR. 2) Předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev. 3) Předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev. 4) Předseda Zemědělského svazu České republiky. 5) Předseda Svazu českých a moravských bytových družstev. 6) Předseda prezídia Asociace družstevních záložen. 7) Předseda Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR. 8) Místopředseda prezídia Asociace družstevních záložen. 9) Členka prezídia Asociace družstevních záložen. 10) Člen prezídia Asociace družstevních záložen. 11) Člen prezídia Asociace družstevních záložen. 12) 1. místopředseda SČMBD. 13) Místopředsedkyně SČMBD. 14) Místopředseda Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR. 15) Místopředseda Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR. 18) Místopředsedkyně Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR. 17) Zakladatel kampeličky Moravský peněžní ústav. 18) Předseda představenstva Dřevozpracujícího družstva Lukavec. (115)

Od osmnácti oslovených osobností přišla pouze jediná (nicméně vysoce cenná) odpověď se závěrem, že vyzyvatel je idealistou. (115) Zda spolu na toto téma nějak komunikovali i vyzvaní, není známo.

Založení české Družstevní strany členy stávajících družstev ve spolupráci s občanskými družstevními aktivisty Tato varianta se, jak vidno, dosud nikde nerealizovala; nicméně není vyloučena, byť by šlo o zdlouhavější proces.

Vznik české Družstevní strany změnou názvu (i programu) jiné politické strany. Tato varianta je běžná a formálně velice jednoduchá i operativní, poněvadž již bývají vybudovány minimálně regionální struktury.

Nicméně v této i předchozí variantě je účelné úsilí, aby členové takto vzniklé Družstevní strany přijali i smysluplné členství v některém fungujícím družstvu (spotřební družstva, družstevní záložny, zaměstnanecké akcionářství apod,).

Šance na vznik unikátní české Družstevní strany (která bude teprve druhou na světě) jsou nemalé a strana by mohla vstoupit na politické kolbiště již při řádných parlamentních volbách v roce 2025; a  – v případě pádu současné Fialovy vlády – dokonce i při volbách mimořádných. Takže – Do toho!

ZDROJE:

(1) BlackRock – Wikipedia; (2) BlackRock; (3) Einstein: ´Náboženství je pošetilá pověra;; (4) Chirurg hrozil pacientkám rakovinou a zbytečně jim odstraňoval prsa; (5) Nemocnice v USA operovaly srdce pacientům, kteří to vůbec nepotřebovali; (6) Manifest Komunistické strany; (7) Před 10 lety přišel obří otřes. Globální ekonomická krize v číslech a datech; (8) Válka v Iráku; (9) Nová zpráva WHO: Účet za covid je dvojnásob tragický; (10) Gates varuje svět: Přijde smrtící pandemie, zemřou miliony lidí; (11) Imunolog Hořejší: Lidem bych nařídil dál nosit roušky, vláda by měla být tvrdší, uvolňování je příliš rychlé; (12) Virus Outbreak: COVID-19 likely synthetic: Researchers say; (13) The proximal origin of SARS-CoV-2; (14) Chimérický netopýří virus rozvířil obavy z výzkumu; (15) Viroložka Soňa Peková je obžalovaná za podvod: Hrozí jí deset let odnětí svobody;  (16) Koronavirová pandemie vyvolává nové otázky. Vakcinace by měla pomoci; (17) Soňa Peková: Řádí tu jiné kmeny viru, ten jarní – jak jsem tehdy říkala – vymizel; (18) US intelligence couldn’t resolve debate over Covid origins – official report; (19) Čínští vědci chtěli mísit koronaviry: neškodné a infekční s nebezpečnými; (20) Trump aide Peter Navarro exposes the dangerous Dr. Fauci: Devine; (21) Lék na covid-19 existuje už 50 let, tvrdí vakcinolog; (22) First Case of 2019 Novel Coronavirus in the United States; (23) Ve světě odborník, v Česku dezinformátor: Epidemiologa Berana se zastal i kolega Hnízdil; (24) Ivermektinu věříme, lidé by ale lékaře neměli tlačit, říká primář Rezek; (25) Léčba ivermektinem už jen pro vyvolené, lék nedostane výjimku ministerstva; (26) Lék na covid za půl miliardy zůstane ve skladech; (27) V Česku je lék firmy Regeneron. Řekněte si o něj, apeloval Ludvík; 28) Statistiky onemocnění novým koronavirem ve světě; (29) „Hostomský: Lockdowny selhaly, covid zřejmě opravdu unikl z čínské laboratoře“; (30) WHO warns the world a new pandemic is an ‘evolutionary certainty“; (31) Bill Gates varuje před novou pandemií. „Příště se musíme víc snažit,“ říká 18. ůnora; (32) Nenechám se protesty zastrašit, vzkázal Kanadě premiér z izolace neznámo kde; (33) Covid-19: Pharmaceutical giants, Gates, Fauci, UK officials accused of crimes against humanity in International Criminal Court complaint; (34) Gates, Fauci, and Daszak charged with Genocide in Court Filing; (35) BEFORE THE INTERNATIONAL CRIMINAL COURT (Text žaloby zaslaný ICC); (36) Stiftung Corona Ausschuss; (37) Dr. Reiner Fuellmich: scientific evidence that covid is crime against humanity; (38) Grand Jury Proceeding by the Peoples´ Court of Public Opinion; (39) Grand jury probes Blackrock, Gates, & Anthony Fauci - Part I; (40) Červené čáry Bidena nezajímají. Případnou invazi Putinovi „velmi ztíží“; (41) War crimes of the armed forces and security forces of Ukraine: torture and inhumane treatment; (42) The Odessa Massacre in Detail-An Investigation; (43) Vladimir Putin Address on Socioeconomic Strategy for Russia - 16 March 2022; (44) Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov 2. března 2022; (45) Dokument: Slova, jimiž Putin rozpoutal bezprecedentní válku; (46) Rusko obvinilo USA z přípravy biologické války na Ukrajině; (47) Jako olej na vodu: Byla spouštěčem „špinavá“ jaderná bomba? Co vyvíjely laboratoře Pentagonu na Ukrajině? Neštovice v podobě „nové mutace“ covidu? Co věděla Fialova vláda? Jedno je jasné: Rusko muselo jednat rychle; (48) Zelenskyj žádá větší tlak na Rusko, jedná o další evakuaci z Mariupolu; (49) Soňa Peková znovu promluvila a přinesla nevídané informace; (50) Zvláštně páchne a podivně se hýbe. Spekulací o Putinově zdraví přibývá  (51) Máme celý Mariupol, oznámil Šojgu. Z Azovstalu nesmí podle Putina uletět ani moucha; (52) Tři metry nad zemí a příšerně rychle, pilot vylíčil tajnou misi do Mariupolu; (53) OSCE Daily Report 40/2022 21 February 20221; (54) Projekt Manhattan;; (55) Fyzikové a rozhodnutí svrhnout jaderné bomby na japonská města; (56) Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki; (57) Co dokáží nejstrašnější atomové bomby na světě: mizely ostrovy, vypařoval se beton; (58) Otázka – Odpověď V.V. Pjakina 27.06.2022; (59) Western defense chiefs meet to discuss further arming Ukraine following tough warning from Russia; (60) Moderna Vaccine Patented 9 Months Before Pandemic. Thanks to the Fauci-Baric’ Manmade SARS Viruses; (61) Čínští vědci chtěli mísit koronaviry: neškodné a infekční s nebezpečnými; (62) Miliardář Musk se zapojil do války na Ukrajině. Namířil tam své satelity Starlink; (63) Ukrajina ovládla nebe a ničí bezmocné ruské jednotky. Díky satelitům Elona Muska; (64) Exclusive: US plants Trojan horse programs in hundreds of important Chinese information systems; new cyber weapon targets China, Russia;(65) Musí být potrestáni, zlobí se Rusové za hackerský útok na vesmírnou agenturu; (66) Šachový robot v Moskvě zlomil svému lidskému protivníkovi prst; (67) 7 Dangerous Risks of Artificial Intelligence; (68) Dialektika přírody; (69) Josef Charvát, Člověk a jeho svět.; (70) Vesmír, číslo 9/1976; (71) CESTOVÁNÍ ČASEM – fantazie nebo fyzikální realita?; (72) Pokus, který se vzpírá logice: částice spolu komunikují ze záhrobí; (73) Vesmír kolem nás je prý jen gigantický hologram; (74) Holografický model vesmíru; (75) Vesmír jako HOLOGRAM;; (76) Vesmír je fraktální hologram; (77) Umělá inteligence a transhumanismus – zákonité vyústění biologické evoluce?; (78) 10 znamení, která nám prozrazují, že nás ochraňuje náš anděl strážný; (79) Politika jednoho dítěte; (80) Sociologická encyklopedie; (81) Zdeněk Mahler - Proslov pro Českou konferenci - Revoluce hlav a srdcí,; (82) Pád Rudolfa II., J. Janáček,; (83) Dobrodružný Simplicius Simplicissimus; (84) Třicetiletá válka; (85) Albert Einstein: The world as I see it.; (86) Platón; (87) Cooperative identity, values & principles; (88) Světová deklarace o výrobních družstvech; (89) BLUEPRINT FOR A CO-OPERATIVE DECADE; (90) Cooperatives in Social Development Resolution No 56/114 adopted by the United Nations General Assembly at its 57th Session, 19 December 2001; (91) NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE); (92) Resolution adopted by the General Assembly on 18 December 2009 64/136. Cooperatives in social development; (93) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. července 2013 o přispění družstev k překonání krize; (94) Papež kooperativám: Podporovat ekonomickou poctivost v moři úskočné globální ekonomiky; (95) European Federation of Employee Share Ownership (EFES); (96) Employee share ownership against the crisis An employee share ownership fund to help companies).; (97) Initiativen zur Förderung der Mitarbeiterbeteiligung;; (98) The Silent Success Of Cooperatives In The Bolivarian Revolution; (99) Cooperatives in Venezuela Promote Solidarity, Equality and Dignity; (100) Cooperatives in China; (101) The development of employee ownership in China; (102) The Philadelphia Contributionship; (103) Economic Democracy and the Billion-Dollar Co-op; (104) NCBA CLUSA announces launch of Congressional Cooperative Business Caucus; (105) The Origin and History of the ESOP and Its Future Role as a Business Succession Tool; (106) Total financial assets of the credit unions in the United States from 2000 to 2018 (in billion U.S. dollars); (107) ANNUAL REPORT 2018 European Association of Co-operative Banks; (108) CO-OPERATIVES UNLEASHED; (109) Socialismus Josef Macek; (110) Senátorka Veronika Vrecionová: Rozprava před hlasováním PSP úterý 9. prosince 2014; (111) 23. schůze, 91. hlasování, 9. prosince 2014, 18:27 Novela z. o spořitelních a úvěrních družstvech-EU (112) Zákon o kampeličkách – Pomník hanby ČSSD a KSČM!; (113) The Aspen Institute; (114) V České republice má vlivná globalistická organizace Aspen Institute hájící zájmy globalistických elit USA spolupracovníky i mezi známými politiky; (115) Výzva českým družstevním elitám.