Sedm podmínek pro obrodu a věrohodnost ČSSD

Pokud chtějí sociální demokraté zabránit fiasku ČSSD v krajských a senátních volbách, musejí přimět premiéra Sobotku k okamžité rezignaci! 

Strana ztratila u zodpovědných voličů veškerou důvěru a toleranci a ti budou zcela logicky volit kandidáty KSČM. Kauza Altner navíc ukázala, že se ČSSD nachází v hluboké systémové krizi, kterou je nutné začít neprodleně řešit, poněvadž selhaly všechny relevantní stranické orgány; předsedou, předsednictvem a politickým grémiem počínaje a ústředním výkonným výborem a revizní komisí konče. Pro obrodu ČSSD a obnovení, již dost pokleslé důvěry voličů, jsou nutné následující kroky.

1) Rezignace premiéra B. Sobotky. Takový krok je zásadní i obvyklý; ČSSD již v jednom vládnoucím období měnila dokonce 2 premiéry, kdy po rezignaci  V. Špidly nastoupil S. Gross a po jeho odstoupení J. Paroubek.

2) Nominace nového (prozatímního) premiéra a současně volba (rovněž prozatímního) předsedy ČSSD, který bude mít důvěru většiny členské základny i voličů a jímž nemůže být žádný člen dosavadní exekutivy, která se k moci fakticky dostala „Majdanem“ na Hradčanském náměstí.

3) ÚVV neprodleně zahájí přípravu na přímou volbu předsedy a předsednictva ČSSD, zvolené členskou základnou ještě v tomto roce i na příslušné změny Stanov ČSSD. ÚVV přijme usnesení, že vítěze přímé volby jmenuje předsedou a místopředsedy ČSSD.

4) Stávající premiér, nezvítězí-li v přímé volbě, rezignuje a uvolní místo vítězovi.

5) Předsedu a místopředsedy ČSSD zvolené v přímé volbě potvrdí ve funkcích Sjezd ČSSD. Statut přímé volby bude zapracován do Stanov ČSSD, a pokud nebude možné časově zvládnout jejich schválení a registraci Ministerstvem vnitra, budou delegáti Sjezdu pověření nominačními konferencemi schválením předsednictva ČSSD dle  výsledků přímé volby. ÚVV ČSSD zároveň do Sjezdu vypracuje pravidla konání  vnitrostranického referenda na nejrůznější závažná témata a začlení je do Stanov ČSSD.

6) Předsednictvo ČSSD neprodleně vypracuje koncepci elektronické verze tradičního stranického deníku Právo lidu tak, aby ještě do krajských voleb a přímé volby předsedy ČSSD zahájil činnost. Jeho statut bude zapracován do Stanov ČSSD včetně formy nezávislosti šéfredaktora (mj. na stávajících vedeních strany) např. jeho volbou Sjezdem.  Účelem tohoto média bude pravdivé informování a kultivace společnosti a zajištění vnitrostranické diskuse.

7) Vedení strany neprodleně zřídí veřejný a transparentní stranický účet, na kterém budou zveřejňovány  relevantní stranické finanční operace.

Pouze za splnění těchto podmínek získá vedení ČSSD legitimitu požadovat po členské základně mimořádné finanční příspěvky!

Vysvětlení

Při zprávě o absurdním nárůstu stranického dluhu Altnerovi, utrpěli členové ČSSD i její voliči šok. A to většinou netuší, že ČSSD již ročně splácí desítky milionů za asi 400 milionový dluh (vytvořený v roce 2010).

Perzekuovaní zakladatelé a pokračovatelé ČSSD si během 30 roků dokázali z vlastních peněz pořídit Lidový dům – roku 1907 stranické Tiskové a stavební družstvo dělnické odkoupilo bytový a kancelářský komplex, dnes nemovitost miliardové hodnoty. V něm zřízené 3 tiskárny produkovaly 4 deníky, zajišťující informovanost, vnitrostranickou diskusi i PR sociální demokracie.

Během Sobotkova angažmá (jako 1. místopředsedy a poté předsedy) se ČSSD – pobírající ročně stamiliony z peněz daňových poplatníků – zadlužila  miliardou korun (dluh za volby 2010 + Altnerovi včetně úroků z půjček) a Lidový dům slouží jako zástava bankám. Místo celostátního média, zajišťujícího objektivního informovanost členů i občanů včetně kvalifikované vnitrostranické diskuse, rozesílá Sobotka členům spamy zvané Newsletters, a občané i členové ČSSD jsou dezinformování až obelháváni o situaci v zemi i v zahraničí (mj. o skutečném stavu a vlastnictví české ekonomiky či o událostech v Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii,

Zrada ideologická: ČSSD opustila ideologii svých zakladatelů – vizi sociálně spravedlivého státu zvanou socialismus – i jejich program: evoluční transformaci kapitalistického státu na stát socialistický! Místo toho straníkům i občanům podstrkuje jeho degenerativní Bismarckovu karikaturu – stát sociální! Vedení ČSSD – ať již z nevzdělanosti či proradnosti – občanům zatajuje, že se  (formou vlastnictví družstevních podílů či zaměstnaneckých akcií) mohou stát suverénními vlastníky podniků, v nichž pracují! Natož aby se v jejich prospěch angažovalo. Právě naopak!

Když OSN – pod sloganem „Družstevní podniky budují lepší svět!“ – vyhlásila rok 2012 Mezinárodním rokem družstev, postavila Sobotku před lehoučký úkol: vysvětlovat v médiích i občanům osobně výhody družstevního podnikání: především, že družstvo není JZD, ale samosprávný, demokraticky a solidární podnik. Podnik schopný nahradit (daňové povinnosti se vyhýbající) živnostníky; schopný vlastnit a provozovat komunální vodárny (Saguapac, Bolívie) laciněji a úspěšněji než zkorumpovaná radnice či političtí trafikanti ve vedení státních podniků; schopná provozovat zdravotní pojišťovnu s desítkami nemocnic (Health-Partners v USA) či banku lépe než klasické akciovky, poněvadž místo výplaty dividend preferují prevenci a zdraví klientů či funkci rezervních fondů. Místo, aby občanům vysvětloval, sociálně demokratickou tezi, že rozvoj a kultivace družstevního a samosprávného podnikání, fungujícího na principech demokracie a solidarity, nakonec logicky vyústí i v kultivaci celé společnosti, Sobotka mlčel…

Sobotka mlčel i poté, co parlament EU v červenci 2013 schválil usnesení o Přispění družstev k překonání krize, ve kterém ocenil úspěchy družstev v období ekonomické krize a vyzval k jejich maximální politické, legislativní společenské a ekonomické podpoře a doporučil k přeměně na družstevní typ zvláště podniky nacházející se v krizi. Přitom měl jako předseda ČSSD morální povinnost informovat občany, jak si zaměstnanci ocelárny v americkém Weirtownu koupili za 200 milionů dolarů svůj podnik, který měl být zavřen, a poté se vyšvihli mezi nejúspěšnější americké oceláře. Místo toho, aby zaměstnancům českých krachujících podniků vysvětloval, jak si mohou svůj podnik koupit a přeměnit na družstvo, Sobotka jednoduše mlčel...

Sobotka se (spolu s ČNB a MMF) aktivně podílel na faktické legislativní  likvidaci obrozujících se českých kampeliček. Zatímco zahraniční banky v roce 2012 poskytovaly z vkladů průměrný úrok 1,1%, české kampeličky dokázaly vyplácet průměrně 2,9%!  Členům strany i občanům dluží mj.  informaci, že když všechny banky v ČR (vlastněné z 99% cizinci) živořily v roce 2011 s bilanční sumou pouhých 4,5 bilionů korun, tak sousední rakouské banky, jejichž vlastníky jsou rakouské „kampeličky“ (raiffeisenky a lidové banky) se pyšnily bilanční sumou téměř 11 bilionů korun!

Sobotka si jednoduše počínal spíše jako nepřítel sociálního demokratismu a stranická základna mlčela…

Dezinformování občanů i členské základny: ČSSD nevěrohodně informuje o situaci v ČR (nezmiňuje, natož aby akcentovala, že jsme fakticky kolonií), i o dění ve světě (např. zamlčuje teror vůči ruskojazyčné menšině na Ukrajině) a navíc je až patolízalská k EU a NATO  –  a tak logicky zaujímá i pochybné politické postoje. ČSSD navíc zradila sociálně demokratický program svých zakladatelů – evoluční transformaci kapitalistického státu na stát socialistický – a místo státu sociálně spravedlivého prosazuje neperspektivní  (bismarckovský) sociální stát.

Systémové problémy a jejich řešení Co je skutečnou  příčinou, toho, že ČSSD nominuje na post českého premiéra nezralého Grosse, který neovládá jediný cizí jazyk? Nebo infantilního Sobotku („Prezident straší moje děti kalašnikovem!“), který – spoluzodpovědný za stranické dluhy i za nejhorší volební výsledek – slibuje fungující stát? A proč drží ve funkci ministra zahraničí personu, které už věří jen dětinové?

Co je třeba vykonat, aby ČSSD nominovala naopak lidi moudré, kteří již něco dokázali, kterých si občané váží, kteří mají vizi, a jde jim především o změnu světa k lepšímu?

Neprodlené zavedení přímé vnitrostranické demokracie. Tím se míní:

a)  Přímé volby stranických funkcionářů všech stupňů i kandidátů na veřejné a státní funkce,

Nepřímá, zastupitelská demokracie fungovala spolehlivě při založení strany, kdy zvoleného funkcionáře čekala perzekuce – vyhození z práce popř. vězení. V tu dobu se o funkce ucházeli výhradně lidé stateční, kteří chtěli vybudovat lepší svět. Tito lidé stranu postupně legalizovali a prosadili do parlamentu i do vládních funkcí.  Dnešní funkcionáře čekají místo perzekuce koryta (dobře placené stranické, státní a veřejné funkce)  takže mezi kandidáty začínají dominovat obyčejní kariéristé, vyžírkové a příživníci. Ti jednak používají nefér postupů (podrazy, podvody) a navíc vytvářejí klientelistické systémy. Skupinám klientů jejich bossové za své zvolení slibují nižší funkce či další  výhody a nakonec dochází k tomu, že volba vedení na  Sjezdu vypadá jak orientální trh s koryty: když nám zvolíte místopředsedu, my se vám revanšujeme funkcí na Úřadu vlády, ve správní radě apod.  O programu přitom nepadne  ani slovo… Například nezralého Grosse či diskvalifikovaného Sobotku účinně pomohli do nejvyšších funkcí prosadit zejména Mladí sociální demokraté, kteří jsou v tomto smyslu jedním z nejmocnějších klientelistických sdružení v ČSSD.  

b) Vnitrostranické referendum na nejrůznější závažná témata. ČSSD se zcela diskvalifikuje slibem, že zavede referendum ve státě (jehož zřízení požaduje Ústava ČR již od roku 1992) a přitom není schopna praktikovat referendum ve vlastní straně; což je faktickou urážkou členské základny ČSSD. Důvody jsou zřejmé. Mocná stranická klika má panickou hrůzu z možnosti, že by se konalo referendum např. na téma vystoupení z NATO popř. z EU... A přitom titíž politikové straníkům i občanům tvrdí, že prosazují jejich zájmy…

Přitom existují důkazy, že „dav“ tvořený nezávislými lidmi s vlastními zkušenostmi a názory, kteří si sami opatřují fakta a přemýšlejí i rozhodují se nezávisle, umí využívat  silné stránky a naopak eliminovat slabiny svých členů, a že dostatečně velký kolektiv se může rozhodovat lépe než ti nejbystřejší a nejschopnější z něj.

Tvrdí to např. novinář James Surowiecki v dnes již slavné knížce Moudrost davu (The Wisdom of Crowds), vydané poprvé v USA v roce 2004. Surowiecki popisuje, jak  přírodovědec, statistik a elitář Francis Galton na sklonku svého života navštěvoval trhy s dobytkem, kde se za šestipenci sázelo, kdo uhodne váhu vybraného býka. V roce 1906 si Galton spočítal průměr všech tipů a s úžasem zjistil, že odhad „davu“ byl téměř přesný a  lišil se o půl kilogramu) od skutečné váhy zvířete; a dokonce byl mnohem  přesnější než vítězný odhad!

Z toho plyne, že referendu – ať již stranickému nebo celostátnímu –  musí předcházet necenzurovaná diskuse o tématu volby. Ve státě by tuto diskusi měla zajištovat veřejnoprávní média a v tomto smyslu je zcela nekompetentní ČT. Pokud jde o ČSSD, pak zde vnitrostranickou diskusi zajišťovaly dokonce 4 deníky. Dnes ČSSD, disponující stamiliony od daňových poplatníků, není schopna vydávat ani tradiční Právo lidu…

Ovšem zda se ČSSD dokáže skutečně obrodit, toť věru nelehká otázka!