Družstevní strana ČR jako krok pro záchranu západní civilizace

Lidské civilizací aktuálně hrozí dvě katastrofy: jedna z použití jaderných zbraní a další z projektu fašistické genocidy pozemšťanů na „zlatou miliardu“. Zkázonosná jaderná válka se nicméně stává „nemoderní“...

Biologické zbraně totiž usmrcují “pouze“ lidi (a dokonce i jen vybraných ras), zatímco infrastruktura, ekonomika a životní prostředí zůstávají nedotčené… (1)(2)(3)(4)(5)

OBSAH. Úvod. /1/ Zrod sociální demokracie a společné soužití s marxisty v letech 1878–1920. /2/ 1921-1948 Boj o Lidový dům, vznik KSČ a poválečná sebevražda ČSSD. /3/ Komunistické sólo 1948–1989 a definitivní diskreditace marxismu. /4/ 1989–2022: Sóla sociálních demokratů a komunistů zakončená ideologickými i politickými fiasky. /5/ ICA, OSN, i další významné subjekty suplují zrádné socialisty. /6/ Dějinná potřeba politické strany nového typu. /7/ Internacionála Družstevních stran jako politický základ kooperující a perspektivní civilizace. /8/ Družstevní strana ČR – její program a ideologie. /9/ Varianty vzniku Družstevní strany ČR

Úvod

V době, kdy stále zuřil covid-19 s již 6 miliony přímých obětí (a s dalšími 6 miliony obětí nepřímých) a země počítaly i obrovské ekonomické ztráty, bylo Rusko zřejmě vyprovokováno k vpádu na Ukrajinu („Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov 2. března 2022“) (6)(7). V důsledku války vypukla v Západní Evropě katastrofální energetická krize s bezprecedentní inflací a dalším krachem ekonomiky zostřená (fakticky ignorovaným) bombovým „atentátem“ na plynovod NordStream-1. Objevila se dokonce i hrozba použití jaderných zbraní. Vyloučen není ani souběh dvou konfliktů a pokud by se Čína nechala zavléct do boje o Tchaj-wan a současně by zapojením zemí NATO eskalovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou, mohl by nastat konflikt skutečně biblických rozměrů.

K pochopení původu těchto i dalších krizových šoků by měl přispět pozoruhodný postřeh v „Manifestu komunistické strany“, vydaném Marxem a Engelsem již v roce 1848: „Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“ (8)

Současný bezprecedentní chaos a ekonomická krize i úpadek včetně temné budoucnosti jsou i důsledkem selhání prakticky všech západních politických stran – ať jde o strany tradiční či „moderní“. V ČR například ČSSD a KSČM projevily od počátku covidové pandemie naprostou bezradnost, nekompetentnost a zbabělost, případně i zrádnost; u ANO převažuje zbabělost a zrádnost; u členů koalice Spolu kraluje zrádnost; a Pirátskou stranu dehonestuje již název partaje…

O pozitivní ideologii i o spravedlivou společnost a její kultivaci usilovali zejména komunisté a sociální demokraté. Dějiny ČSSD a KSČM jsou navíc provázané politickými sňatky a rozvody. Proto je nutné analyzovat příčiny jejich kolapsu a hledat východisko.

/1/ Zrod sociální demokracie a společné soužití s marxisty v letech 1878 – 1920

Sociálně-demokratickou stranu českoslovanskou v Rakousku založilo na sjezdu – konaném 7. dubna 1878 v břevnovském zájezdním hostinci U Kaštanu – čtrnácti delegátů v čele s Ladislavem Zápotockým a Josefem Boleslavem Peckou. Zakladatelé byli vesměs stoupenci Marxova učení o revoluci, provedené dělnickou třídou a „Sjezd přijal poněkud pozměněný gothajský program německé sociální demokracie z roku 1875“ (9)

Zde je nutno připomenout, že v německém městě Gotha se v roce 1875 konal slučovací kongres marxisticky orientované Sociálně demokratické dělnické strany (založené v roce 1869 A. Bebelem a W. Liebknechtem) se stranou Německá všeobecná dělnická asociace (ADAV), kterou založil v roce 1863 F. Lassalle s cílem prosadit státní podporu pro financování vzniku „výrobních asociací“ (výrobních družstev). Marxisté sice prosadili nový společný název – Socialistická dělnická strana Německa (SAPD), ale lassallovci uspěli se svým programem, ostře kritizovaným Marxem... (10) V roce 1878 však německý parlament schvaluje zákaz činnosti socialistických stran a členové SAPD jsou perzekuováni. Po 12 letech je zákaz zrušen, nicméně SAPD již na podzim 1890 ve svém názvu škrtá slovo socialistický, přejmenovává se na Sociálně demokratickou stranu Německa (SPD) a rok poté přijímá nový, Erfurtský program, který je kompromisem marxistů revolučních (Bebel) a marxistů „revizionistických“ (Bernstein).

Perzekuce provázejí i první desetiletí existence sociálních demokratů českoslovanských a trvají i ideologické spory mezi marxisty a „anarchisty“ (mezi něž marxisté zahrnují propagátory družstevnictví). Josef Hybeš v Paříži 14.-20. července 1889 spoluzakládá   2. internacionálu, iniciovanou B. Engelsem. Jejího 3. kongresu v Zurichu v roce 1893 se mimořádně zúčastnil sám B. Engels, a dokonce pronesl závěrečný projev. Předcházelo tomu ovšem přijetí „Curyšské rezoluce“, která z 2. Internacionály definitivně vyloučila „anarchisty“...

V následujícím roce sociální demokraté spolu s ostatními stranami Internacionály založili novou tradici: masové oslavy Prvního máje. Pouze v Čechách se prvomájových manifestací zúčastnilo více než 132 000 osob, největší z nich se konala v Praze na Střeleckém ostrově za účasti 28 000 demonstrantů (mezi nimi mj. i manželů Masarykových). Strana stála v čele zápasu za všeobecné volební právo a osmihodinovou pracovní dobu, organizovala konkrétní sociální boje (stávky, akce proti drahotě), budovala odborové svazy a posléze roku 1897 vytvořila vlastní českou odborovou ústřednu: Odborové sdružení českoslovanské. Kromě původního marxismu revolučního pak existovaly další koncepce:

Marxismus reformní Jako reakce na Bismarckovy represe i jeho ideu sociálního státu, „Moje myšlenka si klade za cíl získat pracující třídu. Můžu dokonce říct – uplatit ji státem.“ (11) se v SPD prosadil proud usilující o zestátnění nikoliv formou násilné revoluce, ale jako realizaci programu po vítězství v demokratických volbách.

Marxismus revizionistický Tento proud, jehož představitelem byl v SPD E. Bernstein, odmítal zestátnění ekonomiky jako dysfunkční s tím, že země se státní ekonomikou nedokáže konkurovat státu s ekonomikou privátní. Bernstein na příkladu tehdejší německé ekonomiky uvedl: „O velikosti úkolu, který by nastal státu či státům s převzetím... podniků, si uděláme představu, když uvážíme, že v průmyslu a obchodu jde o několik set tisíc podniků s až šesti miliony zaměstnanců, v zemědělství o více než tři sta tisíc podniků s pěti miliony dělníků. Jakou plností rozhledu, znalosti věci a správného talentu musila by být obdařena vláda anebo národní shromáždění, aby zvládla řízení anebo hospodářskou kontrolu takového obrovského organismu?“ (12) (13)

Evoluční socialismus Oproti marxistické vizi revolučně prosazeného státního vlastnictví, kde by pracující opět nic nevlastnili, „revizionisté“ prosazovali koncepci evolučního socialismu na bázi rozvoje družstevního a zaměstnaneckého vlastnictví a podnikání.

Mezilidská spolupráce, nezbytná pro úspěšné družstevní podnikání začala a fungovala jen proto, že jednotliví družstevníci dokázali překonávat své negativní lidské vlastnosti, jako sobectví, pohodlnost, lhostejnost, chamtivost apod. a praktikovali spíše jejich opaky. Na tomto základě se pak vytvářely hodnoty potřebné pro fungování společenství, tzn. poctivost, zodpovědnost, spravedlnost, důstojnost, solidarita a demokracie, Takováto komunita již byla schopná společně vytvořit, vlastnit a úspěšně provozovat dílnu, továrnu, konzumní či spořitelní družstvo apod.

V družstevních podnicích samozřejmě neexistovalo kapitalistické vykořisťování, takže ekonomická převaha družstevního podnikání by logicky znamenala zánik kapitalismu a zrod skutečně humánní společnosti (což Marx a jeho souvěrci zjevně vnímali, ale poněvadž se evoluční koncepce nehodila do jejich absurdní revoluční ideologie, pokoušeli se maximálně potlačovat její politickou a společenskou reprezentaci).

Družstevní koncepce získala obrovskou podporu mj. v roce 1891 od papeže Lva XIII., který ji ve své Encyklice Rerum novarum doporučil slovy: „Vůbec je potěšitelné, že se tvoří taková sdružení, složená ať již jen ze samých dělníků, nebo ze zaměstnavatelů a dělníků zároveň; je třeba si přát, aby rostla počtem i aktivitou.“

Vývoj tyto ideje potvrzoval. Například hodnota výrobních družstev v Německu v roce 1894 činila 99 milionů marek a za pouhé tři roky, v roce 1897 to byl již téměř dvojnásobek – 187 milionů marek. Majetek britských družstevníků se za deset let zdvojnásobil a dosáhl hodnoty 20,4 milionů liber sterlingů. To byla tak úžasná čísla, že vznikala otázka, kde se tento růst zastaví. Nadšenci dokonce vypočetli, že kdyby britská družstva své zisky hromadila, místo aby je vyplácela, tak by byla za dvacet let schopná skoupit veškerou půdu v zemi se všemi domy a továrnami... (12)

„Uvnitř českoslovanské sociální demokracie se ovšem střetávaly různé ideově-politické proudy. Vedle vlivného austromarxistického směru, reprezentovaného především Bohumírem Šmeralem, se prosazovala skupina kolem teoretického časopisu Akademie, vycházející ze zásadní revize marxismu (Fr. Modráček, Lev Winter, Josef Hudec, Alfréd Meissner, Josef Macek) i nositelé masarykovského humanismu (v mnoha ohledech osobité české reflexe bernsteinovského revizionismu) a části ideového dědictví někdejšího pokrokářského hnutí (Fr. Soukup, F. V. Krejčí).“ (9)

A přestože čeští družstevníci dokázali ještě do roku 1914 vybudovat Národní divadlo, Petřínskou rozhlednu i stavebně náročnou železnici Posázavský Pacifik (Praha/Dobříš/Čerčany), převahu marxistů v sociální demokracii charakterizuje poznámka Masaryka z roku 1896: „…v otázkách národohospodářských nejsem odborník..., ale tolik dovedu posoudit, že kritika Marxova... je oprávněná a vcelku správná... Jestliže sociální demokracie činí z Marxe nedotknutelnou autoritu, pochopuji to, ale nedovedu se z toho těšit." (14)

Podle vývoje v Rakousko-Uherské monarchii měnila strana i svůj název: v roce 1893 na Českoslovanskou sociálně demokratickou stranu dělnickou a v prosinci 1918 na Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Politické zastoupení soc dem osobností 5 poslanců v rakouské říšské radě: v roce 1897; 24 poslanců (400 tisíc hlasů, 38%) v roce 1907 (a stala se co do počtu hlasů nejsilnější politickou stranou v českých zemích); Vlastimil Tusar působil od jara 1917 jako místopředseda poslanecké sněmovny Říšské rady ve Vídni.

V první vládě Československé republiky získali sociální demokraté křesla ministra spravedlnosti (František Soukup), školství (Gustav Habrman) a sociální péče (Lev Winter); v Revolučním národním shromáždění měla ČSSDSD 54 zástupců a funkci předsedy (František Tomášek); v obecních volbách v červnu 1919 získala 30,1 % hlasů. V červnu 1919 byl Vlastimil Tusar jmenován předsedou vlády.

V prvních parlamentních volbách v dubnu 1920 sociální demokracie přesvědčivě zvítězila (25,7% hlasů), získala 74 poslaneckých plus 41 senátorských mandátů a sedm ministrů v rekonstruované Tusarově vládě.

Lidový dům V roce 1907 odkoupilo Tiskové a stavební družstvo dělnické, patřící Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické; honosný šlechtický palác, upravený na kancelářský a bytový komplex, přejmenovaný na Lidový dům. V roce 1913 navíc družstvo přikoupilo část sousedního hotelu s rozlehlou stavební parcelou, což umožnilo výstavbu tiskárny i administrativní a provozní budovy. Lidový dům mj. v roce 1912 hostil VI. konferenci sociálně demokratické strany Ruska, řízenou Vladimírem Iljičem Leninem. (15)

/2/ 1921-1948 Boj o Lidový dům, vznik KSČ a poválečná sebevražda ČSSD

Politický rozvod, Revoluce v Rusku elektrizovala marxisty vedené B. Šmeralem, kteří hodlali stranu připojit do komunistické 3. internacionály. Nejprve se zformovali jako marxistická levice a poté se pokusili převzít v ČSDSD moc: ustavili se jako samostatná politická strana Československá sociálně demokratická strana dělnická-levice, obsadili Lidový dům a místo deníku Právo lidu vydávali Rudé právo. Po soudním a policejním vytlačení z Lidového domu se v květnu 1921 přejmenovali na Komunistickou stranu Československa. (9)

ČSDSD 1921 – 1939 Této krátkou periodu, ukončenou Hitlerovou okupací, zahájila národnostní konsolidace sociálně demokratických stran v ČSR, tzn. soc dem slovenské, rusínské a německé (která byla od počátku konfliktní). Podstatnější bylo, že sociální demokracie mj. vyhradila jeden den svých sjezdů rozvoji družstevního podnikání a v roce 1937 v Československu již fungovalo celkem 15 000 družstev s více než 4 miliony členů! Družstva měla významný podíl mj. na elektrifikaci venkova (více než 2 000 družstev a 100 000 členů). Působilo zde 5075 družstevních záložen v nichž mělo téměř 1,5 milionů družstevníků uloženo 22,5 miliard korun. Družstevně hospodařil i více než milion zemědělských usedlostí, kterých bylo v roce 1937 v ČSR celkem 1,5 milionu.

Fungující družstva produkovala nejen zboží nebo služby, ale i nové občany. Britský Trade Unionist tento aspekt vystihl již 2. listopadu 1898 následovně: „Kdekoli v zemi trvají tato (výrobní) družstva, zvykají si lidé neprovozovati fabrikací jen pro zisk, nýbrž také tím způsobem, že nemusí dělník odložiti svou mužnost u továrních vrat, nýbrž že se pohybuje s oním pocitem svobody a onou zdvořilostí, jakou plodí občanský smysl ve svobodné obci, na rovném právu založené.“ (12)

K rozvoji družstevní koncepce včetně ideologických aspektů významně přispěl renomovaný politik, prof. Josef Macek, který v roce 1925 napsal: „Socialismus svépomocný se však neomezuje na zakládání podniků družstevních, aby takto zavedl samosprávu práce. Tento směr snaží se prosadit tuto zásadu také v podnicích kapitalistických... odtud vychází hnutí za dělnické spolupodnikatelství (co-partnership), za dělnický akcionariát (...za udělení akcionářských práv dělníkům) apod. Zde družstevní, svépomocný socialismus naráží na starou orientaci odborářů a vyznavačů "třídního boje". Odboráři viděli svůj cíl jen v hmotném zlepšování pracovních podmínek (lepší mzda, kratší doba pracovní), ale nechtěli na sebe vzít risiko podniku, ...spoluodpovědnost za jeho zisk a ztrátu – tu ponechávali zaměstnavateli. Anglické odborové organisace obyčejně jednou za rok se slavně odříkají účasti na podnicích kapitalistických... Dělnictvo zdravým rozumem chápe, že má-li se změnit soustava kapitalistická, musí se naučit podnikat lépe, to jest v souhlase se zájmem celku, a nahradit dosavadní podnikání, jehož účelem byl jediné nebo hlavně zisk podnikatelů.“ (16)

Marxistické pojetí socialismu formou revolučního zestátnění ekonomiky, zkritizoval A. Hampl v roce 1930 slovy: „Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní. Když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií a s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“ (17) A s prognózou, která se naplnila až na sklonku století, vystoupil A. Hampl již na XIV. Sjezdu 1924: „Rusko půjde svými cestami do éry kapitalismu jako živý doklad, že vývoj lze sice za příznivých okolností velmi účinně popohnati, ale nikoli přeskakovati.“ (9)

1920–1938 Destruktivní sólo Komunistické strany Československa Zatímco v prvních (dubnových) volbách 1920 do Poslanecké sněmovny Parlamentu Československé republiky (18)  (s tehdy 281 poslanci) sociální demokracie (poprvé a naposled) suverénně zvítězila s 25,7 % a 1 590 520 hlasy voličů a získala tak 74 poslanci, (druhá skončila ČSL-SĽS s 11,3 %), ve volbách v roce 1925 do (300členné) Poslanecké sněmovny komunisté (zřejmě díky popularitě B. Šmerala) sociální demokraty předčili  a skončili druzí se ziskem 913 711 hlasů, 12,9 % a 41 poslanců, zatímco ČSDSD skončila až čtvrtá s 630 894 hlasy, s pouhými 8,9 % a 29 mandáty.

KSČ se připojila ke komunistické Internacionále, nicméně „karlínským klukům“ připadal Šmeral málo revoluční, tudíž ho před volbami 1929 svrhli. Voliči reagovali tak, že se role obrátily a komunisté vedeni K. Gottwaldem skončili až čtvrtí s 753 220 hlasy, 10,2 % a 30 poslanci a v celkovém pořadí druhá ČSDSD s lídrem A. Hamplem získala 963 462 hlasů, 13,0 %, 39 poslanců.

Volby 1935 ovlivnila ekonomická krize a nástup Henleinovy Sudetoněmecké strany, která zvítězila (1 249 534 hlasů, 15,2 %, 44 poslanců). ČSDSD skončila třetí (1 032 773 hlasů, 12,5 % a 38 poslanců) a KSČ čtvrtá (849 495 hlasů, 10,3 % a 30 poslanců)

A poněvadž ve volbách 1925–1929–1935 získal vítěz 970 498–1 105 498–1 249 534 hlasů a součty hlasů pro ČSDSD i KSČ činily 1 544 695 – 1 716 682 – 1 902 268, je zcela evidentní, že nebýt komunistického separatismu, figurovala by sociální demokracie po celé období jako dominantní politická strana a mohla by úspěšněji prosazovat své projekty. Revoluční komunisté, nemající žádného koaličního spojence, tak umožnili stabilní moc pravice.

Následoval vpád Hitlera, rozpad Československa na Německem okupovaný protektorát Čechy a Morava a samostatný Slovenský štát, který spolu s Hitlerem napadl Polsko a poté i Sovětská svaz.

1945-1948 Politická sebevražda sociální demokracie Vítězství Sovětského svazu vyvolalo v zemích, osvobozených Rudou armádou, přirozené sympatie k Stalinovu režimu v Moskvě, což zasáhlo i politické strany, obnovenou Československou sociální demokracii nevyjímaje. Navíc řada soc dem osobností byla Němci popravena nebo umučena – mezi nimi straničtí vůdci Antonín Hampl a Betty Karpíšková, představitel slovenské sociální demokracie Ivan Markovič – či významní organizátoři odboje Václav Holý, Josef Fischer, Volfgang Jankovec, František Andršt.

Lze tím vysvětlit i takové události, jako když např. předseda sociální demokracie a premiér Košické vlády Z. Fierlinger odmítne Akční program vypracovaný jeho stranou a přijme Akční program Gottwaldův; anebo aktivity ministra průmyslu B. Laušmana (které byly radikálnější než tehdy prosazovala KSČ) v podobě znárodnění velkého průmyslu, bank a velkoobchodu, ale i barrandovských filmových ateliérů a veškerého filmového podnikání, realizované formou prezidentského dekretu, podepsaného prezidentem Benešem 24. října a vyhlášeného 28. října 1945, KSČ navíc suverénně vyhrála květnové volby 1946 s 31, 2% a 93 mandáty od 2 205 697 voličů.

Obnovená Československá sociální demokracie Z. Fierlingera skončila až pátá s 12.1% od 855 538 voličů a 31 poslanci. Tento neúspěch vedl k sesazení Z. Fierlingera v listopadu 1947 na XXI. sjezdu strany v Brně, kde byl předsedou strany zvolen představitel „středu“ B. Laušman a sociální demokracie se vyslovila pro vlastní nezávislou politiku.

Sebevražda ČSSD Tento postoj vyvolal rozhořčené reakce KSČ, jež kalkulovala s možností dosáhnout spolu se sociálními demokraty v příštích volbách většiny, a tak urychlit svoji cestu k násilnému převzetí moci. 25. února prezident Beneš přijal demisi vlády a premiérem jmenoval K. Gottwalda, který sestavil komunistickou vládu. Komunisté se současně pokusili o izolaci ČSSD a o co nerozsáhlejší intervence do jejího vnitrostranického života, mj. zorganizováním „levicové frakce“. To vyústilo v ovládnutí strany prokomunistickými silami v čele se Z. Fierlingerem, který se v březnu 1948 nelegitimně vrátil do funkce předsedy ČSSD. Aktivisté „levice“ poté provedli politické čistky ve stranických orgánech a v krátké době připravili „sloučení“ ČSSD s KSČ – znamenající nelegální zánik ČSSD – k němuž došlo 27. června 1948

Nicméně 49 000 sociálních demokratů přestoupilo do KSČ již bezprostředně po únorovém převratu a dalších 118 000 je následovalo po tzv. sloučení v červnu 1948. Více než 200 000 sociálních demokratů však slučovací přihlášku nepodepsalo.

Exilová ČSSD Řada vedoucích představitelů ČSSD odešla do exilu již v prvních týdnech po únorovém převratu 1948 a 26. května 1948 ustavila v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí. Tento legitimní dědic nedemokraticky rozbitého Laušmanova vedení ve svém provolání konstatoval, že, „rozhodnutí o sloučení čs. sociální demokracie s KSČ je nejen neplatné po stránce formální, ale je i svým obsahem v příkrém rozporu s názory a tužbami statisíců příslušníků strany.“ (9) Nicméně na území Československa ČSSD zanikla a někdejší šlechtický palác, později Lidový dům, marxisté změnili na Muzeum V.I. Lenina. Československá sociální demokracie v zahraničí pak ve své činnosti pokračovala až do roku 1995.

/3/ Komunistické sólo 1948–1989 a definitivní diskreditace marxismu

Politické události a souvislosti této éry budou téměř pominuty, neboť po sovětizaci zemí Východní Evropy vypukla tzv. studená válka s „železnou oponou“ a horečným zbrojením včetně jaderného (což ve formátu Západ versus Rusko plus Čína fakticky probíhá i dnes). 

Společenský a ekonomický vývoj 1948–1968: od triumfu přes rozpaky až po „bratrskou pomoc“- První rozsáhlé znárodnění v Československu proběhlo na základě dekretů prezidenta republiky E Beneše již v roce 1945; dekrety ovšem vycházely z Košického vládního programu, připravovaného komunisty v Moskvě od konce 1944. Jednalo se o rozsáhlé znárodnění (konfiskaci) dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců), akciových bank, soukromých pojišťoven, podniků potravinářského průmyslu a výroby i distribuce filmu. Současně, ale bez náhrady, byl konfiskován majetek osob německé a maďarské národnosti plus kolaborantů. Po uchopení moci 28. února komunisté již v dubnu 1948 znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců (čímž znárodnění průmyslu dosáhlo 95%). Současně byly rozděleny zemědělské farmy vlastnící více než 50 ha půdy a začala „kolektivizace“. čili násilné sdružování vlastníků zemědělské půdy do tzv. Jednotných zemědělských družstev, popř. Státních statků. Byla opuštěna tržní ekonomika a ekonomický rozvoj od roku 1949 probíhal podle pětiletých plánů; těchto pětiletek bylo celkem 8 a poslední skončila v roce 1990.

Výhodou centralizované státní a plánované ekonomiky byla schopnost soustředit lidské a ekonomické zdroje na realizaci velkých projektů jako elektrifikace země, stavba přehrad, budování sídlišť apod.; na druhé straně infrastruktury, které nebyly v plánech (např. silniční síť), silně chátraly. Pětiletky navíc ignorovaly významné ekonomické faktory jako nabídka a poptávka, inflace či hospodářský cyklus, které obvykle vyřeší trh. Osudným důsledkem pak bylo zaostávání a výpadky produkce i sortimentu v produkci zejména spotřebního zboží.

Nicméně poté, co sovětští komunisté 7. října 1957 vstoupili jako první do vesmíru (vypustili historicky první umělou družici země Sputnik), českoslovenští komunisté v roce 1960 vyhlásili, že socialismus je vybudován a změnili název státu na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Do nové, socialistické Ústavy zakotvili vedoucí úlohu Komunistické strany a tehdejší generaci slíbili, že již ona se dočká vysněného komunismu...

Postupná dekadence Členství v Komunistické straně se od počátku stalo mj. podmínkou pro to, aby občan mohl získat výhodné a lépe placené pracovní místo (nečlenům byla obvykle vyhrazena dělnická povolání či práce v zemědělství) a děti komunistů měly současně přednost při přijímání na střední, vysoké či atraktivní školy. Z těchto důvodů začali do KSČ vstupovat prospěcháři nejrůznějších typů a rozvíjela se devastující protekce i korupce; a to vše probíhalo za přísné mediální cenzury.

Občané se nicméně z nejrůznějších zdrojů postupně dozvídali nepříjemnou pravdu, že na Západě a zejména ve válkou zdevastované Německé spolkové republice či v USA si občané užívají širokého sortimentu mnohem kvalitnějších potravin, jezdí v modernějších, a výkonnějších automobilech po upravených dálnicích, používají přenosná či kapesní tranzistorová rádia, magnetofony, barevné televizory atd.

Obrodný proces Na smutnou realitu, že marxisté změnili Československo v ekonomicky zaostalé vězení, poukázali nejprve na svém Sjezdu spisovatelé, začali se přidávat divadelní herci i novináři a výsledkem byly rezignace prezidenta A. Novotného: nejprve na funkci předsedy KSČ (nahrazen 5. ledna A. Dubčekem) a poté i na funkci prezidenta (jimž se 30. března stal L. Svoboda).  5. dubna ÚV KSČ schválil Akční program KSČ, který zahrnoval zvýšení svobody tisku, větší orientaci ekonomiky na spotřební zboží a částečnou liberalizaci ekonomiky.

V dubnu 1968 ustavením pětičlenného přípravného výboru (F. Čoupek, J. Munzar, J. Veverka, P. Janýr a Z. Bechyně jako předseda) začal pokus o obnovu činnosti sociální demokracie a vznikaly i další politické kluby (KAN či K 231). Symbolem nové demokracie se stal prvomájový průvod, kde spolu kráčeli mj. hippies i marxisté.

Vývoj zdramatizoval manifest s názvem Dva tisíce slov, zveřejněný 27. června a vyzývající občany, aby se sami aktivně snažili prosadit reformní program. Reakcí byl dopis „99 pragováků“, odeslaný 18. července vedení Sovětského svazu s výzvou, aby vojensky zasáhl a 3. srpna byl Brežněvovi předán dopis prominentních marxistů (A. Indra, D. Kolder, O. Švestka, A. Kapek a V. Biľak), aby všemi prostředky zastavil hrozící kontrarevoluci. Navíc to vše probíhalo na pozadí zuřící arabsko-izraelské války, kde SSSR podporoval „arabské socialisty“, zatímco mnozí protagonisté Pražského jara stranili naopak Izraeli. Takže 21. srpna vojska SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska vpadla bez jakéhokoli odporu do ČSSR a jejich „bratrská pomoc“ obrodný proces ukončila.

Úpadek a definitivní kolaps marxistického experimentu 1969 – 1989 Nastala tzv. normalizace a normalizační vůdce komunistů, G. Husák, přešel po smrti prezidenta L. Svobody na Hrad. Českoslovenští marxisté si zachovali absolutní moc bez jakékoli politické plurality, a nezmohli se na žádnou reflexi dosavadních zkušeností, takže situace z let 1948-1967 se více méně opakovala. Budovala se opět sídliště, navíc i dálnice a pro nemocné soudruhy se stavěla elitní nemocnice SANOPZ. Západní spotřební zboží bylo dostupné v Tuzexu a tuzexovou měnu směnili občanům za koruny romští veksláci. Na všude přítomnou byrokracii, protekci a korupci občané reagovali únikem na venkov a populárním se stalo chalupaření. Pětiletky plnila nevýkonná státní ekonomiku opět s předstihem, přičemž plánovačům zcela unikl vznik i bouřlivý rozvoj strategických technologií, kterými byla laserová a počítačová technika.

Slušovický zázrak Během 60. let „vědečtí marxisté“ pochopili, že nejsou schopni zemědělským družstvům naplánovat rozumnou aktivitu pro zimní období, a tak zemědělcům rezignovaně vzkázali – Víte co? Dělejte si, co chcete! A povolili jim tzv. přidruženou výrobu. Družstva začala podnikat a roce 1988 provozovalo přidruženou výrobu celkem 84,6% všech JZD. Navíc docházelo ke kooperaci družstev a jejich sdružování ve společné zemědělské podniky (SZP) jichž v roce 1989 působilo dokonce 310. (19)

K zmatení marxistů se vzorem socialistického podnikání stalo původně malé a živořící slušovické JZD, z něhož jeho předseda F. Čuba (se svými spolupracovníky) vytvořil agrokombinát, produkující potraviny i počítače a disponující vlastními výzkumnými útvary, supermarketem, a mj. i vlastní bankou! Družstvo provozovalo dokonce leteckou společnost, která vedle sovětských letadel vlastnila i Boeing 707. Spolu s JZD pak vzkvétaly i Slušovice; a nejen bytová výstavba či infrastruktura (včetně pověstné dálnice); obec provozovala vlastní dostihovou dráhu i ligové fotbalové mužstvo. Na sklonku 80. let měl družstevní agrokombinát tvořený 6000 družstevníky roční obrat asi sedm miliard korun a dosahoval zisku přes 750 milionů korun. (20) A Čuba mínil, že by takovýto koncern či korporace měly vzniknout a prosperovat v každém československém okrese.

Počátek kolapsu sovětského bloku SSSR postihly v průběhu pouhých šesti let tři neblahé události, která měly zásadní ekonomické i společenské následky. První byl vpád do Afganistánu v prosinci 1979, který skončil vyčerpávajícím fiaskem. Další pohromou se ukázala Strategická obranná iniciativa („hvězdné války“), kterou vyhlásil americký prezident R. Reagan 23. března 1983. Animace, jak US lasery na oběžné dráze ničí sovětské strategické rakety již po startu, byly působivé, a sovětská věda, která zaspala vývoj laserů i počítačů neměla adekvátní odpověď. Třetí katastrofou byla havárie jaderné elektrárny v Černobylu v dubnu 1986.

Ve vedení SSSR se v průběhu pouhých 3 roků vystřídali 3 vůdcové: Po smrti L. Brežněva (1982) nastoupil 68letý J. Andropov, který v únoru 1984 náhle zemřel, vystřídán 72letým K. Černěnkem, který zemřel po pouhém roce ve funkci. V březnu 1985 se dostal k moci poměrně mladý M. Gorbačov a formou ekonomické i společenské přestavby fakticky zahájil revizi marxismu-leninismu (v roce 1988 bylo například zakotveno do zákonů v určité míře soukromé vlastnictví).

Výsledkem změn v SSSR byly masové demonstrace a pád komunistických režimů v Polsku (volby 4. června 1989 jasně vyhrála opoziční Solidarita) a v říjnu v Maďarsku (kdy se komunistická strana přejmenovala).

Sametová revoluce a kolaps Komunistické strany Československa KSČ na Gorbačovovu perestrojku, glasnosť a demokratizaci reagovala rezignací nepopulárního normalizátora G. Husáka na vedení partaje roce1987 (ve funkci prezidenta ČSSR však zůstal). Nahradil ho dělnický „kůl v plotě“ M. Jakeš, který byl 24. listopadu 1989, kdy partaji šlo doslova o přežití, vyměněn za naprosto bezvýrazného K. Urbánka, jenž strávil v čele KSČ pouhých 27 dní (nahrazen 20. prosince L. Adamcem).

Události 17. listopadu a další vývoj jsou známé, byť se stále diskutuje o roli komunistické státní bezpečnosti, kdy mj. její agent L. Zifčák sehrál významnou dvojroli: studenta Růžičky jako organizátora studentského pochodu a poté jako policisty ubitého studenta Šmída, jehož „smrt“ spustila masové protesty. (21)  STB nepochybně vnímala neschopnost komunistického vedení v probíhající krizi a patrně měla vlastní řešení v podobě stále populárního A. Dubčeka jako prezidenta. Prezident G. Husák 10. prosince skutečně rezignoval; nicméně předtím ještě jmenoval novou vládu, v níž měla KSČ menšinu. Tato komunisticko-disidentská vláda však jako premiéra dosadila zcela neznámého slovenského komunistu M. Čalfu, čímž Slovákovi Dubčekovi zablokovala cestu na Hrad (premiérem a prezidentem museli být střídavě Čech a Slovák); a cesta pro V. Havla tak byla volná…

Neslavný konec sóla marxistické KSČ 29. listopadu Federální shromáždění jednomyslně zrušilo ústavní články, týkajících se vedoucí úlohy KSČ ve společnosti i změnu článku o výchově v duchu marxismu-leninismu. 30. listopadu došlo ke zrušení výuky marxismu-leninismu na vysokých školách. 7. prosince vedení KSČ zbavilo M. Jakeše a M. Štěpána členství v komunistické straně pro jejich „hrubé politické chyby“. Na mimořádném sjezdu KSČ bylo 21. prosince rozhodnuto rozpustit lidové milice. 29. prosince byl V. Havel jednomyslně (a ještě komunistickými poslanci!) zvolen československým prezidentem. 29. března 1990 byl název Československá socialistická republika změněn ústavním zákonem na Československá federativní republika.

/4/ 1989 – 2022: Sóla sociálních demokratů a komunistů zakončená ideologickými i politickými fiasky

ČSSD Aktivity na obnovu strany oznámil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa S. Klaban již 19. listopadu 1989 a v následujících dnech byl ustaven přípravný výbor s Klabanem jako předsedou. 12. prosince 1989 vyšlo první číslo obnoveného Práva lidu a 24. března 1990 začal v Praze řádný sjezd, kde byl do čela obnovené ČSSD zvolen J. Horák. V květnu 1990 strana obnovila členství v Socialistické internacionále a po rozpadu Československa se v roce 1992 přejmenovala na Českou stranu sociálně demokratickou a témže roce z finančních důvodů definitivně zanikl deník Právo lidu. Po počátečních neúspěších se ČSSD prosadila jako dominantní pseudolevicová strana a získala celkem 5 premiérů (M. Zeman, V. Špidla, S. Gross, J. Paroubek a B. Sobotka).

Nejzávažnější je skutečnost, že polistopadová ČSSD nikdy nenavázala na ideologii evolučního socialismu své prvorepublikové předchůdkyně. Po celou dobu sice fingovala jako levicový konkurent vůči dominující ODS, ale jejímu pravicově liberálnímu programu fakticky oponovala koncepcí Bismarckova sociálního státu (tzn. „uplácením“ zaměstnanců včetně dělnické třídy coby voličů). 

Rozporuplná éra M. Zemana Interesantní ideologický zrádce se vyklubal z člena komunistického Prognostického ústavu M. Zemana, který se ve své polistopadové kariéře proslavil propagací zaměstnaneckého akcionářství, jako alternativě Klausovy kupónové privatizace. V USA byl právě vysoce populární program zaměstnaneckého akcionářství ESOP a cennými informacemi mu přispíval Čechoameričan prof. M. Zelený. Zemanovy Večírky v Divadle SEMAFOR, přenášené televizí, měly tak vysokou popularitu, že byly „zrušeny“ (z důvodů „náhlé“ rekonstrukce divadla). Po vstupu do ČSSD (1992) jako člen a vzápětí předseda ČSSD (1993) a poté i soc dem premiér (a vítěz voleb 1998 s 32,31 %) však Zeman tuto problematiku – natož ideologii evolučního socialismu – zcela ignoroval (programově, propagačně i teoreticky). Věnoval se především vlastní politické kariéře a po neúspěšném pokusu o kandidaturu na prezidenta z ČSSD v roce 2003 vystoupil. Nicméně i jeho zásluhou se ČSSD stala vládní a finančně i majetkově nejsilnější stranou.

Éra českého Blaira J. Paroubka Zemanův nástupce, bezvýrazný V. Špidla, dokázal (díky rozporům v ODS po „Sarajevském atentátu“ na V. Klause) volby 2002 vyhrát s 30.20% (ODS 24,47); nicméně po fiasku ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu 2004 jako premiér rezignoval, vystřídán 4. srpna 2004 mladým a dravým S. Grossem. Gross rezignoval již 25. dubna 2005 v důsledku osobního skandálu.

Novým premiérem se ještě toho dne stal J. Paroubek který, pro družstevnictví nejvíce vykonal (bytˇ pouze formálně) tím, že měsíc před volbami 2006 zřídil Radu vlády pro družstevnictví. Paroubka, jako stoupence již tehdy zkompromitovaného T. Blaira, nicméně zajímali pouze členové družstev bytových, neboť jich byl více než milion a tvořili významný elektorát; výrobní družstva a zaměstnanecké akcionářství byly pod jeho rozlišovacími schopnostmi. Větší úsilí věnoval spíše prosazení zákona o registrovaném partnerství homosexuálů (v naději, že tím získá volební hlasy této 3% komunity).

Ve volbách 2006 sice J. Paroubek dosáhl historicky nejlepšího výsledku za ČSSD (32,32 %), nicméně vítězem byl M. Topolánek z ODS, (s 35,38%), který Radu vlády pro družstevnictví okamžitě zrušil. Povolební pat – 100 poslanců pravice a 100 poslanců levice – pak „vyřešili“ soc dem poslanci Pohanka a Melčák přestupem do ODS…

Následné volby 2010 J. Paroubek sice vyhrál (22.08%), ale nebyl schopen sestavit vládu. Nákladnými volebními kampaněmi zadluženou ČSSD (cca 300 milionů Kč) 1. listopadu 2011 opustil a založil vlastní stranu: Národní socialisté – Levice 21. století.

Dekadentní éra B. Sobotky Paroubkův konkurent a nástupce B. Sobotka dopadl v předčasných volbách 2013 ještě hůře – 20.45%; nicméně s podporou ANO 2011, KDU-ČSL se stal koaličním premiérem. Do družstevních dějin se zapsal legislativní likvidací spořitelních družstev (realizovanou v soudružské spolupráci s poslanci KSČM), nad jejíž absurditou žasli i poslanci ODS. (22) (223) (24) Navíc ministr vnitra Chovanec, jako kdyby cosi tušil, zřizuje k 1. lednu 2017 Centrum proti hybridním hrozbám (zkratka CHH), jehož činnost se zaměřuje (zejména na hybridní) bezpečnostní hrozby České republiky, jako je např. oblast extremismu, hromadných akcí, narušování veřejného pořádku a bezpečnostních aspektů dezinformačních kampaní. Ve volbách 2017 tato ČSSD totálně propadla se ziskem pouhých 7,27 % a looser Sobotka odstoupil.

Katastrofální éra J. Hamáčka Po neúspěchu své menšinové jednobarevné vlády ANO vytvořil Babiš 27. června 2018 koalici s ČSSD, tolerovanou KSČM, v níž soc dem získala 4 resorty. Nový předseda ČSSD ve funkcích 1.místpředsedy vlády a ministra vnitra J. Hamáček a ministr zahraničí T. Petříček i jeho nástupce J. Kulhánek současně fungovali jako „družstevníci“ z Rockeffelerova Aspen institutu… Aspenové trio zatáhlo malou ČR do diplomatického i společenského konfliktu s velmocí (Ruskem) a ministerstvo vnitra se po nástupu covidu-19 zkompromitovalo jako bojovník proti dezinformacím (25). Podle soc dem ministerstva (a kýmsi zorganizované armády elfů, trollů a hackerů) byl úkladným dezinformátorem každý, kdo např. hájil verzi, že virus SARS-CoV-2 vznikl v laboratoři, anebo mínil, že covid-19 lze léčit isoprinosinem (neb covid-19 způsobuje deficit leukocytů, (26) přičemž lék isoprinosin hladinu bílých krvinek, konkrétně lymfocytů, naopak zvyšuje). (27)

Ať tak či onak, ve volbách 2021 Hamáčkova partaj získala pouhých 4,65% a voliči neschopnou a absurdní ČSSD doslova vyhnali z parlamentu. Prodejem Lennova paláce (28) ČSSD zahájila rozprodej historického majetku, a navíc se za více než 20 let nedokázala finančně vypořádat s právníkem, který jí úspěšně vysoudil areál Lidového domu.

Skutečně tvořivé politice se ČSSD – od svého založení až dosud – věnovala pouhých několik let; bylo to v období 1. republiky, kdy byl celý jeden den sjezdu strany vyhrazen jednání o rozvoji a podpoře družstevního podnikání.

KSČM Komunisté byli po Listopadu suverénně nejpočetnější stranou; v roce 1989 měla KSČ 1 538 000 členů a spolu s kandidáty na členství to činilo zhruba 1,7 milionu. Ve volbách 1990 (na území ČR) – při rekordní účasti 7 323 495 voličů (96.79%!)  – skončila KSČ s přehledem druhá s 13.48%, a volilo ji 976 996 voličů; dominující Občanské fórum dosáhlo 53.15% od 3 851 172 voličů.

Skutečnost, že žádná politická strana nepůjde s KSČ do koalice, řešili komunisté zformováním Levého bloku, jehož členy se staly KSČ a menší politické strany, např. Strana demokratické levice, v nichž dominovali bývalí komunisté. Početná členská základna KSČ navíc umožňovala (formou nepřátelského převzetí) ovládat i menší vzpurné levicové subjekty, mj. Levou alternativu, (29) případně i okresní organizace ČSSD; konkrétně do Obvodní organizace ČSSD na Praze 2 s řádově 30 členy vstoupilo koncem roku 1992 na 60 ex-členů KSČ a tuto organizaci zcela ovládli. Ve volbách 1992 získal Levý blok 14.27 % od téměř milionu voličů a skončil druhý (za koalicí ODS a KDS).

Po rozpadu Československa se KSČ přejmenovala na KSČM (Komunistickou stranu Čech a Moravy), a programově zůstala pouze   antisystémovou opoziční stranou. Po celou dobu tvrdě (i oprávněně) kritizovala všechny nedostatky etablujícího se kapitalismu v ČR i jeho západních konkurentů (mj. agresi USA proti Iráku či agresi NATO vůči Jugoslávii, kdy ČSSD zdvořile kolaborovala). Fakticky jediným zahraničním partnerem českých „komunistů“ zůstali „komunisté“ čínští...

Tomuto období odpovídají i průběžné volební výsledky KSČM: 1996-10,33% (626 136 voličů); 1998-11.03% (658 550 voličů); 2002-18.51% (882 653 voličů); 2006-12,81 % (685 328 voličů); 2010-11,27% (589 765 voličů); 2013-14,91% (741 044 voličů).

KSČM nicméně podporovala i zajímavý subjekt, Klub samosprávného lidového podnikání, který vznikl v době kupónové privatizace s cílem soustředit zde kupónové akcionáře. KSLP zůstal fakticky jedinou organizací zabývající se seriózně problematikou zaměstnaneckého akcionářství a družstevnictví. Jeho práce se však do komunistického programu významně nepromítla a KSČM se naopak stala komplicem ČSSD při legislativní likvidaci spořitelních družstev.

Do voleb 2017 zasáhla i Česká pirátská strana, která sliby, že dekriminalizuje marihuanu plus podporou Prague Pride, přilákala k volbám protestní (příp. i drogově závislou) mládež plus LGBT komunitu a s 10,79% od 546 393 voličů skončila těsně třetí za ODS (11,32%). Ve volbách suverénně vyhrálo bismarckovské hnutí ANO-2011 magnáta A. Babiše s 29,64% (1 500 113 voličů) a s prostým slibem: ANO bude lépe, než za vlád ODS a ČSSD...

Kdysi masovou stranu navíc postihl i generační problém (komunističtí členové i voličové vymírali a mládež zájem ani přízeň nejevila), takže KSČM skončila až pátá s pouhými 7,76% (od 393 100 voličů), přičemž předstihla i ČSSD, kolabující se 7,27%.

Koronavirová katastrofa. Ve volbách 2021 pro KSČM hlasovalo 193 817        voličů, což znamenalo pouhých 3,60 % a komunisté tak poprvé ve své 100leté historii vypadli z parlamentu; a stejná pohroma postihla i sociální demokraty. Přičemž covidová politika KSČM byla spíše nekompetentní, ustrašená a zbabělá, zatímco u ČSSD byla navíc i zrádná.

Dějiny přitom KSČM nabídly jedinečnou šanci, jak vejít se slávou do historie. Komunisté vydávali vlastní tištěný deník (Halo noviny) včetně jeho internetové verze a měli i své poslance v parlamentu, a nic jim nebránilo pojmout pandemii covidu-19 jako zločin prohnilého a zkorumpovaného kapitalismu a navrhnout řešení: požadovat dopadení a potrestání pachatelů; požadovat nápravu i náhradu škod; požadovat nápravu v zanedbané primární léčbě a dobrovolnost v nošení roušek či očkování i odstranění nesmyslných zákazů a masmediálního strašení občanů.

Místo nich za pravdu i za (některé) tyto požadavky bojovaly v masmediální totalitě pouze osamělé osobnosti, mj. dr. S. Peková, prof. J. Beran, ex-prezident V. Klaus či ex-poslanec za SPD L. Volný…

A poté, co se ke covidové krizi přidala válečná krize na Ukrajině, doplněná krizí energetickou, mohli komunisté v parlamentu slavně zamávat „Manifestem komunistické strany“, vydaným Marxem a Engelsem v roce 1848 a zarecitovat z něho: „Čím překonává buržoazie krize? Jednak vynuceným ničením celé masy výrobních sil, jednak dobýváním nových trhů a důkladnějším využitím starých. Čím tedy? Tím, že připravuje všestrannější a mohutnější krize a že zmenšuje prostředky, jak krizím čelit.“

Souvěrce K. Marxe však zaslouženě postihla „parlamentní smrt“ již za covidové selhání a dnes už nemohou z komunistického manifestu citovat ani ve vlastním deníku, neb jejich Halo noviny z ekonomických důvodů zanikly….

/5/ ICA, OSN, i další významné subjekty suplují zrádné socialisty

Zatímco dezorientovaní komunisté i zrádní sociální demokraté upadali do ideologické a programové krize, role protagonistů ekonomické i sociální evoluce převzaly Mezinárodní družstevní svaz (ICA) a OSN, a v rámci svých omezených možností kultivovaly vývoj západní i světové civilizace.

Mezinárodní družstevní svaz (ICA) Sedm družstevních principů, platných pro všechny typy družstev, tzn. 1/ Svépomoc 2/ Osobní zodpovědnost 3/ Demokracie. 4/ Rovnost 5/ Spravedlnost 6/ Spolupráce (unity) 7/ Poctivost, definoval ICA již na15. světovém kongresu v Paříži 1937 (čímž novelizoval původní Rochdalské principy).

Další významný počin v úsilí o humánní civilizační vývoj i o kultivaci družstevního podnikání učinil v Manchesteru v roce 1995 schválením „Deklarace družstevní identity“. Zde ICA přijal 7 principů družstevní identity: 1/ Dobrovolné a otevřené členství, 2/ Demokratické řízení družstva členy, 3/ Ekonomická spoluúčast členů, 4/ Autonomie a nezávislost (na vládních orgánech, politických stranách i dalších subjektech), 5/ Vzdělávání, odborná příprava a informování členů, 6/ Spolupráce mezi družstvy, 7/ Péče o rodiny družstevníků, o komunitu a o region.

V družstevní praxi by navíc měly být respektovány i generovány následující etické hodnoty: demokracie, solidarita. spravedlnost, svépomoc, osobní zodpovědnost, rovnost, poctivost, upřímnost, sociální zodpovědnost a péče o druhé.

V kolumbijské Cartageně v roce 2005 ICA navíc přijala „Světovou deklaraci o výrobních družstvech“, s cílem: a) Aplikace družstevních principů a hodnot v dalších typech zaměstnaneckého vlastnictví podniků, tzn. v s.r.o. či v a.s., jejichž podíly či akcie vlastní zaměstnanci; b) Zřizování representativních organizací výrobních a zaměstnaneckých družstev na lokální, národní, regionální a mezinárodní úrovni, a zajištění jejich kooperace a podpory při formování sekundárních subjektů, podnikatelských skupin a konsorcií a společných socioekonomických dohod mezi družstvy.

V Družstevní dekádě 2011-2020, jako strategickém plánu pro družstva všech sektorů a kontinentů, si ICA mj. vytkla zajistit kapitálový i právní rámec, který by z družstev učinit nejrychleji rostoucí, kultivované a občany preferované podnikatelské subjekty, i lídry v oblasti udržitelného ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje.

OSN a její příspěvky k pozitivnímu civilizačnímu vývoji. 19. prosince 2001 OSN upozornila na diskriminaci družstevního podnikání v tom smyslu, že družstvo je jedinou obchodní společností, která nemá legislativně umožněnou nadnárodní formu!  Evropský parlament poté 22. července 2003 přijal statut Evropské družstevní společnosti (SCE), čímž umožnil evropským družstvům nadnárodní formu podnikání.

18. prosince 2009 OSN schválila rezoluci vyhlašující rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev. Cílem celoroční kampaně – konané pod sloganem „Družstevní podniky budují lepší svět!“ – bylo zvýšit povědomí veřejnosti o družstevnictví.

Další významné instituce a jejich podpora družstevního a zaměstnaneckého podnikání Bez jakékoli významné programové natož politické reakce ze stran ČSSD či KSČM proběhlo úsilí i dalších významných subjektů o kultivaci ekonomiky potažmo civilizace.

Evropský parlament. 2. července 2013 EP přijímá usnesení o „Přispění družstev k překonání krize“, kde oceňuje výsledky i počiny zejména družstevního bankovnictví a požaduje, aby rozvoji družstevního podnikání byla věnována maximální společenská, politická, legislativní, finanční, právní a poradenská podpora.

Vatikán. Papež František 28. února 2015 přijal 7000 zástupců Konfederace italských družstev a vyzval je k autentické ekonomické poctivosti, která ozdravuje hospodářství v moři úskočné globální ekonomiky.

Evropská federace pro zaměstnanecké vlastnictví podílů (EFES), založená v roce 1998, vyzvala 7. května 2020 ke státní podpoře zaměstnaneckého akcionářství, jako k nejúčinnější a nejspravedlivější formě záchrany podniků během pandemické krize. EFES vyzvala všechny evropské vlády a instituce, aby krizi v ohrožených podnicích řešily demokratickou a perspektivní formou zaměstnaneckého spoluvlastnictví. (30)

Britská Nadace pro novou ekonomiku vypracovala v roce 2017 studii (31) ve které analyzovala situaci britského družstevnictví, (fungujícího ve fakticky nepřátelském společensko-ekonomickém prostředí), popsala překážky, bránící jeho rozvoji (mj. regulatorní problémy, organizační zaostalost, kulturní izolace) a navrhla organizační i finanční opatření umožňující zaměstnancům mj. přebírat malé a střední podniky (jimž hrozí zánik nebo jejichž majitel zemřel a není dědic, apod),  

Skutečnost, že výše uvedené ideje, programy a reformy dnes nejsou realizovány v praxi, je důsledkem naprostého selhání sociálně demokratických, socialistických i komunistických stran.

/6/ Dějinná potřeba politické strany nového typu

Vznik, příčiny a hrozby evolučního defektu západní civilizace V době 1. průmyslové revoluce vznikaly a tržně se prosazovaly 2 typy ekonomických subjektů: privátní (jehož predátorské charakteristiky byly zmíněny) a družstevní (generující charakteristicky demokracii, solidaritu, spravedlnost, poctivost, zodpovědnost i důstojnost). Vznikla i ekonomika státní (např při stavbě a provozování železnic), neúčastnící se tržní konkurence, a charakteristicky generující protekci a korupci. Dalo se očekávat, že rozvoj privátního i družstevního podnikání proběhne synchronně (byť založení družstva bylo oproti privátnímu podniku organizačně i finančně komplikovanější), že družstevní formy podnikání začnou postupně převažovat a významně přispívat ke kultivaci společnosti.

Do vývoje však neblaze zasáhl Marx a jeho kumpáni (mj. Engels, Liebknecht, Lafargue) plus rostoucí davy jejich souvěrců, kteří nepřátelským převzetím 1. Internacionály i politických stran podporujících družstevnictví (počínaje Lassalovou stranou ADAV, usilující o státní finanční podporu zaměstnaneckého podnikání) (32) zablokovali formování a rozvoj družstevních stran (včetně dosud unikátní britské Družstevní strany, založené v roce 1917) (33) a samozřejmě i jejich budoucí mezinárodní spolupráci. Tím osudově paralyzovali i rozvoj družstevních ekonomických subjektů, a navíc po roce 1945 byla v zemích, kde se k moci dostali marxisté, družstevní ekonomika zestátněna.

Po pádu marxistických režimů a privatizaci jejich ekonomik se západní civilizace změnila v doslova evoluční zrůdu v tom smyslu, že zhruba 95 % její ekonomiky tvoří privátní subjekty. Skutečnost, že hrozivých 95 % ukořistila predátorská ekonomika – generující charakteristicky (nikoliv stoprocentně) egoismus, bezohlednost a individualismus – je naprosto alarmující i osudově riziková.

Argument, že privátní ekonomika je tržně vysoce konkurenceschopná i inovativní samozřejmě platí. Nicméně – jak ukázaly již 1. světová válka a dnes covidová, ukrajinská a energetická krize (účelově vyvolané v průběhu pouhých 3 roků) – predátorské podnikání ústí dokonce v produkci globálních hrozeb a rizik. (34)

Proč se neřeší hrozby defektní evoluce? V úvodu zmíněna hrozba (genocidní depopulace planety) evidentně začíná být realizována, přičemž politická, ekonomická i masmediální moc jejích šílených protagonistů je obrovská; nicméně stále představují drtivou populační i intelektuální menšinu. Problémem je, že oponenty jsou zatím jen osvícené a statečné – avšak atomizované a nekoordinovaně působící – individuality bez organizované podpory včetně mediální, a navíc i bez nezbytné ideologie.

Tradiční „civilizačně-tvorné“ politické strany s programem společenského rozvoje (sociálně demokratické, socialistické a komunistické) totálně selhaly a nově vzniklé strany (u nás SPD, Trikolora, PRO, Volný blok, Aliance národních sil, Švýcarská demokracie apod.) víceméně bojují o pouhé místo na politickém výsluní, natož aby nabízely ucelenou společenskou koncepci s perspektivní ideologií, a mohly se případně stát členy potřebné a funkční internacionály. Vlád se tak za masmediální podpory snadno zmocnili vědomí aktivisté a přisluhovači oné dekadentní hrozby (konkrétní partaje si laskavý čtenář hravě doplní sám).

Závěrem lze konstatovat, že nejen v ČR či na Západě, ale dokonce i v globálním měřítku neexistuje politická strana schopná kompetentně řešit problémy současné civilizace včetně adekvátní vize a ideologie. Není jí zdaleka ani Komunistická strana Číny, která po tragédii v podobě maoistického marxismu realizuje marxismus konfuciánský (pragmatický).

/7/ Internacionála Družstevních stran jako politický základ kooperující a perspektivní civilizace

V ČR již pouhý výraz družstevní strana vzbuzuje smíšené pocity, poněvadž slovo „družstvo“ zde bylo – zejména formou marxisty násilně vytvořených „Jednotných zemědělských družstev“ – silně zkompromitováno; nicméně stěžejní je jeho skutečný význam. Navíc jde o novelizací staročeského slova „společenstvo“ (např. Národní divadlo vybudovalo „Společenstvo pro stavbu Národního divadla“). Ať tak či onak, v češtině znamená dobrovolné sdružování (za určitým účelem); nicméně v angličtině (i v češtině) se pro např. sportovní družstvo či ad hoc komunitu, řešící nějaký problém, používá spíše slovo „team“ (česky „tým“).

Významově přesnější angličtina pro slovo „družstvo“ (jako např. podnikatelský subjekt či pro komunitu zajišťující společné bydlení apod.) používá výraz „(the) co-operative“. Což česky vyjadřuje „spolupracující subjekt“ (tvořený občany, organizacemi či komunitami); Podstatné je, že ona spolupráce logicky spočívá na spravedlnosti, poctivosti a zodpovědnosti, generujících, důstojnost, solidaritu a demokracii.

Ze všech zmíněných faktů evidentně plyne akutní potřeba vzniku unikátní, maximálně funkční i perspektivní poltické strany, schopné problematiku současné civilizace vnímat i efektivně řešit. Z dosavadní logiky plyne, že by jí měla být družstevní strana včetně následné internacionály!

Příběh družstevní „Popelky“, britské the Co-operative party. První (a dosud poslední) družstevní strana vznikla ve Velké Británii v roce 1917. Založili ji delegáti spotřebních družstev, vesměs členové marxisticky reformní Labour Party (britský systém umožňuje občanovi členství ve více stranách současně), jako politickou sebeobranu družstevního podnikání poté, co zjistili, že válečné úřady družstva (oproti jejich privátním konkurentům) úmyslně a likvidačně poškozují. Nicméně po volbách 1925 se ukázalo, že budou-li si (ve většinovém systému, kde vítěz bere vše) družstevníci i labouristé stavět ve volebních okrscích vlastní kandidáty, prohrají obě strany a snadněji zvítězí kandidát konkurenční. Proto v roce 1927 obě partaje uzavřely tzv. (a několikrát novelizovanou) Cheltenhamskou dohodu, která však z družstevníků udělala takové politické vazaly labouristů, že dokonce i kandidáty CP do voleb navrhují a schvalují místní organizace LP, přičemž družstevní kandidát musí slíbit, že po zvolení bude prosazovat politiku LP... Politický rozvoj CP tím byl zcela zablokován a Družstevní strana je „internována“ v rámci LP se statutem zájmových organizací jako odborové organizace či LGBT,..   

Relativně famózní volební výsledky Družstevní strany od přelomu milénia V roce 1997 získala CP 100 % (uspělo všech jejích 28 kandidátů!), v roce 2001 to bylo 96,7 % (z 31 kandidátů neuspěl pouze jediný)! V parlamentních volbách 2017 postavila LP celkem 631 kandidátů, z nichž bylo 50 za Družstevní stranu. Zvoleno bylo celkem 262 poslanců (ze 650 možných čili 40,3 %). Zatímco úspěšnost Labour kandidátů činila pouhých 38,7 % (225:581), u družstevních kandidátů byla téměř dvojnásobná – 76 % (uspělo 38 z 50 kandidátů)! (33)  Nicméně the Co-operative party, která měla několik ministrů, a dokonce i vlastního premiéra (G. Brown) není v oficiálních volebních přehledech vůbec zmiňována a její poslanci jsou považováni za labouristy....

Katastrofální důsledky vazalství Družstevní strany Po kolapsu labouristů ve volbách 2017 si CP objednala u Nadace pro moderní ekonomiku vypracování projektu, jak do roku 2030 zdvojnásobit britský družstevní sektor! Nadace vypracovala vysoce kvalitní studii o současné situaci i možnostech rozvoje britského družstevnictví a nazvala ji „Co-operatives Unleashed“ (31); což doslova znamená Družstva „utržená ze řetězů“…

Prvním šokem bylo zjištění, že v zemi Rochdalských průkopníků se ekonomický výkon družstevního sektoru propadl na samé dno západní ekonomiky! Podíl britských družstev na HDP země (2 %), je dokonce 6x nižší než ve Francii, 4x nižší než v Německu a v Itálii a 2 - 5x nižší než v USA, Nizozemí, Finsku, Švédsku či v Novém Zélandu! Navíc obrat britských družstev činí necelé 1 % obratu země; přičemž celou polovinu družstevního obratu generují 2 spotřební velkodružstva – the Co-operative Group a the John Lewis Partnership – mající roční obrat 9.5 mld. L respektive 10.2 mld. L!

Hluboce stagnující britské družstevnictví přitom funguje ve fakticky nepřátelském společensko-ekonomickém prostředí. Zatímco v zemích s rozvinutou družstevní ekonomikou – jako Itálie, Francie či USA – byly pro rozvoj družstevního sektoru vytvořeny potřebné legislativní, finanční, právní, provozní i infrastrukturální podmínky, britská družstva čelí problémům od přístupu k financování přes špatně přizpůsobené legislativní, právní, regulační a poradenské systémy, až po nerozvinutou podpůrnou infrastrukturu. A v éře daňových rájů pak není divu, že 5 největších britských družstev zaplatilo celkem o 50 % vyšší korporátní daň než Amazon, Facebook, Apple, eBay a Starbucks dohromady!

Velká Británie přitom byla – až do vzniku marxistické Labour Party v roce 1900 – vzorem i centrem družstevního vývoje. První družstvo, The Shore Porters Society, založili přístavní nosiči a přepravci ve skotském Aberdeenu již v roce 1498. 14 března 1761 uzavřelo ve skotském Fenwicku 16 tkalců a učňů smlouvu o společném podnikání (nákupu, prodeji a financování tkalcovských komodit) a v roce 1769 si jejich družstvo Fenwick Weavers' Society přibralo prodej potravin, knih apod. a fungovalo i jako družstvo spotřební. 15. srpna 1844 se 10 tkalců a 18 dalších pracovníků složilo po 1 libře a se základním kapitálem 28 liber založili společnost Rochdale Society of Equitable Pioneers, považovanou za prototyp moderního družstevního podniku, Vzpomenuty budiž ustavení 1. (družstevní) Internacionály v Londýně (1864), založení britského Družstevního svazu, the Co-operative Union (1869) a založení Mezinárodního družstevního svazu ICA v Londýně (1895). Slavné bylo i britské družstevní finančnictví a první družstevní (mutuální) pojišťovna, Equitable Life, byla zřízená již v roce 1762; Formalizovány v roce 1819 (zákonem Friendly Societies Act) ovládly družstevní finanční společnosti trh. Mimo jiné fungovaly i jako stavební spořitelny, které umožňovaly městským dělníkům dostupné bydlení. Od toku 1900 se na finančním trhu v USA, Kanadě a poté i v Evropě prosazovaly družstevní banky typu credit union; avšak ve Velké Británii byla první credit union (the Hornsey Co-operative, dnes London Capital Credit Union) založena až v roce 1964… A pikantním na tom je, že tuto britskou družstevní banku založily rodiny černošských přistěhovalců z Karibiku! A zatímco ve Francii dnes činí bilanční suma družstevních bank impozantních 62 % z celkové bilanční sumy všech francouzských bank a v Rakousku to je 40,4 % – ve Velké Británii dosahuje podíl družstevního finančnictví pouhých 5,27 % bilanční suny všech britských bank…

Příčin paralyzace rozvoje britské družstevní ekonomiky i jejího úpadku do nynějšího žalostného stavu je více. Hlavní roli sehráli marxisté v LP s projektem zestátnění ekonomiky a masovým odklonem zaměstnanců (jako budoucích spolupodnikatelů) do rolí pouhých odborářských aktivistů (za současné politické marginalizace the Co-operative Party). Bezmoc Britského i Mezinárodního družstevního svazu byly evidentní. V období 1945-1950 pak vládnoucí LP skutečně zestátnila 1/3 britské ekonomiky (zejména doly, hutě a dopravu), což ale Major, Thatcherová i Blair (!) opět zprivatizovali.

Za hlavní příčinu politické marginalizace the Co-operative Party lze považovat skutečnost, že britská Družstevní strana rezignovala na elementární zásadu družstevní identity, kterou je autonomie a nezávislost! Unikátní politická Popelka, the Co-operative Party, tak nejen zmizela z britské politické scény, ale zůstala utajena i světu a její pionýrský čin nebyl následován. Škody, napáchané nepřátelským převzetím britské Družstevní strany marxisty v roce 1927 a její „internací“ v rámci Labour Party, tak mají i globální důsledky.

Podaří-li se tudíž neprodleně založit českou Družstevní stranu a vyzvat ostatní země k následování tohoto významného politického kroku, pak půjde o dějinný počin v rámci celé civilizace.

/8/ Družstevní strana ČR – její program a ideologie

Program české Družstevní strany musí reflektovat současnou evoluční anomálii západní civilizace, kde prakticky 95% ekonomiky tvoří ekonomika privátní. To znamená ekonomika predátorská, generující především individualismus, egoismus a bezohlednost; a to v míře ohrožující i civilizaci globální. A proti absurdním, dekadentním či dokonce zločinným koncepcím, trendům i akcím postavit a prosazovat realistický, humanistický a perspektivní program.

Ekonomický program družstevní strany. Zde musí současně probíhat dva typy aktivit. Jednak realistické autentické úsilí o maximální rozvoj družstevních forem aplikací a podporou všech funkčních vzorů, jako jsou např. španělská Mondragonská družstevní korporace a americký ESOP apod. a současně i realizace poznatků a projektů mezinárodních institucí (ICA, OSN, EFES, atd.). Důležitá je zásada, aby vznikaly družstevní subjekty skutečně funkční, tzn. konkurenceschopné v tržním prostředí a současně generující družstevní hodnoty, tzn. demokracii, solidaritu, spravedlnost, zodpovědnost poctivost a důstojnost.

V průběhu tohoto procesu je nutné prosazovat legislativu spravedlivě a neprodleně postihující všechny ekonomické subjekty, které se budou na trhu chovat nefér či dokonce zločinně. Legislativní hrozby mohou zahrnovat citelné finančních sankce i okamžité zestátnění včetně spravedlivého postihu majitelů, manažerů a politických kumpánů. 

Ideologie družstevní strany. Aktuálně vrcholí i ideologická krize, projevující se mj. nesmiřitelným střetem křesťanství, islámu a židovského náboženství. I družstevníci jsou ideologicky atomizováni (zejména) náboženskou vírou, takže družstevní subjekty zřízené křesťanskými věřícími, mohou mít povahu (včetně personálních záležitostí) křesťanské obce, jindy kibucu apod.

Tradiční náboženské ideologie však definitivně dehonestoval prestižní vědec a humanista A. Einstein, když v roce 1954 napsal: „Slovo bůh pro mne není nic víc než označení výtvoru lidské slabosti. Bible je sbírka legend, které jsou sice úctyhodné, ale přesto velice primitivní... Podle mě je židovské náboženství stejně jako všechna ostatní ztělesněním nejpošetilejších pověr... Židé, ke kterým se rád počítám a s jejichž mentalitou mám mnoho společného, nejsou o nic lepší než ostatní lidé.“ (34)

Jiným výrokem, „Ideály, které přede mnou zářily a znovu a znovu mě naplňovaly radostnou životní odvahou, byly pravda, dobro a krása.,“ (35) pak slavný fyzik a humanista nabídl Západu i lidstvu vysoce perspektivní i atraktivní ideologickou koncepci, původně Platónovu, ale přijatelnou dokonce i pro umělou inteligenci, (obsahující encyklopedické informace a schopné vlastního přeprogramování), před jejíž konstrukcí lidstvo stojí. Dokonce lze říct, že ideologie pravdy, dobra a krásy logicky vyrůstá z družstevních hodnot a je fakticky jejich završením.

Takto pojaté družstevní hodnoty, principy i ideologie by měly být přijatelné i pro všechny národní Družstevní strany i jejich Internacionálu. A nepochybně budou motivovat jejich úsilí o budování prosperující, spravedlivé a mírové ekonomiky, společnosti i civilizace.

/9/ Varianty vzniku Družstevní strany ČR

Jako politický subjekt nového typu a s perspektivním programem i ideologií má česká Družstevní strana několik variant svého vzniku.

1. Založení české Družstevní strany národními družstevními elitami. Tato forma připadá nejvíce logická, rychlá i kvalitní a vznikla tak i britská the Co-operative Party. Nicméně takto byla sice založena družstevní strana první, ale dosud i poslední; a český pokus selhal… 14. 9. 2020 byly s výzvou o založení české Družstevní strany osloveni (tehdejší) představitelé vedení všech významných družstevních organizací v ČR. Od osmnácti oslovených osobností přišla pouze jediná (nicméně vysoce cenná) odpověď se závěrem, že vyzyvatel je idealista. (36)  Zda spolu na toto téma nějak komunikovali i vyzvaní, není známo. V té době ovšem vrcholil covid-19 včetně všech společenských zákazů a omezení, takže společenské klima bylo silně nepříznivé.

2. Vznik české Družstevní strany sloučením ČSSD a KSČM.   Pro sociální demokraty i komunisty by to teoreticky neměl být vůbec problém. Vždyť ČSSD zakládali marxisté po vzoru německé Sociálně demokratické dělnické strany, založené Marxovými souvěrci, zatímco první komunistická strana vznikla v Rusku secesí a přejmenováním většinového křídla ruské sociální demokracie. V roce 1948 se českoslovenští sociální demokraté dokonce sloučili s komunisty v KSĆ; přičemž v obou partajích se členové oslovovali jako soudruzi (v polistopadové ČSSD bylo oslovení soudruh změněno na přítel).

V ČSSD i KSČM však nyní probíhá značně dekadentní fáze, kterou oboustranné fiasko v parlamentních volbách 2021 ještě komplikuje. Absence ideologie, vize a adekvátního programu i zbabělý (případně proradný) postoj ke zločinné pandemii, vedly ke ztrátě voličů, k úbytku členské základny a k zmnožení „pragmatických“ straníků, schopných rozprodat majetek obou stran a následovat tak trapný osud národních socialistů.

Sloučení ČSSD a KSČM v Družstevní stranu ČR by sice znamenalo určité, avšak snadno řešitelné organizační problémy i náklady, nicméně by šlo o logické pokračování v dosavadním vývoji a s vysoce historickým významem i perspektivou. Avšak již vzhledem k vzájemné averzi se tato varianta jeví jako nejméně realistická i nejpomalejší.

2. Vznik české Družstevní strany přejmenováním (a změnou programu) ČSSD. Rychleji by se měla v družstevní stranu transformovat samotná (a stále vysoce movitá) ČSSD.  Problémem však je, že o „monetizaci“ stranického majetku formou zadlužování zde soupeří různí „pragmatici“ s různými projekty a v různých funkcích. Navíc počínání stranické elity, kdy nejúspěšnější vůdcové ČSSD (Zeman a Paroubek) ze strany vystoupili a založili si partaje vlastní, vzbuzuje otázku, kolik procent sociálně demokratických funkcionářů realizuje pouze svůj nezřízený kariérismus, bez ohledu na zájmy a rozkvět strany i společnosti. Nu a fakt, že ministry za ČSSD se stali i „družstevníci“ Rockeffelerova Aspen institutu (mj. Hamáček a Petříček), signalizuje dokonce nepřátelské převzetí ČSSD. Takže eventuální transformace ČSSD na Družstevní stranu vypadá na nadmíru složitý proces.

3. Vznik české Družstevní strany přejmenováním (a změnou programu) KSČM. Komunisté se po krachu v parlamentních volbách 2021 (s pouhými 3,6% od 193 817 voličů), ocitli v těžko řešitelné situaci. Přitom v roce 1989 začínali s 1 538 000 členy, a ještě v roce 2013 je volilo 741 044 voličů.  A byť byla v roce 2020 KSČM stále nejpočetnější stranou s 31 564 členy, covidová katastrofa personálně postihla nejvíce právě ji (a patrně i KDU-ČSL).     

Stejně chronickým problémem je fakt, že komunisté, přestože seděli od roku 1990 nepřetržitě v parlamentu (v roce 2002 měli 41 poslanců!), nezískali za celých 30 let jediného ministra. Všechny strany odmítaly přijmout KSČM jako koaličního partnera a „pragmaticky“ se spokojily s eventuální tichou podporou komunistických poslanců. Transformací na Družstevní stranu by tyto problémy zmizely.

Skutečnou příčinou trvání na jménu komunistická tedy může být pouze sebevražedná nostalgie. Komunistickou se nenazývala ani marxistická strana za života Marxe a Engelse (byla nejprve sociálně demokratická dělnická, později socialistická, a nakonec jen sociálně demokratická). Název komunistická je výtvorem ruských bolševiků a nostalgie by měla smysl, kdyby příčinou pádu marxistických režimů byla prohraná válka a nikoliv fakt, že je odmítli občané! A jako cenná z marxismu nakonec zůstala pouze (nicméně na svou dobu geniální) Marxova analýza a kritika kapitalismu.

Marxismus je však především příčinou hrůzostrašné reality, že 95% západní ekonomiky dnes tvoří privátní predátorský sektor! Podíl marxistů na zablokování rozvoje družstevní ekonomiky byl evidentně klíčový; poněvadž marxisté – již tím, že z mas dělníků místo družstevních podnikatelů produkovali pouhé a nenávistné revolucionáře – družstevní sektor v jeho evolučním souboji s přirozeným, nicméně bezohledným kapitalistickým konkurentem fatálně oslabili.

Transformací na Družstevní stranu by se vymírající komunisté mohli změnit v protagonisty dějinného vývoje (za současného zániku ČSSD). 

4. Založení české Družstevní strany transformací jiné strany či stran v družstevní; popř. založení družstevní strany jako zcela nové strany prostřednictvím např. facebookové skupiny. Tato alternativa je samozřejmě možná a uvažovat lze dokonce i o vzniku Družstevní aliance stran, kdy by Družstevní strana na své volební kandidátky nasazovala osobnosti aliančních stran (formou ve shodě s platnou legislativou). Připadá však pomalejší než varianta č. 3, vedla by zřejmě k zániku ČSSD i KSČM a měla by být realizována jako druhá v pořadí, po neúspěchu varianty č. 3.

Závěrečná poznámka ke Stanovám Družstevní strany. Vnitrostranická demokracie Družstevní strany musí mít zásadně přímou formu, prostřednictvím vnitrostranických referend. Současně je ale nutné zavést funkční pojistku proti např. nepřátelskému převzetí strany (infiltrací členské základy apod.). Takovou funkci by mohl realizovat např. stranický orgán s právem veta a složený z věkově a služebně nejstarších (tzn. i bývalých) stranických funkcionářů, a samozřejmě průběžně doplňovaný.

ZDROJE:

(1) „Hostomský: Lockdowny selhaly, covid zřejmě opravdu unikl z čínské laboratoře“

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-zdenek-hostomsky-covid-unik-z-laboratore-lockdown-kritika.A220623_143748_domaci_vov

(2) Putin věří konspiraci „zlatá miliarda“. Podle ní chce Západ zotročit Rusko kvůli zdrojům

https://cnn.iprima.cz/putin-veri-konspiraci-zlata-miliarda-podle-ni-chce-zapad-zotrocit-rusko-kvuli-zdrojum-113668

(3) Zlatá miliarda a elektronický koncentrační tábor podle Klause Schwaba

https://aliancenarodnichsil.cz/zlata-miliarda-a-elektronicky-konc-tabor-podle-klause-schwaba/

(4) WHO warns the world a new pandemic is an ‘evolutionary certainty“

https://www.news.com.au/world/coronavirus/global/who-warns-the-world-a-new-pandemic-is-an-evolutionary-certainty/news-story/60888feaa512cfb85b27d8a2dd773781

(5) Bill Gates varuje před novou pandemií. „Příště se musíme víc snažit,“ říká 18. ůnora

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-nejbohatsi-lide-bill-gates-varuje-pred-novou-pandemii-priste-se-musime-vic-snazit-rika-189331?fbclid=IwAR2oTX_OQee2Ss45SIct4N08zfYXEG-8CCcm8-

(6) Rusko připouští příměří. Někdo nás zatáhl do umělého konfliktu, šokoval Lavrov 2. března 2022

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ukrajina-rusko-lavrov-bezpecnost-zelenskyj-primeri-jednani-invaze-valka-ukrajina.A220302_173606_zahranicni_jhr

(7) OSCE Daily Report 40/2022 21 February 20221

https://www.osce.org/files/2022-02-20-21%20Daily%20Report_ENG.pdf

(8) Manifest Komunistické strany

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/ch01.htm

(9) Z HISTORIE ČESKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE

http://www.historiecssd.cz/#1

(10) Přehled politické podpory družstevnictví /5/

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=724815

(11) Otto von Bismarck: Důchody od kancléře.

http://euro.e15.cz/profit/otto-von-bismarck-duchody-od-kanclere-901434

(12) Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie. Eduard Bernstein

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/eb_psusd.htm

(13) Eduard Bernstein

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Bernstein

(14) Předají oranžgutáni Lidový dům komunistům?

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=508945

(15) Lidový dům

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidov%C3%BD_d%C5%AFm

(16) Socialismus Josef Macek

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/jm_soc.htm

(17) Český Godesberg/Obsah programové diskuse na XV. Sjezdu, dr. Jiří Malínský,

(18) Volby do parlamentu Československé republiky 1920

https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby_do_parlamentu_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky_1920

(19) Regionální geografické aspekty transformace zemědělství České republiky Obecné tendence ve vývoji zemědělství ČR do roku 1989

http://www.geografie.webzdarma.cz/transformace.htm

(20) František Čuba: kapitalista ve výkladní skříni ČSSR. ‚Byl schopen zapojit StB do svého byznysu,‘ tvrdí historik

https://www.lidovky.cz/lide/frantisek-cuba-kapitalista-ve-vykladni-skrini-socialistickeho-ceskoslovenska.A190707_212648_lide_ele

(21) Sametová revoluce

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sametov%C3%A1_revoluce#Nejasnosti_a_teorie

(22) Senátorka Veronika Vrecionová: Rozprava před hlasováním PSP úterý 9. prosince 2014

https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/023schuz/s023168.htm

(23) 23. schůze, 91. hlasování, 9. prosince 2014, 18:27 Novela z. o spořitelních a úvěrních družstvech - EU

https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=60156

(24) Zákon o kampeličkách – Pomník hanby ČSSD a KSČM!

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=520044

(25) Vnitro začne vyvracet dezinformace o koronaviru. Lidé mají slyšet pravdu, říká Hamáček

https://denikn.cz/320147/vnitro-zacne-vyvracet-dezinformace-o-koronaviru-lide-musi-slyset-pravdu-rika-hamacek/

(26) First Case of 2019 Novel Coronavirus in the United States;

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2001191

(27) Isoprinosine a jeho možnosti v prevenci a v léčbě akutní respirační virové infekce včetně COVID-19 - prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.

https://www.uspesna-lecba.cz/nemoci-a-jejich-leceni/isoprinosine-a-jeho-moznosti-v-prevenci-a-v-lecbe-akutni-respiracni-virove-infekce-vcetne-covid-19/

(28) ČSSD prodala Lannův palác za 201 milionů, splatí jimi skoro celý dluh

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/politika-cssd-dluh-prodej-lannuv-palac-praha-michal-smarda-uspory.A220718_143733_jihlava-zpravy_mv

(29) Pod rudou vlajkou proti KSČ. Pavel Pečínka

https://www.megaknihy.cz/nezarazeno/117242-pod-rudou-vlajkou-proti-ksc.html

(30) Marxisty deformovaný Západ je existenční hrozbou pro celou civilizaci /2/

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=793914

(31) „Co-operatives Unleashed“

https://neweconomics.org/uploads/files/co-ops-unleashed.pdf

(32) Podíl Marxe a marxistů na covidové i válečné katastrofě /1/

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786707

(33) Příběh britské Družstevní strany

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=724479

(34) Einstein: ´Náboženství je pošetilá pověra;

https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/einstein-nabozenstvi-je-posetila-povera.A080513_220044_ln_zabava_mel

(35) Albert Einstein: The world as I see it.

(36) Výzva českým družstevním elitám

https://stoces.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=760259