Studentský novinář Radek Hlaváček ve svém blogu Mediální scéna je
příliš malá oprávněně kritizuje obrovský vliv bulváru a uvítal by i nějaké nové
deníky, „Klidně i nezávislé levicové a pravicové.“ Nejprve k tabloidu.
Otázkou bulváru by se měly vážně zabývat české elity, zvláště sociologové, psychologové a pedagogové a to zejména z hlediska zda bulvár nevede k primitivizaci čtenářů. Pokud by se dospělo k závěru, že tento vliv zde existuje, zbývá otázka další: Jak velkému procentu občanů může náš malý stát dovolit tuto občanskou degeneraci? Současně to je otázka i pro ministerstvo kultury; média by totiž měla občany kultivovat!
Měla by být dána kritéria definující co je a co není bulvární. Lze např. zájem novinářů o to, zda má ženatý premiér či předseda významné politické strany milenku, považovat za bulvárnost nebo za významnou službu demokracii? Také je otázkou, zda bulvár musí vycházet jako deník, zda by z důvodů společenské hygieny nebyla vhodnější jeho týdenní (magazínová) periodicita, byť s denní internetovou přílohou.
Autor dále volá po nových nezávislých a seriozních denících zejména s poukazem na současnou málo diverzifikovanou vlastnickou strukturu, která zákonitě vede ke stejně omezenému názorovému spektru. Jako novinář asi ví, že na obsahu novin mnohdy není nejdůležitější to, co bylo otištěno, ale to, co bylo hozeno do koše (a často i od vysoce renomovaných autorů). Pregnantně to ostatně vyjádřil Karel Kryl, když redakci Rádia svobodná Evropa opouštěl se slovy, „"Politika rozhlasu začala být dost jednostranně prohradní a slova na kritiku nezbývalo - takže jsem se posléze rozcházel s ...řekněme vysílací linií svých nadřízených."
České společnosti však jeden typ deníku rozhodně a až zoufale chybí a je jím deník veřejnoprávní! Lze namítnout: když si přečtete všechny české („české“) seriozní deníky, pak jejich názorové spektrum je natolik široké, že si lze utvořit i více či méně objektivní vlastní názor! I když zde asi nejvíce vystupuje přání jako otec myšlenky, přesto lze navíc a vysoce realisticky namítnout, že veřejnoprávnost veřejnoprávního deníku potrvá jen do doby, než se jeho redakce zmocní nějaká Timurova parta; pak půjde k šípku i veřejnoprávnost a jsme tam, kde jsme byli. Nicméně veřejnoprávní deník by měl patrně plnit úlohu poněkud jinou.
Vzhledem k malé angažovanosti českých občanů v politických stranách si málokdo uvědomuje, jak strašlivě této společnosti chybějí zaniklé stranické deníky (ČSSD za 1. republiky vydávala deníky dokonce tři!). A tyto tiskoviny chybí i přes vědomí, že nepochybně zanikly proto, že ztratily čtenáře; a kdo by také kupoval noviny, které pouze oslavují stávající stranické funkcionáře a opatrně kritizují ty svržené!
Ať tak či onak, zánik stranických deníků nezadržitelně vede k rychlému úpadku politických stran, poněvadž zaniká horizontální rovina diskuze členské základny, která bývá nejenom zdrojem mnoha cenných podnětů, ale obvykle i kritická a ústí ve vznik efektivních a ozdravných stranických platforem. Při její absenci pak moc ve stranách snadno uchopí (a přes klienty upevní) nejrůznější kliky až mafie, a to od komunální po celostátní úroveň. Např. ČSSD je z tohoto hlediska ve zcela zoufalé situaci, ale podobné poměry asi budou ve všech stranách.
Lze namítnout, že tuto úlohu dnes může plnit internet! Tento argument je ovšem vysoce diskutabilní. Například během celého června vystoupilo na intranetu ČSSD (v nejnavštěvovanější rubrice Všeobecná diskuse) pouhých 20 členů (z asi 18 000 členské základny!!!) s celkem 120 příspěvky (včetně plků, vzkazů atp.). To je při vědomí, že demokracie = diskuze naprostá katastrofa! Na druhé straně, pokud by se oné diskuze a při stejné frekvenci příspěvku účastnilo všech 18 000 členů, pak by to znamenalo 3600 příspěvků denně, což by zcela zahlceno rubriku. Navíc 18000 členská základna znamená pro významnou vládní či opoziční stranu hluboký podstav.
Nyní ke stručné koncepci veřejnoprávního deníku. Jeho hlavní součástí by byly přílohy, které by si včetně své internetové stránky suverénně spravovaly politické strany (v rozsahu dle významu, např. od 1% ve volbách by to byl asi 1 až dva listy) a další významné společenské subjekty jako akademická obec (akademici i VŠ studenti jsou rovněž občané), občanská sdružení, národnostní menšiny, odbory atp. a mohly tak flexibilně reagovat na dění ve společnosti i ve vlastních subjektech.
Veřejnoprávní deník by tedy plnil úlohu komfortního servisu angažovaným občanům a poněvadž by jeho účelem nebyla konkurence na mediálním trhu, jeho zpravodajská část by byla stručná a omezená, chyběl by např. sport, atp. Jednalo by se také o deník neziskový a vícezdrojově financovaný (největší díl politické strany, inzerce, tržba z prodeje, eventuelní zbytek stát). Politické strany by neměly důvod platit nákladné předvolební kampaně, poněvadž by se veškeré diskuze mohly odehrát na stránkách tohoto deníku.
Tato idea jistě vypadá na první pohled dosti utopicky. Jenomže její alternativou je patrně další úpadek politické etiky a kultury politických stran, které lijí stamiliony korun do trapných billboardů a tiskovin, které nikdo nečte, do obskurních PR agentur či výzkumů veřejného mínění, do kampaní, kde slibují hory doly, atp.
Závěrem tedy alespoň (jen zpaměti a sarkasticky) úsměvnou příhodu o oněch horách a dolech, pocházející z předvolebního shromáždění ve Zlíně. Tamější novináři si totiž vymyslili projekt fiktivní železnice ze zlínska do trenčínska a zeptali se významných kandidátů do PS (za ČSSD, ODS, KSČM a KDU-ČSL), kdy bude stavba dokončena:
První kandidát občany ujistil, že do šesti let, neboť železnice je prioritou jeho strany! Kandidát druhé partaje to zpochybnil zasvěceným názorem, že hlavně záleží, jak dopadnou mezinárodní jednání mezi ČR a Slovenskem! Třetí kandidát podpořil obě verze! Teprve až čtvrtá (lidovkyně) tvrdila, že o tom nic neví (což by ovšem ďáblův advokát, znalý mravů politiků křesťanské strany, prohlásil za evidentní důkaz, že se ten špek upekl ve zlínské lidovecké kuchyni). Na intranetu ČSSD pak jeden absolvent filosofické fakulty utěšoval svého zprofanovaného politika příslovím - Mýliti se je lidské! - napsaným pro jistotu v latině
