Olympiáda: střet dvou orientálních kultur graduje

Způsob jakým západní média informují o Tibetu a Číně iritoval některé Číňany natolik, že na tyto novináře uvalili soukromou klatbu. Řeklo by se - ryze orientální přístup! Jenže i u nás se, bohužel, posílají dopisy či maily ve kterých se adresátům vyhrožuje smrtí. Posílají se politikům, novinářům a dokonce i bloggerům. Pomine-li se velice pravděpodobná eventualita, že západní novináři v Čině (a čínští na Západě) jsou spíše špiony než žurnalisty, pak Číně především a logicky chybějí elity. A kdo je v nynější bitvě o olympiádu tou druhou orientální stranou?

Orientální Čína, která překotně a sama zvládá přechod od hrůzostrašného kolektivismu k tržní ekonomice, dnes musí čelit atakům subjektů, jejichž praktiky lze rovněž označit za orientální. V první řadě jde o média a konkrétně v Česku funguje jakási mediální "národní fronta" počínající veřejnoprávní (!) televizí a tzv. seriozními deníky konče.

Tato média informují o chování Číny i o násilnostech v Tibetu způsobem, který je v naprostém rozporu s elementárními zásadami novinářské etiky, jejíž neorientální (anglosaské) pojetí žádá podávat informace pravdivé a vyvážené včetně uvedení všech relevantních aspektů. Česká média místo toho praktikovala koordinované hanobení Číny. Skutečnost, že převážně (mladí) Tibeťané hromadně lynčovali netibetské občany Lhasy (Číňany a muslimy), že vandalsky ničili jejich majetky, naše mainstreamová média zamlčovala a zatýkání kriminálníků prezentovala jako zatýkání demonstrantů, stejně jako pominula fakt, že "spontánním protestům" ve Lhase předcházely mezinárodně koordinované intriky. Chyběl snad jen osvědčený "mrtvý student Šmíd". Že se těch hrůz zhrozil i dalajláma? Detail!

Permanentní pokrytectví českých médií v kritice čínského postoje k Tibetu nejlépe dokazuje zamlčení faktu, že tibetští Číňané smějí mít pouze jedno dítě (čímž je vlastně likvidována čínská populace), zatímco Tibeťané jsou této pekingské restrikce ušetřeni a smějí se rozmnožovat dle libosti. Jak vidno, Čína tibetské etnikum respektuje; kdyby chtěla, mohla by Tibet etnicky uchvátit podobně jako Albánci Kosovo.

Česká mainstreamová médiální scéna tak připomíná bizarní orientální trh s pravdou, kde o kvalitě této komodity rozhoduje jakýsi obskurní tyran. Josef Švejk by to nejspíše komentoval dobromyslným dotazem k hostinskému Palivcovi - Taky máš rád český novináře, ty psy orientálský?

Třetím orientálním subjektem (s neseriozní mediální podporou) jsou svérázní humanisté bojující a lobující za bojkot pekingské olympiády. Sportu rozumějí jako koza petrželi a tak alespoň agitují sportovce a bafuňáře, aby zaujali správný (rozuměj svérázně humanistický) politický postoj.

Jejich kádrovácký přístup by vypadal mnohem seriozněji, kdyby současně volali po bojkotu amerických olympioniků jako odvetě za to, že jejich vláda přepadla a 5 let okupuje zemi vzdálenou tisíce kilometrů od USA (nebo alespoň J. W. Bushe prohlásili válečným zločincem). Zlatý voči! Patrně již celý milion mrtvých Iráčanů a tři miliony iráckých exulantů nejsou pro tyto pseudohumanisty argumentem! Počítají se pouze oběti vlastní či spikleneckých subjektů a na oběti ostatní se hledí jako na mrtvou zvěř.

To vše, včetně hysterických rvaček o řecký olympský oheň, ukazuje na naprostou subjektivitu a nekompetentnost bojovníků za orientálně pojímaná lidská práva a tito samozvaní Makarenkové, bohužel, dosáhnou nejspíše pravého opaku svých původních cílů. I kdyby nakrásně uspěli s bojkotem olympiády, s Čínou to nepohne, ba co víc: Čína, podobně jako muslimské země si uvědomí pokrytectví Západu, provede si analýzu celé kampaně a definuje společného jmenovatele.

Každá akce vyvolává adekvátní reakci. Ale poněvadž civilizovaná reakce čínské strany - kterou by byly žaloby na vydavatele, kteří cestou porušování tiskových zákonů poškozují oprávněné zájmy i pověst Číny (a s následným odškodněním za tyto škody) - není realizovatelná, odpověď Číny (hájící své oprávněné zájmy) nejspíše ponese i některé orientální rysy. Nebude však ani nelogická, ani neoprávněná.