Proč Pilát o zmrtvýchvstání Ježíše neinformoval Řím?

Bájný a zázračný život Ježíše Nazaretského je spojen se zajímavou  záhadou: Proč nebyl o jeho fantastických skutcích informován Řím?

Vždyť Ježíš  nasytil  desetitisíce lidí pouhými dvěmi rybami, uzdravoval malomocné a vzkřísil zemřelého Lazara, A aby toho nebylo málo, tak se dle evangelistů zcela mimořádné věci děly i při Kristově umírání: zatmělo se Slunce, nastalo zemětřesení, roztrhla se chrámová opona a sv. Matouš tento kolorit korunuje tvrzením, že : "...hrobové se otvíraly, a mnohá těla zesnulých svatých vstala. A vyšedše z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnohým..." (Evangelium sv. Matouše; kapitola 27; verš 19, 52, 53).

Proč se dobové římské anály vůbec nezmiňují ani o Kristově zmrtvýchvstání a nanebevstoupení?! Římská říše tehdejší Judeu okupovala; a jak tudíž vysvětlit, že tamější římský prokurátor Pontius Pilatus o takových divech neinformoval ani císaře Tiberia ani Senát?

Takže se pokusme o investigativní glosu a jako hlavní pramen informací nechť poslouží samotná Bible. A s vědomím, že význačný protikřesťanský polemik Celsos (za vlády Marka Aurelia 161-180 n. l.) kritizoval tehdejší křesťanskou elitu za to, že na věroučné výtky reaguje "pružnou" změnou textu evangelií... Takže co do nich doboví redaktoři připsali ku větší slávě svého Mistra dnes ví jenom Bůh...
Teď k osobě samotného Ježíše.
O tom, že se v Judei roku 0 našeho letopočtu narodil nemanželský syn nazvaný Ježíš z Nazaretu pochybuje málokdo. Spory se vedou hlavně o otcovství. Křesťané věří, že pannu Marii uvedl do požehnaného stavu Duch svatý, historičtí badatelé nevylučují, že skutečným Ježíšovým otcem byl spíše římský voják Pandira a Josefův sňatek s Marií ženu patrně zachránil před zavržením.
Podstatnějším však je vlastní Ježíšův život. Kristus svým moderním výkladem Mojžíšova náboženství vzbudil všeobecnou pozornost lidu a díky sociální orientaci své víry - "Spíše projde velbloud uchem jehly nežli bohatý do království nebeského." - si zřejmě získat  sympatie hudiny. Současně se ovšem dostal do hlubokého konflikru se starozákonní elitou, která bohatství chápala jako Boží požehnání.
Osudového skutku se Ježíš -  který svým následníkům radí, aby byli "opatrní jako hadové a ctnostní jako holubice" - dopouští v Jeruzalémském Chrámu: o svátku nekvašených chlebů konaném po prvním jarním úplňku (pesach), kdy byl každý Žid povinnen vložit do chrámové pokladnice půl šekelu, Ježíš začne z Chrámu vyvlékat penězoměnce, kteří zde měli zavedené dobře prosperující živnosti a rozvrací jejich stánky.
Farizejové v čele s veleknězem Kaifášem se rozhodnou Ježíše definitivně "neutralizovat": kazatele zatknou a s tvrzením -  že pobuřuje lid, přemlouvá jej, aby neplatil daně císaři a sám se považuje za krále Židů -  ho přivlečou před reprezentanta římské moci v Jeruzalémě, před Piláta. Po  peripetiích, které ještě přijdou na přetřes, je Ježíš nakonec krucifixován.
Kristovo umírání na kříži, smrt a pozdější zmrtvýchvstání jsou v Bibli popsány  podrobně. Nicméně se zde objevují i rozpory vedoucí k otázkám: Kdy vlastně Ježíš zemřel? A dokonce - Zda  vůbec zemřel?...
Tvrzení, že Ježíš na kříži zvolal, "Eli, Eli, lama zabachtani," (to jest "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?")  lze vcelku věřit, Jistě strašlivě trpěl, takže takovýto téměř ateistický výrok lse dá  pochopit.
Nejednotně  je ovšem popisován vlastní okamžik Kristova úmrtí. Podle Matouše a Marka "Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši." Lukáš naproti tomu tvrdí, že "...zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel." (Ev. sv. Lukáše, k. 23, v. 45). Úplně jinou verzi přináší sv. Jan: "...Ježíš řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha otci poručil." (Ev. sv. Jana, k. 19, v. 30).
O tehdejším zatmění Slunce, zemětřesení a zhrobůvstávání svatých již byla řeč. Evangelisté se však neshodují ani v jejich výčtu, ani zda se děly těsně před nebo až po Ježíšově (údajném) úmrtí.
Když totiž Josef z Aritmatie ještě v den ukřižování  požádal Piláta o Ježíšovo tělo, prý jej beze všeho dostal. Jenom v případě Markova evangelia Pilát, vůbec netuše jaké zázraky se v Jeruzalémě právě dějí, "...podivil se, již-li by umřel... A zvěděv od centuriona, dal tělo Josefovi." (Marek, k. 15, v. 44, 45).
Pilát se divil proto, že smrt na kříži, byť provázená velikým utrpením, trvávala obvykle několik dní... Sluší se podotknout, že centurion, který měl na skon odsouzenců dohlédnout, považuje Ježíše za syna božího a je ve třech případech (Matouš, Marek a Lukáš) zcela vyděšený. Něco docela jiného ale vypráví sv. Jan, který o centurionovi pomlčuje a udává, že na Kristovu smrt přišli žoldnéři z nichž jeden "...bok jeho kopím otevřel a hned vyšla krev a voda..." (Jan, k. 19, v. 34).
Jenže: co když ono zatmění, zemětřesení a trhání chrámové opony slouží pouze jako synonyma pro nepokoje Ježíšových stoupenců, logicky  propukávajících dole v Jeruzalémě? Starozákoníci měli rázem dost vlastních starostí; natož aby ještě dohlíželi na Ježíšovo umírání; a Pilátovi bylo vpodstatě jedno, zda Josef z Aritmatije dostane Krista mrtvého nebo živého. A nakonec vůbec není vyloučeno, že Pilát mohl být na Kristově "zmrtvýchvstání" dokonce i trochu zainteresován...
Evangelia se dále neshodují na tom, zda byl Kristův hrob vůbec střežen. Matouš sice poznamenává, že: "Druhého dne pak sešli se přední kněží a farizeové, ku Pilátovi. Řkouce: rozpomenuli jsme se, že ten svůdce... řekl: ´Po třech dnech vstanu.´ Rozkážiš tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho... neukradli by ho a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých..." (Matouš, k. 27, v. 62-64).
Pilát s ostrahou hrobu beze všeho souhlasí a jeho ochota je asi posílena faktem, že toho dne je zrovna šábes, kdy Židé nepracují, takže střežení mohou vykonávat pouze římští vojáci. Avšak na úsvitu se údajně zjeví anděl, omráčí stráž, odvalí náhrobní kámenm a ukazuje prázdný hrob... Stráže to oznámí kněžím, kteří jim pravděpodobně nabídnou haldu peněz s tím, že rozšíří dezinformaci: "...učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když my jsme spali..." (Matouš, k. 28, v. 13) "I rozhlášeno jest to slovo u Židů až do dnešního dne."
Marek, Lukáš a Jan se o hlídání hrobu vůbec nezmiňují a navíc se rozcházejí v počtu v hrobce se udajně vyskytujících andělů.... Ďáblův advokát by asi poznamenal, že výskyt andělů respektive Ježíše v oné hrobce je zhruba stejně nepravděpodobný; možná proto, že Josef z Aritmatije, poté co podplatil stráže, živého Krista dobře ukryl...
Mimořádně zarážející je i reakce Ježíšových nejbližších přátel při spatření vzkříšeného Krista. Magdalena se zašla podívat do hrobky na mučedníkovo tělo a vidouce tam "než" dva anděly, rozplakala se. Andělé se jí otázali proč pláče: "I dí jim: ´Vzali pána mého, a nevím, kde ho položili.´ To když řekla, obrátila se a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, že by Ježíš byl... domnívajíci se, že by zahradník byl, řekla jemu: ´Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.´ Dí jí Ježíš: ´Maria.´Obrátivše se ona, řekla jemu: ´Rabbóni!´ což se vykládá: Mistře." (Jan, k. 20, v 13-15).
A nejen pověrčivé ženy, ale dokonce i učedníci, kteří údajně asistovali při údajných Kristových zázracích - jako např vzkříšení mrtvého Lazara (který "vyšel z hrobky, maje ruce i nohy svázány rouchami"...) - když se od Máří Magdaleny a jejích družek dozvídali zprávu, že jejich Mistr obživl, "...měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo." (Lukáš, k. 24, v. 11, 12).
Nyní přichází čas na podrobnější údaje o další postavě, která mohla mít na Ježíšově "zmrtvýchvstání" zvláštní zájem, a tou osobou je sám římský prokurátor Pontius Pilatus...
Pilát se totiž na rozdíl od svých předchůdců v okupované Judei choval jako "enfant terrible" a svou roli "psa podvraťáka" hrál s oblibou a často. Například se lze dočíst, že: "Římská správa Židy v jejich náboženských záležitostech zprvu nijak neomezovala. Naopak, ohled na jejich náboženské city šel tak daleko, že římské oddíly vstupovaly do Jeruzaléma bez císařových obrazů, na něž byli Židé zvláště citliví - jen vyjímečně si někteří prokurátoři, např. Pontius Pilatus... dovolovali porušovat tento zvyk a Židy provokovat." (G. Bornkamm, Ježíš Nazaretský, str. 19-20).
Farizejové, kteří přivlekli Ježíše před římského prokurátora s úmyslem, aby co nejrychleji visel na kříži, totiž u Piláta "narazili"...
Není samozřejmě ani v nejmenším prokázáno, že by Ježíšovým biologickým otcem byl zmíněný římský voják; tím méně  lze čekat, že by Pilát tuto informaci znal, i když Jerusalém zase nebyl tak velký a podobná zprávaby se k římskému prokurátorovi nejspíš donesla. V každém případě však Pilát v kauze souzeného Krista žádnou horlivost neprojevoval. Zajímal se hlavně o to, zda by Ježíš dokázal předvést nějaký zázrak, ale v tomto případě byl zklamán. A byť byl Ježíš nařčen dokonce z vyzývání ke skutkům směřujících proti Římu - prý pobuřuje lid, přemlouvá jej, aby neplatil daně císaři a sám se považuje za krále Židů - Pilát přesto zůstával nestranným a hodlal obviněného dokonce propustit s tím, že na něm žádné viny neshledává...
Klíčový bod zlomu nastává poté, co farizejové římskému prokurátorovi zcela nedvojsmyslně pohrozili: "Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; každý, kdož se králem činí, protiví se císaři." (Jan, k. 19, v. 12).
Od této chvíle se nad Pilátem vznášel Damoklův meč: buďto neoslyší hlas svého svědomí tím, že oslyší starozákonníky a vydá na kříž nevinného, byť pro něho vcelku bezvýznamného náboženského kazatele, nebo jej propustí a může očekávat, že jej místní "mossad" v Římě obviní ze spiknutí proti císaři...
Pilát tudíž musel ustoupit, ale  nebyl by to on, kdyby nedal ostentativně najevo, kdo je v Judei skutečným pánem; a soudě dle Bible, římský prurátort své svědomí vůbec neprodal lacino!
Jednak hned poté co vynesl nad Ježíšem vynucený rozsudek, si demonstrativně umyl ruce, čímž jerusalémskému lidu oznámil, že že byl k justiční vraždě donucen, a na jeho rukách krev nevinného nespočívá.  Farizejskému kléru tak uštědřil první "diplomatický" políček.
Vzápětí se pokusil jím k smrti odsouzeného Krista legitimně osvobodit: o svátku bývalo zvykem udělování milosti některému ze zločnců, a to na základě oslyšení "hlasu lidu" a tentokráte měli být spolu s Kristem popraveni i další tři zločinci: klasický kriminálník Barabáš a dva zeloti-teroristé. Ježíš tak měl tudíž obrovskou šanci na udělení milosti.  Nicméně farizejové  tuto situaci jistě pečlivě finančně ošetřili, takže shromážděný dav nakonec zařval: "Dej nám Barabáše!"
Další, tentokráte již roztomilé politické provokace se farizejové dočkali poté, co byl Ježíš přibit ke kříži: nad jeho hlavou se skvěla tabulka s Pilátem osobně složeným textem: "Napsal pak i nápis Pilát a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, král Židovský." Kněží zaskřípěli zuby a "...řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem. Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem." (Jan, k. 19, v. 19-22).
Poslední ťafku utrpěli farizejové ve chvílích, kdy museli civět, jak se krucifixovaný "král Židovský" vyjímá ve společnosti dvou ukřižovaných teroristů...
Právem rozzuřený Pilát si možná usmyslel, že v den tak vtipných nápadů ještě nebude zahálet...
Transparentním způsobem - sejmutím živého Ježíše s kříže a jeho únosem atp. - nevinného mučedníka nemohl  zachránit, poněvadž by riskoval farizejskou udavačskou misi do Říma. Navíc z knihy Židovská válka od židovského vojevůdce a dějepisce J. Flavia (žijícího přibližně v letech 37-100 n. l.) lze usoudit, že Pilát dokonce spojil příjemné s užitečným a za slib odsouzení Krista vymámil od Kaifáše 30 talentů, což představovalo 780 kg čistého zlata...
Aby bylo všechno právně co nejlépe ošetřeno, musel tudíž Kristus nejprve oficiálně zemřít! A jestliže pak kazatel, který údajně vzkřísil mrtvého Lazara, sám vstane z mrtvých... Představa, jak budou farizejové třeštit oči a šílet, musela být opravdu lákavá!
Vyloučena není ani varianta, že ve finále ve své zmrtvýchvstání dokonce uvěřil isám Kristus: pokud například omdlel bolestí a v jeho mozku se projevil známý syndrom zastánců "života po životě", který lidé resuscitovaní z klinické smrti popisují jako odpoutání se od těla, cestu temným tunelem pak obrovskou záři s vizí dobrotivé božské postavy... Kdo ví?
Nicméně císaře  Tiberia v Římě Pilát - a to ze zcela zjevných důvodů - o tomto "zázraku" i o jeho příčinách  neinformoval. Nebylo proč! Žádné zázračné zmrtvýchvstávání se nekonalo.
Ale jak vysvětlit tvrzení, že simultánně s krucifixací Krista se děly "zázraky" typu zatmění Slunce či zemětřesení a,   "...hrobové se otvíraly, a mnohá těla zesnulých svatých vstala. A vyšedše z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnohým..."?
 
Zemětřesení, které v těchto zeměpisných šířkách není vzácností a v jehož důsledku se roztrhla chrámová opona nebo dokonce i hrobové se "otvíraly" a (v prachu) se zatemnilo Slunce - samozřejmě vyloučit nelze.
Pokud něco podobného skutečně nastalo, pak tím Pilát mohl jenom podepřít svou vlastní škodolibou verzi Kristova "zmrtvýchvstání" a současně tím klesla téměř na nulu pravděpodobnost eventuální denunciace v Římě.
Pochody oživlých mrtvých do města, byly patrně připsány při již zmíněné "redakci" textu evangelií...
A Jak zemřel Ježíš skutečně? To samozřejmě není známo a existují nejrůznější verze. Např. spisovatel sci-fi Ludvík Souček přišel s ideou, že Kristus prý uprchl do Japonska, kde jej jedna místní sekta uctívá.  Kirill Kolikov zase poukazuje, že Kristus, poté co opustil svůj pravděpodobný úkryt v Herodově paláci,  se  patrně dostal do ostrého sporu s faktickým velitelem své ochranky, Petrem, Do sporu, který by dal volně interpretovat např.: "Odstup, Satane. Budíš pohoršení, neboť nemyslíš na to, co je boží, ale na to, co je lidské." .."Co ti je dražší, Petře, naše sny, naše ideje, nebo lákadlo moci a peněz?" ... Nelze rovněž vyloučit, že  ho nakonec zavraždili farizejové.
Epolog
Znamená to, že se skutečnou a celou historickou pravdu nikdy nedozvíme, zejména kvůli neexistenci věrohodných historických pramenů?
A jak by na takovou otázku dnes asi reagoval např. velký humanista a jeden z otců science fiction, Jules Verne?
Určitě by poukázal na vědecké teorie připouštějící možnost cestování mezi časoprostory, zastávané  mj.. geniálním fyzikem Stephenem Hawkingem, a nejspíše
by prohlásil: "Chcete-li vědět jak skutečně zemřel Ježíš, pak v první řadě skončete s válkami a s výrobou vašich děsivých a astronomicky drahých zbraní. Investrujte tyto peníze  do vědy a techniky, budete mít určitou naději, že vaši potomci za nějaký milion let ovládnou i astrofyzikální stroje času v podobě černých děr. Pak zcela určitě přiletí i do tohoto století, naloží případné zájemce do svých strojů a odputují s nimi do roku 33 n. l., a tito zvědavci budou moci sledovat skutečnou Kristovu smrt i jeho nanebevstoupení na vlastní oči!
Bude to zajímavá podívaná!"

Doporučené zdroje:

(1) Tajemství života, smysl života, a kosmický "Bůh" (Sci-fi)

(2) Pan Engels se opravuje

(3) Cestování v čase

(4) Could time travel soon become a reality? Physicists simulate sending quantum light particles into the past