Utajovaná družstevní epopej /3/

8. 06. 2019 15:24:48
Absurdní střet predátorské a byrokratické marxistické ekonomiky, popsaný v předchozím blogu /2/, zcela zdeformoval vývoj XX. století.

Demokratická ekonomika – generující solidaritu, spravedlnost, důstojnost, poctivost a zodpovědnost – pak čelila agresi politických stoupenců predátorského i marxistického hospodaření. Avšak i přes tuto osudovou nepřízeň družstevní podnikání nejen přežilo, ale evolučně vznikly pozoruhodné i perspektivní družstevní ekosystémy a hierarchické struktury.

Proto budou nyní zmapovány široké veřejnosti neznámé dějiny i vývoj družstevní a zaměstnanecké ekonomiky; včetně jejich dosavadní společenské podpory. Nepůjde o historický přehled; ten je věcí historiků. Povšimnuty budou pouze významné události a některé společenské souvislosti. Do jaké míry by tyto informace měly být součástí školních osnov, nechť posoudí laskavý čtenáři

OBSAH: I. Ideologické proudy a pokusy o kultivaci průmyslové revoluce: II. Počátky družstevního podnikání. III. Vývoj do roku 1914: Družstevní boom! IV. 1. Světová válka a bolševická revoluce. V. Období 1918-1938: Další rozvoj družstev. VI. Německý fašismus jako zrůdný produkt evoluční anomálie. VII. Vývoj v letech 1945-1990: Družstevnictví jako marginálie. VIII. Vývoj v letech 1990-2018 Bílá hora českého družstevnictví. IX. Největší úspěchy západního družstevnictví v období 1945-2018. X. Aktuální rozsah evoluční anomálie vybraných zemí západní ekonomiky. XI. Společenská podpora družstevního podnikání.

I. Ideologické proudy a pokusy o kultivaci průmyslové revoluce

Rozvoj privátní ekonomiky i následná průmyslová revoluce začaly od počátku 19. století radikálně měnit feudální stavovské poměry. Nově vzniklá vrstva zaměstnanců pracovala za neuvěřitelně tvrdých podmínek mzdových (které zhoršovalo zaměstnávání dětí a levná práce žen) i časových. Tuto tristní existenční situaci drtivé většiny občanů se pokoušeli řešit socialisté, rozdělení do různých názorových proudů.

a) Utopičtí socialisté: (H. Saint-Simon, Ch. Fourier, R. Owen) se pokoušeli o zřízení výrobních podniků a dalších struktur fungujících v podstatě na principu křesťanských náboženských obcí. Praktikem byl pouze Owen, který realizoval (i financoval) významné experimenty! Jako manažer a později majitel proslavil přádelnu ve skotském New Lanarku, v níž pro své zaměstnance i jejich rodinné příslušníky realizoval významné pracovní, finanční i sociální opatření (které u nás později napodobil T. Baťa). Owenovy projekty, včetně vzorové vesnice New Harmony v USA, nicméně zanikly na demoralizaci.

b) „Vědečtí“ revoluční socialisté (K. Marx, B. Engels, Lenin) prosazovali projekt, kde budou vlastníci podniků odstraněni revolucí a vlastníkem ekonomiky se stane stát. Což se realizovalo v Rusku od roku 1917 a po roce 1945 i ve Východní Evropě. Pokusy skončily podobně jako utopická New Harmony; a státní ekonomika – zaostávající v konkurenci s privátním sektorem – byla v 90. letech opět zprivatizována. Potvrdily se mj. názory E. Bernsteina, který marxismus zpochybňoval na příkladu německé ekonomiky: „O velikosti úkolu, který by nastal státu či státům s převzetím... podniků, si uděláme představu, když uvážíme, že v průmyslu a obchodu jde o několik set tisíc podniků s až šesti miliony zaměstnanců, v zemědělství o více než tři sta tisíc podniků s pěti miliony dělníků. Jakou plností rozhledu, znalosti věci a správného talentu musila by být obdařena vláda anebo národní shromáždění, aby zvládla řízení anebo hospodářskou kontrolu takového obrovského organismu?“ (1) Marxisté absolutně nepochopili roli trhu ani sociologické přednosti družstevních forem podnikání.

c) Evoluční socialisté (Louis Blanc, Ferdinand Lassalle, Charles Gide, Pierre J. Proudhon). Projekty evolucionistů se od předchozích liší v tom, že v nich je člen či zaměstnanec zároveň suverénním spoluvlastníkem subjektu, ve kterém působí či pracuje; což se realizovalo prostřednictvím družstevního vkladu nebo zaměstnaneckých akcií apod. Blanc byl přesvědčen, že v takových samosprávných subjektech budou lidé pracovat podle svých schopností a odměňováni podle svých potřeb; a prosazoval, aby vznik takovýchto subjektů finančně podporoval stát.

Francouzský historik a politik, Louis Blanc, se svoji vizi výrobních družstev financovaných zpočátku státem pokusil realizovat již v roce 1848. Jako člen provizorní vlády navrhl, aby taková družstva byla zřízena a financována v rámci výstavby železnice. Poslanci to pochopili jako chytrý nápad, jak na čas uklidnit revoluční davy a stabilizovat svou moc. Takže projekt (včetně úvěru 3 milionů franků) na vznik 300 družstev schválili, ale dohledem nad jeho realizací pro jistotu pověřili největšího Blancova protivníka, É. Thomase. Výsledkem bylo, že žádná suverénní družstva v podstatě ustavena nebyla (zákonem jim bylo navíc zakázáno se slučovat, a tak čelit privátní konkurenci); pracovníci dřeli jako dříve za pár sous (jiní byli placeni dokonce za to, aby nepracovali!) a odvolání natož samospráva neexistovaly. Ze selhání projektu pak byl poslanci obviněn Blanc! Následně vypukly další nepokoje a vzbouření dělníci žádali, aby se Blanc postavil do jejich čela. Při zásazích národní gardy přišel Blanc málem o život, a nakonec se mu podařilo na falešné doklady uprchnout do Belgie a poté do Londýna, zatímco v Paříži byl odsouzen k deportaci. (2)

Německý právník a filozof, Ferdinand Lassalle, vycházel z poznání („železný zákon mzdy“), že mzda zaměstnanců má dlouhodobou a klesající úroveň s cílem zajistit pouze jejich přežití jako pracovní síly. Za jediný subjekt, schopný poskytnout spravedlivou mzdu, pak považoval výrobní družstvo; tedy podnik, který budou jeho pracovníci i vlastnit; a za jednu z podmínek pro vznik takových podniků považoval počáteční finanční podporu státu. Z těchto důvodů v Lipsku 23. května 1863 založil historicky první politickou stranu na podporu družstevního podnikání – Všeobecný německý dělnický spolek (ADAV). Již 31. srpna 1864 a ve věku 39 let však Lassalle umírá (postřelen do břicha v souboji o slečnu Helenu Von Dönniges). (3)

Francouzský profesor ekonomie, Charles Gide, podal důkazy, že kromě bezuzdného liberalismu a všemocného státu existuje model solidární. který umožňuje fungování a rozvoj společnosti způsobem, který je ekonomicky efektivní, mravný a respektuje svobodu osobnosti. Jeho principem je solidarita, přičemž spolupráce a sdružování jsou prostředky. Zásadní rozdíl mezi socialismem kooperativním a socialismem kolektivistickým (a dokonce i tím nejvíce humanistickým) viděl v tom, že družstevní socialismus je dobrovolný, zatímco marxistický je donucovací. Marxisté ho proto považovali za zákeřného buržuje, rozdělujícího proletariát; zatímco liberálové za deviantního socialistu. (4)

Francouzský typograf, vzdělanec-samouk a raný anarcho-socialista, Pierre-Joseph Proudhon, na rozdíl od Marxe, nežádal naprosté zestátnění soukromého vlastnictví, ale jeho univerzalizaci, zejména družstevní formou. (5) Prosazoval mutualismus (z latiny: „vzájemnost“) a jeho program např. vzájemné finanční spolupráce mezi dělníky. ústící v založení družstevní banky, poskytující úvěry za nízký úrok se stal základen nynějšího francouzského družstevního bankovnictví Proudhon navíc navrhoval, aby tyto banky vydávaly vlastní měnu, místo tehdy používaných peněz založených na zlatě. (6)

Evoluční socialisté tak rozvíjeli praxi středověkých cechů, kdy se např. v cechu rybářském sdružovali a spolupracovali lidé, živící se rybolovem. Nově začala vznikat společenstva (družstva) např. řemeslníků, farmářů apod. sdružených kvůli lepšímu odbytu a konkurenceschopnosti; nebo realizujících společný projekt. A praxe dokázala, že pokud tyto podniky fungují, pak v nich působí demokracie, solidarita, spravedlnost, zodpovědnost a poctivost!

ZDROJE: (1) Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie. Eduard Bernstein; (2) Louis Blanc /1811-1882/; (3) Ferdinand Lassalle; (4) Charles Gide; (5) Pierre-Joseph Proudhon; (6) Mutualismus (ekonomie).

II. Počátky družstevního podnikání

Prvotní pokusy o kooperaci (založené na náboženské víře) vykázaly rané křesťanské obce na konci starověku. Všichni členové společně pracovali, jedli ze společného stolu a demokraticky rozhodovali. Problémy však nastaly ve fázi, kdy se obce rozrůstaly a hromadily majetek, protože do nich počali vstupovat i zámožnější občané; a z potřeby spravovat majetek vznikl klérus. Následné konflikty a masakry v kostelích pak vedly např. římského císaře Juliana k názoru, že "...žádné šelmy neohrožují lidstvo tak, jak se navzájem smrtelně nenávidí většina křesťanů." (1)

První rodinné formy zemědělského družstevnictví vznikly již ve 13. století v Dánském království. Jako reakce na epidemie moru byl tehdy každé rodině (dle počtu jejích členů) přidělen k obživě a k užívání adekvátní pás půdy (i lesa) přiléhající k obcím; a toto opatření zahrnovalo 90 % veškeré zemědělské půdy. Dánové pochopili, že na přidělená půdě (či v lese) bude efektivnější hospodařit společně a vytvořili obecní komuny, v nichž „družstevníky“ byly jednotlivé rodiny. (2) Podobně – a pod názvem obščina nebo mir – fungovala obecní družstva (komuny/společnosti) v nevolnickém Rusku.(3)

Ve skotském Aberdeenu založili v roce 1498 přístavní nosiči a přepravci družstvo The Shore Porters Society. Do roku 1830 existoovalo na území Británie již několik stovek družstev (většinou spotřebních); a byť mnohá zanikala, tak Heart of England Co-operative Society (založené v roce 1832) nebo Galashiels and Hawick Co-operative Societies, (založené 1839), fungují dodnes. (3) 1. května 1828 vydává anglický lékař a filantrop William King první číslo měsíčníku The Co-operator. (4) Fenwick Weavers' Society a Rochdale Pioneers byly zmíněny v předchozí části.

Za první družstvo se v Severní Americe považuje Filadelfská kontribuční pojišťovna, kterou založil Benjamin Franklin se svými spolupracovníky již roku 1752. Jejich mutuálka, přispívající na likvidaci domovních škod způsobených požárem, funguje dodnes! (3)

ZDROJE: (1) Ammianus Marcellinus, Soumrak Římské říše; (2) Danish cooperative movement; (3) Shore Porters Society; (4) History of the cooperative movement; (3) The Philadelphia Contributionship. Doplněno 9. června.

III. Vývoj do roku 1914: Družstevní boom

Následovala pionýrská doba plná kvasu, rozkvětu, nadějí i hořkých zklamání. Tzv. společenstva, dělnické asociace, kooperativní společnosti či společenské dílny – čili družstva spotřební, nákupní, spořitelní, úvěrová a výrobní – živelně a po stovkách vznikaly, ale i beznadějně hynuly. Nejméně zisková byla družstva výrobní, jejichž výrobky nedokázaly konkurovat produktům privátní výroby; a pokud dosáhla rozměru družstevní továrny, beznadějně hynula na demoralizaci či nefunkčnost demokracie. Financí však měly družstevní asociace tolik, že si mohly koupit i fungující továrny (1); nicméně tak nečinily, protože věděly, že družstevníci jejich chod organizačně nezvládnou. Zjevně chyběly družstevní manažerské elity i organizační zkušenosti.

Zemědělská družstva prosperovala v Dánsku. Po pozemkových reformách a nárůstu vlastní produkce se zdejší farmy začaly sdružovat do odbytových družstev, čímž si zajistily prodej svých produktů. První konzumní družstvo (dle rochdalského vzoru) založil v městečku Thistedu pastor Sonne v roce 1866. Roku 1882 založil rolník Andersen máselné družstvo; v roce 1884 bylo založeno družstvo pekařské; v roce 1887 vznikla družstevní továrna na výrobu slaniny; roku 1896 byla založena družstevní mlékárna; v roce 1897 družstevní jatka.

Významné bylo i družstevní hnutí francouzských vinařů vystupujících proti nekalé konkurenci, za zlepšení odbytových možností i prosazení férových legislativních podmínek. 23. prosince 1901 založilo v Maraussanu na jihu Francie 128 vinařů první odbytové družstvo. Stejné družstvo bylo současně založeno v Mudaisonu; a po krátké době v oblasti Languedoc s městem Béziers (jako samozvanou světovou vinařskou metropolí) působilo již 6 odbytových a celkem 200 vinařských družstev. V Maraussanu bylo navíc vybudováno obrovské silo na skladování a vinifikaci vinné révy, Výstavbu objektu rozhodlo družstvo 19. února 1905; jeho výrobní kapacita činila 2 000 000 litrů a měla 29 cementových nádrží o objemu 50 000 litrů pro vinifikaci a skladování vína. Na úspěchu projektu se významně podílel i M. Blayac, prezident zemědělské a mutuální družstevní záložny. Budova, na jejíž fasádě zářilo heslo „Jeden za všechny! - Všichni za jednoho!“ byla v roce 2001 zapsána do seznamu historických památek. (2)

Poněvadž vláda proti nekalé konkurenci v podobě ředění či přislazování vína i dovozu levné vinné révy ze severoafrických kolonií nic nepodnikala a region upadal do chudoby, vinaři začali demonstrovat. Lidové nepokoje vyvrcholily 9. června 1907 největší demonstrací za období 3. republiky (1870–1940), kdy se v Montpellier sešlo až 800 000 lidí. Vláda nasadila do regionu 33 000 vojáků, kteří však odmítli zasahovat a bouřili se. Parlament i vláda nakonec ustoupily a do 15 září 1907 přijaly prakticky všechny legislativní i exekutivní požadavky vzbouřených vinařů.

Družstva se prosazovala především svou poctivostí. Například dánští farmáři, sdružení do výkupních mlékárenských družstev zcela ovládli trh, poněvadž mj. neředili mléko vodou jako privátní dodavatelé. (3) Britská družstva v Leicesteru a Ketteringu vyrábějící obuv, družstevní přádelna a tkalcovna v Burnley a družstvo zámečníků ve Wallsallu se proslavily tím, že v době krize si rozložila mzdy a udržela plnou zaměstnanost – zatímco privátní producenti propouštěli zaměstnance. Jindy družstva vykázala za 8 hodin stejnou produktivitu, jaké dosáhla privátní konkurence, kde se pracovalo 12 hodin! (1) A půl století po družstevním vkladu Rochdalských pionýrů v hodnotě 28 liber, britská družstva již disponovala kapitálem ve výši 20 milionů liber!

Velký význam měl i vznik družstevního bankovnictví. V roce 1844 založil S. Jurkovič ve slovenském Sobotišti „Gazdovský spolok“, což bylo první úvěrní družstvo ve střední Evropě. Družstvo svým členům poskytovalo levný úvěr z peněz nabytých pravidelným spořením; přičemž. družstevníci se museli zavázat k mravnému životu (vyvarovat se opilectví, nočnímu toulání a hraní karet), a každoročně museli na obecním pozemku zasadit dva stromy. (4) Ve městech (od roku 1852) vznikaly banky typu H. Schulze-Delitzsch pro řemeslníky, živnostníky apod. (s omezeným ručením); a na venkově (1864) dle F. W. Raiffeisena (kde členové ručili svým celým majetkem); u nás se dle F. Kampelíka jmenovaly kampeličky. (5) Poté následoval jejich rychlý rozvoj a expanze (i pod jmény jako mutuálky) do Francie, Nizozemí a později (jako credit unionky) i do Kanady a USA. (6) Ve Velké Británii získaly věhlas družstevní stavební a bytové pojišťovny.

Prestižní podpory se dostalo družstevnictví od papeže Lva XIII., který v jeho solidaritě viděl moderní pokračování prvních křesťanských obcí i zaniklých řemeslných cechů, a v roce 1891 ve své Encyklice „O nových věcech“ (Rerum Novarum) ocenil družstevní podnikání jako možnou alternativu kapitalismu: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“ (7)

Fungující družstva totiž produkovala nejen zboží nebo služby, ale i nové občany. Trade Unionist to 2. listopadu 1898 vystihl následovně: „Kdekoli v zemi trvají tato (výrobní) družstva, zvykají si lidé neprovozovati fabrikací jen pro zisk, nýbrž také tím způsobem, že nemusí dělník odložiti svou mužnost u továrních vrat, nýbrž že se pohybuje s oním pocitem svobody a onou zdvořilostí, jakou plodí občanský smysl ve svobodné obci, na rovném právu založené.“ (1)

Ke sklonku 19. století přišel obrovský družstevní boom! V období 1887-1897 se počet britských družstevníků zvýšil z 851 000 na 1 468 000 a jejich kapitál stoupl z 11.5 milionů na 20.4 miliony liber. Ještě rychleji stoupala jejich produkce, která se za pouhé 3 roky (1894-1897) téměř zdvojnásobila (z 99 milionů na 187 milionů marek). (1)

To byla čísla tak úžasná, že vyvolala otázky, kde jsou hranice tohoto růstu. Družstevní nadšenci spočítali, že kdyby britská družstva své zisky nevyplácela, tak by byla za 20 let schopná skoupit veškerou půdu země se všemi domy a továrnami! Francouzský profesor Ch. Gide pak projektoval stoletý program socializace a vzniku družstevních republik.

Bylo zcela zřejmé, že 20. století proběhne jako střet privátní a družstevní ekonomiky. V roce 1914 však byli družstevníci evropských mocností nevlečeni do vojenských uniforem a přinuceni se vzájemně vraždit!...

ZDROJE: (1) Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie. Eduard Bernstein; (2) Revolt of the Languedoc winegrowers; (3) Družstevní formy podnikání ve světě. Bc. Lucie Bartáková, Diplomová práce; (4) Samuel Jurkovič; (5) Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu ze svízelu pomohou; (6) Credit union; (7) Encyklika Lva XIII. RERUM NOVARUM.

IV. 1. Světová válka a bolševická revoluce

1. světová válka Škody, které tato civilizační katastrofa způsobila družstevnímu sektoru, nebyly dosud náležitě vyhodnoceny. Například kolik družstevníků – jen z Rakousko-Uherska, Německa, Itálie, Francie a Británie – bylo mezi 25 miliony válečných obětí a invalidů, statistiky 1. světové války neuvádějí.

Existují však důkazy, konkrétně z Velké Británie, svědčící dokonce o úmyslné ekonomické, finanční i personální likvidaci britských spotřebních družstev! Ve srovnání s privátní konkurencí byla družstva poškozována jak vyššími válečnými dodávkami (potravin, textilu apod.), tak nižšími příděly (paliv, surovin apod.) a dokonce i odvody celých vedení družstev do války; zatímco privátní konkurenci byli ušetřeni – prý jako nezbytní pro válečnou výrobu – i obyčejní úředníci! (1) (2)

Tato fakta pak signalizují pravděpodobnost podobných aktivit i v ostatních zemích; poněvadž o možnosti, že by britský privátní sektor tvořil výjimku v evropské predátorské ekonomice, lze silně pochybovat. Ostatně ochota privátních podnikatelů prosazovat své zájmy i formou korupce příslušných úředníků je tradiční a internacionální,

Příznačné nakonec je – a vůbec to není akcentováno – že neutralitu zachovaly a válečných jatek se nezúčastnily právě státy s rozvinutým družstevnictvím; popř. se zakrnělým vojensko-oligarchickým komplexem! Konkrétně Dánsko, Švédsko, Norsko, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko a Španělsko.

Bolševická revoluce v Rusku Motivy svržení cara a Prozatímní vlády byly silně obskurní: Německo vyslalo do Petrohradu marxistu Lenina a další, aby svržením cara a prosazením rusko-německé mírové smlouvy byl umožněn přesun německých divizí z ruské fronty na západ. (3) Wall-Street pak tamtéž vyslal stovku „marxistických revolucionářů“ – v čele s Trockým a US finančníkem a politikem Charlesem R. Cranem – s cílem zmocnit se nerostného bohatství Ruska; (4) (5) Např. Trocký uzavřel s britskou firmou Lena Goldfields smlouvu o těžbě sibiřského zlata a dalších vzácných kovů s tím, že Rusku připadne pouhých 7% z vytěžených nerostů... (6) Jaké motivy vedly k vyvraždění carské rodiny včetně dětí (!) či k pokusu o vyhlazení slovanského etnika v Rusku, nechť vyhodnotí historikové (7). Nicméně Stalinovi se podařilo existenci, a dokonce i suverenitu Ruska zachránit, a navíc rozvinout do úrovně Sovětského svazu.

Prestiž tzv. socialistických stran – které v Německu, ve Francii, Velké Británii a v Rakousko-Uhersku schválením válečných úvěrů prosadily válku – byla silně otřesena, Vítězství bolševiků v Rusku pak vzedmulo vlnu víry v mesiášskou Marxovu doktrínu a vznik komunistických stran rozštěpil a oslabil lidovou, společenskou a politickou podporu družstevnictví. Družstevníci tak stáli jak proti komunistům v Kominterně, hodlajícím zestátnit podniky násilnou revolucí, tak proti marxistům usilujícím o zestátnění cestou parlamentní (britská Labour Party, německá SPD i francouzští socialisté). A na druhé straně své zájmy hájil i konkuroval predátorský privátní sektor.

Vítězství bolševiků v Rusku a hrozba revolucí na Západě vyústily do významné politické, společenské i ekonomické konfrontace stoupenců predátorské a byrokratické ekonomiky, čímž započala vývojová anomálie Západu.

ZDROJE: (1) Co-operative Party; (2) the co-operative party; (3) Agents of Revolution-1. Was Lenin a Spy for Germany?; (4) Souboj Stalina s Trockim, proč se ti dva tak nenáviděli? ČS legie v SSSR plnily úlohu USA. České vazalství od samotného počátku vzniku Masarykovské republiky!; (5) Antony C. Sutton: Wall Street and the Bolshevik Revolution; (6) Agents of Revolution-2. How the Leaders of October Repaid their Debts to the Sponsors; (7) První gulagy vznikaly v Moskvě, ukazuje projekt s tezemi Lenina a Trockého.

V. Období 1918-1938: Další rozvoj družstev

Toto mírové období bylo příliš krátké, navíc prakticky celé poznamenáno post-válečným traumatem a značně chaotické (mj. astronomické reparace Německa) na to, aby umožnilo zásadní pokrok družstevní ekonomiky; Družstevnictví pak stagnovalo zejména ve státech se silnou marxistickou stranou, jako např. Labour Party ve Velké Británii.

V zemích, kde rozvoj družstevní podnikání pokračoval dosáhla historického rozmachu zejména družstva zemědělská, spotřební, finanční a nově vznikající družstva elektrárenská. Např. v USA zajišťovala zemědělská družstva celou jednu třetinu zemědělských komodit a skutečnou slávu si zde získala družstva elektrárenská! Když ve třicátých letech začínala elektrifikace USA, velké korporace odmítly z finančních důvodů elektrifikovat venkov. Jako reakce vznikly malé družstevní elektrárny, které to dokázaly; takže americký venkov za svůj vstup do epochy elektřiny vděčí družstevnictví a elektrárenská a rozvodná družstva dnes zásobují elektřinou (ale i kabelovou televizí a vysokorychlostním internetem) celých 75 % veškeré plochy USA!

V Dánsku v roce 1919 působilo 180 000 farem a menších hospodářství, jež chovaly celkem 1 272 000 krav. Z toho 166 000 hospodářství s 1 174 000 krav dodávalo všechno své mléko družstvům! Pouze 8 % hospodářství stálo mimo družstevní organizaci. Stejně tak bylo družstevních 92ˇ% všech mlékáren a jatek. Současně zde podnikala družstva dodávající osivo, hnojivou a zemědělské nástroje a stroje. Mimořádně významným počinem bylo v roce 1919 založení družstevní banky! Měla statut s.r.o. a družstva v ní tvořila podílníky; aktuálně je 6. největší bankou v Dánsku. Počátkem roku 1924 bylo v Dánsku 9000 družstev a celá polovina obyvatelstva této země byla jejich členy. Družstevní zemědělství, potravinářství a družstevní lesnictví dominovalo i ve skandinávských zemích (1) (2).

Družstevní banky si úspěšně vedly zejména v Rakousku, ve Francii, v Dánsku, v USA, ale i v ČSR.

V Československu (po Národním divadle, Petřínská rozhledně a Posázavském Pacifiku) vybudovala družstva v roce 1920 i Pražskou ZOO. V roce 1937 v Československu fungovalo celkem 15 000 družstev s více než 4 miliony členů! Družstva měla významný podíl mj. na elektrifikaci venkova (více než 2 000 družstev a 100 000 členů). Působilo zde 5075 družstevních záložen v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun. Své přebytky si družstevní záložny ukládaly do jimi vytvořené Živnostenské, popř. Agrární banky. Na více než milionu zemědělských usedlostí, kterých bylo v roce 1937 v ČSR celkem 1,5 milionu, již hospodařila družstva.

A byť je tento výčet velkolepý, je třeba poznamenat následující aspekt. Pokud jde o individuální členství v družstvech, pak družstevníci jako fyzické osoby byli sdružení hlavně v družstvech finančních, spotřebních, bytových apod. Ve výrobních podnicích, zejména zemědělských, byli družstevníky spíše právnické osoby, nejčastěji rodina, farmář nebo s.r.o. apod. V průmyslu fungovala pouze nepočetná družstva řemeslná. Např. první výrobní družstvo na českém území vzniklo až v roce 1892 u Rožmitálu pod Třemšínem a bylo jím 1. výrobní družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí.

Evoluci družstevnictví na úrovni továren čekala jiná cesta, plynoucí z faktu, že je v podstatě rovnocenné, zda zaměstnanec svůj podnik spoluvlastní prostřednictvím družstevního vkladu nebo zaměstnaneckých akcií, popř. podílů v s.r.o. A zde právě sehráli trestuhodnou roli marxisté! Prof. J. Macek popsal v roce 1925 situaci následovně: Socialismus svépomocný se však neomezuje na zakládání podniků družstevních, aby takto zavedl samosprávu práce. Tento směr snaží se prosadit tuto zásadu také v podnicích kapitalistických... odtud vychází hnutí za dělnické spolupodnikatelství (co-partnership), za dělnický akcionariát (...za udělení akcionářských práv dělníkům) apod. Zde družstevní, svépomocný socialismus naráží na starou orientaci odborářů a vyznavačů "třídního boje". Odboráři viděli svůj cíl jen v hmotném zlepšování pracovních podmínek (lepší mzda, kratší doba pracovní), ale nechtěli na sebe vzít risiko podniku, ...spoluodpovědnost za jeho zisk a ztrátu – tu ponechávali zaměstnavateli. Anglické odborové organisace obyčejně jednou za rok se slavně odříkají účasti na podnicích kapitalistických...“ (3)

Poněvadž družstevníci byli zároveň i voliči, tak se o jejich přízeň ucházely nejrůznější strany. V ČSR to byli zejména sociální demokraté, agrárníci a národní socialisté; přičemž jejich členství v některém z družstev – minimálně finančním nebo spotřebním – bylo morální normou. Čeští sociální demokraté se – na rozdíl od svých německých, britských i francouzských protějšků – razantně rozešli s marxismem, když v roce 1921 vypudili z Lidového domu Šmeralovu marxistickou frakci.

Díky tomu vzkvétalo nejen československé družstevnictví, ale i občanská solidarita, která se projevila nadšením při mobilizaci a ochotou bránit se Hitlerovi.

ZDROJE: (1) Denmark: The Agricultural Cooperatives in Denmark; (2) Družstevní formy podnikání ve světě. Bc. Lucie Bartáková, Diplomová práce; (3) Socialismus Josef Macek.

VI. Německý fašismus jako zrůdný produkt evoluční anomálie

Klíčová peripetie zvaná Noc dlouhých nožů Němečtí marxisté v komunistické straně i v SPD o družstevnictví zájem neměli. K moci se nakonec dostala (národně socialistická a dělnická) NSDAP se socialistickým programem, avšak financovaná mj. Kruppem, Funkem, Thyssenem, Schachtem a dalšími magnáty!? Po vítězných volbách novopečený kancléř Hitler komunisty a sociální demokraty uvěznil a svou vlastní socialistickou revoluci vyhlásil za ukončenou!

Načež přišla reakce E. Róhma, velitele SA, disponujícího 3 miliony mužů. Ten žádal Hitlerovu rezignaci a další pokračování revoluce formou znárodnění bank a velkých podniků, v nichž budou zaměstnanci rozhodovat a podílet se na ziscích; dále měl být redistribuován majetek šlechty a zavedena sociální rovnost!

V průmyslové a finanční sféře vypukl poplach! Prezident Hindenburg i přes Hitlerovo ujištění, že další revoluce nehrozí, varoval, že pokud si kancléř nezjedná pořádek, zavede stanné právo! Vicekancléř F. von Pappen rovněž tvrdil, že Německu hrozí kvůli moci SA revoluce, a že je odhodlán abdikovat.

Hitler si svolal mj. Himmlera, Heydricha, Göringa a Kruppa a výsledkem bylo, že komanda SS v ranních hodinách 30. června 1934 (i poté) vyvraždila stovky příslušníků národně socialistické elity; včetně Róhma, G. Strassera a dalších. Cesta ke zbrojení, k druhému pochodu do Ruska a k 2. světové válce byla otevřena. (1)

Fakt, že anomální evoluce Západu zrodila společenského netvora v podobě německého fašismu, jeho „nadřazené rasy“ a poté 2. světovou válku, lze vidět i jako důsledek absence pozitivních evolučních hodnot, zejména demokracie, solidarity, rovnosti a spravedlnosti, které chyběly v důsledku zablokování tamějšího družstevního vývoje.

České družstevnictví v Böhmen und Mähren bylo násilně reorganizováno a do vedení družstevních centrál i ekonomicky významných družstev byli dosazeni němečtí vládní komisaři a němečtí správci (Treuhändři). Družstevní ekonomika sloužila výhradně potřebám válčícího Německa. Tisíce členů i funkcionářů družstev a družstevních organizací své protifašistické postoje zaplatily životem. Hmotné škody způsobené okupanty českému družstevnictví se odhadují na 350 miliard předválečných korun. (2)

Družstevní epizody Vzpomenuto budiž Hitlerem okupované družstevní království, Dánsko. Jeho král Christian vzdoroval Hitlerovu příkazu deportovat tamní židovskou komunitu do Terezína a solidární Dánové v roce 1943 převezli většinu z 8000 dánských Židů na člunech do Švédska, mimo dosah nacistické moci. (3)

Američtí družstevníci, kteří dominovali tamnímu venkovu, si před svým domem vyvěsili americkou vlajku a bavili se motorismem, Hollywoodem a vymoženostmi věku elektřiny. Událostem v technicky zaostalém Zapadákově, za který považovali Evropu (neznající ani bubble gum) se přinejlepším nevěřícně divili. Takže kdyby po nich vláda chtěla, aby si vzali pušky a odpluli nasazovat životy za problémy Zapadákova, pak by rychle skončila.

Není tudíž divu, že když po napadení Polska Hitlerem (a Slovenským štátem) vyhlásily Francie s Anglií Německu válku, tak americká vláda v této válce vyhlásila... neutralitu! Válku vypověděly USA až 8. prosince 1941 a to Japonsku, den po jeho útoku v Pearl Harboru. 11. prosince 1941 jim pak vyhlásily válku Německo s Itálií.

ZDROJE: (1) Noc dlouhých nožů: Perzekuce nacistů fašisty!; (2) 160 LET DRUŽSTEVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1847 - 2007 (Družstevní Asociace ČR); (3) Čeští Židé a dánská záchrana.

VII. Vývoj v letech 1945-1990: Družstevnictví jako marginálie

Vývoj v tomto období je všeobecně znám, a byl to v podstatě boj o přežití mezi predátorskou ekonomikou Západu a zestátněnou byrokratickou ekonomikou sovětského impéria, probíhající navíc pod hrozbou jaderné války. Družstevnictví se dostalo pod rozlišovací schopnosti obou aktérů, takže budou připomenuty jen nejvýznamnější události.

Nepočítaje destrukci způsobenou Hitlerem, pak v zemích, kde komunisté po roce 1945 uchvátili moc, byl družstevní sektor – s výjimkou Jugoslávie – prakticky celý zestátněn. Českoslovenští komunisté si navíc zavtipkovali a sídlo sociální demokracie, Lidový dům – z něhož byli v roce 1921 vyhnáni – přeměnili na Muzeum V. I. Lenina...

Na druhé straně pak guvernér státu Minnesota, Luther Youngdahl, v roce 1948 slavnostně prohlásil měsíc říjen za státní Měsíc družstevnictví!(1) V roce 1949 vždy neutrální a nebojácné družstevní království, Dánsko, spoluzakládá vojenský pakt NATO! V roce 1964 ministr zemědělství USA, Orville Freeman, vyhlásil říjen za Měsíc družstevnictví pro celé USA a jako slogan si zvolil tvrzení, že Ministerstvo zemědělství spolu s družstvy budují lepší Ameriku!

Italská družstevní epopej

V Itálii, charakteristické velkým počtem malých a středních podniků, se po 2. sv. válce rozvinuly družstevní formy podnikání a vznikla zde nejhustší družstevní síť v Evropě. Na přelomu milénia zde působilo více než 70 000 družstev (z toho 16 000 družstev výrobních).(2) Vytvářely se následující typy družstev:

a) Družstva uživatelská Jde např. o družstva spotřební, spořitelní, pojišťovací, bytová apod. jejich člen má z účasti v družstvu nějaký prospěch a má právo volit vedení družstva. b) Družstva producentů Zde se sdružují výrobci (farmáři, řemeslníci) a jimi volené vedení družstva zajišťuje odbyt jejich produktů, nákup surovin apod. c) Družstva sociální Tato družstva buď poskytují osobní službu klientům (zdravotní, pečovatelskou); anebo zaměstnávají handicapované občany. d) Družstva zaměstnanecká Zde jsou členové vlastnící družstvo zároveň pracovníci (dělníci, technici úředníci, atd), přispívají kapitálem a volí své manažery. Tato družstva mají problém se prosadit ve formě velkých ekonomických subjektů, kde je místo demokracie rozhodování úspěšnější mj. přísná hierarchie a tvrdá kázeň.

Italské družstevní hnutí nebylo apolitické a většina družstev se sdružila do třech významných federací (z nichž dvě největší Mussolini sloučil a v roce 1945 se obnovily). Jsou to:

- Národní liga družstev (Legacoop) Založena 1886 v Miláně jako Národní federace italských družstev 100 delegáty z 238 družstev, reprezentujících 70 000 členů; a na jejím zrodu se podílely ideje evolučních socialistů. V roce 1893 přijala název Národní liga italských družstev. Dnes jako Legacoop s 13 000 družstvy, 5 000 000 členů a s ročním obratem 32 mld. €;

- Italská družstevní konfederace (Confcooperative, CCI). Založena v roce 1919 křesťansko sociálním katolickým proudem družstevního hnutí (motivovaným Encyklikou Rerum Novarum papeže Lva XIII), Dnes sdružuje 19 000 družstev majících 3 000 000 členů s ročním obratem 40 mld. €;

- Všeobecná asociace italských družstev (AGCI). Založil ji v roce 1952 liberální, republikánský a sociálně demokratický proud poté, co opustil Legacoop. AGCI sdružuje 6000 družstev s 380 000 členů a jejich celkový roční obrat činí 7.2 mld. €. (3) (4)

V roce 1975 opustila Confcooperative další skupina a založila Národní unii italských družstev (UNCI) a v roce 2004 byla vytvořena Italská unie družstev (Unicoop)

Federace jsou členěny jednal územně (např. CCI má 22 regionálních, 80 provinciálních a 5 mezi provinciálních poboček) a rovněž rezortně (CCI je strukturovaná do 8 sektorových federací: družstevní bankovnictví, zemědělství, rybářství, bydlení, maloobchod, služby, kultura, turistika, sport a sociální družstva).

Každá z federací má vlastní finanční a pojišťovací společnosti a rovněž vzdělávací, výzkumná a rozvojová centra. Federace rovněž spravují vlastní rozvojový fond, z něhož jsou – ̈za výhodnějších než tržních podmínek – poskytovány půjčky na financování družstevních start-upů a podnikových konverzí i expanzí. Do agendy federací patří i podpora a propagace družstevních principů a hodnot.

Federace společně vytvořily několik národních institucí a např. Cooperazione Finanza Impresa (CFI), založená 1983 funguje jako kapitálový investor za účelem transformace bankrotujících privátních podniků na zaměstnanecká družstva.

Legislativní podpora italského družstevnictví Po pádu fašismu se vytvořila nová politická scéna a každá ze 3 střechových družstevních federací měla své vlastní politické spojence. Nová italská ústava ve svém článku 45 deklarovala družstevní statut – mj. minimálně 9 členů, 1 člen = 1 hlas, dobrovolné a otevřené členství – i strategický význam družstev a garantovala družstvům možnost státní i regionální podpory. Každá z federací měla právo provádět audit členských družstev (u nečlenských to vykonával stát), vyjednávat legislativu, vládní dotace apod.

V roce 1947 byl přijat zákon, který povzbudil družstva k posilování vlastního kapitálu tím, že jim umožnil tvorbu nedělitelných rezerv financemi, osvobozenými daně z příjmu právnických osob.Zákon z roku 1985 vedl ke vzniku fondů podporujících zachování či vznik pracovních míst tím, že umožnil zaměstnancům získat většinový kapitálový podíl a převzetí privátních podniků v případě hrozby jejich bankrotu, přeložení výroby, či odchodu privátního majitele do penze. Kapitál fondů vznikal z pojistného pro případ nezaměstnanosti.

Jako kuriozitu dlužno dodat, že značnou zásluhu na rozvoji poválečného italského družstevnictví měla tehdy stabilně druhá nejsilnější politická strana; čili Komunistická strana Itálie, zaniklá 1991.

Rozsah italského družstevního podnikání je impozantní. V Itálii fungují a prosperují družstva zemědělská, rybolovná, ekologická;, družstva působící ve spotřebitelském sektoru a stravování, družstevní úvěrové banky a družstevní pojišťovny; družstva výrobní, stavební (v bytovém, průmyslovém a silničním sektoru), družstevní výrobní závody (továrny) na zpracování kovů a výrobu nejrůznějšího sortimentu produktů; družstva pro manipulaci s nákladem, pro logistiku, dopravu; přeprava věcí a osob, taxislužby a půjčovny automobilů; družstva poskytující obchodní konzultační a projekční služby, domovní správu; družstva podnikající ve vydavatelské, publicistické a komunikační oblasti; družstva poskytující sociální a zdravotní služby včetně údržby, čištění, hygieny a sanitace; a rovněž družstva působící v oblasti kultury, zábavy, cestovního ruchu, sportu a volného času.(5) Družstva jsou nejúspěšnější v sektorech maloobchodu a agro potravinářství kde realizují 30% trhu; ve službách dosahují až 50% i v družstevních bank a pojišťoven (např. jedna z družstevních pojišťoven je druhá největší v Itálii) (6)

Italské družstevní podnikání však necharakterizují velké integrované firmy, poněvadž historický a kulturní vývoj zde vedl ke vzniku jejich alternativy ve formě družstevních sítí malých a středních podniků. Italské družstevní hnutí však bylo navíc schopno vytvořit i vertikální a komplementární sítě družstev, konsorcií a institucí, podporovaných finančními sítěmi a doplněných strategickou aktivitou zastřešujících organizací. Tato síťová provázanost družstevních prvků a institucí pak nejen konkuruje kvantitativním i kvalitativním přednostem mamutích podniků, ale zabezpečuje i setrvání družstevních subjektů v rámci družstevního ekosystému. /Doplněno 26.6/

V průběhu této éry se pak zrodily dva významné a perspektivní družstevní projekty.

A) Prvním bylo družstvo ULGOR, založené v roce 1956 ve španělském Baskicku a vyrábějící naftové ohřívače, které expandovalo v mohutnou korporaci 261 společností (včetně vlastní banky a univerzity) zaměstnávající 74 000 pracovníků a s výrobním programem od nanotechnologií až po stavbu mrakodrapů.

B) Druhý projekt vznikl jako úspěšná reakce na vlnu úpadků podniků na americkém Středozápadě v 70. letech. Byl jím program zaměstnaneckého akcionářství ESOP (Employee stock ownership plan), Jeho tvůrci jsou americký právník a ekonom Louis Kelso a demokratický senátor Russel Long, který jej upravil a legislativně prosadil jako výhodnou, transparentní a bezpečnou formu penzijního spoření. Zaměstnanci si tak mohli koupit akcie svého podniku, čímž se stali investory i spoluvlastníky a stát jim za to poskytl finanční benefit formou odpisu daně ze mzdy. Vlakovou lodí ESOP se staly krachující ocelárny ve městě Weirttownu, které v roce 1982 jejich zaměstnanci s přispěním města odkoupili za 194 milionů dolarů. Weirttownští podnik nejen zachránili, ale prodrali se mezi nejúspěšnější americké oceláře. V roce 1987 vyprodukovalo 8400 weirtownských ocelářů dividendy v průměru 4500 dolarů na jednoho zaměstnance, což nedokázala žádná jiná ocelářská firma. (7) A i když se do Weirtonu jezdili ukazovat prezidentští kandidáti B. Clinton i Al Gore, projekt zanikl v důsledku chyby v kupní smlouvě, která konkurenci umožnila ocelárny, i přes protesty zaměstnanců, beztrestně vytunelovat.

Neúspěšně naopak skončil vládní experiment v anglickém Meridenu v roce 1977, kde byla na družstvo transformována krachující továrna se 4500 zaměstnanci, produkující kultovní motocykly Triumph. (8) Družstvo nicméně dokázalo celých 8 let vzdorovat tehdejší naprosto drtivé technologické převaze japonské konkurence a objevily se názory, že družstevní transformace továrny stoprocentně odsouzené k zániku, byla pokusem labouristů o diskreditaci družstevní koncepce. (9)

Pokud jde o Československo, tak zcela zlikvidována byla družstva finanční. Zemědělská družstva podstoupila násilnou kolektivizaci na formu tzv. Jednotných zemědělských družstev, řízených komunisty. Jinak zde kupodivu přežilo – a mimo veřejný zájem nicméně pod bedlivým dohledem – působilo i několik družstev prvorepublikových. Např. družstvo Štuko, (10) a dokonce i historicky první české výrobní družstvo Kovo Věšín (11) – založené roku 1892 pod názvem První výrobní družstvo cvočkařské pro Věšín a okolí – které jen měnilo název dle změn výrobního programu, ale statut družstva si podrželo. Zmínit lze i výrobce textilních a plyšových hraček Moravskou ústřednu Brno, d.u.v. založenou 1909 či spotřební družstva Jednota.

Pozoruhodný vývoj nastal od sedmdesátých let, a jeho motiv přitom nebyl ideologický, ale čistě pragmatický. V zemědělských JZD byl v zimních obdobích nadbytek pracovní síly, a státní plánovači – přesně podle zmíněné prognózy Bernsteina – nedokázali zemědělcům naplánovat rozumnou aktivitu. Situace se řešila povolením tzv. přidružené výroby, která zemědělcům umožňovala přes zimu fakticky svobodně podnikat. Tato akce přinesla dva překvapivé výsledky.

V družstvech oproti státním podnikům prudce vzrostla produktivita, a poněvadž zemědělci poté podnikali ve stavebnictví i v průmyslových oborech, venkov se v životní úrovni i kvalitě bydlení rychle vyrovnal městům!

Druhým překvapením byl vznik družstevních gigantů, z nichž nejznámější – Agrokombinát Slušovice – podnikal nejen v zemědělství a v průmyslové výrobě včetně počítačové techniky, ale zřídil si i vývojová pracoviště a provozoval dokonce vlastní banku. Dnes by měl podle odhadů roční obrat 150 miliard korun.

A byť se z hlediska principů družstevní identity stále jednalo o rádoby-družstva, je mimo jakoukoli pochybnost, že vývoj by šel směrem dalšího rozvoje i kultivace družstevnictví. Ekonomičtí predátoři si však svou kořist vzít nenechali.

Zestátněná a zbyrokratizovaná ekonomika, – ve které nikdo nic nevlastnil (a kde býval neúspěšný nomenklaturní ředitel „propuštěn“ rovnou na ministerstvo) – byla zdrojem masové lhostejnosti, protekce a neschopná konkurence i boje o přežití. Takže byla po roce 1989 v celém sovětském bloku bez protestů (a u nás formou kuponové privatizace) totálně zprivatizována, čímž tato fáze vývojové anomálie skončila.

Došlo tak na argumenty prof. J. Macka, který v roce 1924 napsal: „Fiasko, jakého se dožili marxističtí socialisté v politické moci, bylo přímo trapné, ale bylo nevyhnutelné. Marxova teorie byla pochybená přímo v základě, totiž metodě, která byla nazvána historickým materialismem.“ (12)

ZDROJE: (1) STATE of MINNESOTA Proclamation; (2) Enabling Policy Environments for Co-operative Development (Monica Juarez Adeler); (3) Storia; (4) Associazione Generale Cooperative Italiane AGCI; (5) Cooperatives Europe; (6) Learning from Emilia Romagna’s cooperative economy; (7) Družstva jsou logickou a funkční alternativou kapitalismu (8) The Meriden Motorcycle Co-operative; (9) Tony Benn's failed experiment with worker' co-operatives; (10) Štuko; (11) Kovo Věšín; (12) Socialismus Josef Macek.

VIII. Vývoj v letech 1990-2018: Bílá hora českého družstevnictví

Když prezident Havel 21. srpna 1990 vyhlásil za největšího nepřítele Sametové revoluce Slušovické velkodružstvo, pak tím sdělil, že jeho loutkovodiči mají největší hrůzu z možnosti, že by se vlastníky československé ekonomiky měli stát její zaměstnanci. Například předseda německého privatizačního úřadu, sociální demokrat Detlev Rohwedder, hodlal v někdejší Německé demokratické republice privatizovat 8 500 státních podniků (s více než 4 miliony zaměstnanců) především formou zaměstnanecké privatizace. Dostával výhrůžné dopisy a 1. dubna 1991 byl zavražděn odstřelovačem a puškou z provenience NATO. Německo sice za Rohweddera drželo den smutku, ale jeho vrahové nebyli nikdy dopadeni. Jeho nástupkyně, Birgit Breuelová z CDU, již preferovala rychlou privatizaci korporátními investory.

Zvláštním případem byla vzdorná Jugoslávie, jejíž ekonomika se od ekonomik sovětského bloku lišila tím, že nebyla státní ale vesměs družstevní, včetně faktického zaměstnaneckého vlastnictví podniků (byť za dohledu komunistické strany). Takovouto ekonomiku „transformovat“ (zprivatizovat alias rozkrást) nešlo. Proto bylo nutné nejprve rozbít Jugoslávii, což se realizovalo prostřednictvím běsů národního šovinismu a tragické občanské války.

U nás sametoví revolucionáři použili teror jen správní. Do Slušovic vtrhlo 500 kontrolorů a tajných agentů (uvažovalo se dokonce o přepadu družstva speciální jednotkou z vrtulníků) a proti doc. F. Čubovi byla rozpoutána doslova štvanice! Vedení bylo prověřováno, vyslýcháno, sledováno; sám Čuba byl 66x policejně vyslýchán a jeho výslech trval i 30 hodin nonstop! Zlínsko křižovali informátoři shánějící na předsedu družstva jakoukoli kompromitující informaci. A byť docent Čuba úspěšně čelil třem soudním žalobám, družstevní Agrokombinát byl paralyzován, systematicky rozbit a psychosomatické následky oné štvanice na jeho předsedovi byly patrné i po 20 letech.

Následovala likvidace legislativní (1) a nový Zákon č. 42/1992 Sb. (tzv. zákon 3T) fakticky zablokoval družstevní podnikán: Družstvo bylo jedinou obchodní společností povinnou hradit restituční nároky! Družstva navíc ručila svým veškerým majetkem a při jejich založení bylo nutno složit základní kapitál 50 000 korun! A poněvadž pro s.r.o. podobná omezení neplatila, tak si mj. následníci 1. družstva cvočkařského pro Věšín a okolí – kteří jako družstevníci přežili císaře pána, tatíčka Masaryka, Adolfa Hitlera, Gottwalda i Husáka – přesně po 100 letech změnili své družstevní vklady na podíly a družstvo Kovo Věšín přejmenovali na Kovo Věšín s.r.o.

Výrobní družstva dnes nekonkurují privátnímu sektoru ani početně ani ekonomickým výkonem. Mondragonský vzor, kde 1 družstevník rovná se 1 hlas je fantazií, takže několik majoritních vlastníků obvykle ovládá zbytek vlastníků minoritních včetně smluvních zaměstnanců bez družstevního statutu; a všichni dohromady čelí nepřátelským převzetím, anebo případnému zániku družstva, odejde-li majoritní vlastník do penze.

Zaměstnanecké akcionářství. V 8 podnicích v ČR vlastní celkem 3 264 zaměstnanců (mimo TOP manažery) podnikové akcie v průměrné hodnotě pouhých 84 €. Jejich podíl na celkové podnikové hodnotě v ČR není uveden, nicméně by měl činit bezvýznamných 0,0013 %... (2)

Stavební a bytová družstva. Co se však sametoví zločinci zničit neodvážili, a co vzniklo již v 80. letech 19. století a přežilo i z totality, jsou družstva bytová. Nicméně představa, že v tomto státě působí statisíce bytových družstevníků, strašila havloidy ve spánku natolik, že jim jako konkurenci vymysleli „společenství vlastníků (bytových) jednotek“, s poněkud odlišnou legislativou. Komický je na tom fakt, že za Rakouska-Uherska se družstva původně nazývala společenstva... Nicméně legislativa u obou subjektů příliš nereflektuje nynější úpadek mravů (3), což družstvům způsobuje nemalé potíže a diskvalifikuje zejména legislativce ČSSD a KSČM.

Družstevní finančnictví. Po zlatokopecké éře konce 90. let, kdy z bank zmizelo 300 miliard a z kampeliček 8 miliard korun, následovala v roce 2005 úprava legislativy, kdy se předpisy pro banky a kampeličky včetně dohledu ČNB a pojištění vkladů téměř sjednotily. To vedlo k rychlé expanzi kampeliček, které v roce 2013 měly již 70 000 členů při bilanční sumě 44,8 miliardy Kč a celkovém zisku 1,4 miliardy Kč (meziroční nárůst o 74,8 %). Podstatnější však bylo to, že zatímco ryze české kampeličky dokázaly v roce 2012 vyplácet českým družstevníkům z jejich vkladů průměrný úrok ve výši 2,9 %, zahraničními vlastníky ovládaný bankovní sektor (disponující vklady ve výši 3,3 bilionů korun) věnoval českým střadatelům a podnikatelům jako průměrný úrok „šetrných“ 1,1 %; čímž na nich vlastně uškudlil kulantních 60 miliard Kč.

To bylo tak do očí bijící – bez ohledu na fakt, že kampeličky poskytují svým členům vyšší úroky z vkladů z družstevní solidarity! – že MMF, ČNB a FAÚ MF (v bratrské spolupráci s policií, prokuraturou a soudy) uspořádaly na kampeličky doslova hon a v letech 2012-2013 jednoduše zlikvidovaly 3 největší družstevní záložny (Unibon, Metropolitní spořitelní družstvo a WPB Capital) (4) Výsledkem je, že dnes občané i podnikatelé ze svých vkladů a kont u bank „pobírají záporný úrok“, což je český eufemismus pro bankami páchanou loupež se škodou pro české občany ve výši zhruba 100 miliard korun ročně. To vše bylo v roce 2014 doplněno legislativní novelou, prosazenou poslanci ČSSD a KSČM, která je pro české družstevní finanční podnikání doslova likvidační: : klient může dostat úvěr maximálně ve výši desetinásobku svého družstevního vkladu a dle § 1, 8) Družstevní záložna není oprávněna nabývat přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu právnické osoby, stát se členem, společníkem, akcionářem právnické osoby, či jiným způsobem nabývat vliv na řízení právnické osoby.

Navíc soud s Metropolitním spořitelním družstvem stále probíhá a všichni obvinění jakoukoli vinu popírají. Poslední hrůzostrašná informace je z 10. dubna 2017 a říká, že bylo znovu obnoveno policejní šetření, a že Insolvenční správce ...prodal pohledávky MSD v nominální hodnotě přes 10 miliard korun za 1,4 miliardy!... a byl obviněn z podílu na rozsáhlých insolvenčních podvodech.“ (5) Občané nic netuší, poněvadž tato loupež probíhá bez zájmu médií, politických stran, a dokonce i družstevního sektoru...

Vlastnická struktura ekonomiky v ČR. Pochmurné družstevní reálie je nutné doplnit informacemi, že v květnu 2015 činila hodnota základního kapitálu všech firem v ČR 2,65 bilionu korun. Z toho 1,33 bilionu tvořil kapitál zahraniční! Hodnota kapitálu českých vlastníků činila jen 1,32 bilionu korun (a jejich podíl na celkovém jmění tuzemských firem se snížil z 54 procent v roce 2011 na 50 procent v roce 2015). Zahraničního vlastníka má zhruba pětina českých společností čili především ty veliké. Naprosto tragická situace je v „českém“ bankovnictví: na konci října 2015 dosáhla bilanční suma bankovního sektoru ČR 5,75 bilionů korun (vklady českých občanů z toho činily 3,67 bilionů korun). Čeští vlastníci však z oněch 5,75 bilionů korun ovládali necelých 5 % čili pouhých 280 miliard! (6)

ČR tak má charakter kolonie s vysokou absencí pozitivních občanských postojů jako jsou solidarita, poctivost, zodpovědnost atp., což se projevuje i nesvéprávnou mediální sférou i domácí a zahraniční politikou, ohrožující v éře jaderných zbraní dokonce i její samotnou existenci.

ZDROJE: (1) Družstva dokážou být konkurenceschopná; (2) Ročenka EFES pro rok 2017; (3) Svaz českých a moravských bytových družstev; (4) Zákon o kampeličkách – Pomník hanby ČSSD a KSČM!; (5) Policie znovu otevřela případ MSD; (6) Postavil by Masaryk Havla a Klause ke zdi?

Italská družstevní epopej pokračuje

Zcela opačně se v té době rozvíjelo italské družstevnictví. Politická scéna se po pádu SSSR opět měnila i tady, avšak legislativní podpora družstevního podnikání pokračovala.

V roce 1991 byl přijat zákon o sociálních družstvech s možným členstvím komunitních právnických osob, kterým se realizoval 7. princip družstevní identity (péče o rodiny družstevníků, o komunitu a o region). a poté zákon o mutuální možnosti vnějšího investora s vyhrazenými právy. Vzniku nových družstevních subjektů napomohl v roce 1992 zákon, dle něhož družstva povinně přispívala (minimálně) 3% ze zisku do sdíleného fondu svých federací, sloužícího na finanční podporu start-upů a družstevního rozvoje za výhodnějších podmínek než jsou tržní.

V roce 2003 činila korporátní daň 33% a tato sazba se pro družstevní podniky, vlastněné nadpolovičním počtem zaměstnanců, snižovala o 70%; zatímco pro ostatní družstva o 30%; Berlusconiho vláda poté tyto daňové výhody seškrtala.

V poslední krizové stagnující ekonomice dosáhla italská družstva 15% růstu, zaměstnanost v družstvech v letech 2007 až 2011 stoupla o 8%, přičemž ceny v družstevních maloobchodech byly o 5% nižší než u většiny konkurenčních supermarketů. Po privatizaci sociální a zdravotnické péče poskytované státem – a po zkušenostech, že privátní péče je drahá a nekvalitní – vznikla družstva sociální, poskytující 60% veškeré domácí ošetřovatelské a zdravotní péče.

V prosinci 2015 byla na družstvo úspěšně transformována továrna WBO Italcables v Neapoli, kterou její nadnárodní majitelé hodlali zavřít. Šlo o největší úspěch zákona z roku 1985, podporujícího vznik družstevního vlastnictví v existenčně ohrožených podnicích,

Rozkvětu družstevnictví prospěly i vládou zřizované agentury pro hospodářský rozvoj regionů, poskytující sdílené služby v problematice výzkumu a vývoje, vzdělávání a odborné přípravy, bezpečnosti na pracovišti, transferu technologií, marketingu a distribuce a vývozu. Agentury zřizují a podporují obchodní klastry malých podniků ve stejném odvětví, spolupracující na společných nabídkách pro velké zakázky. Spojení úspor z rozsahu v kombinaci s flexibilitou výroby malých podniků se osvědčilo mj. v kultovním družstevním regionu Emilia-Romagna.

Vzhledem k variabilitě italské politické scény i k potřebě koordinovaného postupu při jednání s vládou, parlamentem, evropskými institucemi a sociálními partnery se v roce 2011 družstevní konfederace Legacoop, Confcooperative a AGCI dohodly, že do roku 2017 vytvoří společnou Alianci italských družstev.

Dnes tato střechová instituce italského družstevnictví sdružuje 39 500 družstevních podniků (90% všech italských družstev) s více než 12 miliony členů; zaměstnává 1 150 000 pracovníků, podílejících se (s ročním obratem 150 miliard €) 8% na HDP země. Sloučeny v mohutnější a výkonnější subjekty byly i mnohé podpůrné finanční, vzdělávací a další instituce. Družstevní úvěrové banky nyní disponují bilanční sumou 158,4 mld. €. (1) (2) (3) (4) /Doplněno 26.6/

ZDROJE: (1) Learning from Emilia Romagna’s cooperative economy; (2) The organisational diversity of cooperative federations: A challenge for the EU (by Enzo Pezzini); (3) Enabling Policy Environments for Co-operative Development (Monica Juarez Adeler); (4) L’Alleanza delle Cooperative Italiane.

IX. Největší úspěchy západního družstevnictví v období 1945-2018

V této stati budou zmíněny nejtypičtější družstevní subjekty z různých oblastí ekonomiky včetně jejich evoluce.

A) Finanční družstevnictví Příkladem je třístupňová architektura rakouské skupiny Raiffeisen. Jejím základem jsou spořitelní a úvěrní družstva, působící na území Rakouska od roku 1886. Jejich vznik byl reakcí na tehdejší agrární krizi, kdy malorolníci a řemeslníci nedosáhli na půjčky bank (např. na nákup osiva), a museli si půjčovat od lichvářů. Raiffeisenky zakládali význační členové v obci, kteří za půjčky ručili svým celým majetkem a jejich finanční družstvo fungovalo jako neziskové – veškerý zisk byl vkládán do rezervního fondu. Do družstva vstupovali zemědělci, dělníci, řemeslníci, obchodníci apod. Na sklonku roku 2011 působilo těchto družstev v Rakousku 530 (s 1 680 pobočkami). Dlužno dodat, že dnes mají statut bank včetně povinného základního kapitálu stejného jako u bank; zaměřují se hlavně na retailovou klientelu i na malé podnikatele a poskytují služby svým členům na území celého Rakouska.

Od roku 1898 začala tato družstva lokálně kooperovat a v každé spolkové zemí si vytvořila společnou banku (Raiffeisenlandesbanken), kterou vlastní jako její akcionáři. V Rakousku je těchto ústavů celkem osm, mají statut družstevních akciových bank a jejich funkcí je zejména koordinace a zabezpečování obchodních aktivit a vyrovnávání likvidity družstevních Raiffeisenek, spadajících pod danou oblast. Působí též jako banky pro velkoobchodní klientelu.

V roce 1927 se začal formovat třetí stupeň a vrchol celé bankovní skupiny, kterým je centrální banka (Raiffeisen Zentralbank Österreich AG), jejímiž akcionáři jsou logicky jednotlivé zemské banky. Tato centrální banka se zabývá mj. komerčním a investičním bankovnictvím a přijímáním strategických rozhodnutí pro celou skupinu. Dnes vyvíjí i aktivity v oblastech v mimo bankovnictví (vlastní akcie dalších společností) a je navíc mateřskou společností dceřiné Raiffeisen Bank International AG, jejímž prostřednictvím skupina Raiffeisen působí i na území střední a východní Evropy.

Poněvadž druhý a třetí stupeň tvoří akciové společnosti, jejichž akciové podíly vlastní instituce ze struktury o stupeň nižší, pak tento systém nejen zabezpečuje, že zisky zůstávají v lokalitě, kde byly vytvořeny, ale navíc do ní plynou i dividendy z její zemské a nepřímo i z centrální banky.

Ekonomické výsledky, kterých družstevní skupina Raiffeisen dosáhla koncem roku 2011, tedy v době vrcholící bankovní krize, jsou impozantní: Její bilanční suma činila 309,7 miliard eur a dosáhla zisku 2,5 miliardy eur. Naproti tomu akciové a privátní banky působící v Rakousku disponovaly celkovou bilanční sumou jen 255,9 miliard eur a vykázaly celkovou ztrátu 0,398 miliard eur. Specifické postavení má i rakouská centrální banka, která je akciovou společností a jejím jediným akcionářem je ministerstvo financí. (1) (2)

Bilanční suma všech 50 bank podnikajících v ČR (z nichž byla pouze 1 česká) činila v roce 2011 pouhých 4,5 bilionů korun a 99% zisků vytvořených v ČR tak odteklo do zahraničí!

Význačných úspěchů dosahuje i družstevní bankovnictví ve Francii, kde bilanční suma 92 družstevních bank (několika finančních skupin mj. BRED, Group Banque Populaire, Groupe Crédit Agricole, Groupe Crédit Mutuel) v 2016 činila 3,488 bilionu €; čili celých 42 % bilanční sumy všech bank ve Francii!

Zmíněny budiž i USA, kde v roce 2016 působilo celkem 8096 Credit unions (spořitelních a úvěrních družstev typu Raiffeisen), majících celkem 110 milionů členů (2017). Tato nezisková finanční družstva (osvobozená od korporátní daně) se sice sdružují – do národních lig, zastřešených národní asociací CUNA (přičemž Credit unions s federální působností mají navíc i národní asociaci NAFCU) – rakouskou architekturu však realizovat nedokázala. V roce 2017 sice dosáhla celkové bilanční sumy 1,2 bilionů dolarů; to však činí pouhých 6,25% celkové bilanční sumy (3) (privátních) bank v USA. Navíc zde mj. působí i Národní družstevní banka zaměřená na podporu (např. bydlení) nízkopříjmových komunit. (4)

ZDROJE: (1) Družstevní bankovnictví v České republice a Rakousku (Diplomová práce Michal Král); (2) Credit unions in the United States; (3) Total financial assets of the credit unions in the United States from 2000 to 2016 (in billion U.S. dollars); (4) National Cooperative Bank.

B) Zemědělské družstevnictví

USA Největším zemědělským družstvem je CHS Inc. v Minnesotě s ročním obratem 30.3 miliard dolarů! (1) V USA celkem 2000 zemědělských družstev zaměstnává 180 000 pracovníků a dosahuje ročního obratu 116 miliard dolarů.

Ve Francii dosahují významných úspěchů vinařská družstva. V roce 2016 působilo ve Francii 650 vinařských družstev, z nichž každé disponovalo vlastním vinařským sklepem. Na celkové produkci vína ve Francii se podílejí 48 % (ve specializovaných sortimentech 53 %) a jejich celkový obrat činil 268 milionů €, (2)

V Dánsku po poslední fázi, jíž bylo slučování družstev ve větší celky s regionální působností, dnes podniká celkem 28 družstevních společností s 45 000 členy a jejich roční obrat činí 25 mld. €. Největší zemědělská družstva – DLG a Danish Crown – mají roční obrat 7,9 mld. € respektive 7,8 mld. €. (3)

Produkce dánských zemědělských družstev tvoří 1/3 veškerého dánského exportu, přičemž v sortimentu mléčných výrobků a produktů z vepřového masa jsou družstva téměř stoprocentními dodavateli. Družstva zajišťují i stravování v jídelnách většiny průmyslových podniků. Spotřební družstvo Coop Denmark Consumer s ročním obratem 6,7 mld. € zajišťuje 1/3 veškerého maloobchodního prodeje. (4)

Zemědělství a potravinářství v Dánsku je tak významným příkladem demokratizace a spravedlivého vlastnictví ekonomiky, kde je vlastnický paradox silně potlačen; takže místo dalších paradoxů jsou zde naopak generovány demokracie, solidarita poctivost, spravedlnost apod., které se významně projevují i v politické rovině

ZDROJE: (1) USA’s top 100 co-operatives of the year named by National Cooperative Bank; (2) 5 chiffres pour mieux connaitre la coopération viticole; (3) Družstevní formy podnikání ve světě. Bc. Lucie Bartáková, Diplomová práce; (4) Denmark: The Agricultural Cooperatives in Denmark.

C) Výrobní družstevnictví Tento sektor se od počátku potýkal s problémem, že výrobní družstva prosperovala pouze na úrovni větších dílen či provozoven. Na úrovni velkých továren se však zaměstnanecká družstva neprosadila! Na družstvo byla transformována např. krachující slévárna hliníku Fonderie de l’Aisne v Trelou sur Marne u Paříže, ale jednalo se řádově pouze desítky pracovníků. Úspěšná byla i továrna Zanone na výrobu keramiky v Argentině, kterou zaměstnanci transformací na družstvo zachránili před zavřením. (1)

Mondragonská družstevní korporace (MCC) Existuje však příklad, kdy z jednoho malého družstva na výrobu naftových topidel (ULGOR), založeného v roce 1956 ve Španělsku, vznikla zcela přirozeným vývojem mohutná družstevní korporace! Geneze probíhala tak, že ULGOR vytvářelo dceřiná družstva a k vzájemné spolupráci probíhající nejprve na lokální úrovni a poté i dle výrobních programů se postupně připojovala i okolní družstva. Diktátor Franco se pokusil družstevníky ochromit tím, že je jako podnikatele všechny vyňal ze státního sociálního pojištění, Reakce družstev byla originální – založila si zdravotní a penzijní pojišťovnu vlastní a poté dokonce i svoji družstevní banku!

Dnes MCC podniká na 5 kontinentech s výrobním programem od nanotechnologií až po stavbu infrastruktur a mrakodrapů. MCC zaměstnává 74 000 pracovníků a její roční obrat je 12 miliard €! Tvoří ji celkem 261 společností, z toho je 101 družstev, dále vlastní banku, sociální a zdravotní pojišťovnu, univerzitu se 4 750 studenty, 15 výzkumných a vývojových ústavů, učňovská zařízení a řadu podpůrných subjektů. Družstva jsou dle druhu produkce soustředěna do 4 divizí (finance, průmysl, obchod a znalosti), řízených korporátním vedením. Každé družstvo vkládá ze svého zisku 7,5 % do společně sdíleného kapitálu, přičemž rozpětí mezi minimální a maximální hrubou mzdou v jednotlivých družstvech je nejvýše 1:4,5 a v rámci korporace výjimečně 1:8. Každý člen družstva má 1 hlas. Nový člen musí do 3 let složit družstevní vklad ve výši roční minimální mzdy v korporaci (15 000 €) a vytvoří si tak účet, na který se poté připisuje kladná (nebo záporná) dividenda, dle hospodářských výsledků jeho družstva. (2) (3) Rozhodujícím orgánem MCC je družstevní kongres (analogie valné hromady), jehož 650 delegátů (každý s jedním hlasem) zastupuje všechna družstva.

Tento model je dalším příkladem demokratizace a spravedlivého vlastnictví ekonomiky, kde je vlastnický paradox silně potlačen; takže místo dalších paradoxů jsou zde naopak generovány demokracie, solidarita poctivost, spravedlnost apod., které se významně projevují i v politické rovině

Zdroje: (1) The Také; (2) Humanity at work 2017; (3) Mondragon: How Do You Become a Member?

D) Družstevní region Emilia Romagna Tento italský region o rozloze 22 452 km2, s 4 450 000 obyvateli v 9 provinciích (pojmenovaných dle svých hlavních měst) a s metropolí Bolognou, je považován za další kultovní příklad družstevnictví. 2 ze 3 zdejších občanů jsou členy nějakého z 8000 družstev, a družstevní produkce se na místním HDP podílí 33-40 procenty! Hustá družstevní síť navíc zajišťuje rovnoměrnou a spravedlivou distribuci zde vytvářeného bohatství. A přestože byla v 2. světové válce poničena, prosadila se Emilia Romagna z hlediska velikosti příjmu na 1 obyvatele na 12. místo ze 171 evropských regionů. (1) (2)

V polovině 19. století byla Emilia Romagna, ležící na severu Apeninského poloostrova mezi Jaderským mořem a ústím řeky Pád, rozčleněna na 2 knížectví a část papežského státu a vyznačovala se větším počtem menších měst, Prosperovalo zde zemědělství včetně rybolovu a ve městech byla silná vrstva řemeslníků všech profesí. Příchod industrializace znamenal pro mnoho z řemeslníků hrozbu zániku a proletarizace, a ti – místo aby šli do továrny pracovat na privátního vlastníka – nalezli originální řešení. Spojili se, vytvořili družstva producentů, a tak mj. okamžitě získali tržní výhody v podobě koordinovaného odbytu své produkce zákazníkům, popř. zpracovatelům a současně i množstevní výhody při nákupu surovin apod. Podobně si počínali i farmáři a rybáři.

Vznikla tak silná horizontální síť malých a středních podniků, které svou činnost koordinovaly, a navíc vytvářely i sítě vertikální v podobě družstev odbytových, zpracovatelských, finančních apod., které se vzájemně podporovaly V nedalekém Miláně založená družstevní federace La Laga přispěla do této síťové struktury institucemi zajišťujícími mj. poradentství, vzdělávání a finanční i obecnou podporu při zakládání družstev a jejich expanzi. K rozvoji družstevnictví v regionu přispěla i příznivá legislativa po 2. světové válce i politická podpora tehdejší Komunistické strany. vytvářející institucionální, kulturní i politický prostor a motivaci pro rozvoj družstevnictví. /Doplněno 26.6./

Zkušenosti ukazují, že podpůrný institucionální rámec je nejproduktivnější i nejstabilnější, pokud je zasazen a integrován do širší politické kultury, příznivé rozvoji spolupráce. Je-li přítomna kultura i institucionální rámec, družstevnictví může – podobně jako v Emilia Romagna – vzkvétat kdekoli. (3)

ZDROJE: (1) Learning from Emilia Romagna’s cooperative economy; (2) Enabling Policy Environments for Co-operative Development (Monica Juarez Adeler); (3) CO OPERATIVES UNLEASHED.

E) Spotřební a odbytová družstva

Ch. Gide v roce 1889 navrhl třífázový projekt celkové transformace společnosti na družstevní republiku. (1) První etapou bylo vytvoření lokálních družstevních prodejen zásobovaných místními producenty, které ze svých zisků podporovaly vznik místních výrobních družstev. Integrace těchto lokálních jednotek vedla ke vzniku regionálních subjektů, realizujících regionální potřeby a projekty. Tento projekt fungoval ve Francii až do 60. let, kdy jeho stabilitou otřásla konkurence hypermarketů. Na 3. tedy celostátní fázi již nedošlo, nicméně i dnes zůstávají regionální družstevní subjekty významnými ekonomickými hráči. (2) (3) Sektor spotřebních družstev patří mezi nejúspěšnější prakticky ve všech zemích západní Evropy.

ZDROJE: (1) Charles Gide; (2) Coopérative de consommation; (3) COOP FR.

F) Zaměstnanecké akcionářství

Americký ESOP Jeho vznik v 70. letech byl již popsán a obliba zaměstnaneckého akcionářství v USA raketově expandovala, V roce 2014 pak v USA bylo do různých programů zaměstnaneckého vlastnictví zapojeno již 15 milionů zaměstnanců, kteří v 9615 podnicích vlastnili akcie v celkové hodnotě 1,4 bilionů dolarů a plně kontrolovali asi 40 % těchto firem. (1)

Evropským rekordmanem v zaměstnaneckém akcionářství je Francie, kde v 272 podnicích vlastní 2 681 604 zaměstnanců (TOP manažery nepočítaje) zaměstnanecké akcie v průměrné hodnotě 29 109 €! Nicméně to (včetně hodnoty akcií TOP manažerů), činí pouhých 3,93 % celkového kapitálu těchto firem. V České republice vlastní pouhých 3264 zaměstnanců podnikové akcie v průměrné hodnotě 84 €... (2)

Model zaměstnaneckého akcionářství je dalším příkladem spravedlivého vlastnictví a demokratizace ekonomiky družstevního typu, kde je vlastnický paradox silně potlačen.

ZDROJE: (1) National Center for Employee Ownership (NCEO); (2) Ročenka EFES pro rok 2017.

G) Vodohospodářské družstvo Saguapac Vzniklo v roce v roce 1979 v bolivijském městě Santa Cruz, kde nahradilo dva předchozí vlastníky: hamižného privátního i zkorumpovanou městkou radnici. Družstvo pro 800 000 obyvatel, rychle zlevnilo cenu vody, dokázalo ji zavést i do chudinských čtvrtí a pro všechny odběratele zřídilo vodoměry. (1)

H) Družstevní zdravotní pojišťovna Health Partners v americkém Wisconsinu má přes 1 milion členů a disponuje se 70 nemocnicemi a poliklinikami. Protože není orientovaná na zisk, může investovat do prevence, takže mj. rekordně snížila spotřebu cigaret u svých klientů. (2)

I) Družstevní město The Co-op City v newyorském Bronxu má více než 43 000 obyvatel. Byty jsou zde prodávány pouze mravným zájemcům s preferencí rodin s dětmi a mladých manželů. Odmítnuta byla např. i Madonna či lesbické páry. (3)

J) Venezuela jako družstevní inkubátor. Příkladem významu politické podpory budiž projekt Vuelvan Caras zahájený během Chávesova prezidentství. který spolu s významným nárůstem daňových úlev, zdrojů, vzdělávání a vládních objednávek vytvořil družstevní boom. Jeho vrchol v roce 2006 měl podobu 262 904 registrovaných družstev. Mnohá nově založená družstva pochopitelně selhala nebo se neuchytila, nicméně ještě v roce 2011 ve Venezuele fungovalo dle odhadů 70 000 družstev. Což byl druhý nejvyšší počet na světě po Číně. (4) A poněvadž ona fungující družstva již generovala demokracii, solidaritu, poctivost, zodpovědnost i důstojnost, pak lze odtud chápat odolnost chavismu i přes problémy způsobené drastickým pádem cen ropy a permanentní snahou domácí opozice i jejích zahraničních spojenců o chaos, teror a „barevnou revoluci“.

ZDROJE: (1) The conditions for the reproduction of the SAGUAPAC water cooperative in the city of Santa Cruz de la Sierra, Bolivia; (2) Dissecting a health care co-op; (3) Sex a peníze v New Yorku: při koupi bytu musíte družstevní komisi přiznat vše; (4) Družstva ve Venezuele prosazují solidárnost, sociální spravedlnost a důstojnost.

X. Aktuální rozsah evoluční anomálie vybraných zemí západní ekonomiky

Jak bylo prokázáno v první části, nynější ekonomika i společnost Západu se – i přes některé velkolepé úspěchy družstev – nacházejí v hluboké evoluční anomálii! Pro posouzení závažnosti i rozsahu jejích ekonomických aspektů budou uvedena aktuální data o družstevnictví a zaměstnaneckém akcionářství v USA, Německa, Francie, Velké Británie, Rakouska a ČR. Zmíněny budou především podíly družstevní ekonomiky na HDP země, popř. na celkové bilanční sumě bank, a rovněž podíl družstev na zaměstnanosti.

USA. V této zemi s 325 miliony obyvatel oficiálně působí téměř 30 000 družstev, majících při vícenásobném členství celkem 350 milionů členů a poskytujících více než 2 miliony pracovních míst. Jejich roční obrat činí 650 miliard dolarů; tzn. 3,5 % HDP.

Družstevní finančnictví (data 2011). Družstevní úvěrové finančnictví dosáhlo bilanční sumy 2 biliony dolarů, tzn. 14,2 % bilanční sumy všech komerčních bank v USA, která činila téměř 14 bilionů dolarů, Na družstevní bilanční sumě se 760,9 mld. $ podílely Credit Unions, banky zemědělského úvěrového systému (Farm credit systém) dosáhly 186 mld. $ a podíl zbývajícího sektoru (Národní banka spotřebních družstev a další finanční společnosti podporující družstevní podnikání) činil 1,072 bilionu $. (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)

Zaměstnanecké akcionářství. V roce 2014 bylo v USA do různých forem zaměstnaneckého vlastnictví zapojeno 15 milionů zaměstnanců, kteří v 9615 podnicích vlastnili akcie v hodnotě 1,4 bilionů dolarů a jejich podíl na HDP činil necelá 2 %. Zaměstnanci plně kontrolovali asi 40 % těchto firem a 100 největších firem, které zaměstnanci vlastní minimálně z 50 %, aktuálně zaměstnává více než 606 000 lidí. (8) (9) (10) (11)

HDP Spojených států v roce 2016 činil 18,57 bilionů dolarů. Pracovní síla v roce 2017 čítala 160 mil. osob. 2 miliony družstevníků (zaměstnanců družstev) tak představují pouhých 1,25 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci – celkem 15 mil.; přičemž vlastníků strategického počtu zaměstnaneckých akcií bude jen zlomek) stoupne tento podíl na 10,62 %.

ZDROJE: (1) Cooperative Finance; (2) The Farm credit system – an overview on the U.S. cooperative banking systém; (3) National Cooperative Bank; (4) USA State-by-State Co-op Data Now Available; (5) Financial Services; (6) 2013 Banking Industry Assessment; (7) National cooperative month, october 2017; (8) Zemědělství v USA stojí na družstevních principech; (9) National Center for Employee Ownership (NCEO); (10) The Employee Ownership 100: America's Largest Majority Employee-Owned Companies; (11) Key Facts About S ESOPs.ops/

NĚMECKO V této zemi s 82,6 milionů obyvatel působí 7490 družstev majících celkem 22,2 milionů členů a poskytujících 860 000 pracovních míst. Jejich celkový obrat činí 195 mld. €, tzn. 6,52 % HDP.

Družstevní finančnictví (data 2011) Celková bilanční suma 1 158 zde působících družstevních bank (majících více než 18 milionů členů a 191 243 zaměstnanců) činila 1 099 mld. €, což bylo 14 % bilanční sumy všech německých bank. Privátní sektor se na bilanční sumě podílel 59 %. (1) (2)

Zaměstnanecké akcionářství (2016) Ve 227 německých podnicích vlastnilo 719 000 zaměstnanců podnikové akcie v průměrné hodnotě 22 369 €, což činilo 0,99 % celkové podnikové hodnoty. Dalších 0,94 % vlastnilo celkem 850 top manažerů, přičemž průměrná hodnota jejich akcií činila 17,9 milionů €. (3)

HDP Německa v roce 2016 činil 2,989 bilionů €. Pracovní síla v roce 2017 čítala 43,473 mil. osob. 860 000 družstevníků (zaměstnanců družstev) tak představují pouhých 1,97 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci – celkem 0,720 mil.; přičemž vlastníků strategického počtu zaměstnaneckých akcií bude jen zlomek) stoupne tento podíl na 3,49 %.

ZDROJE: (1) Cooperatives Europe statistics; (2) The German Banking System: Caracteristics and Challenges; (3) Ročenka EFES pro rok 2017 .

FRANCIE V této zemi je více než 23 000 družstev majících přes 20 milionů členů (při vícenásobném členství) a zaměstnávajících 1 200 000 pracovníků. Jejich celkový roční obrat dosahuje 317 miliard €, tzn. 14,1 % HDP. (1)

Družstevní finančnictví (2016). Bilanční suma 92 družstevních bank (několika finančních skupin mj. BRED, Group Banque Populaire, Groupe Crédit Agricole, Groupe Crédit Mutuel) s 331 650 zaměstnanci, činila 3,488 bln. €; čili 42 % bilanční sumy všech bank ve Francii, která činila 8,3 bln. €. (2)

Zaměstnanecké akcionářství (2016) Ve 272 francouzských podnicích vlastnilo 2 681 604 zaměstnanců podnikové akcie v průměrné hodnotě 29 109 €, což činilo 3,93 % celkové podnikové hodnoty. Dalších 1,94 % vlastnilo celkem 1443 top manažerů, přičemž průměrná hodnota jejich akcií činila 1,581 milionu €.

HDP Francie v roce 2016 činil 2,125 bilionů €. Pracovní síla v roce 2017 čítala 30,3 mil. osob. Z toho 1 200 000 družstevníků (zaměstnanců družstev) představuje pouhých 3,95 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci) – celkem 2, 683 mil. (3) – stoupne tento podíl na 12,78 %.

ZDROJE: (1) Coopérative; (2) Cooperatives Europe statistics; (3) Ročenka EFES pro rok 2017.

VELKÁ BRITÁNIE V této zemi s 65,6 miliony obyvatel působí 6800 družstev majících necelých 15 milionů členů a poskytujících 33 829 pracovních míst. Jejich celkový roční obrat činí 52,1 mld. €, tzn. 2,3 % HDP.

Družstevní finančnictví (2016). Bilanční suma 634 družstevních finančních institucí s 32 504 zaměstnanci činila 441,89 mld. €; tedy pouhých 5,27 % bilanční sumy všech bank ve Velké Británii v celkové hodnotě 8,38 bln. € (1)

Zaměstnanecké akcionářství (2016) V 550 britských podnicích vlastnilo 6 959 900 zaměstnanců podnikové akcie v průměrné hodnotě 28 169 €, což činilo 1,62 % celkové podnikové hodnoty. Dalších 1,03 % vlastnilo celkem 660 top manažerů, přičemž průměrná hodnota jejich akcií činila 19,314 milionu €. (2)

HDP Velké Británie v roce 2016 činil 2,258 bilionů €. Pracovní síla v roce 2017 čítala 36,2 mil. osob. 33 829 družstevníků (zaměstnanců družstev) tak představují mizivých 0,09 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci – celkem 6, 993 mil.; přičemž vlastníků strategického počtu zaměstnaneckých akcií bude jen zlomek) stoupne tento podíl na 19,27 %.

ZDROJE: (1) Cooperatives Europe statistics; (2) Ročenka EFES pro rok 2017.

RAKOUSKO V této zemi s 8,7 miliony obyvatel působí 1 684 družstevních podniků s celkem 3 185 000 členy. Družstva zaměstnávají celkem 37 235 pracovníků a jejich roční obrat činí 10.22 mld. €, tzn. 3,06 % HDP. (1)

Družstevní finančnictví (koncem roku 2011) Bilanční suma všech rakouských bank činila 941,9 mld. €. Z toho na privátní bankovnictví připadalo 279,5 mld. € (29,6 %); na státní sektor (spořitelny, hypotéční banky plus speciální státní banka) 281,7 mld.€ (29, 9 %) a nejvyšší bilanční sumy dosáhly družstevní banky: Raiffeisen credit cooperatives 309,7 mld. € a Volksbank credit cooperatives 71 mld. €, čili celkem 380,7 mld. € (40,4 %)! (2)

Zaměstnanecké akcionářství V 39 rakouských podnicích vlastnilo 79 121 zaměstnanců podnikové akcie v průměrné hodnotě 27 781 €, což činilo 2,15 % celkové podnikové hodnoty. Dalších 1,70 % vlastnilo celkem 136 top manažerů, přičemž průměrná hodnota jejich akcií činila 12,8 milionu €. (3)

HDP Rakouska činil 332,4 mld. €. Pracovní síla v roce 2017 čítala 5,8 mil. osob. 37 235 družstevníků (zaměstnanců družstev) tak představují mizivých 0,63 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci – celkem 0, 116 mil.; přičemž vlastníků strategického počtu zaměstnaneckých akcií bude jen zlomek) stoupne tento podíl na 2 %.

Kromě rozvinutého finančního družstevnictví působí v Rakousku další družstevní sektory poskytující stravování nebo ubytování a významná (podobně jako ve Skandinávii) jsou i regionální lesnická velkodružstva s 62 000 členy, vlastnícími 1,04 milionu hektarů lesa. (4)

ZDROJE: (1) Cooperatives Europe statistics; (2) Družstevní bankovnictví v České republice a Rakousku (Bc. Michal Král, diplomová práce); (3) Ročenka EFES pro rok 2017; (4) Austrian Forest Owner Cooperative.

ČESKÁ REPUBLIKA Dle stejného zdroje (Cooperatives Europe statistics) v ČR – s 10,5 miliony obyvatel – působí celkem 1 307 družstev, majících celkem přes 154 000 členů, a zaměstnávajících 53 594 pracovníků. Jejich celkový obrat činí 71 mld. Kč; přičemž HDP ČR činí 4 224 miliard Kč. (1) Podíl družstevního sektoru na HDP ČR tedy činí pouhých 1,68 %...

Družstevní finančnictví V předchozím výčtu není zmíněno družstevní bankovnictví, které v ČR představují spořitelní a úvěrní družstva (kampeličky) V roce 2016 v ČR podnikalo 11 kampeliček, majících celkem 51 586 členů. Bilanční suma všech družstevních záložen činila 34,2 miliardy Kč a celkově hospodařily se ztrátou asi 1 milion Kč. (2)

Družstevní záložny však nejsou evidovány v rámci bankovního sektoru ČR – který tvoří 47 bank, poboček zahraničních bank a stavebních spořitelen – jehož bilanční suma a celkový čistý zisk činily 6 bilionů Kč, respektive 73,9 miliard Kč. Za jediný český subjekt zde lze považovat banku Fio s bilanční sumou 80,5 mld Kč a ziskem 200 mil. Kč. (3)

Podíl českých subjektů na celkové bilanční sumě tedy činí pouhých 1,34 %, což ČR staví na úroveň nesvéprávné finanční kolonie, jejíž „podíl“ na celkovém zisku činí mizivých 0,27 %! Ještě hůře dopadá srovnání družstevního sektoru se sektorem privátním, kde celková bilanční suma všech kampeliček činí mizivých 0,57 % bilanční sumy privátních bank!

Zaměstnanecké akcionářství V 8 podnicích v ČR pracuje celkem 3 264 zaměstnanců vlastnících podnikové akcie v průměrné hodnotě pouhých 84 €. Jejich podíl na celkové podnikové hodnotě není uveden, nicméně by měl činit „významných“ 0,0013 %... Naproti tomu 45 podnikových top manažerů vlastní zaměstnanecké akcie v průměrné hodnotě 408 870 €, což činí 0,08 % hodnoty podniků. (4)

HDP ČR činil 332,4 mld. €. Pracovní síla v roce 2017 čítala 5,213 mil. osob. 53 594 družstevníků (zaměstnanců družstev) tak představují mizivých 1,01 % veškeré pracovní síly. Se započtením všech zaměstnaneckých akcionářů (top manažeři plus zaměstnanci – celkem 0, 056 mil.; přičemž vlastníků strategického počtu zaměstnaneckých akcií bude jen zlomek) stoupne tento podíl na 1,07 %.

ZDROJE: (1) Cooperatives Europe statistics; (2) České kampeličky se dostaly do mírné ztráty, počet členů rostl; (3) ČNB: Čistý zisk bank stoupl loni na 75,9 miliardy Kč; (4) Ročenka EFES pro rok 2017.

ZÁVĚR Uvedená data prokazují, že aktuální podíl družstevnictví a zaměstnaneckého akcionářství na HDP i na zaměstnanosti uvedených zemí je – s výjimkou některých sektorů – zcela marginální; a suverénně převažuje ekonomika plodící společenské paradoxy, rizika a hrozby. Přitom trend rozvoje ekonomiky, generující pozitivní etické i společenské hodnoty, který byl patrný do roku 1914, dávaly naději, že po sto letech vývoje bude tento typ ekonomiky dominovat.

Výmluvná je i souvislost dokazující, že u států s nejvyšším podílem družstevního bankovnictví na celkové bilanční sumě (Francie 42 %. Rakousko 40,4 %) je výrazná jejich tendence k neutralitě a samostatné zahraniční politice. U zemí, kde je tento podíl nízký (USA 14,2 % a VB 5,27 %) – a tudíž je patrný značný vliv finanční oligarchie – naopak převažuje sklon k militarismu a agresivitě.

XI. Společenská podpora družstevního podnikání

Družstevní formy podnikání se nicméně těší podpoře několika prestižních mezinárodních organizaci. Jsou jimi především Mezinárodní družstevní svaz (International Co-operative Alliance – ICA), OSN, Evropský parlament, a Vatikán. Zaměstnanecké akcionářství se rozvíjí zcela mimo rámec ICA a je podporované dvěma institucemi. V rámci Evropy je to Evropská federace pro zaměstnanecké vlastnictví akcií (EFES) a v USA tuto roli plní Národní centrum pro zaměstnanecké akcionářství (NCEO).

A) Mezinárodní družstevní svaz (ICA) je vysoce prestižní organizací, založenou již v roce 1895 a sdružující mj. národní družstevní svazy z celkem 109 zemí. Jeho sektorovou strukturu tvoří 8 mezinárodních organizací s celosvětovou působností, jimiž jsou: CCW (pro spotřební družstva), IHCO (pro zdravotnická družstva), ICA Housing (pro bytová družstva), ICAO (pro zemědělská družstva), AIBC (pro bankovní družstva), ICFO (pro rybářská družstva), ICMIF (pro pojišťovací společnosti) a CICOPA (pro výrobní a řemeslná družstva). Jen pro srovnání: český člen ICA – Družstevní asociace ČR – reprezentuje pouze 4 sektory: družstva zemědělská, výrobní, spotřební a bytová...

Přijetím principů družstevní identity a družstevních hodnot (Prohlášení Družstevní Identity, Manchester, 1995 a Světová deklarace o výrobních družstvech, Cartagena, 2005) sehrála ICA významnou roli při kultivaci družstevního podnikání. Bylo zde přijato 7 principů družstevní identity: 1) Dobrovolné a otevřené členství, 2) Demokratická správa členy, 3) Ekonomická spoluúčast členů, 4) Autonomie a nezávislost, 5) Vzdělávání, odborná příprava a informování členů, 6) Spolupráce s jinými družstvy, 7) Péče o komunitu. V družstevní praxi by pak měly být respektovány i generovány principy a etické hodnoty, zejména: svépomoc, osobní zodpovědnost, demokracie, solidarita. rovnost, spravedlnost, poctivost, upřímnost, sociální zodpovědnost a péče o druhé. (1) (2)

Ve svém strategickém plánu pro družstva všech sektorů a kontinentů, Družstevní dekádě 2011-2020, si ICA mj. vytkla zajistit kapitálový i právní rámec, který by z družstev učinit nejrychleji rostoucí, kultivované a občany preferované podnikatelské subjekty, i lídry v oblasti udržitelného ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje. (3)

B) OSN. Jako prestižní globální instituce 19. prosince 2001 upozornila na diskriminaci družstevního podnikání v tom smyslu, že družstvo je jedinou obchodní společností, která nemá legislativně umožněnou nadnárodní formu! (4)

18. prosinec 2009: OSN schválila rezoluci vyhlašující rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev pod sloganem „Družstevní podniky budují lepší svět!“ Cílem celoroční kampaně bylo zvýšit povědomí veřejnosti o družstevnictví (5)

Mezinárodní den družstev. Je jím od roku 1923 každoročně první sobota v červenci. Vyhlášen ICA a přijat i OSN přispívá k celosvětově reprezentaci více jak 1,5 milionu družstev s téměř 1,5 miliardou členů.

C) Spojené státy americké. V roce 1948 guvernér státu Minnesota, Luther Youngdahl, slavnostně prohlásil měsíc říjen za státní Měsíc družstevnictví! (6) V roce 1964 ministr zemědělství USA, Orville Freeman, vyhlásil říjen za Měsíc družstevnictví USA a jako slogan si zvolil tvrzení, že Ministerstvo zemědělství spolu s družstvy budují lepší Ameriku! Družstevní měsíc USA 2017 - konaný pod sloganem „Co-operatives commit to members and Their communities!“ - slavnostně vyhlásil ministr zamědělství Sonny Perdue (7).

D) Evropský parlament. 22. července 2003 EP přijímá statut Evropské družstevní společnosti (SCE), čímž umožňuje evropským družstvům nadnárodní formu podnikání. (8)

2. července 2013: přijímá EP usnesení O přispění družstev k překonání krize a požaduje, aby rozvoji družstevního podnikání byla věnována maximální společenská, politická, legislativní, finanční, právní a poradenská podpora. (9)

E) Vatikán. 28. února 2015: Papež František přijal 7000 zástupců Konfederace italských družstev a vyzval je k autentické ekonomické poctivosti, která ozdravuje hospodářství v moři úskočné globální ekonomiky. (10) Prestižní podpora papeže Lva XIII., již byla zmíněna.

F) Zaměstnanecké akcionářství se rozvíjí zcela mimo rámec ICA a je podporované dvěma institucemi. V rámci Evropy je to Evropská federace pro zaměstnanecké vlastnictví akcií (EFES) (11) a v USA tuto roli plní Národní centrum pro zaměstnanecké akcionářství (NCEO) (12).

Závěr

Zmíněná společenská podpora družstevnictví je nepochybně reprezentativní i významná; nicméně průběh vývojové anomálie Západu nijak podstatně neovlivnila, a důvody jsou zjevné. Např. výzvy OSN členským státům – aby pro úspěch Mezinárodního roku družstev 2012 vytvářely s předstihem vládní výbory pro koordinací družstevní kampaně, a aby na tehdejším zasedání VS OSN byli v delegacích členských států přítomni i zástupci národních družstevních svazů – vyzněly např. v ČR zcela naprázdno, poněvadž je tehdejší pravicová vláda jednoduše sabotovala! A to zcela bez zájmu levicových politických stran! Porovná-li se navíc rozvoj družstevnictví za podpory H. Chaveze s výsledky likvidační politiky V. Havla, pak rozdíly jsou zde doslova propastné.

Proto je nezbytné zmapovat a posoudit i politickou podporu družstevnictví včetně jejího historického vývoje a aktuálního stavu. Tímto tématem se bude zabývat příští blog.

ZDROJE: (1) Světová deklarace o výrobních družstvech; (2) Cooperative identity, values & principles; (3) BLUEPRINT FOR A CO-OPERATIVE DECADE (4) Cooperatives in Social Development Resolution No 56/114 adopted by the United Nations General Assembly at its 57th Session, 19 December 2001; (5) Resolution adopted by the General Assembly on 18 December 2009 64/136. Cooperatives in social development; (6) STATE of MINNESOTA Proclamation; (7) Co-operative month USA 2017 Declaration; (8) NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE); (9) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. července 2013 o přispění družstev k překonání krize; (10) Papež kooperativám: Podporovat ekonomickou poctivost v moři úskočné globální ekonomiky; (11) European Federation of Employee Share Ownership (EFES). (12) National Center for Employee Ownership (NCEO).

Autor: František Stočes | sobota 8.6.2019 15:24 | karma článku: 10.12 | přečteno: 603x

Další články blogera

František Stočes

Máme vlastní identitu!

Zatímco u nás se říjen „slavil“ jako „Měsíc československé-sovětského přátelství“, v USA se říjen od roku 1964 slaví jako „Národní měsíc družstev“.

5.11.2023 v 14:28 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 185 | Diskuse

František Stočes

ČSSD versus Družstevní strana

Tragikomické dějiny ČSSD (založené 1878) dokazují, že jde o ideologicky zcela nevěrohodnou partaj. Zakladateli a vůdci strany byli až do roku 1920 marxisté (Zápotocký, Hybeš, Šmeral). Marxismu se ČSSD zřekla až na sjezdu 1930

4.11.2023 v 13:05 | Karma článku: 6.26 | Přečteno: 295 | Diskuse

František Stočes

Ocení prezident Pavel disidenty covidové totality?

Na covid-19 zemřelo (do 14. června 2023) celkem 6 940 000 lidí. Z toho bylo mj. 2 070 000 Evropanů, 1 600 000 Severoameričanů, 121 237 Číňanů (!!!) a 42 491 občanů ČR. (1)(2) Nejzávažnější otázkou je,

29.7.2023 v 17:04 | Karma článku: 27.98 | Přečteno: 1247 | Diskuse

František Stočes

Británie je zmatena nevysvětlitelným nárůstem úmrtnosti

Loni, zemřely bez jasného vysvětlení desítky tisíc britských obyvatel navíc, což vyvolalo poplach u britských zdravotníků. Guardian alarmoval o nadměrné úmrtnosti již v lednu a poznamenal,

19.5.2023 v 12:35 | Karma článku: 31.36 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 162 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.77 | Přečteno: 658 | Diskuse
Počet článků 190 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2112

Publicista, externí komentátor někdejšího deníku Právo lidu. Člen ČSSD 1992-2018. Dřívější aktivity: Koordinátor družstevní skupiny při o.i. Alternativa zdola. Předseda o.s. Autentičtí sociální demokraté, vydavatel a šéfredaktor on-line měsíčníku NETSOCAN. (www.netsocan.cz).

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...