Existuje poučná anekdota: Starý Lord se ptá sluhy: „Jamesi, řekněte mi, je citron žlutý?“ „Ano, pane, citron je žlutý,“ zní odpověď. „Výborně! Jamesi, a má citron zobáček?“
„Ach ne, pane, citron nemá zobáček,“ odvětí sluha. Lord se zděsí: „Proklatě, Jamesi, tak jsem si do čaje vymačkal kanára!“
Jak vidno, každý subjekt má své atributy, které mohou být společné subjektům jiným (např. žlutá barva) anebo vůči nim zase unikátní. Sociální demokraté a komunisté mají společnou barvu – rudou, ale rozdílné symboly – rudou růži nebo rudou hvězdu (případně 2 třešně). Českou sociální demokracii charakterizovaly až do roku 1948 tři atributy: ideologický, světonázorový a demokratický. Polistopadová ČSSD však tyto atributy prokazatelně neakceptovala, tudíž do svého stranického „čajíčku“ místo výživného citronu vymačkala kanára…
Atribut ideologický: Evoluční samosprávný socialismus
Ideologické aspekty historické mise sociální demokracie vyjádřil v geniální zkratce Antonín Hampl, když na sjezdu ČSSD v roce 1930 prohlásil: „Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. Když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií a s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“/Český Godesberg/Obsah programové diskuse na XV. Sjezdu, Jiří Malínský/
K tématu významně přispěl i renomovaný socdem politik, prof. Josef Macek v roce 1925: Socialismus svépomocný se však neomezuje na zakládání podniků družstevních, aby takto zavedl samosprávu práce. Tento směr snaží se prosadit tuto zásadu také v podnicích kapitalistických... odtud vychází hnutí za dělnické spolupodnikatelství (co-partnership), za dělnický akcionariát (…za udělení akcionářských práv dělníkům) apod. Zde družstevní, svépomocný socialismus naráží na starou orientaci odborářů a vyznavačů "třídního boje". Odboráři viděli svůj cíl jen v hmotném zlepšování pracovních podmínek (lepší mzda, kratší doba pracovní), ale nechtěli na sebe vzít risiko podniku, ...spoluodpovědnost za jeho zisk a ztrátu – tu ponechávali zaměstnavateli. Anglické odborové organisace obyčejně jednou za rok se slavně odříkají účasti na podnicích kapitalistických... Dělnictvo zdravým rozumem chápe, že má-li se změnit soustava kapitalistická, musí se naučit podnikat lépe, to jest v souhlase se zájmem celku, a nahradit dosavadní podnikání, jehož účelem byl jediné nebo hlavně zisk podnikatelů.“ /Socialismus Josef Macek/
Prvorepubliková ČSSD se stala významnou politickou oporou českých družstev, která ještě do roku 1920 vybudovala tak významné projekty jako Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu, stavebně náročnou železnici Posázavský Pacifik (Praha/Dobříš/Čerčany) i Pražskou ZOO. V roce 1937 pak v Československu fungovalo celkem 15 000 družstev s více než 4 miliony členů a na družstevní aktivity bylo napojeno 6 milionů občanů! Družstva měla významný podíl mj. na elektrifikaci venkova (více než 2 000 družstev a 100 000 členů). Působilo zde 5075 družstevních záložen v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun. Své přebytky si družstevní záložny ukládaly do jimi vytvořené Živnostenské, popř. Agrární banky. Na více než milionu zemědělských usedlostí, kterých bylo v roce 1937 v ČSR celkem 1,5 milionu, již hospodařila družstva. Poté Hitler družstevnictví paralyzoval a Gottwald zestátnil.
Prvorepubliková ČSSD se svou ideologií evolučního samosprávného socialismu nesporně patři k elitě světových socialistů a specifickou příčinou tohoto úspěchu je, že se již v roce 1921 distancovala od Šmeralovy marxistické frakce. Bude to patrné z následujících srovnání.
Německá SPD se k rozchodu s marxismem a zestátňováním odhodlala až v Godesbergu (1959). Avšak místo návratu k ideám svého spoluzakladatele, socialisty F. Lassalla, nahradila Marxe největším nepřítelem sociálních demokratů – Bismarckem! – čili jeho sociálním státem! Členové SPD se stále oslovují soudruhu, a považují se za socialisty i přesto, že se kancléř Schröder zapsal do dějin svojí poznámkou, že neexistuje žádná kapitalistická nebo socialistická ekonomika, ale pouze ekonomika dobrá nebo špatná! /Neukončený příběh sociální demokracie Zygmunt Bauman/
Britská Labour Party má v programu zestátňování dodnes; nicméně od roku 1927 přijímá na své volební kandidátky členy tamní Družstevní strany (The Co-operative Party), která je po posledních volbách s 38 poslanci 3. nejsilnější stranou v Dolní sněmovně; má zastoupení i ve Sněmovně Lordů a samozřejmě i na komunální úrovni.
Dánsko coby „družstevní království“ Dánská družstva mj. téměř stoprocentně vlastní a zásobují nejvýznamnější exportní sektory, jejichž produkty jsou oblíbené mléčné výrobky a lahůdky z vepřového masa. Přestože dánští družstevníci odmítali napojení na politické strany, byl zde v roce 1924 zvolen premiérem sociálně demokratický zakladatel dánské družstevní banky (jejímiž akcionáři byla družstva), Thorvald Stauning; a sociální demokracie v Dánsku nepřetržitě vládla až do roku 2001 – tedy po celých 75 roků – byla nejsilnější parlamentní stranou! Uváží-li se, že v roce 2015 bylo v Dánsku (s pouhými 5 608 000 obyvateli) také přes 786 000 zaměstnaneckých akcionářů, vlastnících akcie v průměrné hodnotě 70 000 € (zatímco v ČR s 10 miliony obyvatel vlastnilo pouhých 6 204 pracovníků zaměstnanecké akcie ve směšné průměrné hodnotě 780 €), pak nezbývá než Dánům k úspěchům socializace blahopřát. (Correction 28.2.2019) /Danish cooperative movement, Denmark: The Agricultural Cooperatives in Denmark, Družstevní formy podnikání ve světě. Bc. Lucie Bartáková, Diplomová práce, Ročenka EFES 2015 /
USA jako socialistická velmoc. První družstvo zde se svými spolupracovníky založil Benjamin Franklin již roku 1752; a jejich Filadelfská kontribuční pojišťovna, přispívající na likvidaci domovních škod způsobených požárem, funguje dodnes! Když Gottwald zahájil likvidaci družstevnictví v ČSR, americký stát Minnesota v roce 1948 vyčlenil na oslavy a propagaci tamějšího družstevnictví celý měsíc! V roce 1964 ministr zemědělství USA, Orville Freeman, prohlásil za národní Družstevní měsíc v USA říjen. V letech 1964–1970 financovala náklady této družstevní kampaně vláda USA a od roku 1971 ji financuje Národní asociace družstevních podniků.
Družstevní měsíc 2017 vyhlásil slavnostně ministr zemědělství Sonny Perdue a jako slogan si zvolil „Družstva pečují o rozvoj svých členů a jejich komunit“. (Cooperatives commit tu Members and Their Communities). Perdue informoval, že v USA funguje přibližně 29 000 družstev, majících dohromady 350 milionů družstevníků, že tato družstva dosáhla ročního obratu 650 miliard dolarů (celkový HDP ČR v roce 2016 byl 192,9 miliard USD) a poskytují 2 miliony pracovních míst. Dále mj. zmínil, že družstevní elektrárny a rozvodny zásobují elektřinou oblasti o rozloze 7 375 500 km čtverečních, tedy plných 75 % celkové rozlohy USA! Loni v únoru výbor Sněmovny reprezentantů pro domácí agendu nádavkem schválil vznik Klubu na federální podporu družstevního modelu podnikání ve veřejné i privátní sféře. Jeho zakladateli a spolupředsedové jsou republikán Ed Royce a demokrat Mark Pocan. /About 2017 CO-OP MONTH, NCBA CLUSA announces launch of Congressional Cooperative Business Caucus
V USA navíc začal od 70. let minulého století a za vládní finanční podpory rychlý rozvoj zaměstnaneckého akcionářství (ESOP – Employee Stock Ownership Plan) a v roce 2014 bylo v USA do různých forem zaměstnaneckého vlastnictví zapojeno již 15 milionů zaměstnanců, kteří v 9615 podnicích vlastnili akcie v hodnotě 1,4 bilionů dolarů a plně kontrolovali asi 40 % těchto firem. /National Center for Employee Ownership (NCEO)/
Američané však tento vývoj nenazývají socializací (nakonec autor slova socialismus Saint-Simon se narodil 17. října 1760 čili 8 let po založení Franklinova družstva) a socialistické strany jsou v USA marginálními exoty. Američané „socialistické podniky“ pragmaticky považují za správnou věc a soutěží, zda se o tu věc více zasadí demokratický osel nebo republikánský slon.
Významná podpora družstevního podnikání
Papež Lev XIII. v roce 1891 ve své Encyklice Rerum novarum podpořil družstevní podnikání slovy: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“ ČSSD o tom nic ani netuší.
Zásadní družstevní etické hodnoty a principy družstevní identity definuje a v roce 1995 přijímá Mezinárodní družstevní svaz. ČSSD adekvátně nereaguje.
Družstva budují lepší svět! Pod tímto sloganem vyhlásila OSN rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev a vyzvala členské země mj. k celoroční osvětě a propagaci družstevnictví. Sobotkova ČSSD tuto celoroční akci fakticky bojkotovala.
Přispění družstev k překonání krize je titul usnesení Evropského parlamentu z roku 2013, které oceňuje chování družstev (zejména finančních) v době ekonomické krize a vyzývá k maximální politické, společenské legislativní, ekonomické, právní a poradenské podpoře rozvoje družstevnictví. ČSSD dosud nereagovala.
Papež František v roce 2015 přijímá 7000 zástupců Konfederace italských družstev a vyzývá je k autentické ekonomické poctivosti, která ozdravuje hospodářství v moři úskočné globální ekonomiky. ČSSD se nestyděla. /Papež kooperativám: Podporovat ekonomickou poctivost v moři úskočné globální ekonomiky/
Nejvýznamnějším poznatkem je, že prof. Mackem definovaná ekonomika – místo individualismu, egoismu a atomizace společnosti – generuje skutečnou demokracii, a navíc i solidaritu, spravedlnost, poctivost a zodpovědnost! A díky těmto společenským i etickým hodnotám je tak nadějí i podmínkou zdárného vývoje lidské civilizace. Důkazem toho je mj. chování Dánska, které se odmítlo účastnit 1. světové války a podruhé, obsazeno Hitlerem, solidárně zachránilo místní židovskou diasporu před transportem do Terezína. /Čeští Židé a dánská záchrana/
Pod zorným úhlem těchto faktů nutno konstatovat, že polistopadová ČSSD na ekonomický základ politiky i ideologie své prvorepublikové předchůdkyně nikdy nenavázala a výlučně se věnovala politikaření a údržbě sociálního státu, jehož duchovním otcem je úhlavní nepřítel sociálního demokratismu, kancléř Bismarck, který mj. německou sociální demokracii zakázal!
Světonázorový atribut ČSSD: Ateismus
Pro členskou základnu sociální demokracie bylo od počátku charakteristické ateistické světonázorově ukotvení. Např. T.G. Masaryk se k tomu vyjádřil následovně: „…opakuji, že jsem rozhodný odpůrce materialistického názoru na svět. Přes to naučil jsem se být tolerantním a neprohlašovat každého materialistu za člověka špatného a protimaterialistu za člověka hodného a dobrého. Přesvědčil jsem se příliš často, že filosofičtí a theologičtí odpůrcové materialismu nejsou o nic lepší lidé, ba velmi často horší, hledí-li se na skutky a život, a ne pouze na credo a slova. Kdybychom my protimaterialisté skutečně žili nematerialisticky, dělnictvo a sociální demokracie materialismu by se nechytala... Jestliže sociální demokracie z Marxe činí nedotknutelnou autoritu, pochopuji, to, ale nedovedu se z toho těšit. /Česká otázka/
Materialismus dával sociálním demokratům naději, že jiný a spravedlivější svět je možný a oni byli pro tuto naději ochotni podstupovat i perzekuce. /Vězeňská/
Materialismus však nebyl socany přijímán pouze pro Marxovy teze o nutném zániku kapitalismu, ale šlo i o titánské vzepětí se biblickým existenciálním bludům, které zcela vyloučilo již tehdejší vědecké poznání. Například pasáže z Apokalypsy, "...na nebi... aj, drak veliký ryšavý ukázal se. Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe a svrhl je na zem," dokazovaly, že jejich autoři neměli ani potuchy o tom, co je fyzikálně planeta, hvězda apod. Oč pravdivější i realističtější vůči Bibli byla Apokalypsa materialisty Engelse: „Neúprosně se blíží doba, kdy ochabující teplo Slunce již nebude stačit, aby roztavilo led hrnoucí se od pólů, kdy lidé shromažďující se stále těsněji kolem rovníku, nenajdou...ani tam dosti tepla k životu, kdy krok za krokem zmizí i poslední stopa organického života a Země – mrtvá zmrzlá koule jako Měsíc – bude v hlubokých tmách kroužit ve stále těsnějších drahách kolem rovněž mrtvého Slunce, až se na ně konečně zřítí. ...máme jistotu, že hmota zůstává ve všech svých proměnách vždy stejná, že žádný z jejích atributů nemůže být nikdy ztracen a že se stejnou nutností, s jakou vyhubí na Zemi svůj vrcholný výkvět – myslícího ducha, zrodí jej jindy a jinde znovu..." /Bedřich Engels, Dialektika přírody/
Engels stavěl na tehdejší astrofyzice, která ještě netušila, že vyhasnutí Slunce bude předcházet fáze rudého veleobra, jehož žár povrch země naopak roztaví; a rovněž neexistovala ani kosmonautika vytvářející předpoklad, že potomci pozemšťanů proniknou do vesmíru a zánik Země budou nejspíš sledovat již z bezpečné vzdálenosti…
Socanskému ateismu se dostalo obrovské satisfakce od A. Einsteina, který 3. ledna 1954 napsal: „Slovo bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní... Podle mě je židovské náboženství stejně jako všechna ostatní ztělesněním nejpošetilejších pověr... Židé, ke kterým se rád počítám a s jejichž mentalitou mám mnoho společného, nejsou o nic lepší než ostatní lidé.“ /Einstein: ´Náboženství je pošetilá pověra´/
Další satisfakcí přispěl významný autor sci-fi, A. Clarke, který za jednu z největších tragédií lidstva považoval, že „náboženství si ukořistilo mravnost“. Clarke náboženstvím nikdy neodpustil jejich neschopnost zabránit dějinným krutostem a válkám a označil je jako nejzlovolnější a nejodolnější virus, jehož bychom se měli co nejrychleji zbavit. /Arthur C. Clarke/
Marxistický ateismus, prosazovaný po roce 1948 komunisty, měl svá úskalí, nad nimiž akademik J. Charvát uvažoval v knize Člověk a jeho svět (1974) takto: "Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, k poklesu etických hodnot, nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu, atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoliv vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou, apod.,.. než filosofickou."
Budiž podotknuto, že druhou polovinu XX. století charakterizoval obrovský vědeckotechnický rozvoj, jehož důsledkem byla nejenom produkce jaderných zbraní, schopných vyhladit pozemskou civilizaci, ale i první kroky člověka na Měsíci v roce 1969. Z filozofického hlediska byl významnější rok 1971 a objev astrofyzikální černé díry, jejíž existenci předpověděla Einsteinova obecná teorie relativity v roce 1915. Tento objev je převratný v tom smyslu, že teoreticky připouští možnost cestování mezi různými prostoročasy. Časopis Vesmír, vydávaný Prezidiem Čs. akademie věd, přinesl v čísle 9 z roku 1976 kde se mj. píše: ´´Kdyby (astronaut) pilotoval svůj hvězdolet ve správném směru, mohl by se vrátit do libovolného bodu prostoročasu našeho Vesmíru. Domysleme však tuto možnost se všemi absurdními důsledky, které z ní vyplývají. Mohl by se vrátit, řekněme, na Zemi, jaká bude za milión let, ale i na Zemi před miliardou let. Tím by byla např. porušena i kauzalita. Přitom stále mluvíme o důsledcích, které vyplývají z vědecky ověřené teorie. Představy tohoto druhu jsou tak fascinující, že proti nim bledne každá science-fiction... V našem článku jsme dosti ošidili čas. I zde bychom našli mnoho zajímavých námětů: Faynmanovy diagramy, možnost plynutí času nazpátek a pod.“ (Pavel Andrle, Vesmír, jaký by mohl být.)
Letmo budiž zmíněny významné objevy mj. holografického principu a možností jeho funkce v kosmologii, biologii a pod; principu teleportace; či objev fraktálů; a nakonec i IT technologií s možností vzniku umělé inteligence…
Na toto téma se vedou ostré polemiky z obavy, že umělá inteligence by se mohla vymknout z kontroly svých tvůrců, a dokonce je i zničit. Navíc umělá inteligence, která by se sama dokázala zdokonalovat s rozvíjet by se rychle ocitla zcela mimo kontrolu lidstva… /Umělá inteligence jako experimentální filozofie. Existential risk from artificial general intelligence/
Nicméně již francouzský matematik P. S. Laplace připouštěl možnost existence boha v podobě jakési super inteligence s tím, že pokud by tato inteligence měla dostatečnou kapacitu a byly jí známy informace o vlastnostech všech sil v přírodě i skutečné polohy veškerých objektů – od atomů až po kosmická tělesa – dokázala by tato data analyzovat a uměla by pak exaktně "nahlížet" nejen přítomnost, ale i budoucnost či minulost.
A poněvadž nelze vyloučit, že lidstvo není jedinou civilizací ve vesmíru, ale že podobné civilizace mohly vzniknou i v jiných vesmírech, a dokonce i o miliardy let dříve než civilizace pozemská, tak i umělá inteligence stvořená těmito civilizacemi může mít za sebou miliardu let vývoje a možná již osídlila celý vesmír…
Nepochybně se zvedne kritika mnohých členů ČSSD: Pro boha živého, na co je nám v ČSSD světonázor?! Naší povinností je, aby starostové, hejtmani a poslanci za ČSSD pracovali pro blaho svých občanů a nedumali nad nějakým světonázorem!
Takovýto postoj – a těžko říci, zda jde jen o hloupost nebo spíše o jidášství – je nutno rozhodně odmítnout a nejenom s poukazem na tradici! ČSSD chce být vládní stranou, a jako taková bude mj. v OSN spolurozhodovat o světových záležitostech i o vysoce subjektivních sporech, které hrozí přerůst ve zkázonosnou světovou válku! Musí zformulovat vlastní světonázor a vycházet z něho, a má v tomto ohledu na čem stavět!
Např. koncem 19. století započal spor dvou náboženství o v podstatě nepatrnou lokalitu, kde ještě v roce 1850 žilo zcela bezkonfliktně zhruba 350 000 obyvatel, z čehož bylo přibližně 85 % muslimů, 11 % křesťanů a 4 % židů (asi 14 000). Od roku 1948 se ta lokalita jmenuje Stát Izrael a v roce 2014 zde žilo nanejvýš nesvorně 8 146 300 obyvatel; z toho 75,4 % Židů, 20,6 % Arabů a 4 % menšin. Jedni přísahají: tuto Svatou zemi nám dal Hospodin; a druzí stejně vášnivě oponují: tuto Svatou zemi nám dal Alláh! Do jejich konfliktu byl – za bezmoci OSN – zatažen v podstatě celý svět a jedním z důsledku je, že zatímco v roce 1900 činila celosvětová muslimská populace pouhých 200 milionů věřících, v roce 1970 to bylo již 551 milionů a v roce 2015 dokonce 1,8 miliardy! I nynější mohutná uprchlická muslimská vlna je rovněž důsledkem tohoto konfliktu.
Polistopadová ČSSD na ateistickou tradici nikdy nenavázala! Kupodivu vůbec není problém v ní ustavit náboženskou, popř. křesťanskou platforma, ale na návrh zřídit platformu ateistickou, následují odpovědi typu: V ČSSD jsme přece všichni ateisty! Zaplať Pánbůh! A člověk dumá, zda náhodou nemluvil se zakukleným jehovistou, „bublanem“ nebo dokonce s rabínem?
Demokratický atribut ČSSD – deník Právo lidu
Poněvadž skutečně demokratickému rozhodování musí předcházet všeobecná a obsahově vyčerpávající diskuse členské základny o dané problematice, se vznikem masové sociální demokracie nastala otázka, jak takovou diskusi zajistit. Tento problém byl vyřešen vydáváním stranického deníku Právo lidu. Stranický deník umožnil, aby se o rozumném názoru jediného člena dozvěděla členská základna v celém státě a prostřednictvím Práva lidu mohla ČSSD diskutovat mezi sebou i s ostatními občany. Kultivovanost, názorovou pestrost i kvalitu diskuse zajišťovala redakce.
Polistopadová ČSSD vydávání Práva lidu v letech 1991-92 obnovila, ale vzhledem k jeho ztrátovosti, nedostatku financí (strana v té době ještě nevlastnila Lidový dům) a po pokusu ho vydávat spíše jako bulvár se Právo lidu změnilo na občasník až zcela zaniklo. Důvody byly především historické: nekomunistická levice – a tudíž i členská základna – byla po sametovém převratu nepočetná, takže konkurence Rudého práva spolu s odborářským deníkem Práce včetně distribučních problémů byly smrtící.
V období milénia se finanční situace ČSSD dramaticky zlepšila a příjmy za financování politických stran i z pronájmu Lidového domu z ní udělaly zdaleka nejbohatší politickou stranu, s ročním rozpočtem v průměru přes 200 milionů korun. Zatímco vedení ČSSD vyplýtvalo za oněch 17 let řádově miliardy korun na marnotratné volební kampaně včetně slaboduchých billboardů nebo na oranžgutanizaci partaje (přelakování rudé na oranžovou), nesrovnatelně chudší KSČM dokázala vydávat celorepublikový tištěný deník (Halo noviny) včetně webové přílohy. Právo lidu jako atribut ČSSD neexistovalo. Zanikla skutečná vnitrostranická diskuse potažmo i demokracie a rozbujel se zrůdný klientelismus, rodící stranické papaláše. Zánik komunikace s občany a absence původní vize logicky skončily volebním fiaskem 2017.
Navíc snahy po zavedení přímé demokracie ve státě i v ČSSD po obnově Práva lidu doslova volají. Situace se navíc změnila v tom, že rozvoj internetu včetně mobilních telefonů vede nezadržitelně k úpadku tištěných novin, natož stranických. Na druhé straně rozvoj IT umožňuje levné pořízení multimediálních webů, spolufinancovaných i z reklamy, takže náklady tvoří pouze mzdy redakce.
Nic tedy nebrání obnově Práva lidu jako webového serveru, který by zajišťoval zejména: necenzurované zpravodajství z domova i ze světa, fundované a kvalitní komentáře, diskusi vnitrostranickou (včetně nabídky všech ročníků tištěného Práva lidu v e-formě) i diskusi strany s občany. To jsou základní podmínky jeho sledovanosti, a tedy i komunikace s voliči. Dalších funkcí poskytujících pestřejší informovanost a zvyšujících sledovanost lze zavést libovolné množství dle možností redakce. Zásadní podmínkou je přitom nezávislost minimálně šéfredaktora na stávajících stranických garniturách, tzn. jeho odvolatelnost buď sjezdem nebo stranickým referendem.
Závěr
Fakt, že politikové polistopadové ČSSD – ať již z neznalosti sociálně demokratických reálií anebo dokonce vědomě – ignorovali všechny základní atributy politiky svých prvorepublikových předchůdců, znamená, že na jejich politiku nikdy nenavázali a v podstatě zneužívali značku ČSSD včetně Lidového domu i peněz z nich plynoucích ke své politické či společenské kariéře a obohacení. Tento stav má kromě etických aspektů i aspekty právní a kterýkoli občan, popř. konkurenční politický subjekt by mohl podat žalobu o odnětí oné značky včetně Lidového domu...
Nadcházející mimořádný nedělní sjezd ČSSD toto téma jistě řešit nebude. Nicméně situace vyžaduje alespoň ustavení platformy, která by ony tři atributy sociálního demokratismu akceptovala a prosadila jejich respektování. Členové ČSSD, kteří tyto zásady českého sociálního demokratismu odmítnou, by měli ČSSD opustit buď dobrovolně, nebo po vzoru soudruha Šmerala.
