Politická turistika, exkomunikace a kadet Biegler

„...a zároveň tě, Rudlo, vylučuju ze strany," sdělil prezident Novotný R. Barákovi, když ho spolu s ministrem vnitra Štrougalem zatýkal na předsednictvu vlády. Když se Barák zeptal, zda zatýkací rozkaz podepsal generální prokurátor, Štrougal prezidentovi napověděl, „Já myslím, že ty snad můžeš zatknout každého bez příkazu generálního prokurátora." „Toce ví, že můžu...," rozhodl Novotný. (Viz kniha J. Frolíka Špión vypovídá).

Jak vidno, strany i straníci připravují mnohým významným straníkům osudy překvapivě pestré i dramatické.

Politická turistika

Kolik úsilí a času vynaložil zakladatel ODS, V. Klaus, na zformování své mocné politické strany. Před nedávnem Otec zakladatel toto dítko opustil. Změnila se tolik strana - nebo Otec zakladatel? Nu, rozhodně si lépe rozuměl s normalizačními soudruhy jako byli Dyba, Kočárník či dnes největší veš v kožichu ODS, Tlustý, než s nastupující „hvězdnou pěchotou".

M. Zeman se prohlašoval pravicovým liberálem a pak se stal nejvýznamnějším členem polistopadové sociální demokracie. Po asi 17 letech členství zas stranu opustil. Byť se jeho vystoupení z ČSSD neobešlo bez jistých výstupů, bude moci, pokusí-li se nahradit V. Klause na Hradě, alespoň vyprávět voličům o své nadstranickosti.

Za vzpomínku stojí i osud mladého sociálního demokrata a poslance PS Teplíka. Ten při rekreačním fotbalu v dresu ČSSD budil -  díky své poněkud nesportovní postavě i výkonu - úsměvy, což ho možná inspirovalo k mladické nerozvážnosti: vysmál se svým voličům a ve stejném volebním období náhle poslancoval i sportoval za konkurenční ODS.

Exkomunikace

Nyní o stranících, kteří svou stranu opustili nedobrovolně.  Vzpomenut by měl být určitě poslanec za Labour Party Galloway, který nejenže ostře nesouhlasil s agresí Velké Británie proti Iráku, ale nádavkem vyzýval britské vojáky aby tam nebojovali a dezertovali. To se příčilo Blairově vizi socialismu natolik, že nebezpečný pacifista byl vyvržen z labouristické partaje jako otrávené sousto. Do parlamentu se probojoval opět, tentokráte v angažmá trockistů.

Českým rekordmanem ve vylučování z významných politických subjektů, jež spoluzakládal, by mohl být JUDr. P. Kužvart. V prvním případě to bylo marxistické hnutí Levá alternativa (LA), člen Občanského fóra (OF) s jedním poslancem v parlamentu (P. Uhl).

Nejprve V. Klaus a další demograté vyloučili LA z OF (údajně kvůli větší akceschopnosti OF). V roce 1992 se na konferenci LA objevily desítky zbrusu nových mladých tváří romské a anarchistické provenience s cílem zmocnit se vedení potažmo pokladny LA. JUDr. Kužvart si dovolil vznést dvě technické připomínky -  a hned byl násilně a s rozbitými brýlemi vynášen ze sálu! Všechny kolektivně vyděsila Romka, která začala ječet v domnění, že nastal rómský pogrom; JUDr. Kužvart je přitom podoben spíše Mojžíšovi... Později vyšlo najevo, že duchovním otcem celého puče bylo analytické oddělení ÚV KSČ... Za dva roky poté LA zanikla.

Ne základnám

P. Kužvart rovněž spoluzakládal iniciativu Ne základnám (NZ) a byl mj. iniciátorem a autorem petičních aktivit i textu žádajícího referendum. Jako zkušený ekologický aktivista od počátku naléhal, aby si iniciativa zřídila vlastní konto, což mládež pokaždé zablokovala - snad aby nepřišla o dojetí při pohledu, jak starší a pracující přispívají po jedné či dvou stokorunách do společné pokladničky.

Kužvart tedy založil konto sám; načež následovalo neúspěšné dohodovací řízení, zakončené plenárkou s nápadnou účastí nových mladých tváří... Ti Otce zakladatele ze svého středu nemilosrdně vyobcovali! Stejně naložili i s dalším Otcem zakladatelem NZ, s JUDr. Š. Steigerem (ročník 1922). Pár měsíců poté mladé vedení iniciativy konto konečně založilo a když přišly první příspěvky, mladí sekerníci se dmuli pýchou, jak moudře učinili... Exkomunikovaní Kužvart i Steiger se v té době již angažovali v další a jimi založené iniciativě Ne radaru.

Česká politika a kadet Biegler 

Vezmou-li se v úvahu lapsusy prakticky všech mladých politiků ­- včetně Grosse, Buzkové, Moravy atd. ­- pak největší pohromou pro politickou stranu i zemi jsou patrně mladí politikové; a to pro svou zcela přirozenou nezkušenost, naivitu, povrchnost, prchlivost i snadnou zneužitelnost. Na druhé straně jsou vysoce výkonní v nižších manažerských funkcích.

Např. mladé vedení NZ vykonalo spoustu cenné organizační práce, ale pak se beze studu kolektivně znemožnilo v oficiálním prohlášení s textem: „Vážená paní, ...Rádi bychom Vás také upozornili na skutečnost, že naše země byla během období posledních sedmdesáti let dvakrát okupována cizími armádami. V obou případech byly cizí mocnosti nakonec donuceny odejít s hanbou." Adresátem této nejapnosti totiž byla C. Riceová, ministryně zahraničí země, jež nás od jedné z oněch armád spoluosvobozovala...

Lze říci, že klasickým prototypem mladého politika je Haškův kadet Biegler; takže straničtí vůdcové volající po větší účasti mladých ve vysokých stranických funkcích - místo aby mládež vyzývali k poctivému živobytí a založení rodiny - připadají nebezpeční straně i státu.

Přitom kadet Biegler je postava vskutku tragikomická! Například strávíte spoustu času překladem renomovaného zahraničního článku o radaru a jeho přepsáním do letákové podoby. Kadet Biegler, s vážnou tváří nedávného absolventa ČVUT a důstojností funkcionáře vás setře „argumentem": „Já si myslím, že by to paní ministryně obrany mohla považovat za poplašnou zprávu!" I následuje téměř autentický rozhovor:

Suplent: „Kadete Bieglere, ty znáš znění zákona o poplašné zprávě?"

Kadet Biegler: „Neznám, proč?

Suplent: „Kadete Bieglere, v tom letáku jsou zásadní informace o radaru, čerpané z kultovního článku ve Foreign Affairs, včetně zdrojů. Četl jsi vůbec ten článek?"

Kadet Biegler: „Ještě nečetl, proč?"

Suplent: „Kadete Bieglere, to je stejné, jako kdybys nečetl nic od Marxe a jel na marxistickou konferenci!"

Kadet Biegler  (hrdě): „Od Marxe jsem nikdy nic nečetl, a na marxistické konferenci jsem nedávno byl!..."

Škoda, že to nemůže číst Jaroslav Hašek! Určitě by napsal něco jako Osudy dobrého kadeta Bieglera v české politice.

Černá ovce Melčák

Interesantně byl z vylučován z ČSSD známý poslanec a přeběhlík Melčák. Jeho zlínský Okresní výkonný výbor (OVV) jej za přeběhlictví vyloučit odmítl, takže stranickou černou ovci exkomunikoval až samotný Ústřední výkonný výbor (ÚVV) ČSSD. Chování zlínských tak posiluje spekulaci, zda přeběhlictví Melčáka a Pohanky není spíše majstrštykem M. Zemana.

Důvod? Dle M. Šloufa J. Paroubek údajně porušil údajnou gentlemen´s agreement s M. Zemanem, že nevstoupí do velké koalice s ODS. Po prvním směšném Topolánkově pokusu o získání důvěry poslanců byla velká koalice (ODS s ČSSD) údajně dohodnuta - a J. Paroubek by se tak vlastně stal sám sobě přeběhlíkem! Tudíž zasáhl parlamentní deus ex machina, a plody jeho práce proti Paroubkově vůli sklidil v krajských a senátních volbách právě Paroubek... Pokud byl duchovním otcem přeběhlíků skutečně M. Zeman, pak šlo o geniální odhad; ODS se svou asociální politikou zkompromitovala tak rychle, že by ČSSD ony volby vyhrála i v případě, že by za ni kandidovala nedopitá láhev Zemanovy becherovky. Tuto verzi však potvrdí nejspíše až historikové a vyloučení Melčáka se pak stane zajímavým aktem nynějšího antického politického divadla.

Bolševik opět vylučuje!

Nebyl by to však rudý Gottwaldov, dnes zase Zlín, kdyby se v něm nevylučovalo vůbec! Vylučován je po desetiletém členství zdejší publicista Štěrba. Oficiální důvod mj. zní: „Zejména pro soustavné a nekontrolovatelné (Sic!) porušování Stanov a neplnění povinností člena ČSSD dle Stanov..."

Jenom jestli tím hlavním důvodem nakonec nebude, že vylučovaný zde kontrolovatelně a ve shodě s vedením ČSSD navrhoval vyloučení přeběhlíka Melčáka za to, že pomohl realizovat asociální reformy ODS. Není vyloučeno, že jeho hlavním byť nepřímým vylučovatelem je dokonce sám Melčák, jehož neformální vliv v tamní ČSSD může být interesantní.

Vyloučení publicisty Štěrby z ČSSD svými hlasy významně ovlivni i někdejší členové normalizační KSČ, kteří usoudili, že dnes se kariéra snáze dělá v ČSSD. Nu a budou-li na krajské konferenci rudí melčákovci hlasovat pro vyloučení někdejšího nestraníka, který je i KSČ vůbec nemiloval, dají si zároveň hezký dárek k 20. výročí Sametové revoluce... Nicméně určitý pokrok soudruzi vykazují: před padesáti lety by vyloučeného ještě čekala oprátka.

"Odvolávám, co jsem slíbil!"

Gottwaldovským vylučovatelům „za nekontrolovatelné porušování Stanov ČSSD" navíc připravil zajímavý rébus sám ÚVV ČSSD, který na posledním zasedání porušil Stanovy ČSSD zcela kontrolovatelně a flagrantně... Oč jde?

Nejvýznamnější povinností tohoto stranického subjektu je  realizace usnesení Sjezdu ČSSD. Nu a poněvadž se J. Paroubek po fiasku v parlamentních volbách 2006 rozhodl vstoupit do dějin i jako stranický modernizátor, v dopise všem straníkům (6. 9. 2006)  žádal, „Zavedením prvků přímé demokracie posílit význam volby předsedů strany na všech úrovních (předseda OVV, předseda KVV, předseda ČSSD) a kandidátů do PS a Senátu". ZDE  A objektivně vzato - byla by to perestrojka téměř non plus ultra!

Konzervativní delegáti posledního konventu však vzali svého předsedu za slovo jen jemně a schválili mu pouze přímou volbu předsedy ČSSD - jejíž význam by nicméně dosáhl české obdoby amerických primárek (a lze spekulovat, zda právě tento systém Američanům negarantoval, že v jejich čele nestáli komikové typu Černěnka, Jakeše, Urbánka či Grosse).

Celou slávu měl dle Stanov zajistit právě ÚVV (do 60 dnů před vypršením mandátu nynějšího vůdce a delegáti nadcházejícího Sjezdu pak měli platnost té volby potvrdit). Jenže místo oné trochy přímé demokracie se stala neuvěřitelná věc, kterou by měli profesoři na právních a politologických fakultách zahrnout do učebnic popisujících úpadek právního vědomí české politické elity.

Kohosi (z Paroubkova klanu?) totiž napadlo, že by JP nemusel být v přímé volbě vůbec zvolen - např. kdyby hlasovalo méně než 50% straníků (což při neznámém počtu černých duší a známé pasivitě mnoha duší bílých není zcela vyloučeno). Svět by se však nezhroutil - volba by se jednoduše opakovala a straničtí funkcionáři by konečně pochopili zhoubnost černých duší i pasívního členství.

I začalo se pseudoargumentovat: volba prý bude zbytečně drahá a peníze je užitečnější poskytnout piáristům, kteří ČSSD pochválí před eurovolbami. Navíc je prý jen jediný kandidát -- blairista JP  (jehož eventuální nezvolení např. z programových motivů by asi bylo smrtelným hříchem).

Zvolila se tedy cesta právního nihilismu. Právník Sobotka, snad dojat moudrostí ÚVV, když posunul do čela ČR jeho vrstevníka Grosse, sepsal s horlivostí jejich společného vrstevníka,  kadeta Bieglera, nové znění Stanov. Dle něho přímou volbu předsedy vyhlásí ÚVV jen tehdy, kdy se uráčí; a k radosti skokana na lyžích Ploce, zvyklého na předskokany, se zavedl i předsjezd (takže delegáti budou cestovat dvakrát).

Nu a členové ÚVV -  jejichž povinností byla realizace přímé volby předsedy - pak na platné Stanovy udělali dlouhý nos: všechny tyto návrhy odhlasovali  a nepřímo tak naznačili, že nejlidštější motivací Paroubkova modernizačního dopisu straníkům mohlo být jeho leknutí z tehdy prohraných voleb.

Od Sjezdu, rozděleného na dvě fáze, se pak čeká zejména následující: na (před)Sjezdu delegáti schválí nové znění Stanov ČSSD a rozejdou se. Dokument se odešle na Langerovo ministerstvo vnitra a počká se na jeho souhlas a registraci. Poté se Sjezd sejde znovu a podle nové verze zvolí postaru svého předsedu...

Delegáti (před)Sjezdu, který mj. potvrzuje členy a náhradníky ÚVV, tak stanou před dilematem: buď budou trvat na respektování svého předchozího usnesení a konstatují porušení Stanov i povinností Ústředním výkonným výborem - nebo puč spáchaný ÚVV proti Sjezdu a jeho kompetencím legalizují. V druhém případě jen v růžovém, pardon v oranžovém, napodobí pohádkového krále, který s grácií svého sénia volal: "Odvolávám, co jsem slíbil!"

A zpívat se nebude!