Tradiční argument odpůrců referenda o radarové
základně: občané nemají adekvátní informace ani odborné vzdělání a
nejsou
schopni tuto problematiku posoudit, právě padl! V článku Co
potřebujeme?
Moudrý dav (LN, 26. 7.) předkládá novinář P. Čermák argumenty, že
dostatečně velký počet občanů může za jistých okolností rozhodovat
dokonce lépe než ti nejbystřejší a nejschopnější z nich, a uzavírá:
„Moudří
politici a seriózní média by měli vytvořit podmínky pro to, abychom se
stali
´chytrým davem´. To by mělo být podstatou vládní kampaně placené ze
státního
rozpočtu, tedy těch, kteří radaru říkají ano i ne. A pak můžeme
odpovědět na
důležité otázky...“
Radek Stočes
Předchozí úvahy ovšem vycházejí z předpokladu, že ona elita rozhoduje v nejlepší víře. Pokud existuje pravděpodobnost, že naše proradarová vláda nemusí jednat v nejlepší víře, a že ani nemusí být eticky kompetentní, pak se referendum o radaru stává naprostou nezbytností!
Na základě jakých nemravů koaliční vláda asi vznikla, signalizoval již V. Klaus poté, co ji premiér sestavil: „Ukázalo se, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná, pokud vylučujeme podplácení, vydírání a různé podobné praktiky…“ Které koaliční vládě na Západě se poštěstí, aby o ní něco podobného prohlásil čestný předseda nejsilnější vládní strany a současně prezident republiky?!
Když se nyní vezme v úvahu vysoká pravděpodobnost korupce v případě nákupu Grippenů (které lze ze strategického hlediska vnímat jako nevýznamnou techniku a podezření z korupce navíc padá hlavně na garnituru ČSSD a KSČM), pak v případě radarové základny je riziko korupce minimálně stejné.
Obavy z rizika možné korupce umocňují následující skutečnosti: tato vláda vyměnila všechny významné osoby v policii, armádě i tajných službách. Druhý nejvýznamnější člen vlády je vyšetřován pro podezření z korupce a v předvečer vynesení verdiktu byla příslušné policii i prokurátorovi kauza odebrána! Nejvyšší velitel pro vyšetřování organizovaného zločinu je přes vlastní nesouhlas zbavován místa (byť „vykopáván výše“), neboť chtěl údajně šetřit napojení mafie na ODS.
Na druhou stranu lze říci, že eventuální korupce je pro tuto vládu vlastně jen vítaným přilepšením: z ideologických důvodů (a v rozporu s faktickými riziky) by pro radar asi hlasovali prakticky všichni i bez korupce a rizika si omluví logikou selského rozumu: jde o vojenské zařízení našeho spojence a pokud se něco semele, bude ČR na straně silnějšího!
Jenomže takováto „strategická úvaha“ patří do první poloviny minulého století. Poněvadž pokud se mezi USA a Ruskem něco „semele“ a Rusko se ocitne v pozici zoufalce, pak nevypadá nereálně, jak nějaký zoufalý Ivan v generálské uniformě prokleje Čechy i po mátušce, a na oplátku nám sem pošle několik atomových hřibů. A postavení na straně silnějšího bude ČR úplně na houby.
Dost strašidelně navíc působí, když mezi nejaktivnější zastánce radaru patří exponenti, kteří dělali vše možné, aby ČR připojili k agresi USA proti Iráku, kteří nesou morální spoluzodpovědnost za ony statisíce mrtvých, a nyní nás vhánějí do dalšího a pro ČR dokonce existenčního rizika!
Last but not least, významným argumentem pro referendum je i angažování pana Klvani jako odborníka pro radarovou problematiku. Lze to chápat nejenom jako nepřímý důkaz, že na ministerstvu obrany absentují skuteční experti na tuto problematiku (Jaký pán takový krám?), ale je tu i rovina etická!
Když se vezme v úvahu, kolik energie tento intelektuál vyplýtval v angažmá za co nejvyšší zisky společnosti British American Tobacco, pak jej nejeden lékař bojující proti kouření, spíše než jako Pana Radara „ocení“ jako Obchodníka se smrtí a odhadne, jak velký hřbitov obětí nikotinu, po něm asi zůstal. (Nicméně jako humanisté po něm doktoři jistě nebudou požadovat pokání po způsobu Joe Esterhase: tento americký scénárista a náruživý kuřák, obhajující kouření na filmovém plátně tvrzením, že jde o uměleckou svobodu, posléze napsal: „Pomohl jsem Hollywoodu odsoudit milióny dětí na smrt,“ Bohužel to napsal až poté, co sám onemocněl rakovinou).
Při vědomí existenčního rizika radaru pro ČR by přezdívka vládního mluvčího jako Obchodníka se smrtí byla dokonale přiléhavá a dokonce by ani nešlo o černý humor!.
Ano, žijeme ve světě tragikomických paradoxů: Na jedné straně je evidentní, že vlády, poslance a vedení politických stran lze poměrně snadno zkorumpovat, ale zkorumpovat drtivou většinu občanů je prakticky nemožné! O to více roste význam referenda. Jenomže zkorumpované vlády, poslanci a vedení politických stran se budou referendu bránit zuby nehty…
