Složí ČSSD reparát?

Nominací mladého a nezralého S. Grosse – který neovládal jediný cizí jazyk – na post premiéra ČR, podala ČSSD důkaz o své nekompetentnosti. Současně prokázala, že její nejvyšší orgány – ÚVV a Sjezd – ovládli diletanti, byrokraté a kariéristé. V nynější ekonomické krizi se sociálním demokratům otevírá historická cesta k zajímavému reparátu.

Vážení čtenáři,

předkládám Vám k úvaze, připomínkování i oponentuře návrh na rezoluci, která by měla být předložena blížícímu se XXXV. Sjezdu ČSSD.  Jedná se o návrh rezoluce za Podporu zaměstnaneckého vlastnictví ekonomických subjektů na družstevním principu s následujícím zněním:

„Sjezd ČSSD přijímá rezoluci o maximální podpoře zaměstnaneckému vlastnictví ekonomických subjektů na družstevním principu, a vzhledem k ekonomické krizi vyzývá příslušné orgány ČSSD k neprodlenému a urychlenému vypracování příslušných programových i legislativních opatření." 

ZDŮVODNĚNÍ NÁVRHU

1. Ideový záměr projektu vychází z Dlouhodobého programu ČSSD

- z kapitoly 6.6. Družstevnictví ve které se prohlašuje: „Sociální demokracie podporuje všechny formy družstevnictví pro jeho prvky vzájemné solidarity, principy demokratického řízení a rovná práva členů."

- z kapitoly 1.2.1 Socialismus ve které se prohlašuje: „Dnešní sociální demokracie se zasazuje o rovnoprávné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a hlásí se k tzv. demokratickému socialismu jako k hnutí usilujícímu... o ´odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku... ´."

2. Podnik vlastněný zaměstnanci je konkurenceschopnější než kapitalistický i státní

Zaměstnanecké (spolu)vlastnictví se v minulém století osvědčilo jako ekonomická forma produktivnější než klasický kapitalismus:

- bylo za účelem snížení výrobních nákladů zavedeno a fungovalo již v Baťových závodech (tzv. spolupracovníci).

- v USA to byla forma zaměstnaneckého spoluvlastnictví akcií (ESOP - Employee Stock Ownership Plan), která zachránila krachující podniky na americkém Středozápadě.

Zaměstnanecké (spolu)vlastnictví - realizované obvykle formou nákupu a vlastnictví veřejně obchodovatelných podnikových akcií zaměstnanci - má, bohužel, i „geneticky" daný fatální problém: jednak není zcela spravedlivé (všichni zaměstnanci nemají finanční prostředky na nákup akcií, popř. na splátky eventuální půjčky) a navíc si původní vlastník obvykle nechává majoritní podíl; drobní investoři pak jsou (mj. i managementem) nejrůznějšími postupy vyšachováni ze hry a ošizeni. Výsledkem je opět klasická akciová společnost.

Neschopnost státního podniku konkuroval klasickému podniku privátnímu dokázaly dějiny v podobě zhroucení „komunistického bloku".

Přednosti družstevního principu

Dlouhodobý program ČSSD dnes chápe družstevnictví jako spíše svépomocnou činnost. Sice uvádí, že „družstva, ve srovnání s ostatními obchodními společnostmi, vykazují jasné odlišnosti", avšak důvodem  jejich existence (prý)  „není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům". Fakta však dokazují, že družstvo je schopno fungovat i jako klasický průmyslový komplex!

Jasný příklad plyne z historie československého zemědělského družstevnictví za totality. Jednotná zemědělská družstva (JZD) po překonání počátečních existenčních potíží nastoupila cestu zajímavého rozvoje v podobě tzv. přidružené výroby: tato ekonomická aktivita nezemědělského charakteru, prováděná zpočátku během ztrátového zimního období, znamenala pro JZD zprvu jen zajímavé finanční obraty. Některá JZD posléze dokázala i v netržním prostředí expandovat v nejrůznější agrokomplexy a klasickým příkladem se staly Slušovice. Tamější zemědělské družstvo vyrostlo v mohutný agrokombinát, který kromě klasické zemědělské produkce podnikal ve stavebnictví a dalších průmyslových odvětvích  (včetně počítačové techniky), ale i v peněžnictví, a tento regionální hospodářský gigant povznesl a proslavil celý zlínský region.

Po Sametové revoluci a následné „ekonomické transformaci" (přiléhavě zvané katastrojka), došlo (za obrovských politicko-mediálních tlaků) nejenom k chaotickému a trestuhodnému výprodeji české ekonomiky zahraničním vlastníkům, ale i k účelovému rozbití zemědělských družstev. Zanikl dokonce i původní stát: Československo se rozpadlo na Českou a Slovenskou republiku. Ekonomické karty byly rozdány znovu a značně podvodně i nevýhodně, ale nynější světová ekonomická krize může znamenat úplně novou historickou šanci, kde štěstí bude přát připraveným. 

4. Historicko-ideologická unikátnost družstevního vlastnictví a podnikání

Vnitropodnikové předpisy družstevního podniku, například družstevní sklárny, se jistě mohou lišit, ale zajímavý je tento teoreticky případ:

Zaměstnanci družstevního podniku či komplexu - od dělníků po management - jsou v průběhu (např. jednoho) roku spravedlivě odměňováni dle vykonané práce. To znamená, že tyto mzdy spadají do kategorie nákladů. Pokud by roční bilance (tržby minus náklady) vykázala např. zisk 2 miliony korun (při 1 000 družstevníků) a bylo rozhodnuto 1 milion dále investovat, dělba zisku by měla být následující:

- z finanční složky zisku by každému družstevníkovi mělo být vyplaceno 1000 korun - poněvadž byli za svoji práci spravedlivě odměněni již v rámci nákladů.

- podobně by měl být rozdělen i onen investovaný milion: tentokráte ovšem ve formě 1 tisícikorunové akcie (veřejně neobchodovatelné) každému družstevníkovi.  Touto akcií (či kuponem) by se družstevníci stávali vlastníky svého podniku a její aktuální hodnota by se každému proplácela za dohodnutých podmínek (odchod do důchodu, změna zaměstnání apod.).

Postavení vnějších a vnitřních investorů družstevního podniku

Tyto investice by jistě byly nejen možné, ale i vítané. Investoři - jak vnější tak z řad družstevníků - by tím však nezískávali podíl na vlastnictví družstva (a tedy ani další možnost spolurozhodovat)! Místo dividend by dostávali úroky s právem si svou původní půjčku kdykoli vybrat. Jejich postavení by tudíž bylo stejné jako postavení střadatele u klasické banky.

Dílčí závěr

V titulku kapitoly je zmíněna historicko-ideologická unikátnost družstevního projektu. Tato jedinečnost spočívá ve faktu, že ani nejzatvrzelejší bolševický hnidopich nebude schopen dokázat, že v tomto teoreticky zmíněném podniku dochází ke kapitalistickému vykořisťování. 

5. Aktuální situace v ČR

Evoluční rozvoj českého družstevnictví, jehož tradice začala ve 20. letech minulého století, byl několikrát násilně potlačen. Nejprve hitlerovskou okupací Československa, posléze bolševickým zestátněním a nadějný vývoj (byť násilně vzniklých) JZD udusila Sametová revoluce. V nynější době nemá družstevnictví ani mediální ani politickou podporu, poněvadž v obou sférách přetrvává vliv individuálních i dalších subjektů, které výprodej české ekonomiky legislativně i propagandisticky realizovaly. Neexistují tudíž ani finanční prostředky ani politický zájem, aby se např. zkrachovalá sklárna transformovala dle družstevního principu, zvláště, když zaměstnanci sklárny nedostali tři měsíce mzdu. Nicméně nynější a globalizující se ekonomická krize vytváří zcela novou situaci s možností zajímavých alternativ. 

6. Historická role sociální demokracie

Nynější krachy hypotéčních a dalších bank jsou nejenom důsledkem chyb managementu, ale - poněvadž reálný majetek kryjící hypotéky nezmizel - i snahou finančních subjektů o vysávání peněz ze státních rozpočtů. V případě skláren, kde má stát až 49 procentní podíl, může mít jejich  řízený krach za účel vyšachování státu jako spoluvlastníka (tedy ošizení občanů).

U krachujících podniků, jako jsou zmíněné sklárny, tudíž existuje legitimní a finančně průchodná alternativa jejich transformace dle družstevního principu, na které by vydělal jak stát, tak zaměstnanci skláren. Zapotřebí jsou pouze dva kroky: aby stát zkrachovalé sklárny odkoupil za zůstatkovou konkursní hodnotu a aby se zaměstnanci skláren spojili a vytvořili společné družstvo jako právní subjekt. Stát by poté družstevníkům své vlastnictví prodal formou bezúročné hypotéky, kterou by družstvo splácelo např. 10% ze zisku. Do doby splacení půjčky by družstevníci státu ručili majetkem a stát by měl v družstvu právo o tomto majetku spolurozhodovat. Po splacení hypotéky by bylo suverénním vlastníkem majetku již družstvo. Po všech zmíněných přednostech družstevnického vlastnictví nutno připomenout ještě jednu: poněvadž by zisk neodtékal na konta zahraničních akcionářů  ale družstevníků, zůstával by tudíž v daném regionu a přispěl by k jeho rozkvětu.

Nynější ekonomická situace tudíž poskytuje ČSSD jedinečnou možnost, aby formou neprodleného vypracování příslušných programových i legislativních opatření, ekonomického i právního poradenství apod. umožňujících transformaci krachujících podniků na družstevní formu (včetně eventuální finanční spoluúčasti), splnili sociální demokraté svou jedinečnou historickou roli.

Poněvadž se nynější sjezd ČSSD skládal z únorového předsjezdu, uvidíme, jak na březnovém dosjezdu delegáti rozhodnou.