Vládnou nám politické a morální trosky?

Skandální výsledek šetření policie, státního zastupitelství i radnice na Praze 2 ve věci zběsilých útoků vajíčky na prezidenta republiky, spáchaných 17. listopadu 2014, dokazuje, že nepochybně. Což je na jedné straně smutné a na druhé straně burcující. 

Státní zástupce pro Prahu 2 Tomáš Bláha koncem ledna shrnul výsledky policejní práce a prohlásil, že. „Jednání konkrétních osob při uvedené akci bylo zadokumentováno a právně kvalifikováno jako přestupky proti občanskému soužití a tyto byly postoupeny Úřadu městské části Praha 2 k projednání.“ A radnice na Praze 2 usoudila, že na Albertově nedošlo ani k přestupku!!!

Trochu to připomíná fabatický vajíčkový útok na Paroubka v Praze na Andělu (27. května 2009). Tehdy byl odsouzen jediný člověk, ale za napadení veřejného činitele (policisty). Ministrem vnitra tehdejší Fischerovy vlády byl ovšem M. Pecina, vystudovaný strojař, čemuž nepochybně odpovídaly jeho odborné znalosti i úroveň profesionální etiky, nezbytné pro funkci ministra vnitra.

Jak tyto případy „ošetřují“ zákony?

Podle Zákona o právu shromažďovacím byly na Albertově (i na Andělu) evidentně spáchány přestupky:

§ 14

Přestupek proti právu shromažďovacímu…

(2) Přestupku se dále dopustí ten, kdo…

c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím;

f) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění.

Obě tučně zdůrazněné skutkové podstaty byly na Albertově naplněny: odstavec f) je mimo diskusi a například oko lze těžce zranit pochopitelně i vajíčkem…

Z dikce Zákona o právu shromažďovacím navíc plyne, že ony přestupky jsou chápány jako činy neorganizovaných jednotlivců. Jenomže na Albertově (i na Andělu) se jednalo o evidentní politický teror organizovaných skupin (na sociálních sítích apod.) čili nešlo o pouhé přestupky, ale o evidentní trestné činy, konkrétně minimálně výtržnictví, za které pachatelům hrozí odnětí svobody na dva, popř. 3 roky vězení!  Trestní zákoník v paragrafu § 358 hovoří jasně:

Výtržnictví

(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) opětovně, nebo

b) jako člen organizované skupiny.

Jak je možné, že porušení Shromažďovacího zákona i Trestního zákoníku – spáchané dokonce vůči demokraticky zvolené hlavě státu – nevadí zodpovědným politikům a ani médiím? Mají snad tyto morální trosky v politice a masmédiích s oněmi výtržníky na Albertově něco společného?

U některých politiků může hrát roli strach: Co kdyby se např. ministerstvo vnitra popř. spravedlnosti, jdoucí po stopách organizace protestů, dobelhalo třeba až na ambasádu USA… Pan ambasador vyhlásil korupci v ČR nesmiřitelný boj – a který politik nemá nějakého kostlivce ve své skříni, že? Mohly by na nich spočinout páně Schapirovy – po spravedlnosti nepochybně toužící – oči! A odejít z politiky ve stylu expremiéra Nečase či exposlance Ratha jim může připadat nevkusné.

Mohlo by také jít o akci jakéhosi havloidního Klubu gentlemanů… Když byl v roce 1992 v metru zmlácen republikánský poslanec M. Sládek (poté, co proti němu havloidní média rozpoutala štvanici, neboť v parlamentu prohlásil, že ODS chce rozbít Československo), prezident Havel (ústy svého mluvčího) teror proti poslanci ocenil slovy, že „Sládek sklidil, co zasel“… Takže v logice havloidních demokratů i prezident Zeman spravedlivě sklidil, co zasel…

Zřejmě nadešel čas nejen protestů proti prznění svobody, demokracie a zákonnosti v této zemi, ale i debaty o roli havloidů při ekonomickém i morálním úpadku Československa i České republiky.