Všechno, co EU v Řecku nyní dělá jenom povzbudí tuto kolébku lidské civilizace, aby nastoupila cestu revoluce. Bude-li se pokračovat v úsporných opatřeních povede to jedině k revoluci, tvrdí Paul Nuttall, britský europoslanec za stranu svobodných (UK Independence Party).
Nuttall se domnívá, že druhé oddlužení potíže Řecka nijak nevyřeší, poněvadž Řecko je ve vážných potížích: je nutno vidět ohromný počet lidí, kteří jsou dnes v ulicích a demonstrují, stoupá počet sebevražd a byla snížena minimální mzda a v zemi je nyní obrovský počet bezdomovců a zřejmě i chudých imigrantů. Oddlužování nesouvisí se záchranou Řecka, nepomáhá řeckému lidu a evropská politická elita žije v jakémsi vlastním paralelním vesmíru, míní Nuttall. ZDE
Přitom Řecko mělo až do roku 2008 - čili do počátku finanční a ekonomické krize - nižší sociální výdaje než většina států EU včetně výdajů na zdravotnictví. Kde je tedy ten nadměrně štědrý sociální systém, údajný původce ohromného řeckého zadlužení? Řecko navíc nepřevyšuje další státy unie ani v celkových výdajích státu.
Tři roky poté je tato země donuceno prodat mj. 39 letišť, 850 přístavů, železnice, dálnice, čističky odpadních vod, energetické společnosti, banky, obranná společenství, tisíce akrů půdy, kasina a státní loterii... ZDE
Podobná situace se připravuje i v dalších zemích a majetek takto krachujících států pak za babku skoupí majitelé bank, které byly předtím sanovány penězi daňových poplatníků. Již z toho je evidentní, že tato loupež majetku, patřícího řeckým občanům je nemorální a nelegitimní.
Existují i další podivné souvislosti. Když premiér Karamanlis hodlal v roce 2008 uzavřít s Ruskem výhodnou energetickou dohodu, stal se i se svou rodinou terčem vražedných výhrůžek a poté bylo zinscenováno jeho odstranění „revolucí“. Viz Spiknutí s kódem Pythia: dohoda s Ruskem mohla stát Karamanlise život. ZDE
První pokus o nenásilné a revoluční řešení problémů proběhl 20. února v řeckém městě Kilkis, kde zaměstnanci - lékaři, sestry a ostatní personál - převzali tamější všeobecnou nemocnici do vlastní správy a provozovali ji za podpory občanů města Kilkis. ZDE Mainstreamová média celou věc pochopitelně zatajovala.
Z celkem 600 zaměstnanců se pravidelných shromáždění účastnilo asi 250 zaměstnanců. V důsledku nátlaku, výhružek a úskoku ze strany vedení nemocnice byla akce nedobrovolně ukončena; selhali mj. i někteří odboroví bossové, napojení na politické strany.
Nicméně první pionýrský čin byl již vykonán a kdykoli může nastat domino-efekt. Ukázalo se to v podobně zadlužené a 25% nezaměstnaností postižené Argentině 2001, kde zaměstnanci obsadili závody, transformovali je na družstva a začali prosperovat. Jinudy cesta ostatně ani nevede.
