Spáchali ministři české vlády trestný čin,

za který by dle Trestního zákoníku měli být potrestáni „…odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem“? Jejich eventuální provinění je popsáno v Trestním zákoníku jako „Trestný čin proti míru“ formou „Přípravy útočné války“, kterého se dopustí každý „Kdo připravuje útočnou válku“! ( TZ: Díl 2, § 391).

Oním trestním činem je mimo jakoukoli pochybnost souhlas ministrů české vlády se smlouvou mezi ČR a USA o umístění komponenty protiraketové základny USA (naváděcího radaru v Brdech) na území České republiky.

Byť je formou mediální i vládní masáže českým občanům vtloukáno do hlavy, že US základna v Polsku a ČR je obranným zařízením, které je má chránit před - zcela absurdním - raketovým útokem z Íránů či dokonce ze Severní Koreje, pravý opak je pravdou: protiraketová základna je vojenským zařízením připravujícím útočnou válku! (Ona vládní a mediální propaganda má dva cíle: zaprvé zamlžit ono protizákonné chování a současně vystrašit občany a z odpůrců základny udělat v očích občanů nebezpečné idioty, odmítající ochranu vlasti před smrtelnou hrozbou).

Protiraketovou základnu - čistě obecně vzato: - lze samozřejmě za obranné zařízení považovat. Avšak konkrétní politický, vojenský i technologický kontext, do kterého je tato základna zakomponována, z ní činí jednoznačně zařízení připravující útočnou válku.

Až do 90. let snižoval možnost jaderného konfliktu (mezi USA a SSSR) jaderný pat. Tedy schopnost napadeného zasadit útočníkovi zničující odvetný úder (MAD - Mutually Assured Destruction). Tomu odpovídala konstrukce raket a např. jaderné hlavice měly explodovat ve velkých výškách, aby se zajistila anihilace nepřátelských měst.

USA si nezbytný potenciál pro zdrcující odvetu ponechávají, ale současně vybavují své pozemní i ponorkové rakety stovkami zcela nových hlavic (s jadernou i konvenční výbušninou) umožňujících díky mimořádné přesnosti i explozívním účinkům ničit (nynější) ruská raketová sila. Tyto hlavice by nevybuchovaly ve výškách, ale na úrovni povrchu země, takže jejich ekologické škody by byly přijatelné, v případě konvenčních výbušnin fakticky nulové.

Uvádí se (1), že koncem studené války byla schopnost amerických ponorkových raket zasáhnout a zničit raketové silo zhruba 12%, Dnes USA disponují dvěma ponorkami jejichž rakety mají tuto účinnost již 90 respektive 98%. U mezikontinentálních balistických raket Minuteman III nedosahovala dříve tato přesnost ani 57%, dnes již přesahuje 81%. Cílem jsou pochopitelně ruská, popř. - pokud vůbec existují - čínská raketová sila i ostatní pozemní raketové základny.

Takovéto zbraně však nemohou být v žádném případě použity jako odvetné: ničit prázná ruská sila, jejichž rakety již byly odpáleny na USA, postrádá smysl. Tyto nové zbraně jsou tedy jednoznačně zbraněmi prvního úderu, tzn. zbraněmi útočnými.

Sám o sobě - vzhledem k tomu, že nelze zajistit stoprocentní efekt - je však i tento arsenál pro vedení útočné války nepoužitelný! Pokud by totiž napadenému (Rusku) zbylo jen pouhých deset raket s deseti samonaváděcími hlavicemi, pak by i takováto odveta byla zkázonosná a nepřijatelná.

Tuto technickou zábranu pro vedení útočné války však odstraňují protiraketové systémy. Například antirakety v Polsku budou schopny zničit - dle současných poznatků - až devět ruských balistických střel odpálených z jihozápadu Ruska na východní pobřeží USA. Po vybudování celého komplexu (v USA i ostatních regionech) bude technologický arsenál pro beztrestné vedení útočné války kompletní a fakt, že při jeho nasazení půjde o útočnou válku nezmění ani eufemismy jako preventivní úder apod.

Budou-li se ministři české vláby, kteří pro smlouvu o umístění radaru hlasovali, bránit obvinění tím, že tyto skutečnosti neznali, pak tím prokážou svou nekompetentnost a měli by okamžitě rezignovat. Mají však ještě jednu možnost, a to poukázat na § 393 kde se v bodě b) říká, že „Přípravou a podněcováním útočné války není jednání související: ...s účastí České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem...."

Podobná obhajoba by však měla relevanci v případě, že by o zřízení radarové základny - jako o realizaci stávající obranné koncepce Aliance - požádalo Českou republiku vedení Severoatlantického paktu. Brdský radar je však dílem výlučně bilaterální dohody ČR a USA, a navíc ony zbraně prvního úderu - stovky amerických hlavic na ničení raketových sil - nekonvenují s doktrínou NATO, které je aliancí obrannou...

Smlouva mezi ČR a USA obsahuje ještě jeden „závazek", který, kdyby nešlo o vážnou věc, může vzbudit všeobecné sarkastické veselí. V Preambuli dohody totiž ČR a USA bratrsky slibují, že „...žádný prvek systému protiraketové obrany, včetně radaru umístěného na území České republiky, nebude použit pro jakékoli aktivity neslučitelné s Chartou Organizace spojených národů..."

Jak může něco podobného slibovat a hlavně zajistit Česká republika, když prst na spoušti celého arsenálu nemá ani velení NATO, natož velení armády české, zůstává záhadou. Od USA by podobný slib vypadal podstatně věrohodněji, kdyby prezident, ministři a další exponenti odpovědní za agresi proti Iráku a již téměř milion obětí, neseděli v Bílém domě či jiných vysokých funkcích, ale v Haagu a celách tamějšího soudu...

Právně tedy celá kauza připadá nadějná a ministři české vlády, kteří hlasovali pro smlouvu o radaru, by měli čelit obvinění ze spáchání trestného činu proti míru formou přípravy útočné války (zda má podobný paragraf i trestní právo USA autorovi není známo a americká strana možná ani netušila, jaké trable může českým protějškům způsobit).

Najde se žalobce?

PRAMENY:

1) Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy? (Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press)
2) The Rise of U.S. Nuclear Primacy (Keir A. Lieber and Daryl G. Press)
3) V. Putin & the Geopolitics of the New Cold War Or, what happens when Cowboys don't shoot straight like they used to..., (F. William Engdahl) 4) Velká Konečná Ruská Hra (William Engdahl)