Pohádka o nezbedném Sadámkovi

Tuto pohádku dnes vyprávějí dětem babičky po celém širém Orientě. Ale ještě než začnou, vyzvou své ratolesti: "Nežli si lehnete do postýlek, přineste si, kuřátka, každý svůj vlastní pytlíček." "K čemu nám, babičky, budou ty pytlíčky," vyzvídají děti. "To se, milí drobečkové, dozvíte až na samém konci pohádky," odvětí tajuplně babičky a spustí. "Bylo nebylo, za vlády světového četníka, mocného strýce Samuela, se v nedalekém Teheránu usídlil Islámský tygr. Sotva se postavil na nohy, vycenil na strýce Samuela zuby tak výhružně, že Samuelovi poslové pelášili z Teheránu, až se jim za patami prášilo. A taky zle zavrčel na strýčka Farizeje

ze sousední Palestiny!"

"Ale babičky," ozývají se starší děti, "ta Palestina se přece dnes nazývá Izrael!"
"My říkáme stále Palestina," odvětí důstojně babičky a pokračují.

"Samuel i Farizej se radili a radili až dostali nápad: Pošleme na Islámského tygra Sadámka!"
"Mocný a udatný Sadámku," mazal mu strýc Samuel med kolem pusy. "Nepřipadá ti tvá krásná a bohatá země, tvůj Irák, poněkud malý? Tak udatný panovník si zaslouží daleko větší říši! Nechceš si k ní už nadobro připojit například poloostrov Faó a některá území na východ od tvých hranic?"

"Zešílel jsi, strýčku Same? Těm krajům vládne Islámský tygr z Teheránu. Sotva tam vstoupím, roztrhá mě na kusy!"
"I neroztrhá! Ničeho se neboj, udatný Sadámku," usmál se tajuplně strýc Samuel. "Jestli chceš, můžeš mít zázračnou mrtvou vodu! Postříkáš s ní tygra a bude krotký jako kotě! A co říkáš, Sadámku, navíc ještě Kuvajtu? Až přemůžeš Islámského tygra, můžeš si vzít klidně i Kuvajt! Co ty na to? Vidíš, jak velkorysý dokáže být strýček Sam?"

"Kuvajt by se mi, strejdo Same, strašně moc líbil," zasnil se Sadámek a začal sám pro sebe špekulovat: "Když řeknu tygrovi, že mám zázračnou mrtvou vodu, tygr se určitě lekne a bude mi po vůli. A k tomu ještě dostanu Kuvajt! Jupíí!"
Naonec nahlas pověděl: "Tak tedy dobrá, strýčku Same - plácneme si!"

Jenomže tygr se neleknul. Kousal a škrábal, sekal po Sadámkovi nebojácně tlapami. I nastala, milé děti, válka tak hrozná, že při ní milion lidí přišlo o život. Sadámek byl rád, že vyvázl alespoň se zdravou kůží.

"Ukovu si atomový meč a setnu jím tygrovi hlavu," začal rozumovat Sadámek a hned začal stavět kovárnu.
"Něco takového ať tě, milý Sadámku, ani nenapadne," rozzlobil se strýček Farizej.
"Strýčku Farizeji," divil se překvapený Sadámek, "vždyť ty přece máš ty zázračné meče taky! Pročpak je mně zakazuješ?"
"Ať mám atomové meče nebo nemám, po tom je ti, milý Sadámku, houby," pronesl rozšafně strýček Farizej a výhružně dodal: "Jestli si s tím atomovým mečem něco začneš, pošlu ti tam Ramónka s ef šestnáckou a ten tu tvoji kovárnu rozbije na cimpr campr!" A co strýček Farizej slíbil, to také splnil.

"Taková nespravedlnost," volají děti. "Cožpak mocný Alláh nikoho z nich nepotrestal?"
"I potrestal, děti, potrestal," vysvětlují babičky. "Nedávno si Ramónek vyletěl s Kolumbijí a fotografoval si Sadámka až z vesmíru, ze samotné Alláhovy říše! Náš spravedlivý Bůh se na to už nemohl dál dívat a roztrhal Ramónka i s Kolumbijí také na cimpr campr! Alláh Akbar, děti! Radujte se!

Náš Sadámek však zůstal bez atomového meče a tu jej napadlo: "Strýčku Same, a kdy vlastně dostanu ten Kuvajt? Mně se pořád líbí a ty jsi mi ho přece slíbil!"
"Houby s octem dostaneš, Sadámku! Žádný Kuvajt," vysmál se mu strýc Samuel a přisadil si: "Taky mi dovolíš postavit v Iráku Akabský ropovod, viď! A ještě třikrát řekni: Miluji nastokrát strýčínka Sama i strýčka Farizeje!"
"Houby s octem ti dovolí a řeknu," dráždil Sadámek strýce Samuela a také si přisadil: "A pokud jde o ten Kuvajt, vezmu si ho sám! Ať se ti to, ty falešný strýče, líbí nebo ne!"
"Nedělej to, Sadámku, varuji tě! Jsem světový četník," natahoval svaly Samuel. "Z Kuvajtu tě vyženu a ještě budeš, bývalý kamaráde, o hlavu kratší!"

A tak se také stalo. Sadámek si Kuvajtu moc neužil. Opět byla veliká válka: světový četník Sadámka vyhnal a na hlavu porazil! Ale o tu svou vlastní, a to je, děti, veliká záhada, Sadámek nepřišel! Dokonce směl i potom dál v Iráku vládnout," diví se babičky.

Sadámek se rozhněval: "Jste proradní a zlí! Jsi, strýci Samueli, tisíckrát horší než tygr v Teheránu; a mě se ta kočička, ta šelmička kočkovitá, začíná dokonce líbit,"
"Buď rozumný, Sadámku, a s tygrem si raději nezačínej! Jinak po tobě začnu házet indiánské sekyrky," varoval jej Samuel. Sadámek rozumný nebyl, a tak na Irák dopadal jeden Tomahawk za druhým.

Ale ani to Sadámka nezlomilo. Přežil dokonce nejednu vzpouru svých domácích nepřátel, které proti němu naváděli Samuel s Farizejem, přečkal i nejeden pokus o atentát. Akabský ropovod byl v nedohlednu, Sadámek navíc trůnil na moři nafty a tak světovému četníkovi, strýci Samuelovi, došla trpělivost a řekl si: "Howg! Milý Sadámku, skončil jsi! Rozhlásím o tobě, že vlastníš jaderné, chemické a biologické zbraně hromadného ničení a ohrožuješ USA! A svět to tak nenechá!"

"Nepřipadáš si směšný, Samueli," smál se nejistě a nevěřícně Sadámek. "Víš dobře, že nevlastním ani to jádro, ani ten prášek, ani ty brouky. Nikdo ti, kromě pár hňupů, nic takového neuvěří. Potvrdili to i inspektoři óesen. Celý svět ví, že jsem úplně bezbranný. A jestli si, Samueli, něco začneš, povím světu jak to bylo s tou mrtvou vodou!"
"Houby s octem povíš, Sadámku," odtušil mrazivě Samuel. "Naše hra skončila! Jdu si pro tebe!"

A byla, děti, zase válka veliká a Samuel Sadámka skutečně zajal! A přichystal mu osud tak krutý, že to, děti, Alláh určitě jenom tak nenechá.
Doktoři práv z celého světa žádali Samuela, aby Sadámka - když už si myslí, že něco provedl, postavil v Hágu před mezinárodní tribunál. Ale Samuel měl svoji hlavu a chtěl vidět Sadámkovu krev!
Dokonce i lidumilové ze světoznámé Emnesty Intrnejšnl prosili Samuela: "Když už, Samueli, bažíš po Sadámkově krvi, buď, proboha, milosrdný a zavři ho jenom do klece k hladovým lvům!" I oni však orodovali marně.

"Povězte, babičky, jaký byl Sadámkův konec," prosí své babičky plačící děti. "Sadámkův konec byl, děti, tak krutý, že vám to ani povědět nedokážem. A pohádky je konec," uzavírají babičky rezolutně.
Nato stařenky pohlédnou na svá vzlykající, nepřítomně civící a předčasně zešedivělá vnoučata a konečně jim prozradí tajemství oněch pytlíčků: "A ted si, kuřátka naše, vezměte své pytlíčky a vítejte!, pardon, zvracejte! ve světě reálné politiky!"

(Pohádku jsem publikoval pod pseudonymem Josef Nemo Švejk v únoru 2004 v měsíčníku NETSOCAN na adrese:
http://www.netsocan.cz/socan/num0204/sadamek.html#sadamek)